V médiích je Lydia

Pohled Annabell

,,Nevím jak ti vymazali paměť, Annabell. Ničím tě nenadopovali ani tak." Pokrčila rameny Lydia, která byla něco jako místní zdravotník. Lydia měla blond vlasy, modré oči a byla velmi půvabná a milá.

Zrovna jsem ležela na lůžku a Lydia mi dělala všelijaké testy, jenže zjevně zbytečně.

,,To znamená, že Lovci s mojí pamětí nemají nic společného?" Znejistila jsem. Kdo jiný by mohl něco takového, totiž udělat než oni?

,,Netuším, Annabell. Moc ráda bych ti pomohla kapkama nebo operací, jenže..." Zahleděla se Lydia smutně do země. Smutně jsem se na ni usmála a poplácala jí po rameni.

,,To nevadí, Lydio, vypadá to, že si časem rozvzpomenu. I tak jsem ti vděčná za pomoc." Objala jsem svoji novou kamarádku. ,,Ani nevíš jak ráda bych ti tvoji paměť vrátila." Omlouvala se dokola Lydia.

,,Já budu muset oznámit...no ty výsledky...budu muset za Malevií." Vykoktala jsem a odtáhla se od Lydie.

,,Rozumím, musí to být těžké, zatím se měj." Usmála se Lydia a začala si uklízet všechno to doktorské náčiní. Přikývla jsem a vyšla z Lydiiny "ordinace".

Hned před "ordinací" na mě netrpělivě čekal Rio. Stěny "ordinace" byly speciálně zatěsněné, aby ani vlkodlaci nemohli slyšet, co se za stěnami děje.

,,Annabell! Tak co ses dozvěděla?" Prudce vstal a podíval se na mě. ,,Já...neví se jak jsem to zapomněla. Nic na to není. Buď si časem vzpomenu, nebo už..." Zmlkla jsem a polkla. Viděla jsem Riův smutný výraz.

,,Promiň Rio. Vím, že jsme spolu chodili a ty doufáš, že zase budeme. Já vlastně taky doufám, že si na nás dva vzpomenu, ale zatím..." Sklopila jsem zrak a odešla.

Asi před čtrnácti dny

Pohled Tiny

,,Myslím, že bychom tu holku měli vyzkoušet." Poznamenala moje věrná rádkyně Christophera. ,,Myslíš v akci?" Otočil se na ní Jason, můj voják.

,,Kde jinde." Odsekla mu Christophera a otočila se na mě. Phera měla pravdu. Bylo to potřeba. Konečně se mi po letech skrývání, lhaní, zakrývání, hraní a všem možným věcem, dostalo toho daru, že jsem konečně našla tu správnou holku, která za ni vykoná pomstu. Nemohla tomu uvěřit. Po tolika letech!

,,Christophero, oznam Jack, ať přivede zajatkyni. Jak se jmenuje? Jim? No nejspíš tak nějak. Ať ji přivede do laboratoře." Vstala jsem prudce od stolu, až se můj rudý plášť zavlnil.

,,Do laboratoře? Jste si jistá? Byl...byl to jenom návrh." Znejistila Christophera. ,,Hodláš mi snad mluvit do rozkazů!? Udělej to, co jsem ti řekla a nekomentuj to, na tvoje poznámky nemám náladu, Christophero, nyní se pomalu dostáváme dál než kdokoliv čekal. Okamžitě jdi za Jack!" Vyjela jsem na ni. Otravovalo mě to její nekonečné kňourání, obzvlášť, když to sama navrhla. Dost si zvykala míchat se mi do rozkazů, ale to se zase rychle odnaučí.

Phera mlčky přikývla, sklopila hlavu a vycupitala z místonsti. Velká chvíle přichází!

Rychlým krokem jsem se vydala k nedaleké laboratoři.

Vešla jsem do místnosti, kde pobývala ta malá dívenka a rozhlédla se.

Dívenka už byla odvázaná z lůžka a právě si hrála s dřevěným koníkem.

,,Ahoj můj maličký subjekte." Pozdravila jsem holčinku, když jsem kartou zavírala troje dveře.

,,Jmenuji se June." Řekla mi nechápavě holčička.

,,Aha. June...podle června?" Zeptala jsem se blondýnky. ,,Jo! To jsem se narodila!" Zavýskala holčička a přicupitala ke mně.

,,No dobře June. Víš jak tě tady ti páni doktoři učili těm zvláštním věceme, co umíš?" Přičupla jsem si k June a vřele se na ni usmála.

,,Jistě!" Přikývla dívenka. ,,Mohla bych vidět, jak to děláš?" Požádala jsem netrpělivě. ,,Tak dobře! Na kom?" V tu chvilku se otevřely dveře. Obě dvě jsme se otočily ke dveřím a čekaly. Myslela jsem si, že je to Jack s tou zajatkyní a nynějším pokusným králíkem.

Do místnosti vstoupil, ale někdo úplně jiný.

Ahoj všichni! Doufám že se v příběhu orientujete a stále vás baví.

Omlouvám se, že jsem nic nevydala asi týden, ale jela jsem na školku do Blažkova, a tak jsem neměla moc čas.

Jinak bych vám chtěla poděkovat za hvězdičky a ty nejlepší komenty.

Děkujuuuuu😚❤

Vaše Nell24a😍