Čauky 💖

Je zde nová kapitola. To jste rádi, co?
Dneska jsem (doufám) úspěšně, absolvovala první kolo přijímacích zkoušek 😆

Vím, že dlouho nebyla žádná kapitola a mooooc se vám za to omlouvám, ale učení teď pro mě bylo přednější, snad to chápete 😉 Ještě druhé kolo příští týden a je to za mnou 😃

Mocinky moc vám chci poděkovat za úžasné komentáře, hvězdičky a hlavně za to, že můj příběh čtete. Jste nejlepší na celičkým světě 😙😙😙😙 Za chvíli už bude mít příběh 15k přečtení!!! To je prostě... NEUVĚŘITELNÉ!!!!

Užijte si další kapitolku 😉

❤adelka159

***

Severus Snape stál na chodbě před Velkou síni a povídal si s Remusem Lupinem, když spatřil, jak si to k nim rychle míří zářící patron v podobě lišky.

Když už liška byla skoro u nich, promluvila hlasem školní ošetřovatelky, Poppy Pomfreyové. ,,Severusi, přijď okamžitě na ošetřovnu, je to naléhavé!" Liška vyřídila vzkaz, a pak se rozplynula.

Severus s Remusem se po sobě podívali, ale hned na to se oba dva okamžitě vydali na ošetřovnu zjistit, co se děje.

,,Poppy?" zavolal Severus na Lékouzelnici a nakoukl do její kanceláře.

,,Jsem tady, Severusi," ozvalo se z ošetřovny.

Oba dva tedy vešli do ošetřovny a to, co tam viděli, jim vyrazilo dech.

Na jediné obsazené posteli, nad kterou se skláněla Poppy, leželo bezvládné Harryho tělo.

Harry měl obvázanou hlavu obvazy, takže jeho uhlově černé vlasy nebyly vidět. Levé zápěstí měl taktéž, jako hlavu zavázanou obvazem. Nejhůře však vypadala pravá noha, jenž byla od kolene po prsty schovaná v něčem, o čem si Severus myslel, že to je mudlovská sádra.

,,Co se stalo?" vzpamatoval se jako první Remus. To už oba došli k Harrymu, aby si ho mohli zblízka prohlédnout.

,,Co mu je, Poppy? Je to vážné? A co dítě?" začal chrlit jednu otázku za druhou.

,,Uklidni se, Severusi!" pokárala ho léčitelka. ,,Pojďte prosím do mojí kanceláře. Harry teď nejvíc ze všeho potřebuje klid a dlouhý spánek," vysvětlila a zavedla své kolegy do svojí kanceláře.

,,Tak? Povíš nám už, co se stalo?" zeptal se znova netrpělivě Severus. Nejradši by se teď vrátil zpátky k Harrymu.

,,Klid, Severusi. Nech Poppy trochu vydechnout," klidnil ho Remus.

,,Jak jistě víš," spustila Poppy, ,,Harry se měl dneska za mnou zastavit. Měli jsme probírat léčivé lektvary a jejich vedlejší vliv na organismus... Když už se nějakou dobu neukazoval, začala jsem být trochu.. nervozní. Zrovna jsem chtěla jít do skladu zásob, zkontrolovat lektvary, než se Harry ukáže, když za mnou přišla jedna zmijozelská prvačka a sdělila mi, že.. že Harry leží pod schody v kaluži krve," Poppy se odmlčela a zavolala domácího skřítka, a poprosila ho o bylinkový čaj na uklidnění. ,,Hned jsem za ním šla. Má několik pohmožděnin, slabý otřes mozku, vykloubené zápěstí, zlomenou lýtkovou kost a zpřetrhané vazy v kotníku na stejné noze."

Když skončila výpočet zranění, konečně se podívala dvěma mužům, sedící naproti ní do očí. Oba měli naprosté zděšení v očích.

,,A dítě? Stalo se něco s dítětem?" zeptal se se staženým hlasem a i srdcem, Severus.

Naštěstí se uklidnil, když se na něj Poppy jemně usmála.

,,Nemusíš se bát, Severusi. Dítěti se nic nestalo. Pro jistotu ještě udělám pár testů a vyšetření, abychom měli jistotu, ale zatím nemusíš mít obavy," řekla uklidňujícím hlasem.

,,Neměli bychom zavolat bystrozory?"  promluvil Remus po chvilce ticha. ,,Pochybuji o tom, že Harry z těch schodů spadl sám. Někdo mu z nich musel pomoct."

,,Nemyslím si, že by to k něčemu bylo, Remusi," odvětila sklesle Poppy. ,,Kdyby byl aspoň nějaký svědek, tak snad, ale takhle... Nebudou mít žádné vodítko, nic čeho by se mohli chytit, takže útočník stejně zůstane nedopaden."

,,Možná nějaký svědek byl, jen se možná schovává a bojí se, že bychom ho obvinili... Co my víme. Poprosím Tonksovou, ať kontaktuje Kingsleyho, aby to prošetřil," rozhodnul se Remus.

,,Jak dlouho bude trvat, Poppy, než se uzdraví?" zajímal se Severus.

,,Počítám s tím, že si tu tak dva týdny poleží. Rozhodně ho chci mít na očích."

***

Později toho dne, Severus seděl na židli vedle postele, na které ležel jeho manžel, a přemýšlel o tom, kdo by mu mohl chtít ublížit.

Jako první ho hned napadl Perkins. Pak ho ale zavrhl. Ten chlap je inteligentní a určitě by Harryho napadl nějak chytřeji.

,,Měl by sis jít lehnout, Severusi," uslyšel za sebou starostlivý hlas školní ošetřovatelky. ,,Teď mu stejně nepomůžeš. Ještě nějakou dobu bude v bezvědomí, takže není důvod k tomu, aby jsi zůstal vzhůru za každou cenu."

,,Stejně tu zůstanu a ty to moc dobře víš," informoval ji a stále hleděl na bledého Harryho.

Poppy si jen povzdechla a přičarovala si židli vedle Severuse.

,,Takže náš uzavřený a chladný Mistr Lektvarů bude brzy otec," zamumlala si pro sebe dostatečně nahlas, aby si byla jistá, že ji Severus uslyší. ,,Netipovala bych tě na rodinný typ."

,,To ani já sebe, tím si můžeš být jistá." 

,,Přál by sis holku nebo kluka?" zeptala se, zvědavá na jeho odpověď.

,,S Harrym jsme se o tom včera večer bavili... On by chtěl holčičku. Já hlavně chci, ať je to zdravé," řekl a položil svou ruku na Harryho vypouklé břicho. Dítě ho jemně koplo, neubránil se tomu a usmál se.

Když ho Poppy sledovala při jeho činu, na její tváři se zformuloval malý úsměv. Nemohla  uvěřit tomu, jak se Severus změnil za tu dobu, co byl ženatý s mladým mužem před nimi.

***

Severus u Harryho proseděl už tři dny a zatím stále nic.

Harry se stále neprobíral.

Pomalu začínal propadat depresím, i když mu Poppy tvrdila, že Harrymu nehrozí bezprostřední nebezpečí ohrožení života, cítil se mizerně.

Před pár hodinami, se zde stavili Black s Lupinem a Tonksovou.

Všichni tři se jej snažili přemluvit, aby si šel na chvíli odpočinout do svých komnat. Ale marně. Severus si hold nasadil do hlavy, že když bude u Harryho sedět čtyřiadvacet hodin denně, že něčemu pomůže.

Dokonce se tu stavovala i ta Weasleyovic holka. Vlastně sem chodila každý den, ale kdykoliv u Harryho viděla sedět Severuse, moudře se stáhla a odešla.

Zrovna, když si chtěl trochu protáhnout ztuhlé končetiny, a zajít si do knihovny pro nějakou zajímavou knížku na zkrácení dlouhých chvil, uslyšel drobné zakašlání.

Okamžitě se otočil k posteli. Z lůžka na něj hleděl jeden pár těch nejkrásnějších zelených očí, jaké kdy ve svém životě viděl.

,,Harry," vydechl úlevou a hned vytáhl hůlku z kapsy hábitu, aby zkontroloval jeho zdravotní stav, a ujistil tak své divoce bušící srdce, že je Harry vážně v pořádku.

,,Poppy!" křikl za sebe, aby přivolal školní ošetřovatelku.

,,Jak ti je?" ptal se hned. ,,Co si to pro Merlina vyváděl? Tušíš vůbec, jakou jsem měl starost?"

,,Severusi, nech ho trochu vydechnout! Právě se probral a já potřebuji udělat pár vyšetření. Běž zatím do mojí kanceláře a počkej tam na mě," rozkázala velitelským hlasem madam Pomfreyová a už se jala pečovat o svého pacienta.

,,C-co se s-stalo? J-je něc-něco s-s dítětem?" dokázal vydrat skrz suché hrdlo, když Severus neochotně zmizel za dveřmi.

,,Klid, Harry. Zatím v klidu lež, později ti tvůj manžel určitě všechno řekne. Teď tě potřebuji pořádně vyšetřit a ty se pak musíš najíst."

Harry tedy udělal, jak mu bylo řečeno a tiše snášel starostlivost Lékouzelnice.

,,P-potřebuju s-si odskočit a os-osposprchovat se," zasípěl. Bylo mu zle, ale ze všeho nejdřív, se chtěl zbavit propoceného oblečení a smít ze sebe pot.

,,Zavolám ti Severuse. Ten ti pomůže do koupelny. Já ti mezitím vyvětrám peřiny a nachystám něco k jídlu. Kdyby se ti přitížilo, musíš to okamžitě říct Severusovi a ten to řekne mně. Rozumíš?!" ptala se rázně madam Pomfreyová. Moc dobře věděla, jaký umí být Harry tvrdohlavý paličák. Prostě Nebelvír.

,,Rozkaz madam!" zaculil se na ni drze a počkal, než si pro něj jeho manžel přijde.

,,Severusi? Harry potřebuje na toaletu. A jsem si jistá, že mu taky pomůžeš se i vysprchovat. Tady," zde mu vložila do rukou čisté nemocniční pyžamo, ,,má čisté věci. Kdyby se cokoliv dělo, okamžitě mě zavolej. Dbej na to, aby si nenamočil žádný obvaz. Hlavně ne sádru. Tak běž. Harry už jistě začíná být netrpělivý."

Severus se ani nenadál a už měl zavřené dveře před nosem. Někdy z té ženské šílel víc jak z Albuse. Ale opravdu jen někdy!

S povzdechem se tedy vydal do nemocniční koupelny a chvíli zauvažoval, co bude pohodlnější použít. Nakonec se rozhodl pro vanu, která více než skvěle poslouží svému účelu.

Napustil tedy vodu příjemné teploty, odložil pyžamo a vydal se pro pacienta na ošetřovnu.

Jakmile ho Harry spatřil, rozzářil se jako sluníčko.

Severus k němu došel a ze všeho nejdřív, mu věnoval hluboký polibek.

Harry se do polibku pousmál, když na tváři ucítil rašící strniště. Přiložil k Severusově tváři svou zdravou ruku a jemně ho hladil po čelisti.

,,Mám rád, když máš strniště," informoval ho tiše.

,,Já vím," odvětil Severus svým hlubokým hlasem, ,,a já ho zas z hlouby své duše nesnáším. Cítím se v něm, jako nějaký mozkovou kapacitou omezený buran... Tak pojď. Odnesu tě do koupelny. Chyť se mě kolem krku... Pochybuji, že bys tam vůbec dokázal doskákat, ty invalido," rýpnul si. Pozvedl koutek svých úst, když se Harry začal čertit, že není žádný invalida, ale poslušně se ho chytil kolem krku a nechal se zvednout do náruče.

Severus ho odnesl do koupelny, pomohl mu na toaletu, a pak se společnými silami zbavili pyžama, které měl na sobě, aby si mohl vlézt do nachystané vany s teplou vodou.

Když ho poté Severus odnesl zpátky na ošetřovnu, čekala ho nově čistá převlečená postel a na nočním stolku tác s talířem, který ukrýval hovězí vývar.

Madam Pomfreyová na něj musela vložit ohřívací kouzlo, poněvač polévka byla krásně teplá, tak akorát k jídlu.

,,Nechceš jít na chvíli ke mně?" zeptal se Harry Severuse, jenž seděl na židli, a už se posunoval na posteli, že mu udělá místo. ,,Musíš být strašně unavený a rozbolavělý z toho sezení na té židli," odůvodnil svoji prosbu a doufal, že přijme. Tak strašně rád by se k němu přitulil!

,,Já jsem naprosto v pořádku. Ty se koukej pohodlně uložit!" varoval ho a spražil svým speciálním pohledem určeným přímo pro něj.

,,Achjó," zanaříkal frustrovaně. A to měl zrovna takovou velkou chuť se mazlit. To budou ty hormony, co s ním poslední dobou neustále lomcujou! ,,Nevíš, kdy mě už konečně pustí domů?"

Jen co to Harry dořekl, Severus se začal nahlas smát. Trvalo chvíli, než nabral zpátky svou sebekontrolu, ale pak odpověděl.

,,Jsi při vědomí teprve několik hodin, nemůžeš ani vstát z postele a ty bys už chtěl jít domů?" konstatoval nevěřícně.

,,No a co! Nemám rád ošetřovny!" obhajoval se Harry.

,,Hmm," zamručel a zamyšleně si začal poklepávat ukazováčkem o bradu. ,,Nemáš rád ošetřovny, ale chceš být Lékouzelník. Není to trochu zvláštní?"

,,Nemám rád, když tu musím jen tak ležet a nic nemůžu nedělat. Frustruje mě to! A navíc, mudlové mají takové rčení, že doktoři jsou nejhorší pacienti! Myslím, že na tom něco bude."

,,A to se na tebe dokonale hodí," přikývl Severus s úsměvem.

,,Fakt nechceš jít na chvíli ke mně?" zkusil znovu zaškemrat a přidal psí oči.

,,Ne, Harry. Musíš si odpočinout. Vidím na tobě, jak jsi unavený," odmítl znova Severus se vší vážností a snažil se ignorovat Harryho bolestný výraz.

,,Byli tu za tebou tvůj kmotr s Lupinem a jeho družkou," informoval ho, aby mu trochu zvedl náladu.

Harry se ani nepohnul a ani nedal nijak jinak najevo, že ho slyšel.

,,Měli o tebe velký strach... Dokonce se tu objevil i Fawkes a zazpíval ti několik písní. Vlastně zde byl přes půl dne. Mám dojem, že si tě ten opeřenec oblíbil," zkusil znova. Když ani po tomhle Harry nereagoval, vzdal to.

Věděl, že s Harrym lomcují hormony, ale v takových situacích, se musel hodně držet, aby s Harrym nezačal třást a nevytloukl z něj rozum.

Když nějakou dobu nemohl přijít na nic, co by měl udělat, uchýlil se k osvědčené taktice.

Přeměnil se do své zvěromágské podoby a ladně ze židle přeskočil na postel k Harrymu.

Ten hned ožil, když k němu na postel skočila velká kočka, a v rámci svých zdravotních možností, se s ní začal mazlit.

Severus začal spokojeně příst. Sice se zdráhal jít k Harrymu jako člověk, protože by se spolu na jedno nemocniční lůžko nevešli, ale ve své podobě irbise, tohle nehrozilo.

Proto radši přestal přemýšlet, pohodlněji se uvelebil a nechal se drbat a mazlit.

O další hodinu později, je madam Pomfreyová našla, jak Harry drží v náručí velkou kočku a oba spokojeně spí.

Neměla obavy. Moc dobře věděla, kdo ta kočka je, a připomnělo jí to jednu vzpomínku, ve které zrzavé děvče na nemocničním lůžku drží v náručí stejnou kočku, jako právě teď její syn.

Spokojeně se pro sebe usmála a odešla zpět do své kanceláře.

***

Ještě doplňující obrázek, co jsem našla na internetu 😉