Následujícího večera jsem šla spát natěšená a jako na jehlách.

Nevěděla jsem, jestli ji znova uvidím, natož uslyším. Ale držela jsem se zoufalé naděje.

Připadala jsem si jako závislá, jenže jsem nemohla přestat.

Ať už na mé straně jakákoli vyšší síla, té noci jsem doopravdy snila.

Z nějakého důvodu jsem byla zrovna uprostřed boje – meč versus motorová pila. Ona přihlížela v davu, ale na rozdíl od ostatních diváků nejásala ani nekřičela.

„Jsi vytrvalá," hlesla.

Netušila jsem, co to znamená. Mluvila snad o mé výdrži? Protože i já sama jsem se vlastně divila, že jsem ten souboj vyhrávala, vezmu-li v potaz, že jsem to nebyla já, kdo měl tu motorovou pilu.

Ale než jsem se stačila zeptat, ze spánku mne vytrhl budík.