Hledala jsem.

Dny, týdny, měsíce.

Snažila jsem se ve svých snech ovládat své tělo, snažila jsem se prohledávat veškeré světy, které jsem si vymyslela, snažila jsem se zahlédnout záblesk černých vlasů, snažila jsem se zahlédnout šedé oči, které mne uhranuly hned zpočátku.

Ale po Snářce jako by se slehla zem.

Čas ubíhal, plynul tak trýznivě pomalu a zároveň bolestné rychle. Všechny mé pokusy byly marné.

Už nikdy se mi nezdálo o naší louce, už nikdy se mi nezdálo o snové galaxii a osamocených hvězdách.

Jako kdyby všechny ty noci, které jsme spolu strávily, nikdy nebyly. Jako kdyby její jemný dotyk laskající mou kůži byl pouhý výtvor mé fantazie.

Jako kdybych si ji jenom vysnila.