THOMAS

„Ty si fakt dáváš ananas na pizzu? Lituju, že jsem ti ukazoval naši školu. Nezasloužila sis to," odfrkl jsem si. Samozřejmě jsem to nemyslel vážně, ale ananas na pizze je prostě hřích.

Před chvílí jsme přišli ze školy. Já, Violet a Matty z hudební a Miranda ze zdravotnické. Domluvili jsme si sraz v nejlepší pizzerii ve městě, kde jsem chodíval i jako dítě. Naštěstí byla blízko nás všech.

Já si sedl ke stolu vedle Violet a Miranda s Mattym si sedli vedle sebe naproti nám.

„Ananas na pizze je dar z nebe," zazubila se Miranda a ten hnus přede mnou snědla.

„Ananas na pizze je boooží!" souhlasil s Mirandou Matty a s Violet jsme nad nimi jen kroutili hlavou.

„Angelo má na to jaký názor?" zeptala se Violet, která naštěstí byla na mé straně a podívala se na Mirandu.

„Nesnáší ananas na pizze, protože se bojí, že by snědl SpongeBoba a Garyho, takže to se nepočítá," odpověděla Miranda a všichni jsme se zasmáli. Smíchem byl podepsán mír a pizzová válka skončila nerozhodně. Tajně jsem zvítězil já, Violet a Angelo.

„Na to, že ještě nedávno jsi přede mnou strachy utekla, teď to vypadá, jako bychom se přátelili už několik let," usmál jsem se a snědl poslední trojúhelník mé vynikající pizzy bez ananasu.

„Kéž by," pousmála se a já poznal, že nebyla nejšťastnější. Chvíli jsem váhal, zda se jí zeptat a nakonec se za mě zeptal Matty.

„Děje se něco, Mirando?" zeptal se a ona se na něj podívala. Najednou, jako by smutek vymizel a v očích se jí objevily jiskřičky.

„Ne, jen... ta škola byla úžasná. Nemůžu uvěřit tomu, že už je ta prohlídka čtyři dny zpátky. Mám pocit, jako bychom teprve odešli," odpověděla tiše.

„Přece musí existovat způsob, jak to astma aspoň potlačit, abys mohla zpívat a dostat se na naši školu. Patříš tam," zamumlal jsem mírně naštvaně.

„Samozřejmě, že existuje způsob. Trénink, dechová cvičení a dostatek tekutin." Pokrčila rameny Violet.

„To se vám lehko řekne. Já mám strach."

„Z čeho?"

„Že na tom budu hůř a nebudu moct zpívat už vůbec."

„Když se budeš bát, nikdy si nesplníš svůj sen," řekl povzbudivě Matty s rukou na jejím rameni a ona jen smutně kývla. Bylo mi jí líto. A proto mě něco napadlo.

„My ti pomůžeme. Co ty na to?" navrhl jsem a Miranda nějakou dobu váhala, přičemž jemně držela hřbet Mattyho ruky na jejím rameni.

„Nemůže se ti nic stát. Zpěv není maraton," usmála se Violet a zničehonic vstala. Rozešla se ke karaoke, které tu bylo a vybrala si píseň.

Tohle karaoke dřív zkoušel každý druhý zákazník.

Po nějaké chvilce se pizzerií ozval andělský hlas, který nepatřil nikomu jinýmu než Violet. Vybrala si píseň Taste The Feeling a zpívala s mikrofonem v jedné a s Coca Colou v druhé ruce.

Miranda ji s úsměvem sledovala, stejně jako i my všichni ostatní. Když dozpívala, odměnili jsme ji velkým potleskem a ona se vrátila k nám.

„Vidíš? Nemusíš u toho trsat jako tady Matty," zasmála se a u karaoke ji vystřídal Matty. Ten si vybral Shut Up and Dance a tančil. I on byl odměnen potleskem a taky smíchem, jelikož jeho tanec byl prostě geniální.

„Po tomhle se stanu hvězdou internetu," uchechtl se a celý udýchaný se napil limonády. S Violet jsme jen nenápadně schovali mobily, kterými jsme ho natočili.

MIRANDA

„To bylo úžasný," zasmála jsem se a objala Mattyho. I když se trochu zpotil, stále voněl jako letní vánek. On mi objetí s radostí oplatil.

Bylo moc hezké, že mi Thomas nabídl pomoc. A já si uvědomila, že jsem právě dostala šanci k tomu, abych zase dělala něco, co ze srdce miluju a dostala se na vysněnou školu.

Strach mi sice zamotal hlavu řetězy, ale Matty, Violet a Thomas našli klíč. Už bylo jen na mně, zda klíč přijmu a vyzkouším, jestli je správný.

„Dobře. Zkusím to," řekla jsem nakonec s úsměvem a oni se zaradovali, jako by se dívali na sport a zvítězil jejich oblíbený tým.

„Tohle musíme zapít!" zazubil se Thomas.

„Nemáme osmnáct," uchechtla se Violet.

„Zapijeme to Coca Colou, džusem, limonádou a další Coca Colou!" zazubil se znovu Thomas a my si pobaveně přiťukli. Já měla džus, Violet a Thomas Coca Colu a Matty limonádu. Že by byl tohle začátek úžasného přátelství? Možná.

„A kdy začneme?" zeptala jsem se a jelikož jsme všichni dojedli, Thomas si od nás vzal peníze a šel zaplatit.

„Nevím, na plánování je tu Thomas." Pokrčil rameny Matty a schoval si do batohu peněženku. Pak si batoh nasadil na záda a zasunul židli. Já s Violet jsme udělaly to samé.

„Někdy můžeme plán vymyslet i my dva, ne?" usmála se Violet, ale než stihli něco vymyslet, vrátil se Thomas.

„Uděláme to takhle. Zkušebna u nás na škole je od šesti do osmi večer veřejně dostupná. Pokud tam nikdo nebude, zapíšeme se a můžeme začít tam," navrhl Thomas a my nemohli nic jiného než souhlasit.

„A proto jsi náš plánovací bobek," usmál se Matty a poplácal Thomase na zádech, přičemž Thomas protočil očima. S Violet jsme se jim zasmály.

„Proč mu vlastně říkáte bobek?"

„To je na delší vyprávění," odpověděl Matty a cestou do školy mi začali vznik přezdívky bobek vysvětlovat.

🎶🎶🎶

„Už jsi určitě někdy zpívala, že?" zeptala se Violet a sedla si k černému klavíru. Já jen mlčky přikývla, aby pokračovala, jelikož jsem opravdu byla zvědavá, co pro mě vymyslí.

„V tom případě znáš určitě dechová cvičení a zásady. Určitě víš, že nesmíš při nádechu zvedat ramena, nadechovat se uprostřed slova a bla, bla, bla," řekl Thomas a já zase jen přikývla.

„Dobrá. Tak pozvolna začneme. Napij se a začneme s klasickým dechovým cvičením. Mamama, mimimi, mamemimomu, jo?" vysvětlila Violet, která se naplno ujala role učitelky zpěvu a já ji poslechla. Napila jsem se a stoupla si rovně s rameny dolů a rukama podél těla. K tomu jsem se snažila nemyslet na pohledy Thomase a Mattyho. Hlavně Mattyho. Cítila jsem se trapně. Proto jsem radši zavřela oči a když Violet začala, přidala jsem se k ní. Od nejnižších tónů k vyšším a vyšším.

„Jde ti to výborně!" usmál se Thomas a já se na něj s úsměvem podívala.

„Máš nádherný hlas," zaculil se Matty a já nemohla ubránit tomu, abych nezrudla. Vlastně mě docela znervóznil a já byla chvíli mimo, ale hned jsem se do toho zase dostala.

„Jsi talentovaná, Mir. Tohle dechové cvičení ti šlo úžasně. Nevidím důvod, proč bys nezvládla nějakou klidnou písničku, jelikož dech ovládáš na jedničku," řekla Violet a vytáhla nějaké noty. „Zkusíme Mad World?"

Překvapilo mě, co Violet řekla. I přesto ale zpěv s astmatem není tak jednoduchý. Astmatik se kdykoliv může rozkašlat. Mít astmatický záchvat. Chraptět. Hluboké nádechy taky nejsou ideální, ale bez nich bych nedokázala zpívat vysoko.

Mimochodem... Přezdívka, kterou mi dala, by mě nikdy nenapadla.

„Já ti nevím, Violet," řekla jsem tiše a napila se.

„Ale notak, Mir. Máš na to," snažila se dál.

„Ty nevíš, jaké to je, když zpíváš a myslíš si, že sis konečně splnila sen a tvou naději najednou zničí záchvat. Já nepřestala zpívat hned. Já zkoušela zpívat už dřív. Vzdala jsem to až po několika nezdařených pokusech," vzlykla jsem a hned si setřela slzy.

„Brání ti jen strach," vydechl smutně Thomas. Chudák byl ze mě asi zoufalý.

„Byla jsi nadšená, když ti učitelé řekli, že by tě tu rádi uvítali. Viděl jsem to na tobě. My všichni. A ti poznají talent, takže se opravdu nemáš čeho bát," řekl Matty a já jemně kývla se slzami v očích. On přišel ke mně a objal mě. „Jsme tady jen my. Když zavřeš oči, budeš tu jen ty sama. Máš sice strach z toho, že dostaneš záchvat, ale v tom případě strach vyhoď z okna a radši mysli na to, jak zvládneš zazpívat celou písničku až do konce," usmál se Matty a bylo ticho. Všichni čekali jen na mou odpověď, ale já jen přerušila objetí, vzala si tašku a s tichým pláčem odešla pryč. U mě už zřejmě normální reakce.

Možná jsem se zachovala jako idiot a všechny zklamala, ale... má psychika to prostě nezvládla. Po těch letech plných strachu jsem prostě nebyla schopná začít znovu a být u toho naprosto klidná. Věděla jsem, že návrat bude těžký a měla jsem pravdu.

I přesto ale bylo dobře, že jsem to aspoň zkusila.

Zvládneš zazpívat celou písničku až do konce. Tahle věta se mi stále opakovala v hlavě a já se nad ní zamyslela. Nebylo to kvůli zamilovanosti. Matty věděl, co říká. A pokud bych tomu uvěřila, jak mi říkali,... hned by pro mě byl tento začátek snazší. A byla bych o krok blíž k mému snu.

________________________________________

Tentokrát byla kapitola dopsána za pět tři ráno! 😂❤

A jaký máte názor vy? Ananas na pizzu patří nebo nepatří?

Já to ještě nikdy nezkoušela, tak nemůžu posoudit 😅❤