THOMAS

Uplynul den od oné události s neznámou dívkou a já se naivně rozhlížel u školy, zda nepřišla. Nešlo mi o to, abychom se do sebe zamilovali a zažili po maturitě pohádkovou svatbu. Jediný, na co jsem celou dobu myslel, bylo to, jestli byla v pořádku. Klidně mohla někde zkolabovat, když odešla. Mohla dostat další záchvat. Kdo ví.

Kdybych byl gentleman, nemusel bych to teď řešit. Ale teď už jsem s tím nic dělat nemohl.

„Čekáš na svou osudovou lásku?" zavrněl Matty, který se vedle mě objevil jak nějakej sexuální úchyl a já leknutím povyskočil. Někdy bych ho nejradši zabil, pak oživil a znovu zabil. A nakonec bych ho oživil, protože by mě jinak zabila Violet.

„Ty blbečku, ještě jednou mě vylekáš a vyhodím tě do popelnice!" vyjekl jsem a radši vyrazil do školy. Ve výhrůžkách jsem nikdy nebyl moc dobrý, ale vedle mě byla popelnice a nebyla zrovna vysoká, takže bych ho tam klidně hodil. Stejně jako to Simon v mých deseti letech udělal mě, když si myslel, že rodiče omylem vyhodili jeho vzácnou kartičku Pokémona. Našel jsem tehdy snad všechno možný. Dokonce i použitý kondom, o kterém jsem si myslel, že je to nějaký vyfouklý antistresový gumový balónek. Rozhovor s rodiči o sexu jsem měl až ve dvanácti letech, takže jsem to prostě nemohl vědět a Simon vyprskl smíchy, když jsem to držel v ruce. Pak si všiml, že má tu kartičku celou dobu v kapse a nechal mě tam. Deset minut trvalo, než mě někdo vytáhl a smrděl jsem další dva týdny.

„Pokud mě zrecykluješ, tak proč ne," uchechtl se Matty, přičemž pokrčil rameny a po chvilce se k nám přidala i Violet.

„Teď ráno tu určitě nebude. Musíš počkat," řekla bez pozdravení a já zastavil, kvůli čemuž se na mě oba moji otravní zvědavci podívali.

„Musíte to furt řešit?" zamumlal jsem.

„Neměl jsi číst ten horoskop," zasmála se Violet.

„Horoskopy jsou zlo," smál se Matty a já se od nich vzdálil do bezpečné vzdálenosti. Teď jsem se cítil jak hlavní postava nějaké dětské telenovely na Disney, fakt, že jo.

„Víte,... já ji potkat chci. Ale z jedinýho důvodu. Chci zjistit, jestli je v pořádku," vysvětlil jsem, i když jsem věděl, že je to naivní.

„Jasně, jasně, to ti tak věříme," uchechtl se Matty. Jako bych to neříkal. Ti dva byli vysazení na romantiku, takže stačilo, abych se jen podíval na nějakou dívku a už měli za to, že jsem podváděl Elizabeth. Tedy... když jsem s ní ještě chodil.

„Buďte už laskavě ticho, jinak si najdu jiný kamarády," ušklíbl jsem se.

„Jsme v klidu, žádný si nenajdeš," uchechtla se Violet a já nadzvedl obočí. Stoupl jsem si ke vstupním dveřím školy a Violet s Mattym mě sledovali.

„Kdo by se chtěl stát mými přáteli?!" zeptal jsem se a všichni se na mě na pár sekund podívali, jako bych před nimi stál nahý a ke všemu nadržený s kočičíma ouškama na hlavě. Pak se ale opět začali věnovat tomu, co dělali a mě ignorovali. Nebyl jsem sice šikanovaný, ale nebyl jsem ani populární. Takže prostě neznámý kluk, kterýho si nikdo nikdy extra nevšímal. Takový to křoví ve filmech a seriálech. No, jo. Před chvílí jsem byl hlavní postava Violetty a teď jsem se nazval křovím ve V jako Victoria. Na mě moc "véček".

„Tak pojď, bobku," zasmál se Matty a dal mi ruku kolem ramen. „Nikdo nám tě nesebere, takže jsme spokojení."

„Mám holt smůlu," vydechl jsem a vyrazili jsme do školy.

„Naopak máš velké štěstí," zazubila se Violet a já se na ni podíval. „Neboj se, už tu holčinu nebudeme řešit. Před tebou."

„Děkuju!" poděkoval jsem nadšeně a došli jsme do třídy. Její věta mě uspokojila a já doufal, že to ty dvě drbny dodrží. Ať si na mě klidně napíšou zvrácenou fanfikci, ale beze mě. Ještě bych byl vzrušený sám ze sebe. A tohle se pěkně rýmovalo!

MIRANDA

„Mirie? Mirando? Rando dando?" oslovoval mě Angelo, přičemž se snažil uprostřed zlomit tužku, aby mi dokázal, jaký drsňák se z něj v noci stal. Zlomení tužky je totiž zkouška drsňáctví, jak všichni ví. Mně bylo tužek líto. Každou zlomenou tužku na dvě části jsem zafixovala jako zlomenou kost. Asi proto jsem se ocitla na zdravotnické škole. Zdravotních sestřiček s astmatem není nikdy dost.

„Copak, Angie? Angelo? Gelo helo?" zeptala jsem ho a když se na mě podíval, ušklíbla jsem se na něj.

„Z myšky se stal kocour!" vykřikl a zlomil tužku, kterou jsem mu hned vzala a slepila ji izolepou, za což by mi měl děkovat, protože jinak by neměl čím rýsovat. Jelikož nám učitelka z matematiky nekontrolovala sešity, tak všichni rýsovali propiskou, nebo to rovnou kreslili od ruky, ale u ní se nikdy nevědělo, zda si pro nás náhodou nepřipravila přepadovku.

„Zlatíčko,... jsi moje koťátko," usmála jsem se a poplácala ho po rameni.

„... Změníš mi aspoň přezdívku na Messengeru?" zeptal se tiše a vzal si tu slepenou tužku. Půjčila bych mu svou, ale nedávno jsem svou náhradní tužku někomu půjčila, on mi ji nevrátil a já si zapomněla koupit novou.

„Jasný," uchechtla jsem se a změnila jsem mu přezdívku z myšky na koťátko.

„A jak se vlastně cítíš? Myslím tím... Ohledně toho kluka."

Podívala jsem se na něj a trvalo, než jsem něco řekla. Sama jsem totiž nevěděla, jak jsem se vlastně cítila.

„Už je to lepší. Akorát se budu radši pár dní té škole vyhýbat," odpověděla jsem nakonec a ani jsem nemusela lhát.

„Vždyť se vůbec nic nestalo. Nemusíš se nikomu a ničemu vyhýbat," vydechl Angelo a já s ním vlastně souhlasila. Ale prostě jsem z toho měla divný pocit. Možná kdybych se nechovala jak idiot, už bychom měli domluvený nějaký sraz. Mohl mi třeba zazpívat. Určitě měl úžasný hlas, když se dostal na tu školu.

THOMAS

Během zkoušek jsem nemohl odtrhnout oči z okna a vůbec jsem nevnímal okolí. V hlavě jsem si stále opakoval jedinou otázku. Co když se jí opravdu něco stalo?

„Thomasi, povíš nám, nad čím přemýšlíš?" zeptal se mírně naštvaně učitel, když si všiml, že jsem ho neposlouchal.

„Přemýšlím nad tím, proč je havran jako psací stůl," odpověděl jsem a pár lidí se mi zasmálo. Nechápal jsem ale proč, protože nad touto hádankou určitě přemýšlel každý, kdo viděl Alenku v říši a divů. A tu dávali včera v televizi.

„Tak nad tím nepřemýšlej a běžte hrát. Doufám, že tentokrát to bude bez chyb, protože už se potřebujeme posunout dál," řekl na to učitel a my jsme šli. Zrovna dnes bych se ani nedivil, kdybych dělal jednu chybu za druhou, ale jak je známo, se špatnou náladou se obvykle daří lépe.

Byl jsem rád, že jsme to konečně zvládli a uvědomil jsem si jednu věc. Ta dívka k té škole nemusela chodit pravidelně. Takže to znamenalo, že bude o to těžší zjistit, zda se jí nic nestalo. A já se neměl v plánu vzdát, jelikož bych se cítil nejistě a provinile po zbytek svého života.

________________________________________

Psaní této knihy mě moc baví 😁❤