Posuňme se až do doby, která je teď. Je 19. března. Den, kdy s Danem natáčíme další video - po dlouhé době zase u něj.
Nasedl jsem do vlaku a pak několikrát přestupoval. Už jen v těch okamžicích jsem si všiml, že nebylo zrovna nejtepleji - mě naštěstí ještě hřála, překvapivě, zimní bunda. Vítr tady neuvěřitelně foukal a mračna se stahovala, jako kdyby se měl každým okamžikem spustit liják. Nechtěl jsem riskovat zmoknutí, tak jsem si od nádraží zaplatil taxík až k Danovi domů.

Zhluboka jsem vydechl. Byl jsem nervózní, jako vždy, když se s ním mám setkat.
Stál jsem tu přede dveřmi a váhavě, pomalu, natahoval ruku ke zvonku.
,,Klid. Jste jen přátelé," zašeptal jsem sám pro sebe a konečně se přemluvil zazvonit.

Zanedlouho se otevřely dveře a já zase viděl jeho dokonalý obličej. Vlasy měl Dan jako obvykle upravené tím svým ledabylým způsobem. Jeho dokonale tvarovaná ústa se zkroutila do úšklebku, jakmile mne zaznamenal. Hnědo modré oči, které jen září pokaždé, když je spatřím, potkaly mé.
Sakra Šimone, zklidni se.

,,Ahoj," pozdravil jsem tiše a on mě objal.

,,No nazdar, ty pako."

Přitiskl jsem si k sobě Dana ještě blíž a vdechl jsem jeho vůni, která mi tak chyběla.
,,Si celý premrznutý! Poď dovnútra, inak sa z teba stane kocka ľadu!" zasmál se a mě se skoro podlomila kolena.
Tak strašně mi chyběl jeho smích. Je to jiné, když jej slyším z videa. Naživo je to mnohem lepší.

Pustil mě dovnitř a já hned pocítil příjemné teplo.

,,Aká bola cesta?" zeptal se, sundal mi bundu a pověsil ji na věšák.

,,Dobrá, až na jednoho důchodce, který na mě něco ječel, když jsem kolem něj proběhl, abych stihl vlak," uchechtl jsem se. On se zasmál.

Najednou ale Dan zvážněl a přešel blíž ke mě. Chytl mě za lem trička a přitáhl si mě za něj.
,,Ty máš to moje tričko?" zeptal se téměř nevěřícně, ušklíbl se a pohledem začal zkoumat moje/jeho šedé tričko. Jednou jej u mě zapomněl a když to zjistil, tak mi ho dal.

,,J-jo. Promiň, neuvědomil jsem si to, prostě ho rád nosím," řekl jsem a stydlivě se usmál.

,,To je dobre... pristane ti," mrkl na mě a odtáhl se. ,,Poď sa najesť, určite máš hlad. Kúpil som pizzu tak dúfam, že ti bude chutiť."
Vzal mě za ruku a odtáhl mě do obýváku kde mě posadil na pohovku a šel nám pro jídlo.

Někdy se, samozřejmě o samotě, chováme jako pár, což se mi neskutečně líbí.
Třeba jako teď. Mám neuvěřitelně rád takovéhle jeho nálady - je jako zamilovaný puberťák, ale musím uznat, že v posteli už takový není.

Dan si sedl ke mně a otevřel krabici. Vzal jeden dílek pizzy a zazubil se: ,,Otvoriť pusinku, letí lietadielko." Rozesmál mě, ale stejně jsem poslechl a otevřel pusu. Dan mi asistoval s jedním soustem, ale potom jsem se už nenechal a jedl sám. On mě napodobil.

,,Jsi roztomilý, když jíš. Vypadáš tak soustředěně," strčil jsem ho do ramene pobaveně.

,,Ty zase máš jedlo po celej tvári!" ukázal na mně.

Zkoprněl jsem a začal se všude utírat.

,,Nie, počkaj, tu. Ne ne, počkaj, urobím to," uchechtl se a natáhl ke mě ruku. Setřel mi pár drobků u koutku úst a pak pomalu přejel bříškem prstu po mém spodním rtu.

,,Měli bychom jít natáčet, abychom to stihli," upozornil jsem, Dan přikývl a šel připravit kameru. Vzal připravenou krabičku Jelly Beans a oba jsme se vydali sednout si k němu do pracovny, k počítači.

,,Můžeme začít?" zeptal jsem se a on kývl na souhlas. Zapnul kameru a začali jsme natáčet.

Celou dobu jsem na sobě cítil jeho pohled. Na tváři mu pohrával zvláštní, lehce zasněný úsměv. Když jsem se zeptal, proč se na mě tak kouká, odpověděl jen, že vypadám roztomile, když se mu snažím vybrat nějakou hnusnou a zavrtěl hlavou. Já jen zčervenal a pokračoval dál.

Nakonec jsem mu vybral dvě bílé fazolky, jednu čistou a druhou se žlutými fleky. Dopadlo to katastrofálně a Dan všechno vyplivl do kapesníku. Já se mu celou dobu smál.
Pak se na mě Dan podíval s ublíženým obličejem - v ten okamžik víc, než cokoliv jiného, připomínal nakopnuté štěně. ,,Ale no tak, Gogo! Přece nejsi padavka," ušklíbl jsem se a pokračovali jsme dál.

Po natáčení challenge a videa na můj kanál jsme úplně vyčerpaní padli na jeho postel.

,,Nechceš sa pozrieť na nejaký film? Alebo čo by si rád robil?" zeptal se mě tiše a pohladil mne po boku.

,,Dane... Nepřijde Lucka? Nechci, aby nás nachytala." Otočil jsem se na něj a podíval se mu do očí.

,,Nemala by, keď je preč," zasmál se. ,,Ale nebavme sa o nej. Urobil by som rád oveľa zaujímavejšie veci," dodal šibalsky, hlas tichý a trochu hlubší než normálně, oči mu ztmavly a já věděl, co přijde - a upřímně se těšil.

Takže asi mi neodpustíte to že nám nešla wifi co? :D Jinak jsem udělala delší kapitolu tak doufám že potěší. Jak se vám to líbí? Mám pokračovat? Jinak budu se snažit napsat kapitolu ještě přes víken :D budu vám muset vynahradit ty dva týdny :D možná to výjde ještě na dnes.

-Kačííí

-Miluju vás guys už máme skoro 3K přečtení a to je teprve 4 kapitoli a prolog :O !!!!!