MIRANDA

Ve zpěvu jsem zase díky Mattymu, Violet, Thomasovi a Angelovi postoupila o krok dál. Dokonce jsem už dva týdny nepoužila inhalátor - co se úlevových léků týče, léky k regulaci nemoci užívám každý den, takže mi ta dechová cvičení a dostatek tekutin pomohly nejen ke zpěvu, ale i k lepšímu zvládání nemoci, kterou bych se nebýt jich asi vůbec nepokoušela překonat. Největší zásluhu na tom měl ale hlavně Matty. Ne kvůli tomu, že byl můj přítel, ale to on mi pomohl se sebevědomím. Jak totiž všichni ví, sebevědomí je velmi důležité. Stejně jako překonání strachu.

Můj život se zkrátka na horské dráze posouval výš a výš - z nejnižšího bodu, ze kterého mi pomohli rodiče a Angelo poté, co jsem se dozvěděla o mé nemoci, až na vrchol.

„Hrajete úžasně, ale... Thomasi, ty jsi jaksi mimo," oznámila jsem, když moji talentovaní přátelé s mým milovaným přítelem dohráli písničku, kterou trénovali na soutěž. V naší rodinné restauraci.

Jelikož neměli kde trénovat, tak jsem jim po domluvě s mými rodiči navrhla, že by mohli zkoušet tady. Bylo zde totiž menší pódium, na kterém jsem zpívala jako malá a kvůli rekonstrukci jsme před týdnem restauraci zavřeli, takže jsme tu byli úplně sami a byla to rozhodně lepší zkušebna než garáž.

„Tak jsem mimo, no. A co jako?" zamumlal podrážděně Thomas a odešel k jednomu ze stolů, kde bylo občerstvení a pití. Napil se džusu a my ho jen nechápavě sledovali. Tak tohle jsem nečekala. A to i přesto, že se choval divně už týden.

„Děje se něco?" zeptal se Matty po delším tichu.

„Je snad nezákonný nemít dobrou náladu, Matthewe?" odpověděl na otázku otázkou Thomas.

„Ještě jednou mi řekneš Matthewe a poznáš, co je nezákonný," zamumlal Matty. „Jsem Matty. Jen Matty. Rodný list to říká dost jasně. Kolikrát ti to mám ještě říkat?"

„Nikdy jsem tě takhle neoslovil, génie."

„Tak už dost! Co se to tady děje?!" přerušila je Violet a Thomas bezeslov odešel ven. Pak se vrátil, aby si vzal langoš a zase odešel.

Chvíli jsem jen stála a sledovala ho, jak opouštěl restauraci. Nakonec jsem se ale za ním vydala, protože jsem to jen tak nechat nemohla a Matty s Violet byli dost v šoku.

„Thomasi, copak se děje? Takhle ses nikdy nechoval. Nebo jsem tě tak aspoň nikdy neviděla," zeptala jsem se a sedla si k němu na studené schody. Přece jen už byl listopad, takže byla venku docela zima.

„Jsem zmatený. Sám se sebou," odpověděl tiše Thomas a já v tu chvíli byla překvapená, že mi hned odpověděl.

„To se holt občas stává. Obzvlášť v našem věku je to naprosto normální. Netrvá to ale dlouho a ty nakonec poznáš sám sebe. Co chceš, co je pro tebe nejlepší, koho miluješ,... Na všechno brzy přijdeš. A až se tak stane, budeš rád, že sis tímto prošel. Takhle tě to aspoň přinutí přemýšlet a nenahrneš se bezhlavě do něčeho, co by ti později ublížilo," vysvětlila jsem s úsměvem a chytla jeho ruku, aby se uklidnil.

„Jak jsi na tohle všechno přišla?" zeptal se udiveně Thomas a já se na chvíli zamyslela. Prostě mě to napadlo, ale to mu přece říct nemůžu.

„Vlastní zkušenosti," zalhala jsem s úsměvem a doufala, že mě Thomas neprokoukne.

„Děkuju, Mirando," poděkoval Thomas a jemně se usmál. V tu chvíli se mi ulevilo.

„Nemáš vůbec zač. Sněz už si ten langoš a pokračujeme, abyste vyhráli tu soutěž, ju?" řekla jsem, nečekala na odpověď a vrátila se k ostatním.

THOMAS

Ze všech bytostí v celým vesmíru mi musela pomoct zrovna Miranda, do který jsem byl zamilovaný, pak zase ne a teď zase jo. Prostě jsem si zamiloval její dobré srdce, empatii a schopnost pomoct. Nejdřív mi Miranda zachránila život a teď mi promluvila do duše. A ze stejných důvodů jsem se začal obávat, že jsem se zamiloval i do Violet. Ta mi sice život nezachránila, ale byla tu pro mě vždy, když jsem potřeboval. Navíc jsme se políbili, i když nezávazně. A hlavně kvůli tomu polibku jsem týden nespal a byl protivný. Violet byla v pohodě, takže jsem zřejmě zešílel za nás za oba, což se mi vůbec nelíbilo.

„Thomasi?" ozvala se Violet a sedla si na stejné místo, jako si předtím sedla i Miranda.

Bůh si ze mě snad už ale dělal srandu.

„Mám jen špatnou náladu a už je u mě druhá psycholožka," pousmál jsem se a Violet se uchechtla.

„Neboj. Jsem tu jen jako tvá nejlepší kamarádka. Kamarádka, kvůli které jsi jako holka, když má menstruaci. Takže povídej. Myslíš stále na ten polibek, viď?" zeptala se Violet a já chvíli mlčel. Když o tom věděla, proč se mě na to zeptala až teď? Mohla mě ušetřit dní bez spánku.

„I kdyby, tak co?" zamumlal jsem mírně mrzutě.

„Thomie, omlouvám se. Měla jsem slabou chvilku. Nevěděla jsem, že to budeš potom takhle prožívat," smutně si povzdechla.

„Kvůli tomu polibku se bojím, že jsem se do tebe zamiloval, Violet. A já vůbec nevím, co mám dělat."

Aniž bych to měl v plánu, z mých očí začaly téct slzy a můj hlas se uprostřed věty zlomil.

„Do člověka se nezamiluješ po jednom polibku. Co když si myslíš, že ses do mě zamiloval jen proto, že nemůžeš být s Mirandou, kterou ve skutečnosti opravdu miluješ?"

„Ještě nedávno jsi mě přesvědčovala o tom, že Mirandu doopravdy nemiluju. Teď ji podle tebe zase miluju a nemiluju tebe. Máš fakt divný myšlenkový pochody," uchechtl jsem se a setřel si slzy.

„Já jen takhle nahlas přemýšlím," řekla na to Violet, přičemž pokrčila rameny a já „chápavě" kývl hlavou. „Proč jsi si najednou tak jistý, že miluješ Mirandu, když ještě nedávno ses snažil, aby chodila s Mattym? Hlavně kvůli tomu jsem si myslela, že Mirandu nemiluješ."

„Už po úplně prvním setkání jsem na ni myslel a líbila se mi. To jsem do ní ale ještě nebyl zamilovaný, a proto jsem to tobě a Mattymu neřekl. Udělali byste z toho drama, což by byl můj konec," uchechtl jsem se a Violet s úsměvem protočila očima. „Po nějaké době jsem zjistil, že miluje Mattyho, tak jsem se je snažil dát dohromady, aby byli šťastní, protože Matty si ji zaslouží a ona jeho. Myslel jsem si, že budu v pohodě, protože jsem k ní nic necítil, ale začal jsem se v jejich blízkosti cítit divně. Nejdřív mi jejich vztah připomínal můj bývalý s Elizabeth, protože to jsem se kvůli ní ještě trápil a nakonec mi Miranda zachránila život, díky čemuž jsem zjistil, že ji miluju a jejich vztah mi vadil jen kvůli tomu. A aby toho nebylo málo, ty a já jsme se políbili, takže se moje srdce zbláznilo. Cítím se jak v nějaké telenovele," povzdechl jsem si a Violet asi vstřebávala všechno, co jsem řekl, protože dlouho mlčela. Sám jsem se do toho zamotal.

„Ty jsi ji miloval, a přesto jsi ji dohodil Mattymu, který si myslel, že je gay, takže nebýt tebe, tak by spolu ani nemuseli být?" zeptala se udiveně po chvíli.

„Vypadá to tak. Teda až na to, že když jsem je dal dohromady, tak jsem ještě nevěděl, že ji miluju. Já věděl, že si to zase upravíš podle sebe. Líbit a milovat je úplně něco jinýho," povzdechl jsem si zoufale.

„Jsi úžasný, Thomie. Tomuto se říká láska. Obětoval ses, aby Miranda a Matty byli šťastní," usmála se a tentokrát měla slzy v očích ona. Já se ale musel plácnout do čela, protože si stále myslela to své. „K ostatnímu se nevyjadřuju, protože si nepamatuju vůbec nic," dodala a zasmála se. Nakonec jsem se zasmál i já.

„... No, a... když jsem tak úžasný, nechtěla by ses stát mou přítelkyní?" usmál jsem se. V tuto chvíli jsem byl myšlenkama úplně mimo a neuvědomil jsem si, na co jsem se zeptal. Jako by srdce převzalo funkci mozku a mluvilo za mě. Jenže mé srdce si zřejmě vůbec neuvědomovalo, co tou otázkou mohlo způsobit.

Vážně jsem právě zpersonifikoval mé srdce?

„Thomie,... zamysli se nad svou otázkou, ano?" usmála se Violet a chytla mě za ruce. Byla klidnější než já, i když právě dostala nabídku k milostnýmu vztahu. A mně nezbývalo nic jinýho, než ji poslechnout, abych mohl zjistit, jakou kravinu jsem právě udělal. Nějakých šest minut jsem přemýšlel o všem, co se za poslední týdny stalo, zatímco Violet na mě koukala svými velkými kukadly. Bylo to nejdelších šest minut mýho života, dokud nepromluvila. „Tak... opravdu chceš se mnou chodit?" zeptala se po pár minutách a já ještě chvíli přemýšlel. Bylo to pro mě hodně těžký, ale nakonec jsem zakroutil hlavou na nesouhlas. Cítil jsem se strašně. „No, vidíš."

Nějakou dobu jsem vůbec nevěděl, co říct. Violet se musela cítit hůř než já. Klidně jsem jí tím mohl ublížit.

„Nezlobíš se...?" zeptal jsem se tiše. Tohle byla docela i trapná chvíle.

„Samozřejmě, že ne. Jsem ráda, že sis ujasnil své milostné problémy. I když s Mirandou nebudeš moct být," povzdechla si Violet a já ji objal, což mi Violet hned s úsměvem oplatila.

„Tak se prostě začnu dusit, nechám se zachránit od nějaké dívky a zamiluju se," zasmál jsem se.

„Ty jsi pako," zasmála se i Violet, když v tom nás zavolali zpět na zkoušku. Jakmile jsme se tedy přestali smát, vrátili jsme se zpět a zkouška hned probíhala lépe. Prozatím.

Dnešní den byl pro mě zásadním. Na schodech této restaurace jsem si totiž uvědomil, že Mirandu potřebuju k tomu, abych byl šťastný. Stejně jako Violet, ale pouze jako nejlepší kamarádku, což mi vlastně hodně připomnělo můj rozhovor s Mirandou.

Právě jsem se bezhlavě nahrnul do něčeho, co by mi potom mohlo ublížit. A až když jsem se nad tím vším pořádně zamyslel, zjistil jsem, že jedinou dívkou, kterou jsem miloval, byla Miranda.

________________________________________

Po dlouhé době jsem tu s novou kapitolou, která se mi psala nejhůř a jde to poznat... 😅❤ Snad v tom ale nemáte zmatek jako já, Thomas a Violet a kapitola se vám aspoň trochu líbila ❤

Díky této kapitole jsem dospěla k závěru, že asi potřebuju betu...