O týden později

Někdo se nade mnou skláněl. Byla to dívka, žena, a usmívala se. A pak jsem uviděla další tvář. Tvář muže, který tu ženu objal.

,,Ahoj drobečku." Usmál se na mě a pohladil mě po tváři. ,,Je překrásná, děkuju ti Valerie." Zašeptal dojatě muž a dal své ženě pusu na čelo. Pak se otočil a zavolal za sebe: ,,Holčička, je to holčička!"

,,Vítám tě do rodiny, srdíčko." Zašeptala žena a líbla mě na tvářičku. ,,Pojď, seznámíme tě se sestřičkou."

Vytrhla jsem se ze sna a protřela si oči. Co se mi to krucinál zase zdálo? Poslední dobou mě podobné sny otravují neustále.

Prohrábla jsem si vlasy a zívla. Kolik asi je?

Líně jsem vstala a podívala se na hodiny. Půl devátě. Ok.

Přiskočila jsem ke skříni a celou ji rozvalila. Od té doby, co tu jsem se těším úplně na každý den a na každou chvíli strávenou s mojí pravou rodinou. Vlkodlaci se stali mojí součástí a zaplnili prázdné místo v mém srdci.

Jako každý den jsem otevřela svoji skříň a oblékla si nějaké letní oblečení. Pro dnešek to byl světle zelený top, riflové kraťasy a růžové boty. Vlasy jsem si spletla do dvou copů a svázala černými gumičkami.

Po kontrole v zrcadle jsem seběhla do jídelny a tam si přisedla k ostatním. Sedávali jsme u stolu pořád ve stejném počtu. Malevia obvykle přišla první a hned po ní Edward. Vlastně všude kam se Mal pohnula ji následoval. Po tom co jsem se jí zeptala co mezi sebou ti dva mají, začervenala se a rázně řekla, že nic.

Stela byla pořád vtěrka a někdy až moc mluvila. A tím moc myslím opravdu moc. Znala snad každý drb, který kdy kdo vyřkl. Mirriet byla vždy pozitivní a usměvavá. Podle Mal je to jedna z nejoblíbenějších děvčat. Becky byla zase naopak velmi mlčenlivá a spíše poslouchala než mluvila. Vlastně jsem s jí obvykle prohodila za celý den jen Ahoj. Hope byla nejmladší z dívek, které s námi sedávaly. Bylo jí teprve 13, ale rozumu měla na rozdávání. Byla také velice zvědavá a měla dobrou paměť. Možná až velmi dobrou. Felix byl velmi zábavný a často nás bavil vtipnými historka i o vlkodlacích. A Johnny, toho jsme obvykle potkali až na obědě. Čas od času si k nám přišel Nick, který po mě neskrývaně koukal a v podstatě se celou dobu bavil jen se mnou. Jednoduše už jsem se sem začlenila.

Jediný, kdo se mi vyhýbal byl Rio. Zase se vrátil do starých kolejí a na hradě moc často nebyl. O jeho drobné dohodě s lovci věděla jen Malevia, Tina a Klar, takže jsme se mezi sebou dohodli, že to tak i necháme. Ostatním jsme prostě řekli, že mě během výpravy zajali. Byla jsem za to ráda. Rio si nezasloužil být označen za zrádce. Byla to prostě lákavá dohoda. Navíc mě zachránil a já měla pocit, že mu alespoň tohle dlužím.

,,Po snídani se zeptám se Tiny jestli si dneska můžu provětrat kožich. Půjde někdo se mnou?" Protáhla se Stela a vstala od stolu. ,,Já bych šla!" Nabídla jsem se rychle. ,,Jo proč ne." Přikývl Nick. Ten kluk je normální stalker!

Po snídani jsem se zvedla od stolu a společně s ostatními šla za Tinou. Poslední dobou, v podstatě od mého únosu, bylo zakázáno chodit ven bez dovolení, ale když Tině řeknete, že chcete obhlédnout terén a že budete superopatrní a extranenápadní a kdesi cosi, co jí nakecala Stela, tak svolí.

Vrátila jsem se do pokoje a posadila se ke stolu. Byli jsme domluveni, že vyrazíme až po obědě, takže jsem měla čas. 

Lehla jsem si do postele a chvilku jen nečinně koukala do stropu. Myslela jsem na ty sny, co poslední dobou mívám. Připadá mi to jako vzpomínky.

Prudce jsem se zvedla a přešla ke stolu, kde jsem měla rozložené kresby postav ze snu. Nebyla jsem kdo ví jaký malíř, ale lehkými črty tužkou jsem zachytila alespoň jejich základní rysy.  Mohla to být stopa. Jsem si téměř jistá, že ti lidi jsou moji rodiče a lovci o nich ví. A až příjde den D, tak to z nich dostanu.

O dnu D, se poslední dobou na hradě mluví pořád. Každý totiž ví, že lovci nedají pokoj. Nikdy. A den D bude rozhodující bitva, kde se proti sobě utkáme.

Někdo zaklepal na dveře a do mého pokoje hned na to vtrhla Malevie. Zvedla jsem se od stolu a náčrty naskládala na jednu úhlednou hromádku.

,,Ahojky, nudím se, můžu?" Vychrlila na mě a sedla si mi na postel. ,,Eh...jo, jasně." Vykoktala jsem a přisedla si k ní. ,,Už se opravdu těším na výběh. Ty jsi vlastně ještě ve skupině venku nebyla, že?" Usmála se natěšeně Mal. Vypadala jako malé dítě na Vánoce.
,,Ne nebyla." Odpověděla jsem a opřela se o zeď. Mal se na mě zamračila a chytila za ruce.

,,Tak a dost mladá dámo, vysvětli mi co je to s tebou. V podstatě vůbec nemluvíš a to už od rána." Zamračila se. Protočila jsem oči a vytrhla se jí. ,,Jsem v pohodě." ,,Kecáš." Oponovala mi sebejistě. ,,Nekecám já opravdu..." ,,Ann, tak už to vyklop." Řekla znuděně Mal a já si povzdechla.
Nechtělo se mi to rozebírat. Nebyla jsem si ničím jistá. Mohly to být jen nápady mého mozku.

,,Poslední dobou se mi zdá o...Myslím, že se mi zdají vzpomínky. Mám sny o svém dětství a svých rodičích." Řekla jsem a sledovala, jak Malevia zkoprněla. Vykulila na mě nevěřícně oči a otevřela pusu, jako kdyby chtěla něco říct. Po delší pauze pusu zase zavřela a už ale přikývla.

,,Dobře...prostě se ti zdá o tvé rodině. Tak jo. A máš třeba papír? Mohla bys je zkusit nakreslit? Nebo třeba popsat, abych ti mohla říct jestli je třeba neznám? " Nadhodila tmavovláska a podrbala se na bradě. Jen jsem na ní mrkla, došla ke stolku a hodila po ní skicák. Malevia ho zachytili a otevřela. Pak nastalo hrobové ticho.

,,Proč kreslíš portréty mých rodičů?" Řekla zaraženě Via. Naprázdno jsem polkla. Nevěřila jsem tomu, co zrovna vyslovila.

,,Tvých-tvých rodičů?" Vykoktala jsem. To přece není možné. Musí to být výmysl, nebo nějaká náhoda. Maleviiny rodiče jsem přece už na obraze viděla. Ale na druhou stranou nakreslené temperkami a zdálky. Mohlo mi uniknout mnoho detailů.

,,Nechceš snad naznačit, že bych mohla..." Nedokončila jsem větu. Nešlo to. Tohle bylo přece šílené! Na druhou stranu možná by to smysl dávalo. V Malevii jsem měla důvěru jako kdyby to byla moje sestra, a ten obraz její rodiny - taky jsem měla pocit, že ho znám. Dávalo by to logiku.

,,Třeba je to pravda." Zašeptala Via. Ruce se jí třásly, když otáčela stránky bloku. ,,Ano, ale tohle odhalí jen testy, Mal. Musíme si nechat udělat testy DNA. Nemáme to jak jinak ověřit." Sypala jsem že sebe slova. Nezdálo se, že mě moje domnělá sestra poslouchá. Zastavila se na vlastním bodě naděje.

,,Anny, pokud je to pravda, víš, co to znamená? Ty jsi moje sestra! Jsi moje sestra, kterou jsem ty roky hledala a milovala. Chápeš to? Já jsem ta rodina, která ti scházela! Pokud je to, co tvrdíš pravda, znáš právě teď odpovědi na všechny své otázky!" Vydechla Malevia dojatě. Už se neudržela. Slzy jí kapaly na tváře. Oči měla zalité slzami.

Naklonila jsem se a pokusila se jí utěšit. Cítila jsem se asi dost podobně jako ona. Myslím, že jsme teď obě potřebovaly zpracovat tu novinu.

Když se Mal přestala otřásá vzlyky, dotáhla jsem se. V hlavě mi pořád kolovala jedna jediná věc. Jedná jediná věta. Podívala jsem se na tmavovláska a chytila jí za paže.

,,Nemáš pravdu, Vio." Zamumlala jsem. ,,V čem?" Zamračila se Malevia, stále si utírajíc uslzená kukadla. .

,,Říkala jsi, že tím mám odpovědi na všechny otázky. Jenomže tohle ještě není celá skládanka. Stále ještě chybí hodně velký kus. Když mě zajali lovci, tvrdili mi, že ví všechno o mojí rodině. Tvrdili, že se s nimi moje matka přátelila. V tom případě by se možná dalo i nějak vysvětlit, proč jste nenašli naši matku mrtvou. Myslím, že ji lovci stále vězní a myslím, že to není jediný člen naší rodiny. Jestli je všechno pravda co říkali, tak... Malevio, říkali mi, že máme ještě jednu sestru!"

Ták...
Dneska osudová část!
Tak, co na to říkáte? Via a Anny jsou pravděpodobně sestry, ale jejich rodina je stále skrytá pod všemožnými tajnostmi.
Proč Annyina a Maleviina matka přežila, ale proč jejich otce zabili? Byla vážně kamarádkou Jackyine?
Zkuste napsat do komentů👇

Tak snad se těšíte na příště👌😚

Vaše Nell24a💚