THOMAS

„Měli bychom domyslet tu tajnou oslavu pro Mirandu. Zatím máme jen místo oslavy. Bowling," pronesl jsem, jakmile skončila naše první hodina, kterou byla historie hudby. Zrovna dnes jsme psali opakovací test, na který jsem se učil do tří do rána, takže pokud nedostanu aspoň dvojku, oběsím se.

„My už to máme domluvený. Já upeču dort a zajistím občerstvení, Violet bude mít na starost výzdobu, Angelo přivede Mirandu a ty jsi nám rezervoval hosty a dvě dráhy, takže ty už nemusíš dělat nic. Taky nás napadlo, že by to mohla být oslava i pro Angela, protože má narozky o tři dny později," usmál se Matty a já se na něj zmateně podíval. „Jo a budeme s Violet fotit."

To, že si Violet s Mattym před rokem zamilovali focení, jsem věděl. Violet si dokonce založila na Instagramu profil @nature.in.violet, založený na fotky kouzel přírody a Matty si založil profil @the_drummer_travels, založený na fotky z cestování. Na rozdíl ode mě a Violet byl Matty snad všude ve světě.

Ale na oslavě jsme se nebyli schopní domluvit, pokud vím.

„Vždyť jsme ještě nic nedomlouvali. Vždycky to skončilo hádkou."

„Včera jsi měl totiž vypnuté upozornění na Messengeru kvůli dnešnímu testu, když jsme to domlouvali. Kdyby jsi nenechával všechno na poslední chvíli,... asi bychom to nikdy nedomluvili. Děkujeme!" zazubila se Violet a já vůbec nevěděl, co na to říct. To já mohl za to, že jsme se nebyli schopní domluvit? Jako vážně?

„Tak... nemáte... zač?" odpověděl jsem na to nejistě a Matty mě poplácal po rameni.

Přátelé nad zlato, fakt, že jo.

„No, radši změním téma, než nás zabiješ. Seženete mi prosím podpisy pod tuto petici? Dnes bojuju za zrušení igelitek v obchodě za rohem a potřebuju podpisy nejlépe ode všech obyvatel. Což se sice nikdy nestane, ale snažte se jich posbírat co nejvíce. Zatím jich mám třicet," poprosila Violet a dala nám petice.

Violet se před dvěma roky přihlásila jako dobrovolnice organizace Greenpeace. Byla to jedna z jejích mimoškolních aktivit a my jsme jí s Mattym občas pomáhali, když bylo třeba.

Obchod, o kterým mluvila, neměl moc dobrou pověst a jako jediný v našem městě nezrušil igelitky, takže jsem čekal, že další petice bude o tom. To Violet totiž mohla za to, že ostatní obchody v Nomruku zrušily igelitky, takže bylo jasný, že ani tento obchod nebude ignorovat. Celkově už toho dokázala svými peticemi tolik, že se o ní i psalo v mnoha vydání týdeníku Nomruku.

„Dobře, dobře, pomůžeme ti," usmál jsem se.

„Ale ne že seženete málo podpisů a budete si vymýšlet jména z televize. Anakin Skywalker, Bart Simpson, Richard Moser a Frances Housemanová v Nomruku opravdu nežijí," zamumlala Violet a s Mattym jsme zadržovali smích. „Prostě pokud neseženete podpisy, tak nevadí. Ano?"

„Ano, kapitáne!" řekl jsem současně s Mattym a Violet nad námi protočila očima. Určitě nás moc milovala.

Naši konverzaci náhle přerušila učitelka z historie hudby. V tu chvíli jsem doufal, že mi nejde oznámit, jak jsem ten test pokazil. Jelikož ale běžela, muselo se stát něco vážnýho, takže jsme se na ni nechápavě a trochu i vystrašeně podívali.

„Dobrý den, stalo se něco?" zeptala se Violet se starostí a nabídla zadýchané učitelce vodu.

„Ano, stalo. Dnes měli vybraní studenti reprezentovat naši školu na výstavě středních škol v Domě kultury, ale všichni se na poslední chvíli omluvili, že něco mají. A jelikož vy tři jste jedni z těch zodpovědných a aktivních studentů, kterých je na naší škole málo, chci, abyste je zaskočili," vysvětlila a my se na sebe nervózně podívali.

„Ehm... V kolik hodin?" zeptal se Matty.

„Po škole, takže nějak ve čtyři byste měli být na místě."

Kdyby Miranda dnes neměla narozeniny a my pro ni a Angela nemuseli chystat tajnou oslavu, skákal bych radostí, že reprezentuju naši školu. Je to velká čest, protože i když můžou být vybraní studenti z každýho ročníku, kromě čtvrťáků, kteří se připravují na maturitu, jen tak nějaký student šanci nemá. Třeba z prváků byla zatím vybraná jen Elizabeth minulý rok.

„Dobře, rádi přijdeme," usmála se Violet a než jsme s Mattym stihli cokoliv říct, učitelka nám poděkovala a odešla pryč. „To je úžasné, že?!" vykřikla šťastně Violet.

„Je to báječný, ale má to takový malinký háček... CO TA OSLAVA?!" vyjekl jsem. Pár lidí se na nás v tu chvíli otočilo, ale mně to bylo ukradený.

„A no, jo," znervóznila Violet, ale už stejně bylo pozdě.

„Hele, to vyřešíme. Thomas už svůj úkol splnil, tak tam půjde jen on," navrhl Matty.

„Páni, to vůbec nepůjde poznat," zamumlal jsem sarkasticky.

„A co kdyby nás zaskočili Miranda a Angelo? Převléknou se za nás, my si vymyslíme nějakou výmluvu a všechno vyřešené. Stejně se tam jen rozdávají letáčky a odpovídá se na otázky zájemců o školu," navrhla Violet, a to už byl opravdu dobrý plán, který by mě v životě nenapadl.

„Dobře, uděláme to takhle," usmál jsem se a plácli jsme si.

„Takže já a Matty nebudeme reprezentovat?" zakňučela Violet.

„Budete, ale nebudete přítomní," uchechtl jsem se a celý den jsem na to musel myslet.

Tohle bude ještě zajímavý.

🎶🎶🎶

„Takže Mattymu i Violet bylo špatně, protože se ve škole nacpali čokoládou, kterou jste dostali?" zeptala se nechápavě Miranda a nasadila si paruku, jelikož na rozdíl od Violet měla krátké vlasy po ramena.

Blonďatý Angelo si taky musel dát paruku a k tomu i kontaktní čočky kvůli brýlím, chudák. To bych si do oka fakt nikdy nestrčil.

„Jo, přesně tak," odpověděl jsem. Nevymysleli jsme moc dobrou výmluvu, ale hlavní bylo, že tomu věřili.

„To jsou opravdu zajímavé narozeniny," uchechtla se a jakmile byli oba hotoví, prohlédl jsem si je. Byli opravdu k nerozeznání od Violet a Mattyho.

„Vypadáte úžasně!" zazubil jsem se.

„Tak děkujeme," zasmál se Angelo a samozřejmě si sami a potom i se mnou vyfotili selfie.

„Hlavně nás ale neprozraďte, jestli to dáte na internet," varoval jsem. Nechtěl bych pak vysvětlovat dvoum školám, proč nás reprezentují studenti jiné školy.

„Neboj se," usmála se Miranda a nabídla mi sušenku, kterou jsem si hned vzal.

„Děkuju," zaculil jsem se a pustil jsem se do ní. Po chvilce ale začala výstava, takže jsme si stoupli na místo a už se soustředili jen na reprezentaci.

„Víte, co je ironie? Kousek od nás někdo reprezentuje naši zdravotnickou školu. Cítím se jak zrádkyně," zasmála se Violet,... teda Miranda.

„A až brzy přestoupíš na naši školu, tak to zrada nebude?" Nadzvedl jsem s úsměvem obočí a ona se zamyslela.

„Kruci písek," uchechtla se.

„No, vidíš. Tak už se tak neciť, jinak si to ještě rozmyslíš," zazubil jsem se a pokračovali jsme v rozdávání letáčků a odpovídání na otázky pár lidem. Nebylo to tak zábavné, jak jsem si myslel, ale aspoň můžu říct, že jsem reprezentoval naši školu, což Matty a Violet sice můžou říct taky, ale namísto reprezentace připravovali tajnou narozeninovou oslavu.

Snad se nevyskytl žádný problém.

MIRANDA

Po výstavě jsme se s Angelem převlékli a já už se těšila, až si doma sednu a ani se nehnu. Dnes jsme totiž byli na dvouhodinové exkurzi v nemocnici a ta výstava mým bolavým zádům a nohám z exkurze moc nepomohla. Angelo s Thomasem mě bohužel na cestě domů zastavili.

„Domů se nejde, Mirando," usmál se tajemně Angelo a já z něj v tu chvíli měla opravdu strach. A to nejen proto, že už byla venku menší tma.

Chvíli jsem absolutně nevěděla, kam by mě ti dva mohli zavést. Od mého domu už to byl nějaký ten kus a já mohla přemýšlet, jak dlouho chci, ale nic mě nenapadlo.

„Tak jsme tady," oznámil po nějaké době Thomas a já si hned všimla barevného nápisu s růžovými světly na okrajích. Bowling.

„Co děláme na bowlingu?" zeptala jsem se, ale oni mi neodpověděli a vešli jsme dovnitř, kde nás s úsměvem přivítal personál.

„Dobrý den. Odložte si věci do skříněk, klíče si vemte k sobě a mohla bych se zeptat, jaké máte číslo bot?" zeptala mladá slečna.

„Třicet devět," odpověděla jsem.

„Čtyřicet jedna," odpověděl Thomas.

„Čtyřicet," odpověděl i Angelo a nějaký pán nám podal boty, které jsme si hned obuli. Poté jsme si dali do skříněk všechny cennosti a batohy a bundy jsme pověsili na věšák. Docela jsem se divila, že v tuto dobu byla šatna skoro plná oblečení a bot.

„A jde se hrát," usmál se Thomas a vešli jsme do místnosti, kde jsou dráhy. Najednou se před námi objevila spousta lidí.

„Všechno nejlepší, Mirando a Angelo!" zakřičeli naši spolužáci, Violet, Matty a Thomas, a ukázali transparent s našimi jmény. V tu chvíli se mi nahrnuly slzy štěstí do očí, stejně jako Angelovi. Asi nečekal, že popřejí i jemu, i když narozeniny teprve mít bude.

„Panebože. Moc děkuju!" vzlykla jsem a všechny objala.

„A já teda taky děkuju," zasmál se Angelo, zatímco mu stékaly slzy po tvářích.

„Nemáte vůbec zač. Snad si narozeniny užijete. I když je dnes nemáte oba," usmála se Violet.

„Já jsem pekl!" chlubil se Matty s úsměvem a ukázal nám nádherný dort.

„Tak ten je úžasný!" řekla jsem naprosto v šoku a hned si ho vyfotila. Z jedné půlky byl růžový a z druhé modrý. Na růžové půlce bylo napsané mé jméno a na druhé Angelovo.

„To jsem fakt nečekal," uchechtl se Angelo a ke mně přišel Matty.

„My víme," usmál se a podíval se na mě. „Všechno nejlepší, princezno," popřál mi a následoval jemný polibek. V tu samou chvíli jsem si ale všimla, že se Thomas začal dusit, tak jsem k němu hned skočila a ani chvíli jsem neváhala nad Heimlichovým chvatem, který naštěstí hned pomohl. Kdyby nepomáhal, museli bychom volat sanitku.

Všichni začali tleskat a Violet donesla Thomasovi vodu. Posadily jsme ho.

„Jsi v pořádku?" zeptala jsem se a hladila ho po zádech.

„A-ano, dě-kuju," poděkoval Thomas celý rudý a mně se ulevilo. Nerada bych své narozeniny strávila v nemocniční čekárně, aby mi stejně neřekli jeho stav, jelikož se to smí jen rodinným příslušníkům. „... No, na co čekáte? Žiju, tak jdeme hrát bowling a oslavovat!" vykřikl po chvilce a s Angelem jsme zažili tu nejlepší oslavu v historii.

THOMAS

Kdybych byl úplně blbej, řekl bych, že jsem se právě zamiloval do Mirandy. Protože jak všichni moc dobře ví, když se člověk přenese přes jednu věc, objeví se něco novýho, nebo dokonce podobnýho, co ho bude trápit v dalších dnech.

Snad jsem se ale poučil a už se nebudu zbytečně trápit kvůli neopětované lásce, ne?

Nebo... Co když jo?

________________________________________

Sice jsem chtěla vydávat až po opravách předešlých kapitol, ale nevydržela jsem to a nová kapitola je na světě! ❤❤❤

Nedávno slavila narozeniny Violet, o které tahle kapitola měla být. Pak mi ale došlo, že ona je má 6. července, a to je o letních prázdninách 😅 Navíc je právě v příběhu říjen. Takže je nakonec kapitola o narozeninách Mirandy (4. října) a o Angelovi (7. října) 😁❤

Narozeniny mají podle narozenin mé rodiny ❤