Vždycky byla tak jasná.

Zatímco ostatní postavy v mých snech se zdály rozmazané, ona mezi nimi vyčnívala. Jako kdybych ji namísto staré kamery viděla skrz nejnovější foťák.

Na rozdíl od ostatních, jejichž mlžné tváře jsem si po probuzení jen stěží vybavila, ona byla tak... ostrá. Vykreslená do sebemenších detailů.

Ale i když jsem ji viděla dokonale, vždycky stála v pozadí. Nikdy nebyla hlavním aktérem, nikdy se nestala mým partnerem ve zločinu ani mým doktorem, když mne zaživa operovali.

Vždycky byla jenom pomáhající sálová sestřička nebo přihlížející svědek.

Nejednou mne už napadlo, že se mi podvědomí snaží říct, že mám v reálném světě stalkera.

Jenomže jak bych mohla někoho jako je ona přehlédnout?