Heh, hádejte, kdo to zase nechal na poslední chvíli. Rozhodla jsem se, že budu předstírat, že ta malá kolonka o ich-formě v zadání není.

***

Všude dobře, doma nejlíp, zamyslel se Ley. Bylo mu dvanáct a zrovna neměl nic lepšího na práci, než hledat cokoliv, čím by se na online hodině zeměpisu zaměstnal. Cokoliv kromě zeměpisu, přirozeně. Ten člověk, co to vymyslel, asi nezažil covid. Jinak by věděl, že doma je po nějaké době pěkná nuda.

Jakmile vyučování skončilo, dovolil se rodičů, vytáhl z kůlny kolo a dojel k velkému rybníku o tři vesnice dál, kde strávil několik hodin vyplněných příjemnou směsicí dobrodružství a zevlování.

Klukovská zábava byla bohužel po nějaké době přerušena zjevením velkého černého mraku, který se kvapem blížil. V půlce cesty zpátky Leye chytil nehorázný slejvák.

Když se konečně dostal celý promočený a prochladlý domů, maminka mu uvařila kakao, dala mu suché oblečení a poslala ho do postele. Když se zachumlal do peřin, musel uznat, že na tom dopoledním úsloví asi něco je. Všude dobře, v posteli nejlíp.

To bylo skoro před půl rokem.

Teď vrcholilo léto, Ley ležel v posteli se zlomeninou bérce a otráveně zíral z okna, na malý obdélníček venkovního světa, který momentálně nemohl prozkoumávat. Nejradši by do něčeho kopnul, ale byl rozhodnutý, že stejnou chybu už podruhé neudělá.

Všude dobře, v posteli nejlíp, pomyslel si. To teda jo.