,,Miluju tě," říkal do mého ucha a lehce se o něho otřel rty.

Zabořil jsem hlavu do jeho krku a začal jsem štěstím brečet a on se jenom potichu hrdelně zasmál. ,,D-Děkuji," roztřeseně zamumlám přes jeho tričko.

Víc mě natiskne na sebe a dá mi pusu do vlasů. Ve mě se začne míchat několik pocitů naráz a já se nedokážu uklidnit. Projíždí mnou ledové mrazení na zádech, které se pak promění v hoření. Po celém obličeji jsem od svých slz, které nechtěně utírám do jeho trička, když na něm ležím.

,,Promin, že som ťa nechal čakať,"odtáhne si mě od ramene a chytí mé tváře do dlaní. ,,Ale už ťa nikdy nenechám čakať. Už navždy. Teraz je tá chvíľa. Pre teba už len vždy teraz. Áno?" řekne úžasně potichu, jako by se bál, že tu ještě někdo je. Pak se usmál a spojil naše rty.

V tom polibku bylo něco, co jsem od něj ještě nikdy nezažil. Tolik citů. Tolik... Něčeho, co jsem nedokázal popsat, ale bylo to tam. Jako jiskřička naděje pro lepší budoucnost, kde budeme my dva.

Lehce jsem se odtáhl. ,,Taky tě miluji," usmál jsem se a on se jen uchechtl a zakroutil hlavou. Setřel mi slzy s očí.

*****

Koukám na něj, jak zpracovává své poslední video na notebooku, který si přinesl následně z auta. Sedí u mého jídelního stolu, má na hlavě sluchátka a pracuje. Ležím na gauči a v ruce mám telefon a občas moje oko zabloudí na něho.

,,Znervózňuješ ma. Nepozeraj sa tak," sundá si sluchátka z uší a zvedne se ze židle.

Odložím mobil vedle sebe a uchechtnu se ,,Jen se koukám."

Sedne si vedle mě a mou hlavu si položí na nohy. Přejede rukou po mé tváři a pak se mi začne příjemně hrabat ve vlasech. ,,Vyzeráš ospalo, mal by si si sa ísť poriadne prespať."

Jen na to zamručím a zavřu oči.

,,No tak, Šimon. Viem, že sa nudíš, a ma mrzí, že sa ti teraz nemôžem venovať. Ale potrebujem urobiť to video a potom si s tebou budem hrať." Dá mi slabou pusu na čelo a začne mě líbat na krku.

,,Jak myslíš, že si budeš se mnou hrát?" zasměju se, když mě špičkou jazyka polechtá na krku a přejede po mém lechtivém místě.

,,Prekvapenie," šeptne do mého ucha a zasměje se a odtáhne. ,,A teraz zo mňa prosím slez, musím ísť pracovať."

Sednu si do sedu, aby mohl vstát.

,,Utekaj sa vyspať. Budeš potrebovať veľa energie," řekne. Zasedne ke stolu, na uši nasadí opět svá sluchátka a všechnu svojí pozornost přesune na monitor.

Usoudím, že bych ho mohl poslechnout. Jsem opravdu dost unavený.

*****

Vejdu do kuchyně a kouknu na hodiny.

,,Ako sa naše princezná vyspinkala?" ozve se od stolu.

Protřu si oko, protože mě začne svrbět. ,,Nic moc," zabrblám a otevřu ledničku a vyndám šunku, sýr a pomazánku. Lehce to hodím na linku a z chlebovky vyndám chleba. Otevřu šuplík a vyndám prkýnko a z druhého šuplíku dva nože.

,,Ako to?" zeptá se a já se na něj otočím s nožem v ruce.

,,Možná je to tím, že vedle princezny neležel její princ a nevzbudil ji polibkem na rty," pokrčím rameny. Otočím se nazpět a začnu krájet chleba. ,,Chceš taky?"

,,Ak budeš tak hodný," uslyším, jak se zvedne. ,,Pomôžem ti," usměje se na mě, když začnu mazat chleby. Rozdělá šunku a začne jí dávat na krajíce.

,,Díky, ale to jsi nemusel. Není to těžká práce a já bych to zvládnul!" povzdechnu si.

,,Ale prosím ťa," políbí mě na tvář a vezme svůj talíř a jde si sednout na gauč.

,,Hej! Bacha, ať mi ho nezesereš! Něco to stálo!" křiknu na něj když se na něj rozvalí a málem mu chleba spadne z talíře přímo na můj milovaný gauč.

*****

,,Dane?"

,,Áno, zlato?" ozve se z koupelny.

,,Něco jsi mi slíbil," protáhnu a zasměju se. Strašně chci zjistit, co pro mě má připraveného.

,,Vidíš ten batoh pri dverách? Vytiahni z neho taký čierny a červený vrecúško," zasměje se, ale stále je v koupelně a něco tam dělá.

Zatvářím se zmateně. ,,Vrecúško...Vrecúško, vrecúško, vrecúško, myslíš pylíčky?" ozvu se nazpět nejistě.

,,Ano, zlato." Sice ho nevidím, ale vím že právě teď určitě kroutí hlavou a ušklíbá se.

Vstanu z postele a jdu pro batoh, ve kterém chvíli šmátrám a pak opravdu vytáhnu dva menší pytlíčky, které jsou ale i tak větší než moje dlaň. Jeden černý a jeden červený. Přesně, jak říkal. Kouknu se pořádně na oba dva a hledám něco zajímavého.
Oba dva jsou vytvořené z kůže a je na nich něco napsaného. Zvědavost mi nedá a už je začnu rozdělávat, když mě zastaví hlas, který se ke mě přibližuje.

,,Nerozdělávej to," zasměje se.

Protočím oči a hodím je doprostřed postele. Kouknu na Dana. Na sobě má bílé tričko a černé calvin boxerky. ,,Ty máš nový calvinky?" udivím se.

,,Áno, dostal som ich darom," usměje se. Sedne si na postel naproti mě a hypnotizuje mě pohledem.

Nedočkavě se ošiju. ,,Tak co je v těch pytlíčkách?"

,,To ti povedať nemôžem, ale dnes to bude len na tebe, aký pylíček si vyberieš. Buď čierny alebo červený. Nemaj strach, oboje veci sú príjemné, ale takhle je to väčšia sranda," uculí se.

Vykulím oči. Takže je to zase jen na mě. Koukám z jednoho pytlíčku na druhý. Vím, že se není čeho obávat.
Jenže jsem hrozně nerozhodný člověk.