Překvapeně zamrkala. „Jak prosím?"

„Vyprávěj mi," zopakovala jsem.

„Ale o čem bych měla mluvit?"

„O čemkoli. Vyprávěj o snech, které jsi prožila, o těch nejlepších a nejhorších, o tom, jak jsi je změnila. Vyprávěj o lidech, které jsi poznala, aniž by se oni obtěžovali oplatit tu poctu."

A tak vyprávěla. Rozpovídala se o nejrůznějších světech, které si lidé, dospělí i mladí, představovali. O radostných vzpomínkách, které prožili, i o nočních můrách malých dětí, jejichž podvědomí bylo natolik silné, že jejich sny nemohla změnit v cokoli veselejšího. Vyprávěla o vysněných svatbách i vztazích, i o sexuálních snech, které by radši neviděla.

S každým dalším příběhem se mi chtělo smát i brečet, a ona neustávala a mluvila dál a dál.

Až po probuzení mi došlo, že za celou noc jedinkrát nemluvila o tom, jakou úlohu v cizích snech sehrála ona.