I.-Úplněk

Tohle je můj příběh, který začíná narozením malé dívky. Dívky, která nemá rodiče. A ta dívka jsem já. Jmenuji se Annabell a dnes je mi už šestnáct let. A právě dnes se to stane. Dnes se mi celý můj život obrátí vzhůru nohama...

Už měsíc žiju v nové pěstounské rodině. Ta stará mě jednoduše vykopla, když jejich malá nezdárná dceruška ukradla peníze a svedla to na mě. Řekli byste: Propána, něco takového se fakt může stát? To je přece nefér!
Jo, měli byste pravdu. Ale život není fér. Někde se narodíte a jste vrženi do širokého světa, jako do velkého moře. Plav, řeknou vám a než stihnete pochopit význam slova, už se topíte.

Moje nová "maminka" se jmenuje Sofie a je menší než já. Má krátké blond vlasy. Má jenom jednu dceru-Barunku. Můj nový "otec" pracuje v zahraničí a domů jezdívá jednou za měsíc. Viděla jsem ho jednou a to mi bohatě stačilo. Je takový veliký, tmavý a zarostlý. Trochu mě děsí.

,,Hej, Annabell, pomož Barunce připravit stůl. Za chvíli bude večeře." Řekla mi Sofie a tím mě vyrušila z krušných vzpomínek. ,,Samozřejmě." Řekla jsem co nejslušněji a odešla do jídelny.

,,Co se tváříš tak kysele?" Ušklíbla se Barča. Měla dlouhé blond vlasy a hnědé oči. Bylo jí devět a celý život si přála starší sestru, což se jí nyní splnilo.

,,V pořádku, Barčo. Jenom si zvykám." Usmála jsem se na ni a pomohla jí prostřít ubrus. Pak jsem ještě postavila doprostřed stolu růže a šla jsem zatáhnout závěsy. Venku už se smrákalo a na nebi byl viděl měsíc.

,,Koukej Baru, dneska je úplněk." Řekla jsem tajemně. ,,To tu budou chodit vlkodlaci. Bojím se jich." Řekla smutně Barča. ,,Vlkodlaci? Kde jsi to slyšela?" Zasmála jsem se. ,,Filip to povídal." Odpověděla mi zaraženě. ,,Ten kluk od sousedů? Baruš, přece mu nebudeš věřit. Žádní vlkodlaci neexistují, není se čeho bát." Sdělila jsem blondýnce a ta mě pevně objala.

,,Tak pojď." Vykroutila jsem se z jejího objetí a šla s ní do kuchyně. Tam nám dala Sofie pečenou rybu s chlebem a my si ji odnesly do jídelny.

Všechny tři jsme se posadili ke stolu a společně jsme se pomodlily. Byl to zvláštní zvyk, žádná předchozí rodina ho neměla.

,,...Ale zbav nás od zlého..." Kéž by. Moje oblíbená věta.

Po modlitbě jsme se chopily příborů a daly se do jídla.

Smály jsme se a povídaly si. Bylo skvělé někam zase, alespoň na čas, patřit.

,,Mňam! Ta ryba byla, ale dobrá!" Pochválila jsem Sofiino vaření, po sněžení posledního sousta. ,,To jsem ráda, Annabell." Pousmála se na mě Sofie.

,, A co ty Baru? Chutnalo ti? " Otočila jsem se na malou blondýnku, která jen mlčky přikývla.

,,Pomůžeš mi odnést ze stolu?" Zeptala se mě Sofie. ,,Jistě." Usmála jsem se ne svoji novou maminku. Ohnula jsem se a posbírala ze stolu talíře. Najednou se mi zamotala hlava a oba talíře, co jsem držela v ruce mi vypadly. Musela jsem se zachytit stolu a přečkat až temno před mýma očima zmizí.

,,Annabell! Co se děje!? Jsi v pořádku? " Podepřela mě za ruku Sofie. Zrychleně jsem dýchala a snažila se marně uklidnit srdce.

,,Já...jen se mi zamotala hlava." Vykoktala jsem rychle a oddechla si. Tma přešla.

,,Jejda omlouvám se! Vůbec nevím, co to bylo."  Začala jsem se omlouvat a sbírat střepy. Sofia na mě vyděšeně koukala.

,,Jsi opravdu v pořádku? " Zeptala se znovu Sofie a já jen přikývla. ,,Opravdu, nic mi není, jen se mi zamotala hlava." Usmála jsem se.

,,Dobře, pomůžeme ti to uklidit." Mrkla Sofie na Barunku a ta zaběhla do kuchyně pro koště.

Zametly jsme celou jídelnu a střepy hodily do koše, který jsem šla potom vynést.

Vyšla jsem s košem v ruce ze dveří.

Venku bylo docela teplo. Po tmavém nebi blikaly hvězdy a nad nimi vládl obrovský měsíc. Nemohla jsem spustit oči z toho obrovského zářícího kruhu na obloze. Viděla jsem jen ten úplněk. Přitahoval mě. Dokázala bych se na něj takhle dívat hodiny.

,,Annabeeeell..." Ozval se šepot. Přišlo mi, že zněl z lesa, který byl naproti domku. K lesu vedla malá louka a hned nad ní se tyčily vysoké mohutné smrky jako přísné stráže.

,,Annabeeeeell..." Šepot se ozval znova. Cítila jsem se malátně. Ani jsem si neuvědomila, že se mé nohy pohybují. Cítila jsem jen potřebu jít blíž. Blíž k lesu, k volnosti, k divoké zvěři. Blíž, blíž, chci jít blíž,...

,,Annabell? Co to tam vyvádíš? Kam jdeš?" Vyběhla že dveří Barunka a v tu chvíli mi došlo, kde jsem. Stála jsem ve středu cesty k lesu.

Prodce jsem zamrkala a zalapala po dechu. Co se to děje?

,,Nikam nejdu Baru, jen....já jen....viděla jsem tu kunu, chtěla jsem ji zahnat." Vychrlila jsem první výmluvu, co mě napadla a rozběhla se k domu.

Rychle jsem sundala víko popelnice a vyspala do ní obsah koše. Celou dobu jsem na sobě cítila Barunčin podezřívavý pohled.

,,Nevěřím ti, ale nechci to říkat mámě, takže dobře." Řekla svérázně Barunka a odkráčela do domu. Mohla jsem jí věřit, pomyslela jsem si a vešla do domu za ní.

Umístila jsem koš zase ke dveřím a oznámila Sofii, která umývala nádobí, že už si radši půjdu lehnout. Ta mi popřála dobrou noc a já odkráčela do svého pokoje.

Cestou do pokoje jsem ještě nakoukla k Barunce, která seděla na posteli a česala svoji panenku. Když si všimla že ji pozoruji vyplázla na mě jazyk. Zasmála jsem se nad její reakcí a odešla do koupelny.

Postavila jsem se k umyvadlu a pohlédla do zrcadla. Vypadala jsem divně. Jinak. Sledovala jsem svoje modré oči a drdůlek z mých špinavě blond vlasů. Nevím proč, ale přišla jsem si hezčí.

Zvedla jsem ruce k hlavě, abych si rozpustila drdol. V tu chvíli se dostavil šok. Zavřískala jsem a u skočila dozadu. Na rukách jsem měla dlouhé pařáty.

Uslyšela jsem cupitání ke koupelně a v tu chvíli mi v uších zapískalo. Cítila jsem jak padám.

Když jsem si zase uvědomila sama sebe, ležela jsem na podlaze v koupelně a třeštila mě hlava. Zvedla jsem se a podívala se do zrcadla. Pařáty už jsem neměla zato na hlavě jsem měla dlouhý krvavý šrám. Ach bože, co se to se mnou dneska děje?

,,Annabell? Co se děje? " Křičela Barunka a mlátil do dveří. ,,Baru prosím, zavolala bys maminku? Bouchla jsem se do hlavy, potřebovala bych to ošetřit." Křikla jsem na Barunku a otevřela dveře. Malá blondýnka tam stála s rozšířenýma očima. ,,Běž prosím pro mámu. " Zopakovala jsem a holčička se konečně pohnula.

V tu chvíli se mi po celém těle rozlila bolest. Zaječela jsem a chytila se zdi. ,,Anny!" Zaječela Bára a vrhla se ke mně. Začala jsem sebou cukat. Bolelo mě celé tělo. Všude jsem cítila oheň, jako kdybych hořela zevnitř.

Nevím kdy, ale najednou k nám dorazila i Sofie. Asi slyšela křik a přiběhla.

,,Pomozte mi, prosím!" Zakřičela jsem a znovu mi zapištělo v uších.

,,Baru, pojď odpryč." Zašeptala opatrně Sofie. ,,Proč?" Vyjekla Barunka. ,,Okamžitě od ní odstup!" Zavřískala zděšeně Sofie a odtáhla ode mě svoji dceru.

,,Podívej!" Řekla jí Sofie a ukázala na mě. Najednou se všechno začalo měnit. Cítila jsem jak se mi rozšiřují oči a zvětšuje se mi nos. Bolelo to. Jako kdyby mi praskal celý obličej. Nemohla jsem dýchat.

Pak se mi začala měnit čelist. Protáhla se a zašpičatělé. Cítila jsem jak mi praská celé tělo a hroutí se. Měnila jsem se.

Bolest se rozlévala až po konečky prstů. Po celém těle mi vyrazily chlupy. Zaječela jsem, ale místo křiku mi z úst uniklo zavytí. Začala jsem panikařit.

A pak to najednou přestalo. Bolest ustala a já věděla co se stalo. Tyčila jsem se na všech čtyřech před dvěma drobnýma dívkama, které křičely a vzájemně se držely v objetí. Ony se bojí. se bojí. Co se to se mnou stalo?

Pohledem jsem střelila do koupelny k zrcadlu. Tušila jsem co uvidím, ale i tak mě to celé znovu šokovalo. Spatřila jsem tvora, z knih a bájí. Obrovského chlupatého vlkodlaka.

Otočila jsem se na Báru a zakňučela jsem. ,,Běž! Jsi vlkodlak. Jsi zrůda! Odejdi pryč! " Zakřičela na mě Bára s pláčem. Ona si myslí, že jsem zrůda? Krvelačné monstrum? Ale to není pravda!

,,Neslyšelas ji? Vypadni ty zrůdo a už se nevracej. Svoje věci budeš mít ráno u lesa. A teďzmiz." Řekla mi tvrdě Sofie. Vzala jsem nohy na ramena, seběhla schody a utekla do lesa.

Ahoj, takže tohle je první kapitola našeho příběhu. Snad se vám líbí 😊
Děkuji vámvůbec za to, že jste si tento příběh vůbec rozklikli.
Doufám, že se uvidíme u další kapitolky.

Trochu jsem kapitolu upravila, takže kdyby někdo ze čtenářů, co knihu už četli nechápal a divil se, jestli jde vůbec o stejný příběh, tak ano jde, jen se ho snažím zlepšit.

Vaše Nell24a💛

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top