THOMAS

Když skončila škola, s Violet jsme šli doprovodit Mattyho na nejkrásnější místo našeho města, do Nomrukského parku. Pojmenovaného podle našeho města Nomruk. Nikdy jsem se o Nomruk nezajímal, protože nepatřilo zrovna mezi velká a slavná města. Proslavilo se jen naší školou a věčně opilým starostou. O tomhle parku jsem ale na základce dobrovolně napsal referát, jelikož tohle místo jako by vůbec nepatřilo do Nomruku. Prostě bylo nádherný. Doslova jako z pohádky. Dokonce jsem pod jedním z mnoha stromů, které se v parku vyskytovaly, napsal svou první píseň. Od té doby vždy najdu k tomu stromu cestu, aniž by se nějak lišil od další stovky úplně stejných stromů.

„Těšíš se?" zamumlala Violet. Zase na nás byla naštvaná. Teda spíš na mě. Sice se na nás ráno přestala zlobit, ale u oběda jsme se o tom zase bavili, což byla chyba.

„Co myslíš?" odpověděl na otázku otázkou Matty a povzdechl si. Začal jsem se docela cítit trapně a provinile za to, že jsem ho podplatil.

„Nemusíš to dělat, pokud nechceš," vydechl jsem. „Rozmyslel jsem si to. Vymyslíme spolu něco jinýho."

„Už je pozdě, je tu Miranda," řekl na to Matty a měl pravdu. V jeho hlase šlo poznat, že má strach a je nervózní. Jenže v tu chvíli mě nenapadal žádný plán, což se moc často nestává.

„Tak zlom vaz, bráško." Objal jsem ho a poplácal po zádech. On mi ale objetí nevrátil. Že by byl naštvaný už i on?

„To zvládneš," pousmála se Violet a pohladila ho po vlasech. Ji objal Matty hned, což mě zamrzelo. Když se ale blížila Miranda, radši jsme s Violet odešli.

Teď to vypadalo, jako by se Matty chystal do války. I když jako válka by se to považovat mohlo. V tu chvíli totiž zřejmě válčil se svým duhovým srdcem. Já ale doufal, že bude podepsána mírová smlouva a Matty si tak uvědomí, že není gay. Ne, svůj názor jsem nezměnil. Za to, že měl v den vysvědčení Matty stojáka, když uviděl nahou spolužačku v bazénu, nemohly jen hormony.

„Doufej, že oboum nezlomíš srdíčko," zamručela a já nasucho polkl. Vypadalo to, jako by mi četla myšlenky.

„Violet, věř mi. On není gay. Oba budou šťastní," řekl jsem a sám se tomu snažil stále věřit.

Na jednu stranu jsem se cítil jako příklad dobrýho kamaráda. Ale na druhou? Jako příklad člověka, který chce dosáhnout všeho, čeho chce, a to bez ohledu na ostatní.

MIRANDA

Celou cestu do parku jsem byla hodně nervózní. Absolutně jsem nechápala, co mě to napadlo. Už ale nebylo cesty zpět a já právě stála jen několik metrů od Mattyho nejistá tím, jestli jsem domluvila rande nebo přátelský sraz.

„Ahoj, Matty," jemně jsem se usmála a nervózně si hrála s vlasy.

„Ahojky," usmál se Matty a hned jsem poznala, že je stejně nervózní jako já. To mě trochu uklidnilo. „Takže... jaký je plán?"

To kdybych věděla.

„Můžeme si povídat a procházet se. Nebo si můžeme sednout."

„Dobře. Můžeme se projít," pousmál se a já kývla. Rozešli jsme se směr neznámý.

„Chtěla bych se ti omluvit," řekla jsem po dlouhém tichu.

„Za co?" zeptal se a podíval se na mě těma svýma krásnýma očima.

„Za to, že jsem utekla. Odešla. To je jedno, prostě jsem zmizela, když jste mi chtěli pomoct," vydechla jsem smutně a on mě jemně chytl za ruku. V tu chvíli jsem zrudla jako to nejčervenější rajče v rajské zemi.

„To je v pořádku, chápu tě. Thomas byl sice trochu naštvaný, ale já na to ani nemám právo. Když jsem měl šest, utekl jsem ze svého prvního vystoupení s bubnama. Rodiče a učitelky mě naháněli na chodbě," uchechtl se a já se zasmála. Úplně jsem si ho dokázala představit.

„Tak to bych do tebe opravdu neřekla. Zdáš se jako sebevědomý bubeník. Jako Freddy ve Škole rocku," usmála jsem se a tentokrát se zasmál on.

„Jo, jasně. Ještě mi chybí hezký vlasy a potrhlej učitel," smál se a já si nemohla pomoct, ale jeho smích připomínal roztomilé mládě lachtana.

„Jsi vtipný," řekla jsem s úsměvem a došli jsme ke stánku se zmrzlinou.

„A to se ani nesnažím," zazubil se šťastně.

„Dala bych si jahodovou zmrzlinu."

„A já vanilkovou. Platím," usmál se a objednal nám zmrzlinu. Když chtěl ale zaplatit, uvědomil si, že mu chybí pár peněz.

„Platíme oba," rozhodla jsem a doplatila chybějící částku. Prodavačka nám dala zmrzlinu a my šli dál.

„Moc se omlouvám. Cítím se trapně," vydechl.

„To nemusíš. Stává se." Pohladila jsem ho po vlasech a on se jemně usmál. Pak se kulišácky zašklebil a vrazil mi mou zmrzlinu do obličeje. „Matty!" vyjekla jsem a jeho zmrzlinu jsem mu dala do vlasů.

„Ty jsi rovnou postoupila o level víš, zlobidlo!"

„Kdo je tady podle tebe zlobidlo?!"

„Ty!" smál se a když jsem mu chtěla dát do vlasů i svou zmrzlinu, rozběhl se pryč. Já šla se smíchem hned za ním. Vypadali jsme jako děti. I když lepší by bylo, kdybych taky mohla utíkat.

„Matty, stůj! Chci ti dát dárek!"

„Já o něj nesto-" nedořekl a spadl do jezera, protože se nedíval před sebe.

„Jsi v pořádku?" uchechtla jsem se a pokusila se ho vytáhnout, ale zatáhl mě k sobě. Chvíli jsem byli ticho, ale pak následoval další výbuch smíchu. V romantických filmech by teď došlo k polibku, ale znali jsme se teprve pár dní, takže i když bych ho moc chtěla políbit, bylo by to moc brzy. Jako ve fanfikcích na Wattpadu.

„No, měl jsem se učit, ale tohle je lepší," zasmál se a já zpozornila.

„Musíš se učit. Pojď, pomůžu ti," rozhodla jsem a oba jsme celí mokří vylezli. Z toho smíchu jsem byla udýchaná jak po maratonu. A on byl roztomile rudý. Asi taky ze smíchu.

„Asi se mi nebude učit moc dobře," řekl Matty a ukázal mi knihy, ze kterých kapala voda. Byly stejně mokré, jako my dva.

„Strašně moc se omlouvám. Zaplatím ti to, slibuju," vyhrkla jsem celá nervózní. Cítila jsem se provinile. Kdybych ho nehonila, nestalo by se to.

„To je v pořádku. Zápisky v sešitech mi stejně nekoupíš," pousmál se a sedl si do trávy.

„Z čeho píšeš test?" zeptala jsem se tiše a sedla si za ním.

„Z matiky a dějin hudby," odpověděl a já se k němu posunula blíž.

„Z matematiky mám jedničky a dvojky a o dějiny hudby se zajímám. Pokusím se tě naučit všechno, co bude v mých silách," usmála jsem se a on mi bez žádného přesvědčování, že to nemusím dělat, řekl všechno, co bude v testu. Buď byl z těchto testů ve stresu, nebo byl na mě naštvaný. Doufala jsem v to první.

THOMAS

Alvin, Jeanette & Theodor

Já: Tak co, Matty? Jak to dopadlo? Už jsi doma? Je 8 večer, tak asi jo, ne?

Fialka: Zvládl jsi to?

Jednorožec: Lidi... Já se asi zamiloval

Já: Co?!

Fialka: Cože?!

Já: Ha! Napsal jsem to první!

________________________________________

Takže je Matty gay nebo bisexuál, jak si Thomas celou dobu myslel? 🤔

Mimochodem... Ano... Právě jsem vymyslela fiktivní město pro má zlatíčka, aby měla kde bydlet 😂❤ Zatím ale nevím, zda se příběh bude odehrávat v USA nebo v České republice...