THOMAS

Šokovaný výraz, který patřil Violet, jsem měl to štěstí vidět už asi šest minut v kuse, a dokonce jsem si ho i vyfotil. Violet totiž neprojevovala žádné známky života a já bych vyprskl smíchy, kdyby nehrozila apokalypsa ve formě facky. Sice neměla moc velkou sílu, neuměla dávat facky a vždycky to více bolelo ji než oběť, ale kdo by chtěl facku, že?

„Prosím, řekni mi, že je to jen hloupý vtip. Klidně se zasměju," řekla po dlouhém tichu.

„Moc rád bych ti řekl, že jen vtipkuju, ale bude stačit, když ti řeknu, že si ze mě dělá srandu život?"

„To mi asi stačí," uchechtla se Violet, dala mi ruce na ramena a podívala se mi hluboko do očí.

„Co... to děláš?" zeptal jsem se nechápavě, jelikož to bylo fakt strašidelný.

„Teď mi řekni, že ses zamiloval do Mirandy."

„Zamiloval jsem se do Mirandy."

„Nezamiloval," usmála se Violet a sundala ruce z mých ramen. Taky už se mi naštěstí nedívala do očí.

„Jak to můžeš vědět?" zeptal jsem se nechápavě.

„Nedokázal jsi tu větu říct, aniž by ses nesnažil odvrátit pohled z mých očí," odpověděla a já na ni zíral jak na nějakou potrhlou věštkyni, která mi právě předpověděla, že porodím dvojčátka. A aby bylo jasno, čuměl bych tak na ni kvůli těm dvojčátkům. Porod by mi nevadil.

„Violet, já se ale do Mirandy opravdu zamiloval. Když jsem byl na pokraji smrti a ona mi zachránila život, vypadala jako anděl z nebe," zasněně jsem se usmál a Violet mě nohou shodila z mé milované postýlky, na které jsme oba leželi. „Hej!"

„Nebyl jsi na pokraji smrti, ale dusil ses, protože neumíš polykat. A taky... už jsem na to přišla," řekla, jako by nic.

„Na co jsi přišla?" Podíval jsem se na ni a snažil se ignorovat tu první větu. Dnes byla nějaká plná urážek. Asi dostala krámy.

„Nezamiloval ses do ní doopravdy. Jen se ti líbilo, jak ti zachránila život. Tak a teď můžu být psycholožka!" zasmála se Violet a vstala z postele. „Já si jdu teď vyměnit tampon, abych nedostala syndrom toxického šoku. Ty zatím přemýšlej nad tím, co jsem ti řekla," rozkázala mi, vzala si nový tampon z tašky a odešla do koupelny.

Nejdřív jsem byl nadšený z toho, že už poznám, kdy moje kamarádka mestruuje, jelikož jsme si tak mnohem blíž. Nadšení ale hned vymizelo, když jsem si vzpomněl na to, co mi řekla. Možná měla pravdu. Ale co když ne?

Miranda se mi líbila už od první chvíle, i když jsem si to nechtěl přiznat. Ale zamilovanost je něco jinýho než jen to, že se někdo někomu líbí. To už bych jinak dávno chodil s Tylerem, mým bývalým spolužákem ze základky. Líbil se mi jeho styl oblíkání a taky vlasy, ale nemiloval jsem ho a byl jsem hetero.

„Tak na co jsi přišel, bobku?" zeptala se Violet, když se vrátila.

„Na to, že máš asi pravdu. Miranda se mi líbí, ale nemiluju ji," odpověděl jsem trochu i smutně, ale aspoň se nebudu zase trápit.

„Neboj se. Brzy si najdeš nějakou úžasnou dívku a nakonec budeš rád, že jsi musel čekat," usmála se.

„Děkuju. Taky si určitě někoho najdeš," zazubil jsem se a na její tváři se objevil smutný výraz.

„Nikdy jsem nikoho neměla, tak proč by se to najednou mělo změnit?"

„Protože jsi nádherná, roztomilá, talentovaná, hodná a mírumilovná dívka, která se snaží všem pomáhat a má andělský hlas, protože je anděl s květinovými fialovými křídly," odpověděl jsem s úsměvem a ona se upřímně usmála, což jsem měl v plánu.

Její úsměv byl pro mě vždy mnohem důležitější než mé štěstí. Violet si toho totiž v životě prožila hodně. Doslova peklo. Já jí proto slíbil, že tady pro ni vždycky budu a udělám pro ni cokoliv.

„Thomie?" oslovila mě tiše.

„Ano?"

„Bojím se, že svůj první polibek prožiju s někým, kdo je úplný debil a pak mě opustí," odpověděla se slzami v očích, což mě překvapilo, jelikož ještě před chvílí byla úplně v pohodě. Citlivost ale taky patří k menstruaci, pokud vím. A k těhotenství.

„Nemusíš se toho bát. První polibek s debilem je mnohem lepší než první sex s debilem," usmál jsem se, přičemž jsem ji jemně hladil po zádech. Občas mi opravdu připadalo, že je křehká jako květina. Jako fialka.

„Chci, abys to byl ty, kdo mi dá první polibek. Nezávazně. Jsi totiž můj nejlepší kamarád a slíbil jsi mi, že mě nikdy neopustíš."

Tohle jsem opravdu nečekal. Vážně ne. Ani ve snu by mě tohle nikdy nenapadlo a tentokrát jsem to byl já, kdo měl šokovaný výraz, který si Violet samozřejmě taky vyfotila.

„Violet, jsme přece jen kamarádi."

„Právě proto chci polibek od tebe. Od kamaráda, který umí dodržet slib," řekla opět velmi tiše. „Ty už máš svůj první polibek za sebou a já přísahám, že se o tom polibku nikdo nedozví, pokud ty sám nebudeš chtít."

Zněla opravdu vážně a v hlase šel poznat i strach, takže jsem ji jemně chytl za ruce, aby se uklidnila. Pro ni zřejmě ten první polibek opravdu hodně znamenal a já pro ni přece udělám všechno, ne? Říkal jsem to. A navíc... není to přece sex a pro mě ten polibek nemusí nic znamenat, jelikož první polibek jsem dostal už dávno. I když na tento polibek asi nikdy nezapomenu, stejně jako na ten první.

„Dobře. Pro tebe cokoliv," rozhodl jsem se nakonec a Violet se rozzářila. Já se nad ní usmál a nakonec mi ten polibek ani nevadil.

„Tak... můžeme," usmála se a podívala se mi do očí. Pak netrvalo dlouho a naše rty se spojily, což bylo mnohem příjemnější, než jsem čekal. Oba jsme měli zavřený oči a jemně našimi rty pohybovaly, až se z toho stal hlubší polibek, který rozhodně nebyl v plánu.

Nikdy bych nečekal, že s Violet zažiju krásnější polibek než s Elizabeth.

Po asi minutě jsme rozpojili ze začátku nevinný a později i trochu vášnivý polibek. Oba jsme chvíli byli smyslů zbavený, ale nakonec jsme se oba vzpamatovali a sedli si vedle sebe tak, jak jsme seděli úplně na začátku.

„Děkuju," usmála se děkovně Violet.

„Nemáš vůbec zač," usmál jsem se taky a hodil po ní polštář, abychom jen potichu neseděli vedle sebe. Nechtěl jsemna ten polibek teď myslet. Budu o něm přemýšlet až v noci, když nebudu moctusnout.

„Tohle si odskáčeš, bobku!" zasmála se a začala polštářová bitva.

V tuto chvíli jsem byl naprosto uvolněný a na nic nemyslel, přesně jak jsem si přál. Zároveň jsem byl ale sám se sebou ještě více zmatenější než kdy dřív.

________________________________________

Tak tohle rozhodně nebylo v plánu a já se touto kapitolou totálně zamotala do děje 🤦😶😭😆😆😆❤

Ty postavy si dělají, co chtějí!!!