Impala číslo dvě, Kráska, zase jednou ukrajovala míle s Deanem za volantem.

Sam seděl na místě spolujezdce a na klíně měl rozložený Deanův zápisník-deník. Na čele plný signál WiFi, pročítal bratrův škrabopis a snažil se v něm zorientovat.

Byly tu dokonce dva grafy, nehodovost v závislosti na místě a čase. U prvního křivka letěla prudce vzhůru na začátku října a držela se tam až doteď, v druhém kumulovala zhruba uprostřed trasy z North Platte do Cheyenne, někde za Julesburgem.

Následoval dlouhý seznam jednotlivých nehod. Zdaleka ne všechny byl smrtelné, systematicky proškrtané byly ty, které měly jasnou příčinu, podle Deanových poznámek „jelen na cestě" a „řidič zlitej jako hovado".

Navíc bylo u každého případu uvedeno buď NP-->Ch, nebo Ch-->NP. Ta druhá značka se vyskytuje jen zhruba u čtyř nehod, naprostá a drtivá většina se odehrála ve směru od North Platte.

Po vyloučení toho, co nezapadalo do vzorce – zavinění na straně řidiče a zdánlivě nejasná příčina, většinou sváděná na mikrospánek nebo nepozornost – zbývalo osmatřicet případů v daném časovém rámci.

Dál v deníku stál menší průzkum ohledně toho, co se vlastně na začátku října mohlo stát, co byl startér.

Jako možné podezřelé Dean vytipoval za prvé smrtelnou nehodu poblíž Julesburgu, kde šlo o řidiče kamionu, převážejícího stavební materiál, za druhé smrt stopaře, který v podvečer druhého října stál v podzimní plískanici kus za motorestem v tmavém oblečení a moc blízko silnice a smetl ho náklaďák, a za třetí jednu další ani ne tak nehodu, při které obtloustlý kamioňák zajel na odpočivadlo, protože se mu udělalo mdlo – následně prodělal srdeční příhodu, zemřel a trvalo dva dny, než ho někdo postrádal a našel.

Nakonec, s velkým otazníkem, tu byla poznačená krádež elektroniky v hodnotě čtvrt milionu dolarů, kde řidič dodávky zmizel a auto zůstalo stát v Cheyenne prázdné – po zmizelém bylo vyhlášeno pátrání, ale zatím se nenašel.

Jako jediné, co všechny případy spojovalo, Dean uvedl motorest a motel West Platte River, dvě míle od North Platte.

„Začal bych v tom motorestu," nahodil tiše Dean, než pustil muziku, jenom tlumeně.

Sam si poznámky prošel několikrát, než se ozval. Nejdřív tedy jen slabě kývnul na bratrův návrh.

„Pro začátek by to mohlo být. Zjistit, jestli zaměstnanci něco nezachytili od šoférů. A nebo sami," spíš rozmýšlel nahlas, než něco dalšího, protože to všechno musel Dean vědět i sám.

„A rozdělíme si... Chtělo by to pokecat jednak s někým, kdo to přežil, jednak s policajtama, co vyšetřujou tu krádež a zmizení," dodal Dean. „To s tím vůbec souviset nemusí, ale sedí to časově. Práce dost, řekl bych. Co chceš radši?"

Sam se po něm ohlédl, pak se pohlede vrátil k poznámkách, se stisknutými rty kývl.

„To taky," zamumlal potichu a přitáhl si kelímek s téměř studenou kávou. „Možná zjistit něco víc i o těch třech mrtvých, ale... Jedno po druhém."

Napil se, a protože o tom v poznámkách nic nenašel, obrátil se na Deana: „Zjistil jsi, kdo vyšetřuje tu krádež a zmizení? Je to přes hranice..."

„Jo, padlo to na poldy z Cheyenne, ta firma, co jí to patřilo, je odtud, ale mám dojem, že po tom..." kývl k deníku, kde měl taky seznam jmen a adres a podobně, zmizelý závozník elektroniky se jmenoval Liam Williams, s bydlištěm ve Fort Collins, co bylo ještě přes další hranici. „Brianovi? Vyhlásili mezistátní pátrání."

„Liamovi," opravil ho Sam tiše a zamračeně, ani k němu nezdvihl pohled. Deník si položil na klín a přestože se do něj stále díval, přetřel si tvář. Stále měl pocit, že je myšlenkami... někde. Netušil, kde.

„Takže to je... motorest u North Platte a policajti v Cheyenne. A přeživší..." zamumlal, zalistoval v deníku, zjišťoval, jestli si Dean k jejich jménům stihnul dohledat i bydliště a pokud ano, jestli mají štěstí na někoho z North Platte, Cheyenne, nebo nějakého města cestou či blízko.

Přímo z North Platte byli dva, další čtyři měli bydliště roztroušená v městečcích poblíž, jen pár byl z jiného státu.

U mrtvých vypadala situace hůř, stopař byl mladík ze San Francisca, zkolabovavší tlouštík pocházel z Lincolnu a závozník stavebnin z Rapid City.

„Jo," oznal se Dean. „Ubytujeme se a uvidíme, navečer bude ideální doba poslouchat cvrkot a jestli ještě stihneme během dneška nějakej průzkum v terénu, se uvidí."

S mírně nespokojeným výrazem se k Samovi krátce otočil.

Scorpions hráli Wind of Change a on měl trochu dojem, že...

„Jseš tu se mnou?"

Sam se slabým přikývnutím na ten plán zůstal ještě chvíli číst poznámky, než ho to trklo, vzhlédl a hmknul.

„Co- Jsem, jen... Uvidíme, co zjistíme v tom motorestu," řekl, zase se obrátil ke stránkám. „Pokud nezjistíme něco, co bude dávat trochu jasnější smysl..."

Pokud nebudeme mít takové štěstí, že se vzpamatuju, nebo Dean oddře většinu...

„Je to ježdění sem a tam," tiše si odfrknul.

Při našem štěstí a ježdění sem a tam máme slušnou šanci do toho čehokoli vlítnout i sami.

Konečně mu pohled padnul na ta správná jména, poklepal na ně prstem.

„Když budeme v North Platte, uděláme pár návštěv," dodal ještě. „Navrhl bych pojišťovnu, ale to by se mohli snažit uhrát na nějaké zvíře nebo tak. Policajti nebo novináři, hádám."

A potom si zasi radši zacpal ústa kávou.

„Jo, já mám všechny svoje alias nablejskaný a připravený," prohlásil Dean. Z tváře mu na chvíli zmizel ustaraný výraz, nahradil jej skoro spokojený úsměv. A Scorpions nahradili Zeppelini a Ramble On, on jen chvíli pokyvoval do rytmu.

„A zatím... jak je to teda s těma ochranama v bunkru?" nadhodil po chvíli. „Cas se zřejmě urazil kvůli tý pasti u Osudu a vypadnul, také co se týče jeho, tolik to nehoří, ale... K tomu, abys to mohl přenastavit, potřebuješ teda Jess?"

Samovi při té změně tématu skoro zaskočil poslední hlt kávy, ohlédl se po bratrovi.

„Jenom její krev," upřesnil tiše a obrátil se k cestě před nimi. „Abych jen ty dvě ochrany nepřekryl anebo... něco. Nejde o přenastavení, tamto je... něco trochu jiného."

Přetřel si tvář, chvíli jako by zvažoval, jestli má pokračovat.

„Chtěl jsem to probrat s tebou a Bobbym, případně kdo by ještě do toho šel, ale..." řekl a slabě pokrčil rameny. „Našel jsem dva způsoby. Ten jeden je ale vázaný na duše, takže... Při tom druhém je, uhm, jen malá šance, že to po smrti stáhne duši do bunkru," krátce se ohlédl po Deanovi a na okamžik stiskl rty, než ještě rychle dodal: „Ne jistota, je to jenom... možnost. Uhm, můžeme- Můžeme to nazvat vedlejšími účinky, nebo... cenou za bezpečí."

Dean si to chvíli nechal procházet hlavou. Mlčky přitom pohyboval rty. I když z pozice nezúčastněného pozorovatele by to vypadalo, že se plně soustředí na řízení.

„No, hele, Bobby..." začala mu nakonec, jako by zapnul zvuk, z pohybujících se rtů vycházet i slova: „Bobby akorát plánuje, že obnoví Salvage Yard. Takže se... vrací domů, řekněme. A s těma dušema, no... nemuselo by bejt úplně špatný zůstat po smrti v bunkru," ušklíbl se. „Já vím, já vím, duchové sem nepatří a tak, ale něco se mi na tom prostě líbí."

Sam k němu zase trochu nevěřícně vzhlédl: „Hej, jako pohádka je to... pěkné. Jenže, hm... proč sem duchové nepatří?"

Stiskl rty, stáhl obočí, pokračoval až po chvilce: „Polteirgeist v bunkru už taková příjemná představa není. I kdyby... I kdyby to byl někdo z nás."

Poslední slova už téměř jenom zamumlal.

„Proto jsem vyloučil ten první způsob, při kterém je, v podstatě, duše jako, uhm, generátor pro celé zabezpečení. To druhé je... neškodnější."

„Jasně, duchové se... kazí," pokýval Dean hlavou. „Konec konců, teď to budeme mít připomenutý. Tipuju osobně toho stopaře."

Představil si tu postavu ve tmě a plískanici, jak čeká na další oběť své pomsty, a otřásl se.

„Hm... a co je ten druhej způsob, teda?"

Sam chvíli mlčel, než přešel myšlenkami zpátky k případu – zhodnotil, že sám vsází spíš na něco méně nápadného, infarkt nebo možná to zmiznutí – a zase k bunkru.

„Mělo by to být silnější. O něco," řekl. „Pravděpodobně by to zvládlo mít nějaký dosah i na bohy, aspoň... aspoň ty slabší."

Nezněl a netvářil se moc nadšeně, přestože vyšší bezpečí muselo být lákavé.

„Podívej, má to spoustu zajímavých... vychytávek," dodal, sám se nad tím slovem zamračil, „ale, jak jsem říkal, čerpá to z duše. A nevím, co by se mohlo stát v případě ducha nebo co víc to znamená, zase tak detailní v části důsledky při psaní těch knih nebyli."

Dean se po Samovi trochu zmateně ohlédl. Zamrkal, pak se radši vrátil pohledem na silnici před nimi. Ten případ, ke kterému jeli, ho trochu nutil přemýšlet o bezpečnosti silničního provozu.

„Čerpá to z duše. Nedetailní důsledky," zopakoval pomalu. „To zní trochu jako: vůbec netuším, co to udělá, ale něco to udělá, Sammy. Takže nějaký kouzlo, napojený na duši. Na duše. Pfff... Ty zajímavý vychytávky by mě taky zajímaly. Jinak to zřejmě zůstane na tobě a na mně. Bobby bude ve svým a Cas... vidíš, jak je to s Casem, navíc je to... anděl."

„Vážně netuším, co to udělá, proto se mi to nelíbí," zabručel Sam v odpověď. Potom se po bratrovi ještě jednou zamračeně ohlédl. Ačkoli se nadechoval k tomu, že mu o těch vychytávkách přece jen poví, to oslovení a připomínka, že Bobby odchází do svého, mu vzaly slova. Kývl.

„No, to je asi další důvod, proč ten způsob ne. Myslím, pokud by se Castiel chtěl zapojit. Jak pro něj udělat výjimku, aby na něj zabezpečení nepůsobilo, už vím."

Pohlédl k deníku, jako by tam měl napsané body pro sebe.

„A další věc," ozval se, „pro koho všechnu tu výjimku chceme?"

„Pro všechny, kdo jsou teď doma," prohlásil Dean bez váhání, protože a přestože to bylo jasné. „A z těch, co nejsou... Charlie určitě. Crowley... tam si nejsem jistej."

Odmlčel se, myslel na to, že Crowleymu cosi slíbil a vlastně už pořádně neví, co to bylo.

Pokýval hlavou: „Taky podle toho, jak to bude fungovat. Jestli – všem nezaevidovanejm hlavy dolů – To snad ne, ne?" Zase se s k Samovi krátce obrátil: „Že ne?"

Sam se na něj zamračil: „Ne, Deane, není to gilotina."

Zlehka si povzdechl a zavrtěl nad ním hlavou.

„A myslel jsem spíš, pro koho v rámci... ne-lidí. Gabriel?"

„No co," zamumlal Dean. „Vím já, jak to má- Jo, Gabriel. Vypadá to, že celkem zapadl a že by se chystal odstěhovat do Nebe, tak to zase... nevypadá."

Teď zavrtěl hlavou on, nad tím, jaký blázinec se z bunkru vlastně stal, ale je to celkem smířené zavrtění hlavou.

Místo, kde se u kafe v kuchyni potká vlkodlak s archandělem. Co už.

„Když už jsme u Gabriela, nevíš..." pokračoval po chvilce. „No, vypadalo to, že s Casem něco chystají. Pokud teda nezaložili nějaký... sesterstvo putovních kalhot nebo tak."

Sam přikývl, vzápětí uhnul pohledem na krajinu venku. Protože i když Castiel tehdy něco plácal, že Dean o tom ví... Jemu se nezdálo, že by věděl „o tom", ať už to mělo být cokoli, ale netušil, jestli v tom anděl jede s Gabrielem a...

„Ne, nemám tušení, o co jim jde," odpověděl nakonec tiše.

„Ne, že by nebyli i normálně divný, ale tohle je takový... divně divný," pokračoval Dean v mrmlání. „No, každopádně, Cas se zdejchnul do New Yorku, takže cokoli spolu kuli, teď kout nebudou. Takže, my dva Silvestr oslavíme v klidu v zablešeným West Platte River. Jo, jsem chtěl..." začal ještě, ale zmlknul, jako by hledal slova.

Sam souhlasně přikyvoval. Potom se ohlédl, s povytaženým obočím, jako by tu informaci o Silvestru ani nevnímal, nebo ji aspoň nevnímal nijak... výrazně.

„Co?" vyzval Deana k pokračování.

„Baby... Myslím, jasně, vrátila se Bela, ale stejně," vysypal ze sebe starší Winchester. „Prostě nechci, aby byla... my to nestihneme, ale třeba by mohla Felicie? Že by si udělaly dámskou jízdu."

„Bela se- Uhm. Myslím, jo. Felicie. Teda..." Sam pokrčil rameny, náhle snad přetekl pohár s informacemi. „Můžu se jí zeptat, jestli neplánuje něco... s bratrem, nebo tak."

„Jo, Bela, a přitáhla si celou partu kamarádů, podle všeho," doplnil Dean, a pak pokračoval, skoro v jednolitým proudu slov: „Sám jsem ji teda ještě neviděl, za mě je to taková... Lochneska, ale mluvil jsem dopoledne s nějakou Aminou nebo jak."

Krátká odmlka a mírně nesouvisle pokračoval: „Takže pro Felicii by taky platila výjimka, a jinak... Jak to vůbec bude fungovat? Budeme muset vyměnit zámky! A vrata od garáží by chtěly předělat na automatiku, konečně. Jo! Akvárko s mořským koníkem... A hej, když teď zase dělám službu veřejnosti, pořídil jsem si novou sadu kreditek."

Sam se na něj díval asi takovým stylem, jako jindy museli hledět na jeho chaotické řeči. Potom se zhluboka nadechl, Belu se rozhodl pro teď nechat Belou, její přátele též, Aminu nebo koho, i výjimku pro Felicii, čímž se dostal k...

„Podobně, jako teď. Klíče nebudou... budou to jen klíče."

Vzápětí se zamračil a stiskl rty.

„Ono to v podstatě zdvojení bude, ne?" krátce vzhlédl k Deanovi, potom začal listovat jeho deníkem. „Ta oblast okolo bunkru? Ochrany... od Lokiho?"

Změna zařízení a vybavení a kreditky a tak vůbec zůstaly odsunuté na jindy taky.

„Klíče budou jenom klíče," zamumlal Dean a přikývl, jakože to se rozumí. „Takže akorát nám nikdo nebude moct přistát v posteli, jasný."

Trochu poposedl, trochu přidal plyn. Dostali se na rovnou cestu a provoz byl sice rušný, ale přehledný.

„Loki? No, o tom tam někde... píšu na začátku," kývl ke svému deníku na bratrově klíně. „Moc o tom nevím, jenom nějaký runy a samo to pozná, jestli ten, kdo přichází, je nepřítel, plus se na to Loki může napojit a má takovou magickou bezpečnostní kameru. A potom smečka Odinovejch vlků, který případně kousnou vetřelce do prdele. A tak."

Sam to konečně našel, ale ani ze zápisků se nedozvěděl o moc víc, než co mu Dean už řekl. V podstatě to má pod palcem severský bůh a to je všechno.

„Je vůbec... ještě v bunkru?" nadhodil potichu a opatrně, jako by už zacházel v souvislosti s Lokim do takových věcí, do kterých mu nic není.

„Myslím, že na jeho prítomnosti to nezávisí, ale... Netuším," přiznal Dean trochu zahanbeně. „Neviděl jsem ho celý věky, kámo."

A co s tím dělám? Nic. Čekám, až přijde sám, protože se ho nebudu doprošovat.

Zachmuřil se a zmlknul.

Do toho začala hrát Metallica a Unforgiven, což Deanovi na úsměvu taky nepřidalo.

„Neviděl jsem ho, co jsem ho prakticky prodal," zamumlal Sam téměř neslyšně. Ačkoli na druhou stranu, vzhledem k tomu, co udělal – přestože se Loki s tím chlapíkem z Arábie nakonec údajně skamarádil – je možná lepší, že bohovi nechodí na oči.

„Nerušilo se to s tím předtím," konstatoval nakonec, „pravděpodobně se to nebude rušit ani s tímhle."

Deanův deník zavřel a zůstal hledět kamsi před sebe.

„Vážně, z toho chovatelského obchodu," ozval se po chvíli, pohled mu sklouzl ke škrábancům na ruce, srdíčkovou náplast někde zřejmě ztratil, „mám pár tipů, kde sehnat mořské koníky."

„Hah... tam, co tě pokousalo dítě – teda, morče, hm?" ozval se Dean po pauze delší, než by se dalo čekat, vyhodil kazetu z přehrávače a vyměnil ji za Queeny. „Jo, pořídíme pořádný akvárko do knihovny. Platí? Myslím... Platíš?"

„Jo, tam," přikývl Sam, ještě než Dean stihl vyměnit kazetu. Potom na bratra zamžoural, když si uvědomil otázku. A po hmknutí mu došla i slova a jejich význam. „Jo, jasně," zamrmlal, „cokoli."

„Cokoli?" mrknul po něm Dean, zase jen na krátký okamžik. „Masážní křeslo? Pořádnou plazmu?"

Při pohledu na něj Sam povytáhl obočí, ale jen pokrčil rameny.

„Cokoli, Deane. Nestál jsem o ty peníze a ani nestojím. Jenom mi-"

Zamračil se a na chvíli se odvrátil.

„Jenom mi připomínají," pokračoval tiše, „do čeho jsem tě nechal vlézt a že jsem..."

Zhluboka se nadechl a vydechl.

„Vím, že to dopadlo v podstatě dobře. A vím, že to nebylo první naše ty za mě, já za tebe. Jenže... Chvíli jsem byl vážně rozhodnutý dát jim Lokiho tak, jak chtěli."

Pohled držel upřený na něco za oknem.

Dean byl připravený pokračovat přes kulečníkový stůl až k batmobilu, ale jenom naprázdno otevřel a zase zavřel pusu.

Dopadlo to v podstatě dobře, jenom jsem dvakrát málem zařval a poprvý jsem si skoro PŘÁL, abych už konečně...

„Možná teď s těma penězma ty a Felicie... No, budete konat dobro a akvária a masážní křesla," usmál se, ale jeho oči zůstávaly vážné. „Chci říct, může ti to spíš připomínat, že jsi mě v tom nenechal a Lokiho nakonec taky. Že vždycky dokážeš najít cestu." Zase se na Sama krátce podíval. „I když myslíš, že ne."

„Jo, můžeme je využít na ty lepší věci," zamumlal Sam, ale víc už k tomu nedodal. Až po chvíli se zatvářil kysele a zavrtěl hlavou: „Nejdřív teď ti kamionisti a... to. Potom uvidíme."

Dean se trochu zamračil.

„Jasně," prohlásil přesto. „Nejdřív práce a potom... další práce."

Na to Sam jenom kývnul.

„Ponožkožrout," vypadlo z něj náhle nesouvisle. „Zapomněl jsem ho nakrmit. A taky jsme ještě nepřišli na to, co s ním."

„Ahah, tenhle malej špinavej parchant," zabručel Dean a ušklíbl se. „Nepsali o tom, že by to mohlo zdechnout hlady, tak asi klid. Navíc se nažral dost."

Zavrtěl hlavou.

„Kdo navrhoval vypustit ho ve veřejný prádelně?"

„Bobby," odpověděl Sam hned. „Ale nejsem si tím celkem... Mohl by se tam k někomu dostat. I když bych ho zlikvidoval nerad."

„Jsem pro nechat si ho. Divnejch domácích mazlíčků máme beztak dost, a tenhle je... Nenáročnej. Občas mu šoupnem fusekli a tadá," teď už se Dean doopravdy usmíval. „Můžeme mu vyrobit terárko. Vedle akvárka."

Sam se na něj zadíval s povytaženým obočím a tiše se uchechtl. Ani nevěděl jak, nakazil se Deanovým úsměvem, aspoň trochu.

Slabě zavrtěl hlavou. Spíš nevěřícně, než odmítavě.

„Dobře, takže terárko, ještě," doplnil si tiše seznam nákupů a potom už aspoň nějakou dobu zůstal mlčet, nechával prostor hudbě.

Dean byl taky zticha, ale nešlo o ten druh dusivého mlčení, kdy není pořádně co říct a stejně toho zůstává spousta nevyřčeného, tohle bylo zkrátka klidné ticho, při kterém věděl, že bude ještě dost příležitostí promluvit si.