Když jsem došla k domu ukázalo se jak je na mé poměry zaostalý. Celý černý a prosklený. ,,Proč to sklo?" ptala jsem si v duchu. Táta mi tvrdil, že dům bude nádherný, ale tohle nesahá ani po kotníky našemu starému domu.

Radši jsem nic nenamítala a šla dovnitř říct svou stížnost tátovi, ale ten jen řekl: ,,Zlato, znáš lidi, mají se ještě co učit .... tak si prosím zvykni!" jeho prosba byla upřímná a byla v ní poznat špetka zklamání. Ted mi bylo líto toho jak jsem reagovala, tak jsem odpověděla pouze kývnutím a radši odešla prozkoumat dům.

Došla jsem ke dveřím nad schody. Byly z tmavého dřeva a uprostřed nich bylo zase sklo, to ale bylo tentokrát matné. Vzala jsem kliku do ruky a jemně s ní táhla k zemi.

Pak mě ohromila místnost. Byla celá zbarvená do bíle, kde jí kontrastovala šedá stěna a taktéž šedá polička, na které vynikalo zvíře.

,,Tati? Co je to?!" zeptala jsem hlasitěji, aby mě tatka slyšel. V tu chvíli tatka schody skoro vyletěl a pak vběhl do koupelny. Zastavil se mezi dveřmi s děsem v očích, ale hned jak mě celou rohlédl byla v jeho tváři vidět úleva i zmatek.

,,Co se stalo Lyn," řekl nechápavě, ,,neporanila ses?" skoro vyštěkl a pomalu přešel ke mě.

,,Tati, jsem celá. Co je to za zvíře a co je to tady vůbec?" chtěla jsem vědět.

,,No tohle je slon, je to jeden z žijících suchozemských živočichů. To je vana, umýváš se v ní," popisoval mi, ,,umyvadlo, slouží k umývání rukou a nakonec sprcha--" to ale nestihl doříct jelikož jsem ho vyrušila.

,,Spr- co?" sprcha mi přišla jako to nejdivnější v této místnosti a navíc - umyvadlo, vana i slon to všechno ušlo, ale sprcha byla to úplně to nejdivnější pojmenování vůbec.

,,Sprcha." zopakoval mi v klidu. ,,Sprcha je to podobné jako, eh ano, jako naše SANWER!" řekl a opustil místnost. Tak jsem tedy vlezla do "sprchy", trocha osvěžení by mi bodlo.

Všude jsem hledala čudlík a nebo displej, pro aktivování, ale ten nebyl nikde. Byla tam jen páčka. ,,Lidi se mají ještě co učit." zopakovala jsem si tátova slova a zatáhla jsem páčkou nahoru a co se stalo jsem nečekala - z hadice kterou ukončovala nějaká násada, které jsem si doted nevšimla, vystřikla voda? Voda!

,,Taaaatiiii!" vyjekla jsem jako malé dítě přes celý dům. Táta tu byl ihned spolu s bratry a když si všimli promoklé mě začali se smát. Bylo to trapné, ale byla jsem tu první rok, den a ještě neuplynula ani moje první hodina na Zemi, takže jsem to nebrala tak zle. Když se konečně přestali smát, tatka zahnal kluky do pokojů a vrátil se ke mě s kamennou tváři.

,,To nic. Na, tady máš osušku, utři se a jdi do pokoje. Je vedle kluků, to poznáš!" stručně řekl a rychle odešel. Hned jak zašel a roh znovu se začal smát. Má chyba byla asi vážně směšná.

Pokoj jsem ani nezkoumala, šla jsem si lehnout, abych se zahřála. No mi Restriané máme zmenšenou potřebu spánku, takže jsem spát dlouho nevydržela a abych zkrátila dlouhou chvilku, šla jsem na balkón. ,,Už zase mokrá." zašeptala jsem si, když jsem si o zábradlí otřela ruku a promočila si rukáv. ,,Tak jo sprcho, teď vím jak na tebe," povzbuzovala jsem sama sebe, ,,né že se poroucháš!"dodala jsem dost nervózně po cestě do koupelny.

Sundala jsem se ze sebe oblečení, vešla do sprchy a vytáhla páčku nahoru. Voda byla nesmírně ledová, tak jsem ji instinktivně otočila a v tu chvíli se stal z ledové příjemná teplá. Kapka po kapce, mi bubnovala po těle a teplo vody mnou pomalu prostoupilo a zcela mě uklidnilo. Musela jsem uznat, že sprcha je lepší než SANWER, už jenom protože z ní lepší mám lepší požitek.

,,Lyn! Spíš?" ozvalo se mi v hlavě tiše.

,,Kdo-kdo jsi?" špitla jsem zpět telepaticky, protože jsem hlas nerozpoznala. Na to se ozval smích pod okny. Proto jsem přešla k oknu a jakmile jsem odsunula závěs a otevřela okno, ulevilo se mi.

Dole stála Carina. Byla jsem tak šťastná, že bych za ní nejraději tím oknem vyskočila, ale po pohledu na dlážděnou cestu mě chuť přešla.

Opatrně jsem se oblékla do svých nedávno usušených věcí a vlasy jsem sepnula do copu. Sykla jsem bolestí , když mi gumička začala rvát vlasy, ale pokoušela jsem si vynout.

Sešla jsem schody dolů a u předposledního jsem se zaraila.

,,Tati! J-já no ..." hledala jsem výmluvu, ale tatka mi prstem naznačil at zavřu pusu.

,,Tiše. Vzbudíš kluky!" když to dořekl vzal mě kolem pasu. V obětí mi něco vkládal do kapsy. Byla jsem ráda, že mi dovolil odejít. Sice jen s tím diskem nebo čím, ale přeci.

Všude venku byl klid a vzduchem se začalo rozléhat cvrkotání. Zašla jsem za barák a došla k bazénu, když míleknutímmálem vyskočilo srdce z hrudi. Carinina mé z nenadání chytla za zápěstí.

,,Pojd!" štěkla na mě a ruku mi začala drtit. Neprotestovala jsem. V tu chvíli jsem se snažila uklidnit se z šoku,ketrý jsem díky mí prožila. Hned co se rozběhla, táhla mě za sebou a vypadala, že jí to netíží.

Nakonec jsme odbočily kdesi do křoví. Musela jsem se skrčit a asi to bylo v bodláčí, protože mě něco bodalo do nohy.

,,Koukni!" zašeptala Carina a ukázala prstem směrem přede mě.