Strávili spolu skvělé odpoledne. Oba dva byli naprosto potěšeni přítomností toho druhého. Harry byl nesmírně rád, že se s Ashley konečně setkal a blondýnka to cítila úplně stejně.

Jakmile bylo něco po sedmé hodině, Ashley oznámila, že už je čas, aby šla shánět hotel.
„Ty sis nezarezervovala hotel? No, mohla by si přespat u mě, to není problém," navrhl Ash Harry. Ashley se vděčně usmála, ale zakroutila hlavou. Přišlo jí nevhodné, aby u něj takhle přespala. Navíc si chtěla o samotě trochu protřídit své myšlenky ohledně toho všeho.
„To je v pořádku, Harry, ale děkuju. Najdu někde nějaký hotel, nebudu tě obtěžovat," rozhodla se Ashley, a i když to Harryho kapku mrzelo, přikývl tedy na souhlas.
„Dobrá, ale pomůžu ti sehnat hotel, ano?" Ashley s úsměvem na tváři přikývla a tak se spolu vydali hledat vhodný hotel na přespání.

Šli tmavými londýnskými ulicemi, které osvětlovaly pouze pouliční lampy a nebo projíždějící auta. Byl podzim, takže tma byla vcelku brzy.
Harryho ruka občas zavadila o ruku jeho společnice, nervozitu na sobě nenechával znát. Většinu cesty si povídali, ale taky na chvíli utitchli a užívali si jen přítomnost toho druhého - nebylo to trapné ticho, to ne.

„Je tady takový skromný hotel, ale zároveň opravdu krásný. Mohl by se ti líbit," promluvil Harry do ticha a Ashley se na něj děkovně podívala.
„Určitě ano, děkuju moc, jsi milý."

Po několika minutách došli před hotel s názvem Bellaria. Zvenku byl opravdu skromný, ale vevnitř byl luxusní nábytek a mohutné lustry.
Přešli společně na recepci. Ashley si vyřídila pokoj, spolu se snídaní, která byla v ceně.
„Chceš doprovodit a nebo už mám jít?" Zeptal se slušně Harry.
„Nemusíš, rozhodně ne. Pojď klidně se mnou," nabídla mu a tak Harry ihned souhlasně přikývl.
Nastoupili spolu do prázdného výtahu a vyjeli do sedmého patra.
Stáli vedle sebe a sledovali jak se na malinké obrazovce mění čísla pater.
Najednou Ashleyina ruka zavadila o tu Harryho. Kudrnáč na sucho polkl. Ten dotek byl tak jemný, chtěl to znova. A tak se taky stalo. Opět ta elektřina, která prošla celým jeho tělem.
Nedrželi se za ruce, jejich ruce byly blízko sebe, dotýkaly se a když to tak řekneme - hráli si se svými prsty navzájem, různě je proplétaly.
Během chvíle byli v sedmém patře. Ashley rychle vystoupila z výtahu, bylo to zbrklé. Otočila se na Harryho, který stále - a šokovaně - postával ve výtahu.
„Asi už půjdu spát.. Časový posun, který je v L.A. mě ničí. Děkuju ti moc za všechno, Harry. Ozvu se ti," ujistila jej a Harry se široce usmál.
„Budu se těšit, hezky se vyspi," popřál té krásné blondýnce, která tam jen tak postávala a kousala se nervózně do rtu.
Nad ničím ani jeden z nich nepřemýšlel, vydali se k sobě a pevně se objali.
„Jsem ráda, že tě vidím," šeptla Ashley a Harry se ještě více usmál.
„To já taky, a to moc."

Nakonec se tedy v pořádku rozloučili a Harry se konečně vydal do svého bytu.
Kráčel ulicemi a přemýšlel.
Ashley je skvělá dívka. Krásná, rozumná a talentovaná. Jenom, kdyby tolik nekoukala do toho telefonu... To byla jediná výtka, kterou Harry proti Ashley měl.
Jinak byla naprosto perfektní.

Harry přišel domů, svlékl se do pohodlnějšího oblečení, i když si chtěl po chvíli dát sprchu.
Koukal se na různé sociální sítě a objevil se mu instagram od Ashley. Rozklikl dva nové obrázky.

U této fotky - kterou Harry vyfotil - bylo napsáno: Haló? U telefonu moje volnost? Chtěla bych se sejít.

Velmi podráždějící popis pro její manažery, řekl si Harry.
Poté zde byla další fotka. Tu Ashley vyfotila na London Eye.

Popisek: Je to tu skvělé. Od teď miluju Londýn! Díky komu to asi bude..?

Tak nějak mu došlo, že poslední věta bude směřována na něj - to ho donutilo usmát se. Schválně se podíval do komentářů. Většinou tam byly různé komplimenty na její osobu a hlavně otázky, kdo tou osobou asi tak je. Je to velmi zvláštní, že někdo takhle řeší něčí život. V tu chvíli Harrymu došlo, že za dnešek nepotkali ani jednoho paparazzi. To bylo asi jediné štěstí.

Harry si dal na večeři jednoduše toast se šunkou a hned po tom krátkou sprchu. Následně se vydal do říše snů.

***

Ráno Harry vstával kolem sedmé ráno. Udělal si rychlou snídani - cereálie s mlékem. Oblékl se do černých skinny, fialového volného svetru a namířil si to přímo do pekárny. Předpokládal, že Ashley ještě nebude tak brzy vzhůru.

Odemkl pekárnu, Barbara zde ještě nebyla. Vešel dovnitř, zapnul všechnu elektroniku a pomalu začal připravovat stoly a židle.
Otevírá se kolem půl deváté, většinou jsou už v tuto dobu lidé vevnitř a nakupují si kávy a svačiny do práce, či do školy.

Harry tu práci zbožňuje, naprosto si to užívá.
Zrovna když nemusí nosit žádné občerstvení nebo nikdo nestojí za pultem, kontroluje telefon, jestli náhodou nezameškává zprávu od Ashley a taky si občas přečte nějaké učivo do školy.

Barbara přišla do pekárny někdy po desáté hodině.
„Omlouvám se ti Harry. Zaspala jsem a příprava mi trošku zabrala nějaký čas," zasmála se Barbara a Harry spolu s ní.
„To nevadí."
„Tak, jaké to včera bylo?" Vyzvídala Barb.
„Skvělé, úžasné, perfektní. Jediná nepozitivní věc na ní je ta, že je celkem často na telefonu. Chápu, je to celebrita, ale když je s někým sama, neměla by spíš hovořit ke mně, ne ke svým "followers"?" Svěřoval se Harry Barb.
„Hm, ta dívka je zajímavá. To s tím telefonem je mi líto, ale myslím si, že brzy se to zlepší. Když spolu někam budete chodit častěji, bude to jiné, věř mi," Uklidňovala ho Barbara, Harry se usmál. Zbožňoval tu její starost o něj.
„Dobře, děkuji Barb."
„A kde přespává?" Zeptala se zvědavě.
„V Bellarii," odpověděl Harry, „proč?"
„Mám nápad!" Vyjekla najednou Barbara. Harry nadzvedl tázavě obočí, zvědavý na to, co Barb vymyslela.
„Uděláš jí nějaké výborné pečivo a kávu, doneseš ji to do toho hotelu, třeba ji tím uděláš velkou radost a ona si uvědomí, že by si tě měla více vážit."
„To je super! Tak fajn, zkusím to. Děkuju Barb," usmál se Harry a dal Barbaře jemný polibek na tvář. Ona se zachichotala a popohnala ho do kuchyně.

Harry udělal ty nejlepší čokoládovo-jahodové croassanty, které mohl. Rychle udělal obyčejnou kávu do plastového kelímku, který zavřel. Pečivo dal do neprůhledného sáčku. Spěchal, aby pečivo bylo ještě čerstvé a teplé.
„Barb, tak já jdu. Za chvíli snad budu zpátky," ujišťoval Harry Barbaru, která zrovna vracela peníze zákazníkovi.
„Dobře, a neboj se, nebudu se zlobit, když se zdržíš," mrkla na něj laškovně a on se zasmál. Sundal si zástěru, otřepal si rifle od zbylé mouky a prohrábl si vlasy. Byl nervózní ze svého vzhledu.
„Oh, neboj se! Vypadáš krásně, a už utíkej!" Barbara vycítila jeho obavy a rychle ho popohnala.
Harry jí na rozloučenou ještě zamával a rychle spěchal na Double decker.

Vystoupil na zastávce, která byla poblíž hotelu Bellaria. Procházel ulicemi a všiml si skromného květinářství a tak se šel dovnitř podívat, jestli nenajde nějakou pěknou květinu, kterou by jí mohl udělat radost. Pozdravil postarší paní za pultem, ta se na něj mile usmála. Harry si prohlížel všechno ty krásné květiny a nemohl se rozhodnout, kterou koupit.
Najednou se vedle něj zjevila ta postarší paní.
„Chcete pomoct, mladíku?"
Zeptala se laskavě.
„Oh, kdyby jste byla tak hodná a poradila mi.. Hledám něco pro svou kamarádku," pověděl.
„Chápu, a asi nechcete aby to byla jen kamarádka viďte?" Zasmála se a rozhlížela se taktéž po malém krámku. Harry jen s úsměvem přikývl.
„Nabídla bych vám třeba červenou růži, pokud ji chcete dokázat, že náležíte zcela jí. A nebo taky žlutý tulipán, tím ji dokazujete, že její úsměv září jako slunce. A nebo třešňový květ, kterým se jí ptáte, zda bude vaši lásku opětovat. Je to na vás," radila mu paní. Harry byl v šoku, bylo to poprvé, co někoho slyšel takto mluvit o květinách. Ta paní byla zajímavá a zároveň velmi zvláštní.
„Páni, asi zvolím ty žluté tulipány, ty budou nejlepší," rozhodl se nakonec Harry. Paní souhlasně přikývla. Vybrala z květináče ty nejhezčí žluté tulipány.
„Chcete jej nějak upravit či ozdobit?" Navrhla mu, ale Harry zakroutil hlavou.
„Ne, děkuji. Moc vám děkuji za pomoc, vezmu si ho jen takhle."
Paní přikývla.
„Bude to 1£," Harry paní podal 3£, ona na něj překvapeně koukala.
„Nechte si je, zasloužíte si to," zastavil ji, když mu chtěla peníze vracet.
„Děkuji vám," usmála se děkovně.
„To já děkuji vám, nashledanou!" Vzal tulipán a odešel.
Květinářka na něj ještě zavolala: „Hodně štěstí mladý muži!"

Rychlou chůzi došel ke vchodu hotelu, zhluboka se nadechl a vešel dovnitř.
Pozdravil slečnu na recepci a řekl jí, že jde na návštěvu na pokoj číslo 452. Vzhledem k tomu, že Harry vypadal neškodně, dovolila mu to tedy.

Harry nastoupil do výtahu, celou cestu nervózně poklepával nohou. V určitém patře vystoupil a šel doprava, kde by se měl Ashleyin pokoj nacházet. V chůzi ho ale přerušil něčí rozhovor. Ihned poznal ten hlas, který vycházel zpoza rohu, kde se měl nacházet její pokoj.
„Pf, prosímtě. Vždyť je to jen ubohý pekař, který ještě chodí do školy..... Jo, byt si platí sám, zajímalo by mě jak to tam vypadá...... Ne, rozhodně by se ti nelíbil, mami. Ani mi se nelíbí..."
Tato tlumenná slova mu úplně stačila. Vyšel zpoza rohu, aby upozornil na svou přítomnost. Uviděl Ashley, která stála u dveří svého pokoje, byla na odchodu, telefon měla v ruce a jakmile zaregistrovala kudrnáče stát opodál, otevřela pusu dokořán.
„Musím končit, ahoj mami." Hovor položila, Harry ji sledoval se smutným výrazem.
„Ty.. Ty jsi to slyšel, viď?" Zeptala se opatrně, na tváři šla znát její nervozita. Možná se kvůli tomu cítila i špatně.
Harryho pohled odpovídal sám za sebe. V rukou pevně stiskl květinu a jídlo s kávou.
Ashley bolelo vidět jej takhle. Potřebovala si to s ním všechno vyjasnit, Harry však nikam nechodil, měla na to prostor.
„Nech mě ti to vysvětlit!" Vyjekla.
„Tak vysvětluj, ale nevím jestli to pochopím, když jsem ten ubohý pekař.." Uchechtl se Harry ironicky.
Ashley otevřela pusu, ani nevěděla, kde začít. Bylo toho tolik.
„Nebo víš co, já ti teď jako první něco vysvětlím, jo?" Ashley ho chtěla přerušit, on ale pokračoval.
„Ráno jsem ti upekl čerstvé croassanty, udělal kávu a ještě ti koupil žlutý tulipán, který symbolizuje, že tvůj úsměv září jako slunce. Těším se na tebe, až uvidím ten tvůj krásný obličej, až uvidím tebe. Pak sem přijdu a ty o mně mluvíš takto. To jsem opravdu celou dobu jen nějaký ubohý pekař z internetu? Všechno tohle jsem udělal jenom proto, abych ti dokázal jak tě mám rád, a jak bych chtěl, aby sis mě ty vážila tolik, co já tebe. Všechno úplně zbytečně, jak vidím. No nic, ani nevím jestli to tvé vysvětlení chci slyšet.. Tady máš to jídlo a květinu. Ahoj, Ashley." Měl slzy v očích, celou dobu, co tato slova říkal ho štípaly oči. Takovou bolest v hrudi nikdy v životě necítil. Tak moc ho to mrzelo, tak moc ho to štvalo. A tak moc ho to bolelo. Nikdy by něco takového od ní nečekal. Možná bylo rozumné počkat si na její vysvětlení, ale momentálně se cítil tak hrozně, že to radši opravdu nechtěl slyšet. Otočil se na odchod, slzy mu tekly po tváři. Rty měl pootevřené a nejspíš i z pláče napuchlé.
Myslel si, že ona se cítí jinak. Ona se ale cítila mnohem hůř. Také brečela, nenáviděla svůj život. Nenáviděla sama sebe. Bezmyšlenkovitě si sedla na zem na chodbě, hlavu měla opřenou o dveře jejího pokoje. Jenom se koukala na ten překrásný tulipán a balíček s jídlem a kávou. Tak moc litovala toho, co udělala.

Jako by to nestačilo, venku začalo neskutečně pršet.
A zatímco kudrnáč kráčel deštivým Londýnem a nerozeznával, zda jsou jeho mokré tváře mokré od slzy či od kapek deště, blondýnka seděla na chodbě a plakala, nenáviděla se, přála si vrátit čas.

My body's shakin, my head is achin, it feels like my heart is breaking.
I can't fix this mess I'm making.

✨✨✨✨
Po celkem dlouhé době další část. Lol, mám pocit že se to drama tam děje nějak často (a nebo to je jen můj pocit, hah😆).
Já jsem s částí spokojená, doufám že se bude líbit vám!

Budu moc ráda za komentáře - názory, hate-y a hlavně votes! Moc vám děkuji!

PLEASE - VOTE&COMMENT❤️