„Zaujala jsi mě."

Prostá, jednoduchá odpověď, a přesto ve mně vyvolala jenom další otázky. Čím by mohl pouhý člověk zaujmout nadpozemskou bytost natolik, aby dala vědět o své existenci?

„Jak?" hlesla jsem. Co na mě bylo tak zvláštního?

„Protože sis mě všimla," vysvětlila. „Viděla jsi mě už od úplného začátku. A možná sis toho nejprve ani nevšimla, ale já věděla, že o mně přemýšlíš. Chtěla jsi, aby se ti o mně zdálo, a s každou takovou myšlenkou jsi mne volala blíž a blíž k sobě."

Musela jsem se usmát. Jsi vytrvalá, to mi tehdy řekla. Mluvila snad o mých myšlenkách? „Je těžké zapomenout na někoho, jako jsi ty."

„A přesto si mne doposud nikdo nevšiml."