- Pro mou chodící inspiraci ..

,,Oh, u Sarimny! ? Co se tu stalo? To je příšerné!" to byla slova jež se linuly po celé planetě, díky živému přenosu. Vedle Luny v tu samou chvíli sedělo pár postarších členů rady a jen tiše poslouchali jak bude vypadat budoucnost do doby dalšího proletu komety. Do doby za 400 let.

„Prosím, uklidněte se," ozval se hluboký hlas druhého nejvyššího Radního, Pyxise. „Uklidněte se. Chci, aby jste řekla co vidíte." Všichni v místnosti utichli a raději se opřeli hluboko do křesel, stejně jako asi každý Restrian. Luna se pomalu vzpamatovala z nepříjemně silného prožití budoucnosti, vzala veškerou svoji vědeckou sebevědomost a za klapotu jejích podpatků přešla přes místnost, aby se postavila před hologramovou mapku galaxie.

Rukou pokynula kolegům i robotické kameře, kteří ihned začali hltat každý její pohyb.

Luna Šinc si nervozně odkašlala a přiblížila na hologramové mapce pohled na sesterské planety Restrial a Etomoliel . Na mapce vedle ní se objevily dvě fialové koule společně s jejich měsíci a přesnějšími údaji.

Chvíli vyčkala, aby si ostatní pozorně vše prohlédli a pokračovala, údaje duplikovala a pomalu je pozměnila. Nečekala, že by čísla pochopili a tak začala vysvětlovat změny.

,,Podívejte se. Tady." ukázala na početní údaje obou planet. ,,Počty výjimečných vzrostou, ale to by nebyl problém." její tvář jako by ztratila svou jemnost v bolestivém střetu s realitou. ,,To číslo nahoře je počet obyvatel obou planet, který jsem sloučila. Začínáme na zaokrouhlených 23 000 000 000 a chvíli stoupáme," spustila na hologramu čas a čísla se začala zvedat. Bohužel v určitém bodě, v bodě za 350 let, se čísla rapidně rychle přiblíží pouhým 2 000 000 000, kde Lunina vize skončila. Všichni pochopili.

„Proč se to stane?" Ozvalo se od stolu.

,,Ještě jednou prolétne kometa, ale nebude Lighova. Myslím, že je to ta co prolétala okolo za našich dědů. Víte, existuje, existuje stovky let stará legenda." Luna sevřela ruce v pěst a podívala se směrem k robotické kameře. Právě ona musí zkazit radost oběma planetám. Nelíbí se jí to. ,,Nevím jak přesně zní, ale je to něco v tom smyslu, že kometa po sobě nechá dva nositele budoucnosti, jednoho zde na Restrilu a jednoho na Etomolielu, a jejich volba rozhodne o osudu sester, našich planet.." zamyšlená Lunina tvář začala pomalu rudnout, když po posledním slově dlouze zadržela dech. ,,Překlad?" zeptala se za ostatní. ,,Jsme odkázáni čekat."

,,Musíme zamezit této volbě! Zastavte přenos! O výsledku napíšeme zprávu!" Od stolu se zvedla drobná žena, Ara, a Lunu svýma očima propálila, přičemž všichni Radní seděli s hlavou zabořenou, povětšinou, ve dlaních. „Nedovolím, aby se něco takového stalo a zajisté souhlasí i ostatní. Musíme zabránit takovému osudu!" Luna byla razantností a jejím tonem podrážděna a tak se dominantně narovnala.

„A mohla by jste mi, prosím vás, říci jak toho hodláte docílit?" V místnosti se ozvalo několik zalapání po dechu a poté hrobové ticho.

„Tak, tak .. zakážeme styk Restrianů a Extralizanů!" Hlasitě skoro zakňučela Ara a Luně se dostalo několik vyděšených pohledů.

,,To by ale znamenalo ukončení spolupráce, dodávky potravin a materiálů by byly zrušeny a také by to znamenalo odloučení rodin, konec styku s příbuznými! Není to trochu moc?" zoufale konstatovala Luna a tlačítkem ukončila holografickou projekci.

Po několika minutách ticha se zvedl druhý nejvyšší radní, „Navrhuji, aby se o tomhle ihned dozvěděla veřejnost. S Radou Etomolielu probereme možnosti. Nyní mne omluvte, jak zajisté tušíte .. čeká mě zdlouhavé jednání. Doufejme, že se vyhneme řešení jenž nabídla Radní Are." Povzdech Pyxis a odešel pokusit se změnit neodvratné.

Snad se líbí!(Myslela jsem, že vypustím duši při psaní)Hvězdička či komentář potěší ...