V médiích je June.

Před nějakou dobou

Pohled Tiny

Ve dveřích, totiž stála Annabell. Ano, přesně ona. Otevřela troje dveře a teď prostě jenom zůstala vykuleně stát.

,,June?" Podívala se Annabell přímo na holčičku. Ztuhla jsem. Co to má znamenat? Odkud ji zná? Kdo jí o mém malém experimentu pověděl?

,,Kdo jsi?" Podívala se na ni nechápavě blondýnka a přistoupila k ní.

,,June, oni ti lžou. Prosím, věř mi, musíš jít se mnou, musíme hned odejít." Začala ze sebe koktat Annabell.

,,Anny, co to povídáš? Jsi vůbec v pořádku? A co tvoje kóma? To ses probudila? Jsi vůbec při vědomí?" Řekla jsem rychle, abych zabránila jakékoliv jiné komunikaci mezi tou vlkodlačkou a mým výtvorem.

,,Prosím, June, musíš mi věřit. Chápu, že to vypadá divně. Chtějí tvoji moc využít v boji, chtějí díky ní pozabíjet co nejvíce lidí jako jsme my obě." Mluvila potichu Annabell. Jak ta holka ví, že jsem pro Junin výtvor použila i vlkodlačí DNA? Bylo to v tajnosti!

,,To by stačilo!" Zaječela jsem a povýšeně se podívala na obě dvě dívky.

,,June, zlato, co kdybys ustoupila?" Otočila jsem se k blondýnce, která na Annabell jenom kulila oči. June jen mlčky přikývla a udělala pár krůčků dozadu.

,,Takže Annabell, objasníš mi to svoje kóma a všechny věci, co tu tvrdíš?" Zasyčela jsem na ni. Dívka jenom pohodila vlasy dozadu a přimhouřila oči.

,,To ty bys spíš měla začít vysvětlovat ty mrcho!" Zavrčela Annabell a skočila mi po krku. Byla hodně trénovaná. Bránila jsem se jí velmi těžko.

Povalila mě na zem a drápy mi zaryla do ramen se snahou uspat mě. Rychle jsem sebou cukla a odkutálela se zpod ní.

Annabell, ale nepřestávala. Oči jí zaplály žlutě, když po mě znovu skočila. Se zavrčením jsem odehnala její útok.

V tu chvíli mi, ale podkopla nohy a já spadla na zem. Ve vteřině mi uvěznila ruce a chtěla se mi zakousnout do krku, když jí ze mně sundaly něčí ruce. Byla to Chris. Zachránila mě!

Jenže udržet rozzuřenou Annabell nebylo nic lehkého. Ohnala se po Chris proměněnou tlapou až se Chris udeřila o chladnou dlažbu.

Než jsem se zmohla vstát držela mě zuby za krk a mrštila se mnou přes celou místnost. Přestává se ovládat!

Zůstala jsem jen tak ležet a rukou si přidržovala rozsápaný krk. Annabell nade mě skočila a chystala se na poslední ránu, když v tom jí něco ostrého prorazilo břicho. Byla to Christopheřina dýka.

Annabell zachroptěla a chytila se za ránu na břiše. Z pusy jí začala téct krev. Zaúpěla, když jí Chris vytáhla nůž z těla. Musela jsem se pousmát. Annabell byla jako vždy velmi labilní a činila bez přemýšlení. Tentokrát se snad poučí, pokud to vůbec přežije.

,,Děkuju Chris. Jde vidět, že si svoji hodnost zasloužíš, prosím, zařiď, ať někdo uklidí tn svinčík. A ty, June, pojď prosím, se mnou. Myslím, že bychom si měly promluvit." Kyvla jsem na dívenku a vyměnila si ruku na krku. Rána mi krvácela dost. Bylo to jasné. Annabell musela s někým mluvit ve spánku. Ale s kým? To opravdu vůbec netuším. Teď bude, ale nejlepší zajistit ji a postarat se, aby si na to už nevzpomněla...