MIRANDA

„Takže když někoho pokouše pes a je u toho jeho páníček, musíme se zeptat, jestli byl naočkovaný proti vzteklině?" zeptal se mě Angelo, když si opakoval pracovní listy z prvního ročníku.

„Samozřejmě. Záchranáři to budou chtít vědět," odpověděla jsem, zatímco jsme došli spolu s dalšími pár spolužáky ke škole. Všichni jsme měli bílé tričko s logem a pokřikem naší školy. Byl to Nemo, nad ním název naší školy a pod ním citát: „Učíme se, abyste byli zdraví jako rybička!"

„A co když u něj páníček nebude? A co když ten pes uteče?" ptal se Angelo dál a já ho chytla za ruku, aby se uklidnil. Byl z toho snad nervóznější než já. A to je co říct.

„Klid, ano? Jsme spolu ve dvojici. Takže když tak budu mluvit já a ty jen roztomile přikyvovat, ju?" usmála jsem se a poupravila mu brýle.

„Děkuju," poděkoval s úsměvem a já už jen kývla, protože přišel ředitel. Mě už vlastně znal, což i dal trochu najevo, když se na mě jemně usmál.

„Dobrý den, budoucí zdravotníci. Moc vám děkuju, že jste přišli našim hudebníkům zopakovat základy první pomoci, jelikož jste se určitě učili, že každý by měl první pomoc ovládat. Včetně mých studentů. Nejednou se zde stala nějaká nehoda a jen málokdo věděl, co v takové situaci dělat. Byl bych moc rád, kdybyste řekli něco málo i o požáru, jelikož tady máme hodně dřevěných nástrojů a v minulosti jsme měli problémy s požáry," vysvětlil ředitel a trochu mě ty požáry vyděsily. Co kdyby tu byl další požár? Co kdyby se Mattymu, Violet a Thomasovi něco stalo?

„Mirando. Svět volá Mirandu. Haló," ozval se Angelo a mával mi rukou před obličejem. Asi jsem se moc zamyslela.

„Slibuju, že požáry rozhodně nevynecháme, pane řediteli. Na mě se můžete spolehnout," rozhodla jsem a ředitel se usmál. Pak nás rozdělil do čtyř skupin, dal nám seznamy tříd a odešel.

„Mají tady zajímavě pojmenované třídy. Druhý ročník je D dur, protože D dur začíná dvěma křížky," zasmál se Angelo. Tak přece jen jsem ho něco naučila.

„Páni, ty si to pamatuješ," zasmála jsem se a on se usmál jako sluníčko.

„Oni tady mají v každém ročníku jen jednu třídu? Vždyť tahle budova je obrovská. Fíha, sem bych se asi nikdy nedostal, pokud je jich v každé třídě do třiceti."

„To víš. Musíš mít opravdu talent, jelikož tahle škola má svou pověst. A obrovská je to proto, že tu můžeš chodit do hudebních kroužků. Hlavně děti do patnácti let sem chodí. Často se sem hlásí ti, kteří se chtějí připravit na talentovky. Ale i ti, kteří se na školu nehlásí a jen se chtějí naučit hrát na hudební nástroj, nebo zpívat," vysvětlila jsem a prohlédla si seznam tříd. Žádný seznam bychom mít nemuseli, jelikož čtyři třídy nejsou moc. Ale každá skupina je měla v jiném pořadí a vedoucí musí promyslet, o čem každá skupina bude mluvit. A jako vedoucí učitelka zvolila mě.

„Takže. Já a Angelo mluvíme o požárech a o cizích předmětech v oku. Druhá skupina bude mluvit o krvácení a resuscitaci, třetí skupina o termických poraněních a o poraněních zvířetem. U těch termických poraněních mluvte i o popáleninách. S Angelem se u požárů zaměříme spíš na to, že si například mají zakrýt ústa a nos, aby se nenadýchali kouře. No a čtvrtá skupina bude mluvit o zlomeninách, dušení a otravách. Kdybyste chtěli mluvit i o něčem jiném, co jsem nezmínila, tak můžete. Napadlo mě to nejdůležitější. Učitelka mi nedala žádná konkrétní témata," řekla jsem a naštěstí všichni souhlasili. Angelo si oddychl, že jsem dala téma poranění zvířetem někomu jinému.

„Tak už asi radši půjdeme. Angelo, jdeme hezky popořadě od prvního ročníku a jako první máme G dur. Kolik je to tedy křížků?"

„Jeden!"

„Šikulka!" zasmála jsem se a rozešli jsme se do třídy. Tajně jsem doufala, aby tady prváci nebyli stejní jako na naší škole. Jinak bychom se nedožili druháků. Přesněji řečeno, Mattyho.

THOMAS

„Termická poranění jsou poranění způsobená účinkama nízké nebo vysoké teploty. Takže třeba omrzliny a popáleniny," odpověděl jsem, když se nás studenti zdravotnické školy ptali na to, co jsou to termická poranění. Asi mě doteď všichni měli za flákače, jelikož na mě celá třída čuměla, jako bych právě spadl z Marsu.

„Páni, jsi chytrý," uchechtla se Violet a já se zazubil. Matty nás ale vůbec nevnímal a jen počítal čas do konce hodiny, jelikož ho to zřejmě nebavilo. Prostě už chtěl vidět Mirandu.

„Za chvíli nás bude učit Miranda, neboj," ušklíbl jsem se a Matty se hned probral.

„Ty jsi fakt zamilovaný," zaculila se Violet a Matty zrudl.

„To jsem. A sám tomu pořád nemůžu uvěřit," řekl na to zasněně a s Violet jsme se na sebe podívali. Museli jsme si vyměnit pohledy, jelikož tohle bylo opravdu něco neuvěřitelnýho. V tom nejlepším slova smyslu.

MIRANDA

Když zazvonilo na přestávku, rozzářila jsem se jako sluníčko. Celou hodinu jsem se totiž těšila na Mattyho.

„Kdybychom byli v kresleným seriálu, v očích bys právě teď měla srdíčka," uchechtl se Angelo a já ho jemně praštila do ramene. Měl ale pravdu.

„Buď ticho," usmála jsem se celá rudá a rozešli jsme se do jejich třídy.

„Dobře, ale máme ještě čas. Přestávka trvá deset minut."

„Ale já deset minut nevydržím," zakňučela jsem a sedli jsme si na sedačky u automatů na chodbě.

„Víš, že spolu nechodíte, že?" uchechtl se.

„Ano, aleee... třeba spolu někdy chodit budeme," zazubila jsem se. Je zajímavé, jak láska může člověka takhle ovládat.

Když po nekonečných deseti minutách, které byly jako roky, skončila přestávka, vydali jsme se do třídy. Hned jsem si všimla, že byl Matty rudý, stejně jako já.

„Vy dva k sobě barevně ladíte," šeptl Angelo a zadržoval smích. Já ho ale ignorovala a sebrala mu batoh první pomoci, který jsme s sebou všichni měli.

„Ahojky, jsem Miranda a spolu s mým nejlepším kamarádem Angelem vám vysvětlíme, co dělat, když jste u požáru, nebo máte cizí předmět v oku," vysvětlila jsem a někteří už si začali něco šeptat.

„Joo, už se těšíme!" zakřičel Matty, když nikdo nic neříkal a roztomile zatleskal. Já se nad ním jen usmívala.

„Tak jo. Rozdělte se do dvojic a s Mirandou vám ukážeme, co máte dělat. Pokud někdo zbyde sám, bude se mnou nebo s Mirandou," usmál se Angelo a všichni se rozdělili do dvojic.

„Angelo, je dobře, že už jsi zdravý," usmál se Thomas a Angelo poděkoval. Thomas byl ve dvojici s Violet, takže Matty neměl nikoho do dvojice. To znamenalo jediné.

„Budeme spolu?" zeptal se Matty, který se najednou objevil vedle mě.

„Samozřejmě," usmála jsem se a snažila se nevypadat jako šílená fanynka, která se právě dostala na řadu na autogramiádě.

První půlku hodiny jsme vysvětlovali první pomoc při cizím předmětu v oku. Divila jsem se, že to všichni ovládali. Ale vlastně to bylo jednoduché. Většina z nich měla i své vlastní zkušenosti, včetně Angela. Toho jednou v tělocviku trefili do brýlí a málem kvůli střepu v oku oslepl. Samozřejmě svou zkušenost zmínil.

Nejdřív jsem byla ve dvojici s Angelem a pak jsem se přidala k Mattymu. Ve dvojicích si všichni mohli vyzkoušet postup. Sice jsme nikomu nedali nic do oka, ale dá se to naučit i takhle. Ve škole jsme se to tak taky učili. Vlastně mě učitelka inspirovala. Prostě to všichni jen předstírali a stali se tak na chvíli herci. A Matty byl jako herec rozkošný. I Violet a Thomas, ale Matty víc. A to i přesto, že jsme řešili první pomoc asi jen první tři minuty a pak jsme si povídali. Poznali jsme se sice teprve před pár dny, ale už jsme si rozuměli tak moc, že mi chvílemi připadalo, jako bychom se znali už několik měsíců.

„Tak a teď se budeme bavit o požárech," prohlásil Angelo, s Mattym jsme si hned přestali povídat a přišla jsem za Angelem.

„Při požáru je důležité nepanikařit a jednat s rozvahou. Pokud je požár malý a věříte si, můžete ho uhasit, a to hasicím přístrojem, kusem látky nebo vodou. Ale můžete taky jen odstranit všechny věci, které by mohly začít hořet, kdybyste se báli, protože není dobré ze sebe dělat hrdinu," začala jsem a s Angelem jsme se začali střídat.

„Každý požár musíte nahlásit. Uhašený i neuhašený. Logicky hlavě neuhašený."

„Pokud je u požáru více lidí, pokuste se je vyvést. Zvířata samozřejmě taky. O požáru, například v paneláku, by měli vědět všichni sousedi."

„Co nejrychleji pak opusťte místo požáru a dávejte si pozor, abyste se nenadýchali kouře. Neotevírejte okno, skloňte se co nejníže k zemi, použijte nějakou improvizovanou roušku na nos a pusu, například navlhčený kapesník nebo mikinu a běžte do bezpečí."

Takhle jsme pokračovali ještě pár minut a následně se nám podařilo všechny přesvědčit, aby si to vyzkoušeli. Asi některým připadalo trapné utíkat před neexistujícím ohněm, ale někteří se pobavili, což nás s Angelem potěšilo.

„Vždyť shoříš, Mirando!" zakřičel Matty a v náručí mě odnesl z jejich třídy, kde jsem už chtěla pomalu začít uklízet.

„Páni, jsi můj hrdina," zasmála jsem a náhle nastalo ticho. Jako takové to ticho ve válce nebo při výbuchu sopky, ale to mé ticho bylo krásné. Matty mě totiž jemně políbil na rty, přičemž mě držel svatebním stylem.

V tu chvíli jsem byla úplně v šoku a nevěřila tomu. Vždyť jsme se ještě moc neznali a celkově to Matty docela urychlil. Ale upřímně? Komu by vadilo, že ho políbil člověk, kterého vždy miloval, i když o trochu dřív, než si myslel? No, mně to určitě nevadilo a do polibku jsem se po chvilce za potlesku ostatních zapojila. Thomas nás i natáčel.

Cítila jsem se jako princezna v náručí toho nejúžasnějšího prince. A rty měl sladké stejně tak, jako byl sladký i on sám.

Byla to nejkrásnější chvíle mého života.

________________________________________

Tahle kapitola má zatím nejvíce slov, protože speciální kapitola si to přece zaslouží 😇❤

Co si o tom všem myslíte? Co se bude dít? Je to přece šťastný konec. Jako v pohádce. Nebo snad ne? 🤔

A ano. To tričko v médiích jsem vytvořila já 😅❤ Proto vypadá tak, jak vypadá 😅❤ Ale je roztomilé, ne? ☺😅❤