Lilo jako z konve, mračna jako by se protrhla. Studené kapky mi dopadaly na krk a já si až teprve v ten moment uvědomil, že mi na zádech spočívá kapuce, kterou si hlavu můžu zakrýt. Než jsem to ale stačil provést, vyrušilo mě mé vlastní kýchnutí, které otřáslo celým mým tělem. Stihl jsem si však přikrýt ústa dlaněmi a když jsem se opět narovnal v zádech, bylo to poprvé, co jsem něco takového viděl v ulici na vlastní oči.

Ten plášť, žlutý vodě odolný plášť, co až po kolena zahaloval osobu pod ním. Ve městě, nad kterým se zlověstně vznášelo tmavé mračno a posílalo na zem miliony kapek, byl její oděv jako barevný motýl v džungli betonu a šedomodré.

Podivnou pláštěnku měla na sobě dívka, desítku metrů vzdálená ode mě a otočená bokem, takže jsem nespatřil zřetelně její obličej, ale i kdyby stála přímo naproti, stejně bych jí přes zářivě žlutý klobouk s vysokým lemem do deště neviděl do tváře.

Ačkoli byla zřejmě mokrá na kost jako já, s nemizícím úsměvem na rtech se skláněla nad hranatým červeným kočárkem s tvrdými kolečky, který byl přikrytý plachtou.

Udivilo mě, když se otočila mým směrem a já konečně spatřil její oči a bylo mi také rázem jasné, že není o nic starší než já. Mně bylo šestnáct a jí? Mohla být matkou miminka v kočárku? Klidně mohla, i když tak mladých matek jsem nepotkal v životě mnoho. Nebo sestra? Něco mi na jejich vzezření stejně nesedělo, stejně tak jako mě to přitahovalo k nim.

Náhle tichost mých myšlenek prořízlo vyzvánění mého mobilu. Sehnul jsem ruku do kapsy a jakmile jsem spatřil na displeji jméno kamaráda z divadelního kroužku, musel jsem hovor vzít.

,,Máš scénář?" vychrlil na mě ihned, ani jsem nestačil pozdravit a on se také nenamáhal. Hrklo ve mě, ale hned jsem si uvědomil, že jsem souhrn papírů strčil do batohu, ještě, než jsem vyběhl z domu. Moje práce v této hře byla upravovat dialogy, tentokrát mě neobsadili do role a mému kamarádovi Ericovi připadalo rasistické. Mě však vůbec, svůj úkol jsem si užíval snad víc než poskakování na jevišti.

Co mě však nepotěšilo, že ihned, co jsem zavěsil a ujistil, že už jsem skoro v divadle, dívka už byla s kočárkem ta tam. Chvíli jsem v duchu nadával na to, že mě Eric rušil hovorem, ale pak mi nezbylo nic jiného, než na holku a její miminko zapomenout a vyrazit za svým cílem.