,,Nechci, aby jsi se takhle ke mě choval, ničí mě to," křiknu na Dana.

On sedí a kouká na mě pohledem, který sotva dokážu rozšifrovat. Je naštvaný? Nebo smutný? Nebo má ze mě jen srandu?

,,Nekoukej se na mě tak," povzdechnu si a svalím se na křeslo naproti němu.

Ani se nepohne, v obličeji má zaujatý výraz a kouká do země.

,,Chci slyšet pravdu, Danieli," postavím se a dojdu k němu.

On vzhlédne a koukne se mi do očí.

,,Chci vědět, jestli ke mě něco cítíš, nebo ne," vzlyknu.
Nechápu, proč zase dělám hysterku, ale ono to nejde zastavit. ,,Já to potřebuju vědět. Potřebuji mít nějakou jistotu, protože já už se v tobě nevyznám. Řekni prosím něco," utřu si slzy, které mě šimraly na tvářích.
Sklopím pohled a zůstávám stát.

,,Cítím se jako ta největší hysterka, ani nevím, proč ti to říkám, jen chci, aby jsi něco řekl, protože už fakt nejsem-" zvyšuji hlas, ale přeruší mě jeho objetí a já se mu už naprosto bez zábran vybrečím na rameno. Zavírám oči a tisknu víčka pevně k sobě.

,,Neplač, prosím. Ja viem, urobil som chybu, a mrzí ma to. Dlho som nad tým premýšľal a chcem ti povedať že..." šeptá mi do ucha. ,,Chcem, aby si bol šťastný, Šimon. Viem, že teraz to nejde nejako zrealizovať, ale ver mi, že ak si chvíľku počkáš, tak bude všetko v pořádku, áno?" dopověděl a odtáhl se.
Setřel mi všechny slzy a usmál se na mě.
,,Budem musieť ísť. Potom ti napíšem alebo zavolám, áno?" řekl v rychlosti a vzal si věci.

Přikývnu a odemknu mu dveře.
On si nazuje boty a rozloučí se se mnou polibkem na tvář.
Zavřu dveře a zničeně se o ně opřu.

***

Týden.
Blbý týden od konce Utuberingu a já neustále koukám na mobil, jestli mi nenapsal. Žádná blbá zpráva, která by mi o něm dala aspoň trochu vědět. Ale on mi slíbil, že zavolá.

S Míšou už jsem to nemohl vydržet, a tak jsem to skončil. Popravdě mi řekla, že to čekala, a vzala to docela s klidem, za což jsem jí byl neskutečně vděčný.

Já vím, neřekl jsem jí to, ale neměl jsem na to. Bude to tak lepší.

***
Chtěl jsem jít natáčet, ale najednou mi zazvonil telefon.

Zatajil se mi dech a hned jsem roztřesenými prsty odpověděl.

Na hrudi mě tlačila zase ta, tentokrát příjemná, síla.

Usmívám se a jdu si i s mobilem lehnout na gauč.
'

Budu muset uklidit, aby nepřišel do bordelu. A ustlat postel...
Ani nevím, proč vůbec myslím na postel. Rád zavzpomínám, jak mě držel kolem pasu a malinko hladil po bříšku a já měl pocit, že se můj podbříšek blahem roztrhá na několik kousíčků.

Čau? Jenom čau? Trochu posmutním, a trochu se i naštvu - dobře, jak chce.

I tak jsem se musel usmát, když jsem položil mobil na stůl. S dobrou náladou jsem šel natočit další Blackhole.

*Po deseti minutách*

,,Otočil gravitací s údivem-"

,,Auriel, drž hubu!" křiknu.

Pomalu a jistě se blížíme ke konci? Nebo že by ne? :D
Budu ráda za KOMENT!!! Víte jak mě to vždy potěší 😀😀😀😁 jinak jako vždy ☆ a popřípadě folow :) jinak zase oznamuji že mam knihu s jednodílovkama na přání tak se tam můžete jít zastavit :)

-Kačííí