,,Jako první půjde Isir." řekla matka a já radostně zavrtěla ocasem. Všichni přikývli. ,,Od teď už nás vedeš ty Isir." Pokývl hlavou otec.

,,Jdeme. " zavelela jsem a rozběhla se do lesa.

Kličkovala jsem mezi stromy a slyšela dusot tlapek za mnou. Musím najít nějakou pořádnou kořist. Třeba srnu. Přemýšlela jsem. Závětřila jsem a ucítila hromadu zvěře. Pach zajíců, pěnkav, kosů a... srn byl poměrně čerstvý. Radostně jsem stříhla ušima a vyrazila po stopě. Rodiče mě potichu následovali.

Pach byl stále silnější, museli jsme už být blízko. Náhle jsem zastavila a rodičům naznačila, ať také stojí. Rozhlédla jsem se a náhle uviděla mladou srnu, která pod sněhem spokojeně hledala zbytky zeleně. ,,Tati, půjdeš zezadu a naženeš ji ke mně." vysvětlila jsem otci a otočila se na matku. ,,Mami, ty budeš útočit zprava a pokusíš se srnu zranit tak, aby zpomalila." řekla jsem matce. A klusala na své místo.

Zastavila jsem. Křoví mi poskytlo dokonalý úkryt. Srna mě neviděla, ale rodiče ano. Chvíli jsem čekala a modlila se, ať lov vyjde. Rodiče mě upřeně pozorovali a čekali na můj signál. Náhle jsem kývla, teď byla ráda pravá chvíle.

Arrow a Marylin okamžitě vyběhli ze svých úkrytů a hnali se za kořistí. Srna leknutím vyjekla a začala se hnát přímo ke mně. Přikrčená v křoví jsem čekala, až bude zvíře dostatečně blízko.

Najednou jsem jako blesk vyskočila že své zkrýše a dopadla přímo na hřbet sny. Zvíře se pod mojí váhou zhroutilo k zemi. Stačilo už jen zasadit smrtelnou ránu. Své ostré tesáky jsem zabořila do hrdla kořistí.

To byl konec lovu. Zvíře se přestalo zmítat. Hrudník už se nezvedal. Zavrtěla jsem ocasem. To se mi povedlo. Pomyslela jsem si. Všichni jsme srnu dotáhli do tábora.

Lovci už se vrátili. Ve spíži bylo celkem dost kořisti. Teď už jsem měla volno. Rozhlédla jsem se šel ke mě Thunder.

,,Co jsi ulovila?" zeptal se zvědavě.

,,Srnu." hrdě jsem se ušklíbla a zavrtěla ocasem.

,,To je dost dobrý úlovek." usmál se na mě.

,,Aspoň se dobře najíme." zasmála jsem se. Thunder jenom přikývl a po chvíli odešel.

Lehla jsem si do doupěte hlídkařů. Pozorovala jsem tábor. Najednou přiběhla Erdil a začala vyměňovat zválenou podestýlku za novou.

,,Ahoj Isir. " řekla vlídně. Bylo vidět, že jí vyhovuje být Omegou. Nikdy jsem neviděla, že by měla špatnou náladu.

,,Ahoj Erdil. Potřebuješ něco?" zeptala jsem se s úsměvem.

,,Ne, jenom tak tě zdravím." zazubila se.

,,Aha." uchechtla jsem se.

,,Tak já jdu. " zavrtěla ocasem a odběhla pryč. Už jsem zase měla chvilku klidu. Nakonec jsem usnula.
~
Pomalu jsem otevřela oči. Někdo se mě snažil probudit. ,,Co se děje?" zahuhlala jsem nevrle.

,,Děje se večeře." uchechtla se Velvet a dál mě tahala za nohu.

,,Vždyť už vstávám. " úšklíbla jsem se a vylezla z doupěte hlídkařů.

Sedla jsem si do kruhu k ostatním. Všichni si postupně brali svůj díl. Dnes se i Omega pořádně najedla. Dokonce nám zbyl zajíc a tlustý sysel na další den.

,,Máš první noční hlídku." oznámila mi ještě Velvet a vyrazila za Démonem. Jenom jsem přikývla a vyrazila splnit svůj úkol.

Ne narazila jsem na nic zvláštního. Byla jsem hodně unavená. Došla jsem raději vzbudit Démona, aby mě vystřídal.

Konečně jsem měla klid a mohla klidně usnout.

Ahoj ^^ jsem tu po dlouhé době s další kapitolou. Moc se omlouvám, že jsem dlouho nevydávala.
Budu se snažit a snad to půjde rychleji. :3