Ahojky :)
Já vím, že mi to dlouho trvalo (zase). Prostě v poslední době nemám moc nápady :(
Moc bych vám chtěla poděkovat za 3k shlédnutí a 258 hvězdiček.
Užijte si kapitolu :)

❤adelka159

***

Hermiona odešla z Ronova pokoje a zamířila ke dveřím, které patřily Ginny. Zaklepala, počkala na vyzvání a když se ho dočkala, vešla dovnitř.

Ginny seděla na parapetu od okna a dívala se na své dva bratry Freda a George, jak loví zahradní trpaslíky.

,,Ginny? Můžeme si prosím promluvit?" zeptala se Hermiona opatrně své nejlepší kamarádky a brzy i švagrové.

,,Jasně," Ginny seskočila z parapetu a posadila se na postel vedle Hermiony. ,,O čem chceš mluvit?" zeptala se s hraným zájmem.

,,Chtěla bych si s tebou popovídat o Harrym" pronesla v klidu.

Když Ginny nepromluvila, rozhodla se pokračovat.

,,Víš... moc ho ranilo, jak jsme se k němu zachovali a mys-"

,,Jeho ranilo, jak jsme se zachovali k němu?! To on! ON! Přede všema mě ponížil tím, že mě odkopnul jako kus hadru! Nechal mě tam jen tak stát, poté co mě odstrčil a radši si upaloval za tím slizákem Snapem! Tušíš Hermiono, jak mi pak bylo? Jak moc mě to bolelo? Tušíš vůbec, jaké to je, když někdo koho miluješ tě nechce?" Ginny už nekřičela. Křik teď nahradil pláč. Hermiona Ginny objala okolo ramen a snažila se ji uklidnit.

Po chvíli přestala brečet a podívala se na Hermionu uslzenýma očima. ,,Já ho miluju Hermi," zašeptala. ,,Proč je se Snapem a ne se mnou? Proč je s tím umaštěným odporným slizounem?"

Hermiona se na ni smutně podívala a odpověděla. ,,Víš, láska je nevyzpytatelná. Někdy to člověk ani nedokáže ovlivnit. Zkus na něj zapomenout. No ták, Ginny. To bude dobré, neboj se. Najdeš si někoho jiného. Harry není poslední kluk na světě. Ještě to bude nějaký čas bolet, ale přejde to. Musíš akceptovat jeho rozhodnutí. Vybral si a ty to musíš respektovat."

,,Když ono to je strašně těžké!"

,,Já ví, ale nemáš na výběr. Jsi mladá, ještě se zamiluješ tolikrát.."

Ginny znova propukla v pláč a Hermiona ji útěšně objala.

Druhý den na Snape Manoru

,,Dělej Severusi.." popoháněl ho Harry a netrpělivě podupával jednou nohou.

,,Kam ten spěch? Máme celý den," prohlásil v klidu.

,,Tak dělej. Tu košili si dopneš po cestě!"

,,Tady je někdo netrpělivý," poškárlil ho, ale poslušně se vydal za Harrym.

Procházeli Snape Manorem a když vyšli ven, octli se na sluncem prosluněné nádvoří. Když jím prošli, dostali se do zahrad, a poté se vydali po cestičce kolem jezera ke stájím, ve kterých bylo přes sto závodních koní.

Celou cestu Harry nenápadně pobíhal, aby byli u svého cíle co nejdříve.

Severus se nesmírně bavil Harryho nedočkavostí.

Zanedlouho už byli před vstupem do stájí.

Harry už chtěl vstoupit, když ho zastavil Severus. Tázavě zvedl obočí a Severus mu řekl, aby na něj chviličku počkal venku, že se hned vrátí. I když nerad, poslechl ho. Jeho manžel vešel dovnitř a Harry zatím netrpělivě čekal venku. Už se nemohl dočkat, až se bude učit jezdit a pečovat o koně.

Zanedlouho už vyšel Severus a na vodítku vedl nádherného tmavě hnědého koně, s černou hřívou a černýma punčochama.

,,Páni.. Ten je nádherný," rozplíval se Harry.

Severus se usmíval a předal uzdu Harrymu.

Ten jí skoro s posvátnou úctou přijal.

,,Ten je tvůj. Koupil jsem ho na začátku roku pro tebe. Anglický plnokrevník. Vycvičený, takže ti nebude dělat problémy. Je hodný, poslušný, klidný. Přikázal jsem, aby mu nedávali žádné jméno, aby si ho mohl vybrat sám. Takže... líbí se ti?" optal se ho Severus, trochu s obavou, že se Harrymu jeho nový kůň nebude líbit.

Vzápětí zjistil, že jeho obavy jsou nejspíš zbytečné. Harry si ho jednou rukou přitáhl za pas, druhou za krk a hladově mu plenil ústa.

Když ho propustil, zubil se od ucha k uchu. Po té se otočil ke svému novému koni a rukou, ve které nedržel vodítko ho pohladil po hlavě.

,,Je nádherný.. Děkuji ti," zašeptal dojatě.

,,Tak, už víš, jaké mu dáš jméno?"

,,Jo."

,,A?"

,,Slib, že se nebudeš smát!" pronesl Harry vážně.

,,Proč? Chceš mu snad dát jméno Kakanen?" zasmál se Severus.

,,Slib mi to! Jinak ti ho neřeknu," stál si Harry za svým.

,,Dobrá, dobrá. Slibuji, že se nebudu smát."

,,Bude se jmenovat kaš... Kaštan," zašeptal a dál koně hladil.

,,Hmm... Kaštan, pěkné jméno. Jak tě napadlo?" zajímal se Severus. Byl si jistý, že zatím jménem něco je.

,,Když jsem byl malý, tak jsem si přál nějaké zvířátko," začal vyprávět. ,,ale teta Petúnie a strýc Vernon o tom nechtěli ani slyšet. Prý, že jim stačí živit mě a že bych se o něj nedokázal postarat, když se nedokážu postarat ani sám o sebe. A už tak je stojím strašně moc peněz. Když jsem to zmínil poprvé, tak mě strýc Vernon strašně zbil. Zlomil mi kotník a týden jsem byl bez snídaně a oběda zavřený v přístěnku. Vždy, když jsem nějaké zraněné zvíře našel, tajně jsem ho propašoval k sobě do přístěnku a snažil se ho vyléčit. Pokaždé jsem jim dal nějaké jméno. Když už byli skoro uzdraveni, tak jsem je večer našel mrtvé. Později jsem zjistil, že je Dudley zabíjel jen proto, aby mi ublížil. Jen jedno zvíře přežilo. Tenkrát jsem mu dal jméno Kaštan. Byl to malý ptáček. Měl polámané křídlo. Dal jsem mu poslední z mích léčivých lektvarů a on se uzdravil. Když jsem ho pak pustil, viděl jsem ho vždy, když jsem pracoval na zahradě. Několikrát mi i přistál na rameni." Harry ukončil své vyprávění a podíval se na Severuse.

,,Ten zlomený kotník," vysoukal ze sebe, ,,je to ten, na který občas pajdáš?"

,,Ano. Tenkrát se mnou jeli do nemocnice, ale snažili se, aby je to co nejméně stálo, a tak mi to srostlo špatně. Občas to bolí, ale není to tak hrozné."

Severus nevěděl, co mu na to má říct, a tak ho prostě objal. Harry se k němu vděčně přitulil.

Vyrušil je až Kaštan, který do nich drcnul čumákem a přerušil tak jejich chvilku.

,,Tak co, Kaštane? Zvládneme to spolu?" promlouval Harry ke svému novému koni.

,,Ukážeš mi, jak ho mám správně vyhřebelcovat?'' optal se Severuse nadšeně.

,,Tak pojď.''

V domě Remuse Lupina a Nymfadory Tonksové

,,Zlato? Přemýšlel jsi už nad tím, kdy to oznámíme?'' Tonksová odpočívala na pohovce a prohlížela si nejnovější časopis Moderní čarodějka, když jí napadlo, že už by konečně měli svým známým oznámit jejich budoucí přírůstek do rodiny.

,,Ne. Mohli bychom uspořádat večírek. Ne moc velký. Pozveme naše známé a rodinu. Co ty na to?'' Remus zvedl Nymf nohy, sedl si na pohovku a její nohy si položil na klín. Pomalu masíroval její chodidla a ta se začínala roztékat, jak kostka másla.

,,Hmmm, to je příjemné. A kdy ho uděláme? Hodilo by se mi to za týden. Co ty na to?''

,,Nejsem si jistý, ale myslím, že by to šlo. Napíšu pozvánky. Pořád tomu nedokážu uvěřit... Já budu otec,'' zasnil se Remus.

,,To ano. Budeš skvělý otec.''