THOMAS

„Thomíku, vstávej. Že nechceš? No, dobře," řekl naschvál tiše Simon, ale já ho slyšel, jelikož už jsem byl dávno vzhůru a jen se mi nechtělo z postele. Vrátil jsem se ve tři ráno. Byl zázrak, že jsem se vůbec probudil.

„Jsem vzhůru, Simone," ušklíbl jsem se a než jsem stihl jakkoliv zareagovat, ten zloděj přítelkyň na mě vylil kýbl s ledovou vodou. „Simone!" vykřikl jsem naštvaně.

„Jejda, promiň. Ty už jsi byl vzhůru? Nevšiml jsem si toho. No, nevadí," zasmál se a vyfotil si mě na svýho iPhona. Pak odešel z pokoje a ani nezavřel dveře od mýho pokoje, což je to nejhorší, co můžete teenagerovi udělat.

Po nějaké chvilce mi samozřejmě došlo upozornění z Instagramu, že mě Simon označil na fotce. Jak jinak. Ale aspoň k něčemu byly moje trapný fotky dobrý. Přibyli mi sledující a právě díky Simonovi jsem minulý měsíc dosáhl čísla šest set, kterých bych jinak nikdy sám nedosáhl.

Nakonec jsem dal té fotce lajk jako vždy a převlékl se do suchýho. V kuchyni už na mě čekal výborný oběd.

„No, dobré odpoledne, Thomasi," pousmála se mamka.

„Dobré ráno, mami, tati a Cat," pozdravil jsem s úsměvem svou milovanou rodinu a schválně vynechal Simona.

„A já jsem co? Vzduch?" ozval se.

„Jejda, promiň. Ty tu jsi taky? Nevšiml jsem si tě. No, nevadí," ušklíbl jsem se a on se na mě zamračil, jelikož mu došlo, že jsem použil větu, kterou mi ráno řekl on. Jen trochu poupravenou.

„Miranda je hezká. Taková nevinná princezna. Že bych se rozešel s Elizabeth a začal si s ní?" ušklíbl se tentokrát Simon, aby mě naštval a já zpozorněl. Včera jsem si koncert s Mirandou opravdu užil a vzniklo z toho přátelství. Na Mattyho a Violet jsem tam skoro zapomněl. Dokonce jsme si na sebe dali číslo, řekli si jména na všech sociálních sítích a začali si psát. Simon se o ní musel dozvědět z fotky, kterou jsem s ní zveřejnil. Bylo to selfie mě, Mirandy, Violet a Mattyho.

„... Hm, klidně. Nechodíme spolu," odpověděl jsem s pokrčenými rameny a ani se nemusel podívat na obličej naštvanýho Simona. Cítil jsem ho.

„Okamžitě se přestaňte hádat, nebo máte zaracha a otisk mé ruky na tváři," zamručel taťka a my radši poslechli a začali jíst. Taťka nebyl zrovna klidný člověk a moc rád využíval fyzický tresty. Facky a pohlavky byly u nás normální. A do čtrnácti let nám dával i na zadek. Nikdy nám ale neublížil. Naučil se ovládat, jinak by skončil ve vězení a mamka by se dala rozvést. Jednou omylem vyrazil Simonovi zub a málem se naše rodina rozpadla. Jelikož nás ale miloval, všechno se to vyřešilo.

„Tatínek je drsňák," zašeptala mi Catrine a já se zasmál. Cat byla hodná a klidná holčička, takže zatím nedostala ani malý pohlavek. Na jednu stranu to bylo dobrý, ale na druhou moc ne. Ve školce si kvůli svý povaze nemohla najít přátele. Byla až moc hodný dítě. Rodiče se jednou báli natolik, že ji vzali k doktorovi, aby zjistili, jestli nebyla vážně nemocná. Naštěstí se ale nic nepotvrdilo a tak s ní chodili k dětskýmu psychologovi, což jim vydrželo doteď.

„Jak sis včera vlastně užil koncert?" usmála se mamka. Tuhle otázku jsem samozřejmě očekával.

„Bylo to úžasný. Ariana je královna a potkal jsem tam jednu dívku. Mirandu," odpověděl jsem s úsměvem a rodiče se na mě podívali tím svým pohledem, jestli náhodou nejsem zamilovaný. „A ne, zamilovaný nejsem. Je to jen kamarádka, nic víc," dodal jsem.

„Tohle ti připomenu na vaší svatbě," uchechtl se Simon.

„Nevěříte snad na přátelství mezi holkou a klukem?" Nadzvedl jsem obočí.

„Ne," odpověděli všichni současně. Teda až na Catrine. Ta vždy byla na mé straně, i když nevěděla, o co jde.

„A co Violet? Hm?"

„Violet je... Violet. Ta by s tebou nikdy nechodila," odpověděla na rovinu mamka s pokrčenými rameny a Simon málem vyprskl smíchy.

„Dobře. V tom případě... Tati, mamka tě podvádí se svým kolegou a mami, taťka tě podvádí s prodavačkou ze supermarketu. Nemyslím si totiž, že by byli Violet, která je zřejmě výjimkou v neexistujícím přátelství mezi holkou a klukem," nevinně jsem se usmál a vzal si jídlo do pokoje. Nechal jsem tak naštvaný rodiče u stolu a já si spokojeně dojedl svůj oběd pěkně v klidu. Výhodou bylo to, že v pokoji jsem mohl používat při jídle mobil a mohl tak napsat svý nový kamarádce.

MIRANDA

Thomas: Ahojky! :D
Já: Ahoj. 😊
Thomas: V kolik jsi vstala? 😂
Já: V šest 😅 A ty?
Thomas: 😶 ... V jedenáct. 😂
Já: No, já bych taky spala déle, ale probudil mě kašel. 😅
Thomas: Ty máš astma, že?
Já: Bohužel ano... A astma mi zničilo můj sen...
Thomas: Jaký sen?
Já: Stát se zpěvačkou a dostat se na tvou školu. 😔 Proto jsem vás poslouchala pod oknem, kdykoliv jsem mohla... Abych aspoň takhle mohla být součástí. :')
Thomas: A co kdybys nějaký den vynechala školu a poslechla si nás přímo ve třídě? 😀 Zrovna trénujeme na soutěž, takže bude sranda 😂
Já: To bys pro mě opravdu udělal? 😍
Thomas: Samozřejmě 😊

Nemohla jsem uvěřit svým očím a milionkrát si musela přečíst jeho zprávu, než jsem si uvědomila, že to opravdu napsal. I taková maličkost mi hned vykouzlila úsměv na tváři a já nemohla jinak, než souhlasit.

„Co se tak culíš?" usmála se máma a pohladila mě po vlasech. Zrovna jsem spolu s rodiči seděla v obýváku a sledovala kriminálky.

„Thomas mi nabídl, že můžu přijít do jeho školy, abych si je mohla poslechnout!" zazubila jsem se.

„Ale to bys musela vynechat školu, ne?" zeptal se táta a já už se začala bát toho, že mi to nedovolí.

„Ano, ale... absenci mám nízkou a... vybrala bych den, kdy by nebyl žádný test, zkoušení a praktické předměty. Prosím, prosím, prosím." Udělala jsem psí pohled.

„No, dobře. Ty naše štěňátko," vydechla s úsměvem mamka a já se rozzářila štěstím.

„Děkuju, děkuju, děkuju!" zapištěla jsem a oba pevně objala. Pak jsem to musela samozřejmě oznámit Thomasovi, aby se mnou mohl počítat na sto procent. Angelovi bych to napsala taky, kdyby neležel v nemocnici se salmonelou. Nechtěla jsem ho otravovat, jelikož teprve před chvílí ho odvezla sanitka. To mi připomnělo, že jakmile mu bude lépe, měla bych ho navštívit, ale jelikož mi zatím neodpověděl ani na jednu zprávu a psali mi jen jeho rodiče, rozhodla jsem se, že radši počkám. Ulevilo se mi, že se mu nevrátily ty vředy.

Já: Rodiče mi dovolili jeden den školy vynechat, takže se mnou počítej! 😁
Thomas: Fakt? To je úžasný! Dobře, zařídím to 😁

________________________________________

Do školy zřejmě konkrétně já půjdu až v září (mluvím o sobě, protože to může mít někdo z vás jinak), takže doufám, že knihu dokončím a budu se snažit pravidelně vydávat 😁❤