Pohled Annabell

Seděla jsem na posteli a držela se za hlavu. Malevia mi zlehka nastínila nejbližší děje, včetně souboje a mé dohody s Lovci. Vůbec jsem si na nic z toho nepamatovala. Ale proč? Z jakého důvodu mě zbavili paměti a poslali zpět? Nerozumím tomu...

Vstala jsem a prohrábla si vlasy. Takhle to dál nejde. Musím se vzchopit. Myslím, že bude dobré, když se na chvíli provětrám. Takže si půjdu zaposilovat. Jo dobrý nápad.

Vyšla jsem ze dveří a zeptala se první holky, na kterou jsem narazila, kde mají tu tělocvičnu. Srozumitelně mě navedla a já jen přikývla a poděkovala jí. Byla moc milá.

Správně jsem se dostavila do tělocvičny a prohlédla si všechny možné věci na posilování. U některých přístrojů už byli lidé, ale moc jich tu nebylo. Asi jen tak pěr nebo šest.

Nakonec jsem si zvolila boxovací pytel.Ten mám dost ráda. Teda vlastně si ani nevzpomínám jestli jsem do něj někdy mlátila...

Pytle se nacházeli v jinè oddělené místnosti, ve které momentálně nikdo nebyl.

Jeden jsem si vybrala a stoupla si k němu. Nejprve jsem se, ale rozcvičila. Protáhla se a zahřála svaly.

Když jsem si připadala dost rozcvičená, vypnula jsem mozek a začala dělat výpady na mého nynějšího úhlavního nepřítele.

Dělala jsem výkopy, pěsti, lokty,...

Ucítila jsem, že do místnosti za mnou někdo přišel. Podle pachu a chuti pocitu jsem poznala, že to byl Rio. Ten kluk, se kterým jsem prý chodila.

Nevěděla jsem, co mám dělat nebo jak se chovat, tak jsem jen dál útočila na pytel a přemýšlela.

Jak se mi z hlavy mohla dostat tak velká část, nebo-li vzpomínka na mého kluka? Proč by mi ji Lovci brali?

V tu chvíli se zase dostavila vlna vzpomínky. Bolelo to jako nůž a její návrat do mé mysli byl dost prudký. Zakřičela jsem a padla na kolena. Rukama jsem si drtila spánky.

,,K zemi!" Srazil mě někdo na zem a chytl mě za pusu. Zapištěla jsem. ,,Pšššt!" Zasyčel ten, co mě držel. Zmlkla jsem. Nevěřícně jsem se podívala na kluka, co mě držel. Byl to ten můj "kluk"!

,,Teď, pojď!" Špitl mi kluk, chytil mě za ruku a rozeběhl se se mnou k lesu. Tam mě žďuchl ke stromu a sám se přikrčil za kámen.

,,Šplhej." Poručil mi a mávl rukou směrem ke stromu. ,,Cože? A proč? Kdo jsi? Co jsi zač?" Vyjela jsem na něj vyděšeně. ,,Přestaň se pitomě vyptávat a šplhej, teď nemám čas na vysvětlování." Zasyčel na mě a rozeběhl se za mnou. Rychle jsem se rukama chytila větve a začala lézt nahorů. Byl hned za mnou.

,,Dobrý, to stačí a teď seď, čekej a mlč." Sdělil mi klidně a sám očima pročesával krajinu. Měl dokonalé soustředění. Vypadal jako lovec v krajině plné zvěře.

,,Já...asi..." Začala se mi motat hlava a bylo mi nazvracení. ,,Hej! Co se děje?" Zpanikařil kluk a začal mě tak nějak podpírat. ,,Vydrž alespoň chvilku." Poručil mi. Pak se ozval výstřel. Já i Rio jsme ztuhli. Podíval se na mě a já se vpila očima do těch jeho. Tyhle oči, tak známé a zároveň cizí. A pak vzpomínka skončila.

,,Annabell! Jsi v pořádku? Anny!" Křičel na mě Rio a objímal mě. Seděli jsme na zemi a on mě měl na klíně.

Zvedla jsem k němu zrak a zase se setkala s těma jeho dokonalýma očima. Mohla bych se mu do nich dívat hodiny. Nikdy jsem si nevšimla toho, jak má krásné oči.

,,Ano, jsem v pohodě." Usmála jsem se a trochu se odtáhla. ,,Tak jo, pustím tě." Povzdechl si Rio a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho.

,,Ne počkej." Špitla jsem. ,,Nevadí mi to. Vlastně je to docela fajn."'Usmála jsem se. Chtěla jsem, aby se kvůli mě necítil špatně.

,,Chápu, že si na mě nepamatuješ a nevadí mi to, Anny. Teda vadí, ale nechci tě nutit, aby sis hrála na něco o čem nevíš. Ale časem se to všechno zase vrátí, uvidíš." Usmál se Rio a uvolnil svoji náruč.

,,Jsi velmi milý kluk, Rio. Já taky doufám, že si brzy vzpomenu. Chybí mi moje vzpomínky a ty útrżky, co se mi vrací...to je hrůza." Vychrlila jsem ze sebe. ,,Rozumím ti, nedokážu si představit, že bych si na něco někdy nemohl vzpomenout." Přikvýl Rio, zvedl se a pomohl mi na nohy.

,,No tak se měj, Anny. Jdu do svého pokoje." Podíval se na mě. Bezmyšlenkovitě jsem se natáhla a objala ho. Nevzpomínám si proč. Byl to prostě reflex.

,,Víš, chápu že se ti asi nechce, ale mohl bys mi vyprávět o nás dvou? Třeba bych si tak lépe vzpomněla." Navrhla jsem rychle. Rio se okamžitě rozzářil a jemně mě odtáhl. ,,No jasně. Tak pojď, něco ti povyprávím."Uculil se Rio a mávl na mě. Poskočila jsem radostí a vyšla za ním z posilovny.