,,Zítra už vyrážíme." Zamumlal Rio a pohladil mě po vlasech. Byl poslední den. Dnes už jsem nervozitu cítila i já. Celý den jsem byla duchem bez sebe a snažila se ignorovat bodání u srdce. Po večeři mě Rio bez řečí vzal za ruku a odvedl do svého pokoje. A já mu byla vděčná, neboť jsem jej potřebovala.

,,Já vím." Špitla jsem a přitiskla se k němu. Seděla jsem s Riem na posteli s hlavou zabořenou v jeho rameni. Přála jsem si, aby tenhle okamžik přetrval.

Slyšela jsem jak se prudce nadechl a zrychlil se mu tep. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Jeho oči mi přelétly po obličeji. Vypadal ustaraně.

,,Hlavně zůstaň u mě." Připomínal mi snad po sto padesáté Rio. Nadzvedla jsem se až se naše nosy dotkly. ,,O mě se neboj." Zašeptala jsem a zamrkala. Naše tváře byly tak blízko. Bolelo mě srdce dívat se na jeho zdrcený výraz. Pohladila jsem ho po tváři.

,,Víš co? Něco si přej. Splním ti to." Řekla jsem mu a trošku jsem se odtáhla. ,,Jen tu se mnou dnes zůstaň." Sdělil mi a já se pousmála. ,,Slibuju." Zašeptala jsem a políbila ho. Rio toho využil, překlopil mě na záda a lehl si nade mě. Chvíli mě jen tak držel za boky se rty stále přitisklými na těch mých. Pak se odtáhl a lehl si vedle mě.

,,A co by sis přála ty?" Zeptal se s něžným úsměvem. Zamrkala jsem a přejela mu palcem rty. ,,Mám všechno co jsem si kdy přála." Řekla jsem zamyšleně. A mluvila jsem pravdu. Já si celý život přála jen někam patřit, mít rodinu. A tu už mám.

Naklonila jsem se k Riovi a skousla si ret. Chtěla jsem mu toho tolik říct, ale nakonec jsem se zmohla jen na jediné.,,Miluji tě, Rio." Zašeptala jsem a zrudla, když jsem si přitáhla jeho obličej blíž, abych mu dala jemnou pusu.

,,Ve skutečnosti se jmenuju Arrio." Opravil mě když jsem se od něj se sklopenými oči zase odsunula. ,,Ty se jmenuješ Arrio?" Zasmála jsem se do dlaně. ,,Jop." Usmál se Rio a prohrábl si vlasy. Chvilku jsem na něj koukala a nechápala co mu na to říct. Ano jednou mi říkal, že Rio není jeho celé jméno, ale dočista jsem na to zapomněla.

,,Mě se líbí víc Rio." Pokrčila jsem rameny. ,,Mě se taky víc líbí Rio." Uculil se a prsty mě pohladil po lícní kosti. Lehce jsem se zachvěla a zamrkala. Dlouhými prsty mi pozvedl bradu a já mu tak pohlédla do očí. Teď vypadal klidně a trochu laškovně. V očích mu hrály veselé jiskřičky a rty měl zvlněné v drobném úsměvu. Vypadal krásně. Tak spokojeně. Jako kdyby nikdy nebyli žádní Lovci... Lovci. Cítila jsem, jak se mi opětovně stáhl žaludek. A příjemná chvíle byla ta tam. Stáhla jsem jeho ruku a posadila se.

,,Asi už se půjdu osprchovat a tak." Řekla jsem rychle a zvedla se z postele. Rio se obratně zvedl a ve vteřině stál vedle mě. Obličej mu stále radostně plál.

,,Vlastně mám lepší nápad." Zašeptal mi do ucha až jsem se zachvěla. Nechápavě jsem se zamračila, ale on mi už neodpověděl. Otočil si mě a nasměroval přímo ke své skříni.

,,Co to vyvádíš?" Nechápala jsem když mě pomalu tlačil blíže ke skříní. Nic neříkal a já začínala být krapet netrpělivá.

Držel mě za ruku, když otevřel dveře vysoké mahagonové almary a ladným pohybem mě vtáhl dovnitř.

,,To je co? Vchod do Narnie?" Hihňala jsem se, když mě vlekl za sebou. ,,Kéž by." Odpověděl mi Rio s úsměvem. Společně jsme se protlačili mezi bundami a kalhotami na ramínkách.

Když se dostal na konec skříně, chvíli šátral mezi prkny. Mlčky jsem stála a pozorovala ho. Pak ale najednou něco cvaklo a zadní stěna almary se otevřela. Ta skříň byla také dveře.

Rio se na mě s úsměvem otočil, chytil mě za boky a pustil dopředu.
Vešli jsme do místnosti. Byla osvícená jemně fialovorůžovou, mojí nejoblíbenější barvou. Uprostřed pokoje byl bazén a okolo něj ve vázách jasmín.

,,Rio to je krása! Jak...jak to?" Nechápavě jsem se k němu otočila. Chvíli jsem na něj koukala a pak jsem se vyzvedla na špičky, abych ho mohla políbit. Prsty jsem mu divoce zaryla do vlasů a přitáhla si jej tak blíže. Byl to jeden z těch vášnivých polibků. Jeden z těch pravých. Ten při kterém nevidíte nikoho jiného než vás dva. Mé tělo se tisklo k Riovi a naše duše se propojovaly v nekonečném tanci. Nemohla jsem se ho nabažit. Kolem mě se rozplývala jeho sladká vůně, ve které jsem byla schopná se navždycky ztratit. Během polibků jsme vzájemně lapali po dechu, ale ani jeden z nás nechtěl to pouto přerušit. Cítila jsem jak se mé obavy vzdalují a má mysl se uvolňuje...

...nikdy nebude vědět jak moc jí miluju, Annabell jsi moje všechno. Jsi celý můj svět...

Lekla jsem se a ucukla. Co se to teď stalo? Nechápavě jsem se podívala na svého druha a podle jeho výrazu mi bylo jasné, že cítil naprosto to stejné. To byly Riovy myšlenky. To co jsem slyšela neřekl nahlas, ale jen si to myslel.

,,To bylo..." Začala jsem, ale nevěděla jsem, co říct. Slyšet něčí myšlenky, byť jen na chvíli byl naprosto zvláštní zážitek.

,,Telepatie. Někdy se to stává při silném propojení dvou jedinců. Ještě jsem se s tím, ale nikdy nesetkal." Vysvětlil rozhozeně Rio. Nevěděla jsem jestli to brát jako dobré znamení nebo špatné. Silné propojení...znělo to hezky, ale...

,,Mohli bychom se vykoupat?" Navrhla jsem, abych nás oba vymanila z trapné situace. Rio se okamžitě chopil příležitosti. ,,Jistě, jsem tak pozorný, že jsem dokonce sehnal plavky. Snad ti budou, nebyl jsem si jistý." Usmál se a bylo na něm vidět jak se zlehka začervenal. Jo. Chápu. Přišel ke skříní a z ramínka mi podal rudočerné plavky.

Zažmoulala jsem plavky v rukách a zarazila se. Myslel tím, že se mám převléknout tady? Před ním? Je to sice můj kluk, ale je mi to hrozně trapné. Možná bych se měla vrátit do pokoje...

,,Otočím se, neboj!" Vyhrknul hned, jakmile spatřil moje rozpaky. ,,Klidně se vrátím do pokoje a počkám než se převlékneš." Navrhl, ale já jen zavrtěla hlavou. ,,Jen se otoč. A nešmíruj!" Poručila jsem mu přísně a on se nad mým tónem zahihňal.

Hned jakmile se ke mně otočil zády a já k němu taky, abychom se mohli ve stejnou chvíli převléknout, pomyslela jsem nad tím, jaké by to bylo, žít s Riem navždy už jen my dva. My dva někde v lesích. Koupat se v rybníku, chytat srnky a být jen spolu. Jaké by to bylo kdybychom utekli. Už jen v mých představách to vypadalo neskutečně krásně. Jen dva vlci potulující se nekonečnou krajinou. Kéž by to šlo.

Potřásla jsem hlavou a vzpamatovala se z toho živého snu. Rychle jsem si shodila oblečení a nasoukala se do plavek. Sice se mi trochu neseděly, neboť byly o kousek menší než moje velikost, ale vypadaly opravdu moc hezky.

Otočila se na Ria. Už byl převlečený a stál ke mně stále zády. Potichu jsem k němu došla a zezadu ho objala kolem pasu. Rio se na mě váhavě otočil. Chvíli jsme jen tak mlčky stáli, pak se Rio šibalsky usmál, chňapl mě v pase a dlouhými kroky se mnou kráčel k bazénku. Pochopila jsem jeho plán a začala ječet.

,,Nenene! Rio, opovaž se-" A už jsem letěla. Moje tělo žbluňklo do vody, která polkla moje hrozby Riovi. Rychle jsem se odkopla od dne a vynořila se nad hladinu. V očích mě zlehka štípal chlór.

,,Co to sakra bylo?" Rozesmála jsem se a naoko nasupeně sledovala Ria, jak přistoupil k bazénu.

,,To byl neelegantní skok do vody alá Annabell." Prohlásil Rio a úkosem na mě pohlédl shora. Natáhla jsem ruce a strhla ho za nohy s sebou dolů.

Když se Rio vynořil z hlubiny, vyprskli jsme společně ve smích. Tohle mi za ty poslední dny tak chybělo. Oba dva jsme se začali chovat jako malé děti. Rio mě neustále lechtal a já po něm cákala vodu. Křičeli jsme na sebe se smíchem a házeli po sobě plané hrozby. Rio mě asi dvakrát zvedl a zahodil do vody a já mu to oplácela štípání do rukou. Naoko jsme se rvali a zápasili spolu.

A pak najednou to přestalo. Oba dva jsme na sebe zůstali zírat a zprudka oddechovali. Čas veselí pro nás v tu chvíli zkončil a nahradila jej zase ta tíha našeho nadpřirozeného života.

,,Rio, já se bojím." Zašeptala jsem a sklopila oči. Ještě jsem to neřekla nahlas. Snažila jsem se tvářit vyrovnaně a statečně, ale hluboko uvnitř jsem se třásla strachy jako malé štěně.

,,Annabell..." Hlesl Rio. Pravděpodobně nevěděl, co by mi měl odpovědět. A já vlastně ani nevěděla, co bych si přála slyšet. Protože i kdyby řekl cokoliv, nic by to nezměnilo. Pořád by tu zůstávala ta krutá realita, která na nás čeká.

,,Ochráním tě, Anny." Prohlásil sebejistě a já zavrtěl hlavou. Do očí se mi hnaly slzy. Věřila jsem mu, ale můj život nebyla zrovna ta věc, jenž mě děsila za všeho nejvíc.

Rio rozvířil vodu, když udělal několik kroků blíž ke mně. Jeho přítomnost mě uváděla do rozpaků a nutila mě pochybovat o mém vlastním přesvědčení.

Rio se zlehka prsty dotkl mé brady a přinutil mě tak, podívat se mu do očí. Začmrkala jsem a pokusila se hlavu zase rychle sklopit, ale byla jsem prozrazena. Slzy se mi vyrojily ven a začaly mi kapat po tvářích.

,,Annabell ničeho se neboj, budu s tebou celou dobu. Nehnu se od tebe, přísahám." Pohladil mě po tváři a setřel tak drobné kapičky slz.

,,Já, ale nechci, abys chránil mě, Rio. Proboha o můj život mi vůbec nejde. Já se bojím nejvíc toho, že o vás všechny příjdu. O Malevii, Charlottu, Nicka a Thomase, o Hope, ale hlavně...hlavně se bojím, že ztratím tebe..." Řekla jsem se zlomený srdcem. Můj strach ve mě plál temným plamenem a mř obavy mu dodával sílu. Nedokázala jsem se Riovi dívat do očí. Sklopila jsem svůj pohled do modré vody v bazénu.

,,Vždycky, když se s někým sblížím, když už myslím, že mám svoji rodinu, tak o ně příjdu. Vždycky. Jako kdybych byla prokletá. " Zašeptala jsem a cítila, jak se mi třesou ruce. Rio se prudce nadechl a objal mě. Přitiskla jsem mu hlavu do ramene a nechala se uklidňovat jeho dotykem na mých mokrých vlasech.

,,Lásečko, o nás se neboj. Malevia je jedna z nejlepších bojovníků a Charlotte přežila několik let s Lovci. Ostatní už roky den co den cvičí a jsou připraveni už několik let. My umíme bojovat. Měla by ses bát o sebe. Jsi neuvěřitelně šikovná, Annabell, a za těch několik dní, co s tebou trénuju děláš neuvěřitelné pokroky, ale nemáš praxi. Boj se o sebe Annabell. Ne o nás." Vysvětlil mi a chytil mě za ruce. Opatrně jsem na něj pohlédla. Jeho modré oči byly právě teď neuvěřitelně klidné. Naklonil se ke mně blíž a zhluboka se nadechl.

,,Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo." Zašeptal zlomeně. ,,Ann, musíš mi slíbit, že budeš opatrná." Vydechl a trochu se odtáhl. Chtěla bych mu přísahat, že pro něj udělám cokoliv, že se ani na krok nehnu, ale moc dobře jsem věděla, že bych lhala. Byla jsem odhodlaná udělat pro záchranu jeho a celé Smečky maximum. I kdyby mě to stálo život.

,,Budu opatrná." Hlesla jsem a kousla se do rtu. Rio jen mlčky přikývl a vzal můj obličej do dlaní. ,,Nikdy tě neopustím, Ann, nikdy." Řekl mi a začal mě líbat.

Ehm, ehm...lidičky?
Všimli jste si toho velkého čísla u přečtení? Někdy mi z toho až přecházejí oči nadšením! 2,2K přečtení! No věřili byste tomu? Já jsem za to mega moc ráda.
Vážně vás miluju😍 jste nejlepší❤

Vaše nejšťastnější Nell24a