Ani nevím, která z holek se šla zeptat Riových rodičů. Jakmile je celá tahle šílenost napadla, začaly jančit, poskakovat po pokoji a pak najednou jako torpéda vystřelily ze dveří. Bylo to opravdu zmatené. Nemám nejmenší tušení, která z nich měla dostatek odvahy zeptat se Riových rodičů na povolení. Jak jsem ale později pochopila podle hlasité hudby, která se začala rozléhat chodbami, tak jim to hlava Smečky dovolila.

O patnáct minut později už ty dvě naběhly do našeho nového pokoje a každá nesla v obou rukách nejméně deset kusů oblečení.

,,Nebyla jsem si jistá jakou máš přesně velikost, ale snad jsem to odhadla. Pojď si něco zkusit!" Vyhrkla na mě Malevia a začala mi k tělu přikládat různá trička a minišaty.

,,Musíš si obléct nějaké mega sexy šaty, aby vynikla tvoje krásná postava."  Vysvětlovala mi Charlotte. Páni tahle holka byla několik let zavřená kdo ví kde a stejně ví o módě víc než já. ,,Hele, Char, nechci tě zklamat, ale na šaty moc nemám náladu." Zamračila jsem se a prohrábla si vlasy. Ta jakoby to neslyšela a společně s Viou mi dále vybíral oblečení.

,,Co kdybychom si nakulmovaly vlasy?" Vyhrkla nadšeně Malevia. Dřív než jí byl schopen někdo odpovědět, zase zmizela na chodbu. Když se vrátila nesla tři kulmy, jednu žehličku a drobný kufřík.

,,Tak tohle je bomba!" Zapištěla Charlotte, když otevřela kufřík našla v něm snad tunu malovátek, makeupu, rtěnek, řasenek a kdo ví čeho ještě. Při pohledu na všechny ty šminky mě přepadl strach.

Nejprve mě ale Malevia nasoukala do oblečení a musím uznat, že to bylo opravdu hezké. Jednalo se o obyčejné černé utažené rifle s páskem až nad pás, černou podprsenku se šňůrkami a průhledné černé triko s dlouhým rukávem a snašitými vzory rudých květin, které se ale potom zavázal a působilo jako nějaký top.

K tomu všemu mi Char i Mal nakulmovaly vlasy a vytvořily mi tak krásný nadýchaný účes. Ačkoli jsem zprvu silně protestovala, nakonec mě holky přemluvily k tmavě rudým kouřovkám, černým linkám a k rudé rtěnce. Takže když jsem se uviděla v zrcadle, naprosto jsem nechápala. Vypadala jsem jako totální kočka. Připadala jsem si drsná. Byl to dobrý pocit, lepší než jsem si kdy myslela.

Malevia ta si navlékla opravdu krásné bílé chundelaté šaty s páskem. Nemám nejmenší tušení kde je sehnala. Vypadala v nich velice elegantně a zároveň sexy. Vlasy si ode mě nechala v žehlit a make up vůbec nepřeháněla. Víčka si zvýraznila bílými třpytivý i stíny a linkami a rty si přetřela jemně růžovým balzámem na rty. Vypadala velmi svěže.

A Charlotte, ta si nakonec vybrala krátké bílorůžové šaty s třpytkami. Nejprve si s vlasy nechtěla dělat nic, ale když jsme do ní s Mal neustále ryly, nakonec si je od nás nechala nakulmovat a rozhodně neprohloupila. Mal jí na závěr udělala obyčejné hnědorůžové kouřovky, linky, řasy a růžové rty.

,,Tak co, připravené?" Uchichtla se Malevia a pomalu otevřela dveře. ,,Jóó!" Zakřičely jsem a vyběhly ven. Mal nás poté velice zkušeně vedla chodbami blíže ke zvuku hudby. Její rychlě chůze byla velmi podobná kočičí. Vypadala perfektně. Klidně by mohla být modelka.

Došly jsme do velikého sálu se stoly. Normální jídelna jen asi o polovinu větší nežta naše na hradě. Za tu hodinu co jsme se upravovaly tu někdo stihl rozestavět různé kelímky s alkoholem, nějaké opečené maso, které stále opíkal mladík v rohu místnosti, pečivo a nakrájená zelenina. Asi i nějaké zbytky od večeře.

V jídelně bylo docela dost lidí. Rozhodně větší počet než na který jsem byla obyčejně zvyklá a to mě trochu znervóznilo.

Malevia nás znalecký odvedla ke stolům, čuchla k několika kelímků s alkoholem, pak se ušklíbla a každé z nás podala pití. Popravdě jsem měla jeden čas, kdy jsem chodila popíjet za domov s pár dalšíma, takže už jsem se tak nějak seznámila s alkoholem. Obvykle šlo o pálivé tekutiny, které chutnaly jako ředidlo. A přesně to bylo i v kelímku, co nám podala moje sestra. Nahnula jsem se a přičichla. Vodka s džusem. Tak do toho. Obsah kelímku jsem do sebe v podstatě vyklopila.

,,Ty se toho teda nebojíš." Zasmála se Malevia a plácla mě do zad. ,,Zatímco ty nám nějak zaléháš, sestřičko." Ušklíbla jsem se. ,,Ale ale tady si někdo nějak moc věří." Šťouchla do mě s úsměvem. ,,Tak fajn, kdo vypije víc?" Navrhla jsem a kývla hlavou k lahvím s alkoholem. ,,Tak dobře, sestřičko. Měla by ses začít bát. Charlotte? Chceš hrát taky?" Otočila se na naši tmavovlasou společnici, která stále nevěřícně očichávala svůj kelímek. Vypadala u toho hrozně vtipně, ale chápu, že její nos jí nechtěl dovolit to vypít.

,,Tak jo." Zasmála se nevěřícně a kopla do sebe pití. Když polkla poslední lok, zkrabatila obličej a zatřásla se.

,,Dobře, právě jsem si to rozmyslela." Řekla rázně a já i Mal jsme vybuchly smíchy. Bylo to totiž přesně to, co jsme obě dvě očekávaly.

Char se nám tedy omluvila a šla ke skupince lidí z naší Smečky. Já ani Mal jsme ale naši výzvu nechtěli zrušit, takž jsme si sedly ke stolu a nalévaly si tak dlouho, dokud k nám nepřišlo několik kluků s vyzvání k tanci. Obě dvě jsme toho vypily už dost na to, aby nám i náš vlkodlačí mozek vypověděl službu.

O několik minut později už jsem se s Mal vlnila na prostoru mezi stoly, že kterého se jako kouzlem stal taneční parket a ani vzdáleně si neuvědomovala, že má být nějaká bitva. Cítila jsem se fajn. Hlava se mi motala a mým tělem zmítaly záchvaty smíchu, buď díky vtipným poznámkám těch cizích kluků nebo díky Maleviiným ksichtíkům, které na mě bez ustání dělala.

Dál už si z té noci pamatuji jen záblesky vzpomínek. Rozesmáté obličeje neznámých kluků, doteky na plážích a bocích, hudbu, Malevii líbající se s vysokým blonďákem, mě v objetí s hnědookým klukem, blonďatou Stelu, která se mnou tancuje v podstatě tělo na tělo, Nicka, který mi nosil jedno pití za druhým, Malevii zvracející do pytlíku,...

Někdy k ránu jsem se probudila s hlavou na Maleviině rameni. Usnuly jsme na židlích před stolem s pitím.

Chytila jsem se za hlavu a stále si opakovala, že si nesmím promnout oči, protože by se ze mě rázem stala panda s černými fleky okolo očí. Vlasy, ty jsem měla naprosto rozcuchané a propocené od tancování. Alkohol ze mě stále ještě nevyprchal, protože, když jsem vstala, docela se mi motala hlava.

,,Mal?" Žďuchla jsem do své sestry. ,,Mal, vstávej!" Zopakovala jsem. V tu chvíli mi někdo zaklepal na rameno. Otočila jsem se prudce až jsem málem spadla, kdybych se nezachytila stolu. Když se obrysy příchozího člověka spojily v mém mozku dohromady, došlo mi, že je to Eward.

,,Jé, Ede! Ahoj!" Vyjekla jsem s opileckým úsměvem. ,,Malevia usnula, mohl bys jí dostat do pokoje?" Zeptala jsem se překvapeného Edwarda, který nakonec bez řečí chytil Viu do náruče a vynesl jí z jídelny.

To mi pomohlo vzpomenout si, že bych asi také měla jít do postele. Vrávoravě jsem se rozešla, jenže jsem neměla nejmenší tušení kam jdu. Takže jsem několik desítek minut jen bezmocně bloumala po chodbách, se zamlženými smysly a vzpomínkami.

Nakonec jsem to vzdala a sedla si na podlahu. Byla mi zima, ale už jsem prostě nevěděla kam bych měla jít. A v tu chvíli to na mě všechno dolehlo. Rozplakala jsem se jako malé dítě. To je prostě to nejhorší na alkoholu, pomůže vám zapomenout, ale bohužel ne na dost dlouho. A u mě to vybublalo na povrch zrovna v tu chvíli.

,,Annabell?" Ozvalo se nad mou hlavou. Zvedla jsem uplakanou tvář a spatřila Ria. Vypadal ustaraně a zadýchaně. Zamrkala jsem a nechápavě se na něj zadívala.

,,Pojď vstávej." Zvedl mě ze země a potom si mě hodil do náruče. Zavřela jsem oči a jen vnímala jeho přítomnost. Bez dostatku rozumu jsem se cítila s Riem neuvěřitelně příjemně. Cítila jsem jeho oponou vůni a jeho tlukot srdce, což mě naprosto uklidňovalo.

Dovlekl mě až do pokoje a tam mě opatrně položil na postel. Když se začal zase zvedat, prudce jsem ho chytila rukama a stáhla ho k sobě zpět.

,,Co se děje?" Zeptal se starostlivě a pohladil mě po vlasech. ,,Nechoď pryč." Špitla jsem a objala ho. ,,Nepůjdu, jen...měli bychom tě asi odlíčit a převléknout. Počkej tady, donesu něco na odlíčení." Uklidnil mě, vstal a zmizel v koupelně. Zůstala jsem klidně ležet a během toho se nenápadně rozhlížel po pokoji. V tu chvíli mi to došlo. Tohle nebyl můj pokoj, tohle byl Riův pokoj!

Než jsem stihla ale pomýšlet na něco jiného, už byl zpět a v ruce nesl kus navlhčeného ubrousku. Vtiskl mi ho do ruky a já si s ním začala šudlit zbytky makeupu.

,,Zlobíš se?" Zeptala jsem se, když jsem mu podala začernalý kapesník. Podíval se mi do očí a zavrtěl hlavou.  ,,Proč bych se měl zlobit, že ses opila?" Zasmál se nervózně. ,,Víš, že tohle nemyslím." Zamračila jsem se a sledovala ho, jak ze skříně vytahuje obyčejné šedé triko a maskáčové tepláky. Obojí položil vedle mě, otočil se a poodešel, abych měla soukromí. Naštěstí měl rozumu za nás oba, protože já jsem byla schopná tu s chladnou hlavou udělat striptýz.

,,Neodpověděl jsi mi." Obvinila jsem ho, když jsem skládala svoje párty oblečení na hromádku. Rio pochopil, že už jsem hotová, otočil se a přišel ke mně. ,,Ne, nezlobím se. Za nic přece  nemůžeš. Je pravda, že jsem doufal, že my dva...ale ty to tak necítíš, takže to musím nechat být." Povzdychl si a chytil do prstů pramínek mých vlasů. Bez přemýšlení jsem ho chytila za ruku a přinutila ho tak posadit se vedle mě.

,,Možná by to vyjít mohlo. Nejprve jsem se bála, protože je to tak nové, ale teď...Rio pořád nad tím přemýšlím. Když jsem s tebou připadám si, že lítám v oblacích, ale-" Zarazila jsem se, když se mé oči střetly s Riovými. Myšlení jsem měla stále zamlžené a možná proto jsem se odhodlala. Dívala jsem se na něj a přála si jediné. Neuvědomuji si kdo z nás se natáhl jako první. V jednu chvíli jsme seděli proti sobě a zrychleně dýchali a v druhou chvíli jsme se k sobě tiskli v objetí polibku. Cítila jsem jak se jeho rty tvrdě vpíjí do těch mých. Bylo pro mě skoro nepochopitelné jak dlouho jsem se to snažila popírat. Tohle jsem nikdy k nikomu necítila. To rozechvívání. Tu radost, když je mi na blízku. Ten šílený tlukot srdce a potřebu se ho dotýkat. Ty zvláštní zmatené pocity, které mi pletly mozek. V tu chvíli jako kdybych byla konečné úplná. Jako by se mé rozpolcené myšlenky konečně spojily.

Ani už si nepamatuju, kdy jsme se odtáhli. Byla jsem obklopená Riovou přítomností a alkoholem. Vražedná kombinace. Pamatuji si jen, že jsem mu položila hlavu na hruď a vší silou ho objala, abych ho už nikdy nemohl pustit. A taky si vzpomínám na Riův tichý smích a jeho šepot, kterým mi přísahal, že tu pro mě bude a že mě ochrání před vším. Ale úplně poslední z mých vzpomínek byly jeho pronikavé oči, které mě naprosto ovládaly.