O čtyři dny později

,,Vyveďte je s rukama vzůru." Cítila jsem jak do nás kopají a jak nás mlátí, ale já se nesměla ani pohnout.

,,Zvedni ty ruce!" Zařval na mě muž a žďouchl do mě puškou. Mlčky jsem pořádně natáhla ruce a zaskřípala zuby.

Přede mnou kráčel klidně Rio a po jeho boku moje sestra. Oba dva se tvářili hrdě a vyrovnaně. Jejich klid mě překvapoval. Já docela strach měla. Ale ne o sebe, o ně o všechny a to na tom bylo zvláštní.

Když dorazili Lovci k branám tohoto obydlí, nezvládli jsme se dlouho bránit, proto nadešel čas na plán A. Ano, byl to přesně ten, který vymyslel Rio. Proto na nás teď mířily pušky mužů v maskách, připraveny kdykoliv zasadit poslední ránu.

Muž po mé levici se na mě nechutně ušklíbl a přitáhl mě k sobě.

,,Tebe znám, vlčice. Jsi vážně kus." Zatlemil se a vytáhl mě z davu. Vyděšeně jsem se rozhlédla kolem, ale v tom hluku si nikdo nevšiml, že chybím.

,,Za to ty rozhodně nejsi." Odsekla jsem mu a vyškubla mi ruku z jeho sevření.

,,Potichu děvenko, nemám moc náladu. Být tebou si dávám bacha, nebo to našiju do jednoho z tvých kámošů, rozumíš mi?" Zaskřehotal mi chlap do ucha a já jen mlčky přikývla. ,,A teď se padej zařadit." Zavrčela na mě a prudce mě strčil do zad, až jsem rukama spadla na mokré kameny.

Zafuněla jsem a vstala. Byla jsem mokrá a špinavá. Vlasy jsem měla svázané v pevném drdolu, aby mi nezavazely, ale i tak byly přítěží. Všechno bylo mnohem horší než jsem očekávala.

____________________________________

Kráčeli jsme asi dva dny v kuse. Postupně si nás rozdělovali do menších skupinek. Netuším podle čeho, ale bylo tomu tak. Nejzvláštnější na tom bylo, že mě dali do skupiny s Riem. Jakoby vycítili, že mu nechci být po boku a chci být od něj co nejdál.

Takže pokaždé, když do mě někdo vrazil, strčil či mi podkopl nohy, musela jsem se setkávat s Riovým zhnuseným a smutným výrazem, který mi byl snad nepříjemnější jak jeho přítomnost. Cítila jsem se slabá. Ten pocit jsem prudce nenáviděla, protože jsem ho velmi dobře znala. V dětském domově jsem byla vždy ta nejslabší.

------------------------------------------------------

Třetí den jsme se konečně dostali k velkému válečnému táboru. Nikdo se o nás moc nezajímal, jen nás v těch skupinkách odvedli pravděpodobně do laboratoří, které byly uzamčeny třemi obrovskými dveřmi a každé na sobě mělo bezpečnostní kód.

Posadila jsem se na bílou chladnou podlahu a zakryla si rukama oči. Co se bude dál dít? Pozabíjí nás? Budou na nás experimentovat? Co to znamená?

Chytila jsem se za hlavu, když přišla ta povědomá závrať. Začala jsem zrychleně dýchat.

Uviděla jsem zase tu zlou kudrnatou mrchu, jménem Tina. Byli jsme v podobné laboratoři. Ruce jsem měla svázané za zády a z břicha mi tekla krev. Cítila jsem, jak se rána u žaludku zaceluje, ale stejně bylo všude dost krve.

,, Anny! Takže koma...co nám o tom povíš?" Uculila se na mě a podala si ze stolu nějaký nůž. ,,Nic ty jedna-" ,,Klid, Anny. To poslední, co chci je se hádat a chrlit na sebe moc ošklivá slova. Chovej se trošku slušně, nebo tě to v sirotčinci nenaučili?" Ušklíbla se Tina a já měla chuť vyškrábat jí oči.

,,Proč mi nic nechceš říct? Jsme přece přítelkyně." Uculila se sladce kudrnatka. Zaskřípala jsem zuby a podívala se na ni. ,,My dvě? Přítelkyně? Tak to byl opravdu dobrý vtip." Odsekla jsem jí a sledovala, jak se zamračila.

,,Přestaň mě rozčilovat Annabell. Víš, že můj vztek má následky." Stiskla Tina ruce v pěst a obrátila se ke stolu se zbraněmi.

,,Takže ještě to zopakuju jedenkrát. Pověz mi o tom svém magickém spánku. Kdo s tebou mluvil? Někdo ti musel dát informace, že? Tak kdo to byl!" Zavrčela Tina a já semkla rty. ,,Nic ti neřeknu." Odvětila jsem klidně a podívala se na ni.

,,Je jako my, že?" Ozvala jsem se po chvíli. Tina sebou trhla a potichu zaklela. ,,Vím, co se mnou provedeš, Tino, tak mi alespoň odpověz na pár otázek k tématu, ano?" Řekla jsem klidně tmavovlásce.

,,Ok. Ano, má v sobě vlkodlačí DNA, dokonce má i vlkodlačí geny, ale přímý vlkodlačí potomek není. Potom jsem na ni využila i mnoho DNA zvířat, včetně jedu hada. Takhle jsem si hrála dlouho, dokud jsem nevytvořila naprostou dokonalost. Ji. A taky menší drobnost, využila jsem na ni krev tebe a Ria. Propojená krev je ta nejlepší. No a její schopnost? Ta nejlepší! Naprosto vám všem pomíchá palici." Zasmála se zle Tina.

,,Budu hádat. Jsem testovací subjekt." Řekla jsem klidně. ,,Ano, druhý." Přikývla zrádkyně.

,,Dobrá, takže teď ty odpověz mě. Kdo ti to řekl? Kdo ti našeptal všechny ty kódy a karty a tyto informace?" Podívala se na mě vykuleně Tina. Vypadala směšně. Její výraz byl směšný.

,,Nikdo. Viděla jsem je a slyšela hlasy. To je vše." Odpověděla jsem a podívala se na krev na břichu. ,,Kdo by mohl chtít, aby ses sem vloupala? A proč? Tak jako tak by ti to nevyšlo. Všechno má svůj účel." Přemýšlela nahlas Tina. Byla pěkně vynervovaná a přecházela neustále sem a tam.

,,Nevím, to už jsem ti řekla." ,,Fajn. Být tebou se rozloučím, vracím se pro June." Ušklíbla se potemněle Tina a kartou si otevřela dveře.

Probudila jsem se z transu. Ať se stalo cokoliv má to něco společného s June a já o tom vím naprosto všechno. Jenže, jak si na to mám vzpomenout??