„Něco takového nemohu slíbit."

„Proč bys nemohla?"

Stále mi tolik věcí nebylo jasných. Dotěrné proč? se drželo mých myšlenek a vyrývalo na jazyk za každé druhé slovo.

„Protože jsem strávila celý svůj život ve lži, že na mě lidem záleží. Že to, že o mne neví ani nemluví neznamená, že jsem pro ně neviditelná. Lhala jsem sama sobě den za dnem, noc co noc, po tisíciletí. Jak můžu nelhát tobě, když to jinak neumím?" Zvedla hlavu, její oči vyhledaly ty mé a uzamkly mne v sobě, abych se nemohla podívat jinam. „Jak si mám být jistá, že i ty nejsi jednou z mých dalších lží?"