Parkoviště před motorestem a motelem Samova slova o svátcích celkem potvrzovalo. Nebylo tedy nějak zvlášť natřískané, prázdné ale rozhodně také ne. Kamionů tu stálo asi patnáct, připomínaly spící prehistorické obludy, vedle jako jejich menší bráškové pickupy a dodávky, pár osobáků a jeden rodinný karavan.

Na ceduli stále svítilo „volné pokoje", ale zdálo se, že jestli tu zakotví ještě pár korábů silnic, velmi rychle se rozsvítí i to „žádné".

„Tak jak to sehrajeme?" ozval se Dean, když zaparkoval na volném místě v zákrytu za trucky. „Kdybychom dělali kontrolu z hygien, můžeme klidně mávat EMF měřáky a bude to okay, ale asi by nás všichni okamžitě nesnášeli, takže jsem spíš pro cesťáky na cestě."

Sam chvíli jen mlčel, pak zamyšleně pokýval hlavou.

„To bude asi nejrozumnější," souhlasil nakoec. „Vezmeme si pokoj a... Jeden se rozhlídne okolo, druhý zkusí někoho na kus řeči?"

Dean už vystoupil, když kývl k jakési hraničce v rohu parkoviště.

„Jo, myslím, že kus řeči můžeme klidně dát oba, vypadá to, že se tu chystá půlnoční ohňostroj. A do tý doby času fůra," řekl, vzal si svoji tašku a zabouchl kufr. „Tak se jdem zapsat a omrknout tu slavnou Kelly."

Namířil si to nejdřív k boudičce mezi motorestem a dlouhou budovou s pokoji, kde uvnitř seděla, sledovala sváteční estrádu na malé televizi a u toho pletla stařenka, která jim vydala klíče od pokoje číslo 18.

Pokoj byl malý, čistý, přestože bylo na všem znát, že je to používané.

Dean si hodil tašku na jednu z postelí a mrknul na Sama: „Zatím teda jen průzkum, takže... Hlavně v klidu a nenápadně. A klidnou a nenápadnou véču k tomu."

Sam se ohlížel okolo, zatímco se pomalu snášel soumrak, a v tichosti přešel až do pokoje. Tašku si položil na druhou postel, zkusil Deanovo mrknutí oplatit aspoň slabým úsměvem, a na chvíli se odvrátil. Předstíral, že kontroluje telefon a zápisník, ještě do kapsy hodil EMF měřák, kdyby se náhodou dostal někam mimo dohled...

„Nepřežeň to s tím klidem a nenápadností," obrátil se na Deana, když se pohnul ke dveřím. „Aby ses nevsákl do stěny nebo co."

„Pfff. Spíš abych jim nesbalil Kelly a oni se mě nerozhodli odpálit s tím ohňostrojem," ušklíbl se Dean, sám se poplácal po kapsách, všechno na svém místě, brokovnici se solnou municí s sebou teď vážně tahat nehodlal.

A oba vyrazili k motorestu.

*

Budova měla cosi jako předsíň, s věšákem plným zimních bund. Pod ním se nacházela krabice s nápisem „ztráty a nálezy", ve které se válela zelená kšiltovka, jedna odrbaná rukavice, šála, diář na rok 2018, paperback Kingova Osvícení a pár dalších věcí.

Pak už se vcházelo rovnou do jídelny, kde byl výdejní pult, spousta stolků v prostoru i oddělené kóje u oken. Momentálně tu bylo vcelku plno.

Menu za pultem hlásilo: „Večeře- ribí filet/karbanátek/smažený sýr + hranolky/krokety/brambory". Ještě tu leželo pár mis se saláty, které si mohl člověk nandat podle libosti, jen za dolar.

Vzadu stál kulečníkový stůl a kus od něj šipky, za nimi vedla chodbička k toaletám.

Mezi hosty se otáčela mladá Afroameričanka s výstavní... S výstavním vším, skoro vypadala, jako by kolem sebe vytvářela nějaké silové pole, auru energie a přitažlivosti. Na míry modelky by musela hodně shodit, ale svoje kila navíc nosila s takovou grácií, že nejednomu z hostů padala čelist.

A že tu adeptů na padlou čelist sedělo až až.

Plno, u kulečníku hrála zřejmě rodinka z karavanu, otec, matka, dvě dospívající děti – kluk a holka.

U šipek se vzácně ženská kamioňačka předváděla, jak dovede svoje mužské kolegy obrat.

Jinak se každý zabavoval podle svého, pár chlapíků u baru vedle výdejního pultu asi hned tak nikam nepojede, možná ani zítra.

Další hosté měli notebooky, nebo časopisy o autech, které tu ležely volně k dispozici.

Z rádia hrál hard rock.

Sam se krátce porozhlédl, v duchu kývl na Derekovo hodnocení. Vypadalo to tu celkem příjemně. Servírce též věnoval krátký pohled, ačkoli přitom spíš zvažoval, nakolik to může být Kelly. Potom už strčil do Deana, aby ho případně probral, a kývnul k jednomu z prázdných stolů v prostoru. Cestou se ještě zahleděl na skupinky vzadu u kulečníku a šipek a chodbičku dál.

„Půjdu to tam potom omrknout," zamrmlal směrem k Deanovi, přestože netušil, jestli ho bratr vnímá.

„Jo, jasně," kývl Dean směrem k Samovi, ale vypadal, že by stejně odpověděl i na „budeš jíst jenom okurkovej salát, že jo?", protože zaměřil servírku, která byla tak rychlá, že to byl celkem problém, ale ano, po chvilce na její jmenovce přečetl „Kelly".

„Jo!" udělal vítězné gesto, a teprve u stolu se obrátil zpátky k Samovi. „Co?"

Sam už si sedal, když ho Dean vytrhl z rozhlížení se. Věnoval mu nejdřív zmatený pohled, potom se ohlédl k servírce a nakonec se ještě na bratra zamračil. A slabě zavrtěl hlavou: „Nic."

Stále zamračený upřel pohled k menu za pultem.

„Jasně, že to můžeš... Prověřit," řekl Dean, pokrčil rameny. „Já se teda hodlám najíst a pak zkusit něco vytáhnout z Kelly."

Ztišil hlas, protože to už se k nim Kelly propracovala, se zářivým úsměvem, který vůbec nenapovídal tomu, že tu lítá jako hadr na holi.

„Dobrý večer, co vám nabídnu, pánové?"

Sam si ještě stačil vzpomenout na Dereka, kterému slíbil, že od něj Kelly bude pozdravoval, když už u nich dotyčná zastavila.

„Uhm, dobrý večer," pozdravil, krátce se jejím směrem pousmál, ještě stále nerozhodnutý, jestli vůbec něco chce a pokud ano, tak co. Nakonec mu to ale zabralo jen další dvě vteřiny, protože něco si dát musel. „Pro mě sýr s hranolkami a ká- Máte čaj?"

Kávy už měl za těch pár hodin až moc. A v podstatě mu v případě kladné odpovědi bylo jedno, jaký ten čaj bude, ale i tak zůstával na Kelly hledět, než nechal prostor Deanovi.

„Já jsem jasnej karbanátek s hranolkama," prohlásil Dean a zkusil si s Kelly poměřit sílu úsměvu. Vyšel z toho o fous jako druhý. „A... Jo, pivo."

„Čaj máme, rozhodně," kývla Kelly, pak ještě na Deana a zaznamenala si pana Karbanátka s hranolkama. „A čaj zelenej, černej?" obrátila se na Sama.

„Zelený, děkuju," kývl a s pohledem „ty jsi se vážně nezměnil" směrem k bratrovi počkal, než se Kelly vzdálila.

Od stolů některých z pravidelných štamgastů se neslo nespokojené mručení a mrmlání, když Kelly i Samovi věnovala jeden ze svých stowattových úsměvů a odebrala se splnit objednávku. Staré dobré jeskynní: „Nesahat, moje!".

Dean ještě sledoval, jak se dokonale vytvarovaná prdelka vzdaluje, než se pořád s mírně oblblým úsměvem opřel a zaměřil Sama.

„Co? Co je?"

Na tu druhou sérii „co je" se Sam už uchechtl a opřel se do židle.

„Kdy jsme spolu naposledy řešili případ?" nadhodil. „A tím myslím, něco takového, venku. Ne... ty věci v bunkru a okolo a... tak."

S těmi slovy se mu pobavený výraz zase vytratil.

„No..." vydechl Dean, opřel se lokty o stůl a zavrtěl hlavou. „Chlape, už si ani nepamatuju. Možná, že poslední jakž takž normální bylo to s Danem a to vůbec normální nebylo, nakonec."

Rozhlédl se okolo, ta vlna tichého mrmlání už přešla a celý prostor zase tak nějak monotónně hučel a hlučel hovorem, nad barem bylo v hlasitosti, která neměla moc šanci, ale s titulky puštěné dopravní zpravodajství.

„Je to sakra dobrej pocit, když teda pominu, že tu umírají lidi a to všechno," dodal trochu zamyšleně.

Sam souhlasně kývl.

„Myslíš, že se ti z té Kelly podaří něco dostat předtím, než tě roztrhají medvědi?" zeptal se. Nevinně pokrčil rameny. „Je to celá věčnost, možná jsi vyšel ze cviku. A zdá se to tu nebezpečné," zlehka se ušklíbl, potom se ohlédl k pultu, ke kulečníku a šipkám, k chodbě.

„Hlavně počkám, až bude mít menší šrumec," řekl Dean, následoval Samův pohled. „A hej, třeba bych se mohl tvářit, že jsem tu s tebou," nadhodil, pak se otřásl. „Nah, beru zpátky, nope. To radši roztrhání medvědama."

Sladce se usmál směrem k vousatému chlapíkovi, který vypadal jako jeden z členů ZZ Top a mračil se na něj, a pak už mu výhled zakryly Kellyiny přednosti.

„Taaak, tady je jeden sýr, jeden karbanátek, hranolky... Zelený čaj pro vás," posunula k Samovi tácek s konvičkou a šálkem, „a jedno pivo pro váš. A nabídněte si taky salát, pánové, něco pro zdraví!"

Sam se stihnul ještě na Deana zatvářit, pak už ten výraz ale zahnal a potichu Kelly poděkoval. Zároven tedy přijal něco pro zdraví. A s občasným vzhlédnutím ke společnosti se následně zaměřil hlavně na hranolky a zeleninu, nijak nadšeně a nijak zvlášť rychle, ale... Nějak to už půjde. Jen se musí zase pro změnu rozjíst.

Dean se nadechl k „Co je zelený, to je zkažený", ale náhle skoro až přísný pohled úžasné slečny Kelly ho přiměl, aby si na talíř opatrně položil přesně jeden list salátu a půlku cherry rajčátka. Za dolar drahé, ale co už.

Zvedl palec a pustil se do jídla.

Mezitím mohli oba zachytit útržky konverzace u baru.

Chlapi se tam hecovali, jak je vražedná osmdesátka nechává klidnými, jeden si poroučel panáka s tím, že „zejtra to můžu bejt já, bejby", a tmavovláska za barem, něco mezi padesáti a šedesáti a se jmémem „Ivy" na jmenovce, nad tím vrtěla hlavou.

Další z personálu, mladík, co měl zřejmě na starosti úklid a údržbu, vysvětloval šéfové, což byla pro změnu taky brunetka, oplácaná úplně jiným způsobem než Kelly a hlavně bez toho zvláštního šarmu a záře kolem sebe, že s těmi světly na toaletách vážně nic neudělá, protože neexistuje žádný důvod, proč by měla blikat, leda nějaká chyba v samotné rozvodné síti. A taky dost drze prohlašoval, že ještě nikdo neumřel na poblikávání: „...nanejvejš se netrefí do mušle, Brendo, a některý by se netrefili, ani kdybych ji na ptáka přidělal optiku a navádění laserem, takže co..."

Prostě takový běžný večer.

Sam se po několika minutách sledování a poslouchání – a samozřejmě jídla – napil čaje, kývl na Deana a zamířil si obhlédnout tu „vadnou elektroinstalaci". Jen musel počkat, až bude na záchodech prázdno, než vytáhl měřák EMF a taky než se tam rozhlédl, nakolik důkladně uklízejí.

Když dojedl Dean, dopil i pivo, objednal si ještě jedno, kývl na Sama zpátky a předstíraje zájem o dopravní zpravodajství, vsákl se vedle chlápků u baru.

Kelly měla ještě pořád plné ruce práce, ale u z těchhle týpků by mohlo vypadnout něco užitečného. A proč nespojit práci se zábavou, že ano.

Po pár minutách tak byl domluvený na kulečníku o prachy, jen co rodinka z karavanu vyklidí pole.

Rozhodnul se dát na první místo případ a až na druhé peníze, prakticky pak ty chlápky nechával vyhrát – po první hře už si tykali a oslovovali se jmény.

Ještě si zapsal za uši, že musí Samovi sdělit, v jakém oboru vlastně cesťákují, aby jejich příběhy případně seděly. Zvolil látky na dámské šaty, něco natolik nezajímavého, že ho nikdo nepobídne, aby ukázal vzorník, alespoň doufal.

*

Toalety, alespoň ty pánské, co se nacházely v chodbičce k provozní místnosti napravo, vypadaly až překvapivě čisté na to, jaký tu panoval provoz.

Pravda, žárovky poblikávaly, ale žádné náhlé ochlazení, žádný zápach síry... Jen tu byla slabě cítit moč i přes všechnu snahu čistících a dezodoračních prostředků. Výkyvy na EMF se tu objevovaly, ale jen mírně, nic drastického, aspoň pro tu chvíli.

I tak se tu Sam nějaký čas zdržel. Než začnou být záchody zase rušným místem.

Pak vypadl zpátky na chodbu, na okamžik zvažoval, nakolik by našel nějaký rozdíl na dámských toaletách – v rámci případu, samozřejmě – ale nakonec se posunul ke dveřím do další místnosti, před kterými zastavil, obhlížel situaci a naslouchal případným zvukům za dveřmi.

Provozní místnost nebyla zamčená. Uvnitř mohl najít kromě skříně s pojistkami a čistících prostředků ještě koště, kýbl, hadr, mísu podobnou té záchodové, jen s mřížkou nahoře, plakáty polonahých slečen na motorkách a pavučiny v koutech.

Umyvadlo a vzadu za závěsem i sprchový kout. Za veřejemi dveří se nacházela ještě další malá místnost se skříňkami na věci a lavicí, zřejmě šatna pro personál.

EMF tu bylo o něco klidnější.

Takže Sam po chvíli zase vycouval, zamračený a s povzdechem. A protože se mu pořád dařilo zůstat neviditelný, zamířil ještě i na dámské.

Aby i odtud mohl odejít s naměřenými nízkými hodnotami a jinak... nic. Světla blikala vlastně jen na pánech.

Ve dveřích se téměř srazil s nějakou ženou, pod jejím pohledem zrudnul, nervózně se usmál a tiše se omlouvaje, že se zamyslel a netrefil správné dveře, okolo ní proklouzl na chodbu.

A protože ho její pohled doprovázel, nezamířil si to nikam dál, jen na chvíli zmiznul na pánech, aby ji ujistil, že to byl vážně jen okamžik omylu. Potom se hodlal vrátit aspoň na čas do společnosti.

Deana našel v podstatě hned, kulečníkový stůl byl po cestě. Věnoval mu jen krátký pohled, nemínil ho rušit, a zamířil dál, posadit se nejdřív k baru, objednat si ještě nealko a v klidu se zase zkusit zamyslet.

Samozřejmě, že právě teď se nemusí nic dít, když alespoň Derekův a Carlosův případ se stal ráno. A možná bych se měl dostat ještě dál a obhlédnout to zvenku.

*

Sam vyplul od záchodů po době, která by stačila na vyčůrání se i těžkému prostatikovi, a zřejmě neměl nic pořádného, mimo právě to vyčůrání se.

Dean už zatím stačil nadhodit téma vražedné osmdesátky. A dozvěděl se, že... Za A jsou to pověry, jenom to, jak se o tom mluví, řidiče znervózňuje, a pak dělají stupidní chyby. Za B, že je to osud a za C, že po Novém roce to skončí, určitě, i když tuhle teorii si dotyčný šofér, Tom, neuměl nijak zdůvodnit.

Každopádně si Dean začal dávat dohromady, že se ty nehody obvykle stávaly ráno a proč – oběti měly zřejmě společný tenhle motorest a možná to jednoduše schytal vždycky ten, kdo vyjel první.

Šofér Tom, mimo to, že měl vážně podivný názor na věc, byl ještě známý Dereka a podle toho, co tvrdil, ten chlap nikdy neměl žádné potíže s psychikou.

To ráno před Derekovou nehodou prý vyjížděli zhruba ve stejný čas, ale jinak už Tom netušil, jenom opakoval, že je to věc roku 2018. A možná v tom hrála roli i délka jeho pobytu u baru, protože kulečník hrál stejně mizerně, jako teoretizoval.

*

Ivy za barem posunula Samovi nealko a zdvořile se zeptala, jestli vyrazí na cestu ještě teď večer. Zrzavý chlapík vedle zamumlal něco o tom, že je to jedině rozumné rozhodnutí, pokud ano, protože jet na noc je sice opruz, ale zase se vyhne prokletí osmdesátky.

Sam pohledem přešel od ženy k muži a zpátky, než odpověděl.

„Vlastně s kolegou míníme přespat a pokračovat až zítra."

Potom se obrátil k zrzkovi, přitáhnul si nealko a zatvářil se znepokojeně: „Prokletí osmdesátky?"

„Oh, okay," kývla Ivy a odsunula se věnovat někomu dalšímu.

Zrzek naznačil svým pivem přiťuknutí, trochu se uchechtl: „Jedeš tuhle trasu poprvý, brácho?"

Sam přikývl, trochu váhavě, ale...

„Poslední roky jsem se pohyboval spíš v jiných oblastech," řekl, odpil nealka, krátce vzhlédl k obrazovce. „Jak může být cesta v noci bezpečnější, než ráno?"

Zrzek pokrčil rameny, taky upil piva.

„Hele, to netuším. Kocovina? Možná se ti chlapi blbě vyspali?"

Znovu pokrčil rameny: „Moje teorie je, že večer je člověk už rozhejbanej a pokud nechlastá, kafe ho udrží, aspoň do tý půlnoci, třeba. Ráno... Prostě některý vstanou v šest, ale probudí se v deset, rozumíš..."

Sam stiskl rty, pokýval hlavou. A ohlédl se po Deanovi.

„No... Tak se asi zkusím vyspat dobře a ráno se vzbudit," pousmál se a zase se napil.

Večer jsou možná někteří rozhýbaní, jemu už ale nějak docházela šťáva, ačkoli ho případ ještě držel vzhůru. Možná až dopije... Jít se projít ven a zároveň to tam omrknout by nemusel být nejhorší nápad.

Dean akorát dospěl do stádia spojení práce a zábavy na tom nejlepším stupni. Kulečník byl dohraný, teď se vrhli na šipky a sice nedocházelo k žádným velkým přesunům financí, ale všichni se dobře bavili.

Jemu teď přišlo, že o případu už slyšel všechno možné i nemožné, a z těhle chlápků už těžko něco vydoluje, ale neměl kam chvátat, leda...

Přitočil se k Samovi, objednal si ještě jedno pivo, vyšachoval trochu zrzouna, se kterým Sam něco probíral a syknul: „Ještě bychom si mohli projet tu trasu, ale asi až ráno, co myslíš?"

„Jo, to bys sakra měl," stačil ještě chlapík říct Samovi, znovu se uchechtl a představil se. „Já jsem Phil, mimochodem, ale kdoví proč mi říkají Zrzek."

Než Sam stačil opětovat představení se, vyrušil ho Dean. Přejel ho pohledem a až potom kývl.

„Jo, ráno," v podstatě zopakoval. „Teplá snídaně by byla fajn."

Pak se obrátil k Philovi.

„Sam," oplatil mu. „Jinak. A tohle je..."

O kus se od baru odtáhl a zase se ohlédl, jestli tu ještě bratr je.

Dean se jen trochu stáhnul, aby dal prostor i Zrzkovi.

„Dean," představil se sám. „A mám rozehraný šipky, takže..." Naklonil se k Samovi a syknul mu do ucha: „Cokoli se děje, děje se to ráno, dude."

„Hm, vy dva jste... parťáci, huh?" zhodnotil to Zrzek a posunul prázdný půllitr k barmance, zvedl prst, že ano, ještě jedno.

„Uhm, jo," kývl Sam na Deana – proč by jinak právě on vytahoval snídani – potom se ohlédl po Philovi a zopakoval kývnutí. A chtěl pokračovat, ale...

Pojišťováci ne... Novináři ne...

„V byznysu," utrousil tiše a neurčitě.

„Jo, látky na šaty, to je naše," naznačil Dean rychle zašmikání nůžkami a s tím se odebral zpátky k šipkám.

„Heh," usmál se Zrzek. „To je vždycky tak... Showbyznys, baby, nebo si jenom stačil položit základ na půlnoční přípitek?"

Po Deanově prohlášení se Sam lehce zamračil.

Látky na šaty?

Obrátil se ale radši k Philovi: „Oboje. Ale hlavně to první." Chvilku pokračoval ve zdolávání svého nudného nealka. „Jednoho aspoň tolik nemrzí, že je kdesi venku na přelomu roku," dodal. „O zábavu má postaráno. I kdyby nechtěl."

„Tady už to bude můj třetí Silvestr," oznámil Zrzek trochu vážněji, než dosud. „A není to tak zlý, akorát letos s těma... Všechen ten bordel na osmdesátce. Vážně by mě zajímalo, co za tím je, protože sice mám teorii, ale ta by měla platit obecně, ne jenom na jedný silnici, ne?"

*

Mezitím Dean zahájil hodně důležité kolo šipek. Vítěz neměl získat peníze, ale možnost pokecat s Kelly, až bude mít trochu volněji.
On to nenápadně navrhl tak, aby si jeden z chlapů myslel, že je to jeho nápad, a taky hodlal vyhrát.

*

Sam znovu souhlasně pokýval hlavou. Zajímalo by ho, kdy se z něj stala dekorace psa na zadní okno auta.

„Hádám, že úřady s tím nic nedělají a mezi..." rukou naznačil tak nějak okolí, „mezi lidmi se jenom šíří různé šílené dohady."

„Jo," kývnul Zrzek. „Někteří lidi tvrdí, že je prokletý tohle místo – blbost, jestli chceš slyšet můj názor. Další, že je prokletá ta silnice, pak že je něco ve vzduchu, hej, kámo, slyšel jsem i, že to má bejt nějakej vládní experiment, že si zahrávají s mozkovýma vlnama na dálku nebo co..." Odfrkl si, přihnul si piva. „Sračky," uzavřel pak stručně. „Nemyslím pivo, ale ty historky."

Sam stáhl kousky, povytáhl obočí.

„Tedy... lidi se činí," uznal a ačkoli jeho pití tak docela pivo nebylo, nebyly to ani sračky, tak ho rovnou dorazil. „Máš tu cestu před sebou, nebo za sebou?" zajímal se a kývl si pro další nealko.

„Jedu z Cheyenne až do Des Moines," prohlásil Zrzek. „A to, příteli, je důvod, proč se dneska cejtím tak v pohodě, protože tu horší část mám z krku a hej, žiju." Podíval se na Sama trochu soucitně. „Co vy dva? Jedete ráno a tím blbým směrem, hm?"

Sam před ním uhnul pohledem, potřásl hlavou.

„Kdy pro nás bude ráno, je trochu otázka, ale... Jo. Měli bychom vyrazit co nejdřív a do Cheyenne."

Ještě přidal povzdech. Protože, v podstatě, pokud je ráno něco nezadrží, do Cheyenne se vážně vydají.

„Tak to chápu to nealko," ušklíbl se Zrzek. „A vlastně i tvýho parťáka." Kývl směrem k Deanovi, který právě drtil partičku štamgastů v šipkách. „A jestli ti můžu radit, za volant si sedni ty."

Na to se Sam trochu nevesele uchechtl, ale svoji (ne)kompetentnost si nechal pro sebe a také se ohlédl po Deanovi. Na okamžik ho to přimělo pousmát se.

„Minule jsme zůstali přes noc na jednom místě," nadhodil téměř od věci. „Najednou tam byla tak příšerná zima... prý nějaká porucha, že se jim to stává."

Obrátil pohled k Zrzkovi.

„Nemusím se tu bát, že se ráno vzbudím v ledničce, nebo... hm, že mi káva zmrzne pod nosem?"

Chlapík se zachechtal, plácal Sama po paži.

„Na pokoji rozhodně ne, i když na zimu, jako je teď... Zvláštní, že se ptáš, protože Lenny," kývl směrem k údržbáři, který se s mrmláním právě vypravoval dozadu, „je asi nějak posedlej větráním. Po ránu je tu občas kosa jako na Aljašce."

Sam se po Lennym krátce ohlédl a jak Zrzka poslouchal, mračil se. Ačkoli Dean, podle všeho, zaznamenal právě posun ve svém plánu.

*

Dean nevnímal, že okolo procházel údržbář, protože akorát dotáhl šipky do slavného vítězství. A i když ostatní mrmlali, nikdo to nezpochybňoval, takže se mohl vypravit zkusit štěstí u Kelly.

Večeřelo už jen pár lidí, žádní noví nepřicházeli, Kelly už měla volněji, takže se Dean šel usadit, že si objedná kafe a na chvilku ji zdrží.

*

„No, tak snad aspoň vajíčka ze snídaně nebudou cítit až po Cheyenne," utrousil ještě Sam a odpil si svého nealka.

„Vajíčka?" zatvářil se Zrzek mírně zmateně, pak zavrtěl hlavou. „Hele, co máš za problém, kámo? Four Seasons to tu není, ale jídlo je v pohodě. Dělají výborný vafle a jo, smažený vajíčka se slaninou, i když ty je na kocovinu potřebovat nebudeš." Zašklebil se na Samovo nealko: „Jak dlouho vůbec tohle děláš? Přijde mi, jako bys byl zvyklej na lepší."

„Promiň, nechtěl jsem- Asi už to táhnu moc dlouho. To je potom i prezidentské apartmá hrozné, když vlastně jen stále sedím v křesle a držím oči otevřené," řekl Sam, pokusil se o úsměv, ale už mu to moc nevycházelo. „Měl jsem delší pauzu," odpověděl ještě na otázku, ani nevěděl proč.

Protože bych se vážně měl zkusit vyspat. Aspoň pár hodin.

Ačkoli mu bylo jasné, že spíš skončí u stolu nad laptopem, ve snaze zjistit o prokleté osmdesátce a tomhle motorestu ještě něco.

*

Chvíli, než se k němu Kelly dostala, využil Dean na promyšlení, jak to sehrát, protože potřeboval pokládat otázky, které by jako cesťák neměl důvod pokládat.

Takže vybalil svoji FBI placku, schoval ji pod časopisem o motorkách, a když se Kelly s kávou objevila, tiše ji požádal, jestli by s ním ztratila pár slov.

Když se žena zatvářila zmateně, odsunul časopis a šeptnul: „Ale nenápadně, pracuju v utajení."

Kelly se ohlédla po štamgastech, kteří to nenápadné fandění výherci v šipkách skoro až přeháněli, sledovali celou scénu napjatě a tiše. Usmála se, kývla a posadila se naproti Deanovi.

„Ale rychle. Pracuju. Bez utajení," prohlásila s mírně ironickým úsměvem.

Dean to tedy vzal letem světem.

Jenom se vyptal na ty mrtvé – stopaře Kelly neznala, takže ho zklamaně vynechal, o tlouštíkovi taky nic moc nevěděla, dokonce měla dojem, že se tu nikdo takový ani nestavoval.

Co se týkalo dovozce stavebnin, ten tu byl stálý host a Kelly skoro vhrkly do očí slzy, když o něm mluvila, Jimmy sem a Jimmy tam, skoro to vypadalo, že ten chlápek byl svatý, než mu hlavou proletěla lešenářská trubka.

A na zmizelého Liama si nakonec vzpomněla taky, kvůli němu už tu policie byla, ale nemohla jim říct nic víc, než teď říkala Deanovi. Dal si snídani a vyrazil, nic zvláštního.

„Ještě něco, nebo je to všechno?" zeptala se a začala se zvedat.

„Asi jenom..." zamumlal Dean, „nepřijde vám někdy po ránu, že by se lidi chovali... No, divně?"

„Definujte divný, pane Rogersi," povzdechla si Kelly. „Jednou tu třeba pobíhal chlapík bez kalhot, protože to přehnal s chlastem, ale to vás asi nezajímá, co?"

„Ne, chlápci bez kalhot nejsou moje parketa," ušklíbnul se Dean. „Ale díky, kdybych si ještě na něco vzpomněl, odchytím si vás."

Na to Kelly už jen kývla a vydala se zpátky ke svým povinnostem, což štamgasti ocenili málem mexickou vlnou.

Dean si ještě ke kafi vytáhl na chvíli deník, aby si zaznamenal, co se dozvěděl od Kelly. Všiml si, že Sam vypadl ven, ale nemusí mu dělat ocásek, že ano, i když předpokládal, že kdyby se bratr rozhodl to zabalit a jít spát, dá mu aspoň vědět.

Sám tedy hodlal počkat na ohňostroj. Chlapi mluvili o vážně speciálních rachejtlích, takže to bude zážitek a...

Třeba ještě bude moct poskládat dohromady nějaké útržky informací.

*

Sam také přikývl, ještě se naposledy napil.

„Díky za společnost, Zrzku."

Odsunul nedopité nealko, vstal, ale než vykročil, ještě se k tomu chlapíkovi obrátil: „A kdybychom se nepotkali u snídaně, tak ať je nový rok lepší."

„Jo, pro tebe totéž, kámo," usmál se Zrzek. „Hlavně bezpečně dojeďte."

Na to Sam znovu jen kývl. Jen se ještě krátce ohlédl po bratrovi, ale nijak nezjišťoval, na jak dlouho to tu ještě má, namířil si to ven.

A i když to bylo pravděpodobně zbytečné, přece byl rozhodnutý to ještě trochu projít, než se stáhne do pokoje.

V předsíni, kde zapnul měřák EMF, vyletěly hodnoty ještě výš než prve na toaletách. Zatím se neobjevil žádný nepřirozený chlad, ačkoli tu byla větší zima, než uvnitř, předsíň nebyla vytápěná.

Sama to přimělo zpomalit a když nic jiného, aspoň se s měřákem sehnul ke krabici „ztráty a nálezy".

A hodnoty vyskočily prudce nahoru.

Samovo obočí se prudce stáhlo, vrásky na čele snad odrážely stupnici na přístroji.

Zůstal sehnutý, doufal, že se právě nikdo nebude tahat ven nebo vracet dovnitř. Pokusil se zjistit, který z předmětů je zdrojem.

Dokud byly všechny pohromadě, těžko říct, možná u té zelené kšiltovky reagoval měřák silněji.

Sam krátce vzhlédl, rozhlédl se, pak začal věci brát jednu po druhé. Knihu, kšiltovku...

A ta vyšla jako jednoznačný vítěz. Obnošená, zelená, bez nápisu nebo loga, látka na kšiltu se mírně třepila... a to bylo asi tak všechno.

Jak si ji tak prohlížel, EMF začalo bláznit. V tu chvíli konečně vzhlédl, rozhodnutý...

Přestat civět a něco udělat. Spálit tu starou věc, nebo zavolat Deana, ať si prohlédne úlovek.

Stihnul si však už jen uvědomit chlad. Větší, než by nastal, kdyby někdo kus od něj právě otevřel dveře.

Stihnul si uvědomit chlad a obláček páry, který mu stoupl od úst, když vydechl.

Jsem idiot.

Poslední jasná myšlenka.

Ještě v dřepu u krabice si kšiltovku nasadil na hlavu. Hučící měřák pohodil do krabice a vstal. Ani se neohlížel, zamířil rovnou ven a na parkoviště.