Sebastian nakonec bez úhony došel až k nákupnímu centru. Ale jakmile vstoupil do vyhřátého a přeplněného prostoru oné budovy, ihned se mu zastesklo po chladných a skoro prázdných ulicích.

Protože neměl rád návaly lidí. Jakmile se na něj ze všech stran tlačily davy nakupujících, cítil se nejistě. Nebyly mu příjemné jejich pohledy a už vůbec ne jejich doteky.

Rozhodl se chodit rychle, sehnat to nejnutnější a poté okamžitě zmizet.

Zamířil tedy k eskalátorům se zlatým, vánočním zdobením, které vedly do vyššího patra.

Celou dobu měl takový ten zvláštní pocit, když jste v zimě venku, poté vlezete do tepla nějaké budovy a po chvíli je vám konečně teplo. Sebastianovi sice teplo bylo, ale ten příjemný pocit se nedostavil. Ba naopak, mnohem lépe se cítil sám na namrzlém chodníku, když se mu ruce třásly zimou a vydechoval páru.

Když z nebe padaly nádherné sněhové vločky a ostatní uvnitř pili kakao nebo čaj, tak Sebastian bloumal po ulicích a cítil se nejlépe.

-

Většinu dárků stihl sehnat za hodinu a půl, potom už nedokázal vydržet v nacpaném obchoďáku. Popadl tedy tašky s dárky a vydal se rychlým tempem ven.

Jakmile vyšel, do obličeje ho udeřil lezavý chlad. Ostatní lidé, kteří zrovna také vycházeli, si nandavali šály a čepice. Ty Sebastian nechtěl, nechce a nikdy chtít nebude.

Když šel domů, tak kolem něj poletoval sníh a nebe se pomalu zatahovalo. Byly skoro čtyři hodiny a ulice se vyprázdnily.

Teprve teď se Sebastian uvolnil a spokojeně došel domů.

Moje úchylka na vydávání kapitol v noci je opět tady... Muhahaha. Názory?
Sewenth ✨