Srdce mi splašeně bilo, skoro až hrozilo, že mi vyskočí z hrudi. Její slova se mi přehrávala v hlavě a já se zoufale snažila v nich vyznat.

Nemohla jsem si dovolit špatně interpretovat, co řekla. Nemohla. Nechtěla jsem dopustit, aby mezi námi došlo k nedorozumění, jen protože já si její slova vyložila jinak, než je zamýšlela.

Věděla jsem, že čeká na odpověď, ale panika mi stahovala hrdlo.

Nemohla jsem si dovolit doufat.

A ani jsem nemusela.

Protože Snářka najednou stála přímo přede mnou a svými drobnými prsty přejížděla po mé klíční kosti. Dotyk tak jemný a opatrný, jako kdybych byla z křehkých pavučin.

Všechny moje myšlenky rázem ustaly. Přestala jsem myslet.

A místo toho jednala.