/Protože se 16. 2. v New Orleans pořádá Mardi Gras, napíšeme si, jak by tento nebo jakýkoliv jiný karneval mohl vypadat./

No. Vůbec jsem nevěděla, co psát, takže je to nejspíš nehorázná blbost, psaná na poslední chvíli. A ještě roztažená na tři sta slov. Takže asi... přežijte to. :D

***

Vrcholilo léto. Slunce už se sklánělo k obzoru a po horkém dni konečně nastával vlahý večer. S obilím na polích si pohrávala mírná bríza a přinášela od moře vůni soli.

Do městečka přijížděl na koni mladý muž. Mířil na maškarní bál, který už před dobrými deseti minutami začal v zámku na kopci. Nevadilo mu to. Dorazit pozdě, to bylo v aristokratických kruzích buď trapné, nebo stylové – nic mezi tím. On vždycky dokázal zapůsobit tím druhým dojmem.

Projel branou a kopyta zaklapala na dláždění. K jeho uším se donesla vzdálená hudba a lidské hlasy. Po chvíli odhalil i jejich zdroj: na prostorném náměstí se konal karneval. Jistě. Ples, na který byl pozván, se pořádal u příležitosti náboženských oslav, jež zřejmě oslavovali i prostí lidé.

Navedl koně podél nejzazšího kraje náměstí. Bylo by nejspíš rozumnější ten mumraj objet některou z bočních ulic, ale chtěl se na nevznešenou zábavu, kvůli které se do podzámčí sjeli i lidé z okolních vesnic, alespoň podívat. Měl z koňského hřbetu dobrý výhled.

Živoucí zástup se hemžil nejrůznějšími převleky zvířat. Bylo jich tam tolik, že téměř nedokázal odlišit jeden od druhého, jak se pohybovaly. Pouze v samém středu se dav rozděloval, uvnitř kruhu mladých dívek přestrojených za víly byl kus volného místa.

Víly... ano, ty měly v pověstech o vládkyni Sawirme nějakou roli, pomyslel si. Je to přeci slavnost na její počest.

Na dláždění v srdci náměstí tančila mladá žena, tmavovlasá, oblečená v krátkých šatech, které zcela odporovaly venkovskému rázu celého karnevalu. Zlato a šarlat. Jak se na ni podíval, věděl hned, koho pro ten večer představuje. Ba co víc, kým se na ten večer snad doopravdy stala.

Zastavil koně a přestal přemýšlet. Věděl v tu chvíli, že na zámek vůbec nezavítá. Ne, zůstane tady.

Protože není možné nezamilovat se do bohyně, když ji máte přímo před sebou.