V médiích je Annabell.

Přede mnou se rozprostíral hrad. Nebyl nijak velký, ale zato vypadal jako naprosto nedobytná pevnost.

Byly na něm jasně vidět dva slohy a to gotický s drobnými prvky renesance. Takže sem tam byl vidět lomený oblouk a kresby do oprýskané omítky. Okna byla sdružená a nahromaděná vedle sebe, kde zase hrála roli renesance. A u oken do sebe zase narážel tyto dva styly. Některá okna byla obyčejná, symetrická a jednoduchá, jiná byla kulatě zlomená a ozdobná.

Mohlo jít o hrad vystavěný na konci 14. až na začátku 15. století. Nevyznala jsem se sice příliš v prezidentech a králech, ale slohy jsem si pamatoval velmi dobře. Snad proto, že jsem je pak i ráda kreslila.

Kolem hradu byly táhlé zahrady, které v některých místech zdobila drobná políčka s různým ovocem a zeleninou.

Bylo to tu všechno takové...svěží. Cítila jsem ve vzduchu radost a to mě uklidnilo.

,,Ahoj, nováčku." Drcla do mě tmavovláska, která se najednou zjevila vedle mě. Vůbec jsem si jí nevšimla! Sakra...

,,Ehm...ahoj." Pípla jsem směrem k vlčici. Usmála se na mě a chtěla mi něco odpovědět. ,,Tino! Ahoj!" Objevila se za bariérou Klarisa a přivítala se s tmavovláskou.

,,Přivítej naší novou členku. Tino, tohle je Annabell, Anny tohle je Kristina." Představila nás Klar. ,,Tak vítej Annabell." Objala mě Tina okolo ramen a lehce mě poplácala. Vypadala jako matka, co chce uklidnit dítě.

,,Děkuji Kristin, Klariso, jste tu na mě všichni moc milí." ,,Ale Anny, můžu ti tak říkat? " Zeptala se Tina. Letmo jsem se usmála a přikývla.

,,Tak tedy Anny, víš jak funguje princip naší Smečky? " ,,Ani ne." Začervenala jsem se a nechtěně si zívla.

,,Propána, co to mám za způsoby? Jsi určitě hodně unavená. Měla by sis odpočinout. Jdi dál rovně a projdi tou velkou branou, ano? Tam na tebe bude čekat Nick, který tě uvede do tvého pokoje." Usmála se na mě. ,,Jo." Odpověděla jsem tiše.

Udělala jsem několik kroků směrem ke hradu. Nedalo mi to a musela jsem se otočit. Tina a Klarisa si o něčem začaly velmi důležitě povídat. Tak nějak mi bylo jasné, že mluví o lovcích. Vypadaly totiž, jako kdyby se jednalo o něco supertajného. Byly k sobě nahnuté a skoro špitaly.

Chvilku jsem se snažila zachytit jejich slova, ale nakonec jsem to vzdala. Stejně to nechci slyšet.

Zavrtěla jsem hlavou a pokračovala po cestě mezi záhonky.

Všude jinde bylo ticho. Nikoho nebylo slyšet ani vidět. Nebylo divu. Pravděpodobně všichni ještě spali. Sice už začínalo svítat, ale podle mě nebylo víc jak pět hodin ráno.

Pomalu jsem vešla dovnitř. Měla jsem z toho všeho zvláštní pocit. Netušila jsem proč.

Zkoumavě jsem si prohlížela kamenné stěny osvětlené středověkým loučemi. Připadala jsem si jako cestovatelka v čase.

,,Čauko! Takže ty jsi ta nová jo?" Oslovil mě někdo. Prudce jsem sebou trhla a oddělala oči že stěn. Můj pohled stanul na blonďákovi přede mnou. Zjevně to byl Nick.

,,Vypadá to tak." Potvrdila jsem. Kluk se zhoupl na patách a zamrkal. Asi chtěl slyšet moje jméno.

,,Annabell." Řekla jsem chlapci. Ten okamžitě zareagoval a podal mi ruku. ,,Nick, ale to už asi víš." Mrkl na mě a já přikývla. Vypadal mile, narozdíl od kluků, které jsem poznala v životě já.

,,Tak pojď nebo tu chceš jen tak stát?" Ušklíbl se a já rychle zavrtěla hlavou.
Kluk se pousmál a mávl na mě, abych ho následovala.

,,Počkej až se probudí ostatní a zjistí, že jsi tady. Zatím o tom nikdo moc neví, Tina nechce, aby se to rozkřiklo dřív než bude vhodné. Jen tak mimochodem nediv se, když po tobě budou ostatní čumět. Jsi nováček za strašně dlouhou dobu a co víc, jsi holka! A ještě k tomu hezká! To jsou už tři body navrch, které si fakt zasloužíš, zlato." Smál se Nick. Podívala jsem se na něj a zašklebila se. Byl děsně ukecaný a mě to lezlo na nervy. Chtěla jsem být už rychle sama a spát.

,,Jak ses tady vlastně objevila?" Zajímal se Nick. ,,Já...promiň je to poměrně citlivý téma. Mluv prosím, o něčem jiném." Požádala jsem ho. Nechtěla jsem tu rozebírat to, že mě moje nevlastní sestra nazvala zrůdou a následně mě málem zabili lovci, i když o téhle části asi už věděl.

,,Tak fájn, jak si dáma přeje, je čau Thome!" Křiknul na nějakého kluka, který právě vycházel z nějaké menší budovy vedle zahrady. ,,Ahoj, to je ona?" Zeptal se, jakobych tam nebyla. Rychle jsem si ho prohlédla. Byl hodně vysoký a svalnatý, měl tmavé vlasy a úplně černé oči.

,,Jop, kočanda, co?" Zasmál se Nick a žďouchl do mě. ,,Au!" Zafňukala jsem, protože do mě žďuchl fakt hodně. ,,Citlivko. S tou si ještě užiješ Thomy." Zaškaredil se Nick. ,,Co to meleš?" Vyjela jsem na něj. Nick se zasmál a zakoulel očima. ,,Tady Thomas, jestli se rozhodneš zůstat s námi, bude možná tvůj trenér. Buď on nebo Rio. Rio je takový...
Všechny holky jsou do Ria zakoukaný, já sice nevím proč, ale hold je to tak. Naštěstí se Rio na hradě zdržuje málokdy, většinou jen na večeře a snídaně, občas na trénink nováčka. Takže proto je tu hlavní celebrita tady Thomas, proto doufám, že budeš vyjímka a pojedeš po mě." Zaksichtil se Nick. No, rozhodně chápu, proč se všem líbí Thomas. A taky rozhodně chápu, proč se nikomu nelíbí Nick. A taky stoprocentně vím, že nebudu jako žádná z těch pitomejch holek, abych po někom jela.

,,Tak jsem slyšel, že už jsi se seznámila s lovci." Řekl Thomas a já se lehce otřásla. ,,Ne promiň, nechtěl jsem...já...radši už půjdu, musím ještě mluvit s Tinou. Nicku prosím, snaž se svým žvaněním nevzbudit moc vlků, byli by pak protivní. A bohužel dnes nás čeká ještě hodně práce. Tak zatím, Nicku. Annabell." Podíval se na mě dlouze Thomas a odešel. Překvapeně jsem zamrkal. To bylo divné.

S Nickem jsme vstoupili do hradu. Kráčeli jsme po točitých schodech, starých kobercích, dlouhých chodbách a úzkými chodbičkami. Všímala jsem si obrazů s lidmi na zdech. Muselo tu žít dost generací vlkodlaků.

Konečně jsme dorazili do části hradu s pokoji. Bylo to poznat hlavně podle toho, že na dveřích byly cedulky se jmény a nalepenými fotkami.

Nick zastavil až na konci chodby a ukázal na jedny z posledních nepopsaných dveří.

,,Tady." Ukázal Nick a otevřel dveře. Přikývla jsem a vešla dovnitř s blonďákem v patách.

Pokoj byl vážně úchvatný! Byl vymalován sytě růžovou. Vzadu hned naproti mě stála obrovská skříň s knihami a vedle ní byl stolek se sešity, psacími potřebami a se zapojeným notebookem. Nad stolkem bylo velké okno s krajkovými záclonami.

Po pravé straně pokoje byla postel, s naducanými polštáři.

Na levé straně stála velikánská bílá skříň. Pravděpodobně s oblečením, ale před Nickem jsem to opravdu nechtěla zkoumat. Na dveřích skříně bylo připevněno veliké zrcadlo ve zlatém rámu.

Taky jsem zapomněla dodat, že naproti mě, vedle skříně s knihami byly další dveře. Na které teď Nick právě ukazoval.

,,Tamhle je koupelna. Měla bys tam mít už nachystané nějaké věci od Tiny. Taktéž ve skříni a knihovně. Notebook by měl taky fungovat jen někdy bývají problémy se signálem, ovšem WiFi jede dobře. Klíč od pokoje máš ve dveřích. Nějaké dotazy?" Zamrkal na mě Nick a prohrál si vlasy.

,,Všimla jsem si, že jsou tady v tomto patře jen dívčí pokoje. Kde jsou chlapecké?" Zeptala jsem se že zvědavosti.

,,O patro výš. Normálně bys pokračovala po schodech nahorů a neodbočovala. Copak, chceš se snad stavit na návštěvu?" Hodil po mě Nick jeden ze svých dokonalých úsměvů. Zasmála jsem se a cítila jak jsem zrudla. Sakra.

Než jsem stihla cokoliv odpovědět, Nick mi popřál dobrou ranní noc a vyplul z pokoje.

Chvíli jsem zůstala stát jako opatřená a nechápavě koukala před sebe. Nedokázala jsem uvěřit tomu co se právě všechno stalo.

Nakonec zvítězil pocit únavy a já se dopotácela ke koupelně.

Koupelnu zdobily červenočerné kachličky. Byl tu postavený sprchový kout, vana, záchod, umyvadlo se zrcadlem, malá skříňka s hygienickými potřebami a stojan na ručníky.

Rychle jsem se vrátila do pokoje, našla ve skříni něco, v čem bych mohla spát. Nakonec jsem zvolila dlouhé rudé pyžamo s pejsky a šla jsem se umýt. Sprchu už jsem hodně dlouho potřebovala.

Byla obrovská úleva po tak dlouhé době pustit si vodu a nechat drobné kapky dopadat na tělo. Cítila jsem jak mě opouští tíha myšlenek.

Když jsem skončila ve sprše, natáhla jsem na sebe pyžámko a rovnou se vrátila do pokoje.

Plácla jsem sebou do peřin a během chvilinky jsem se nechala unést svými sny.

Ahojky, už za sebou máme čtvrtou kapitolu. Doufám, že vás příběh stále baví.
Děkuji vám za hvězdičky, jste nejlepší😚

Vaše Nell24a