Pansy poslouchala Blaise a vůbec mu nevěřila. Chtěla to slyšet několikrát za sebou, než jí došlo, co právě říkal. Byla v šoku, ale uvědomovala si, co to znamená. Její nejlepší kamarád je v ohrožení života díky Weasleymu.

"Já ho zabiju,"špitla s pohledem upřeným do plamenů.
"Mám lepší nápad. Ty ho sbalíš a odkopneš." Blaisovy oči zatoužily po pomstě.
"Děláš si ze mě prdel, že jo, protože jinak bych tě musela vykastrovat tím nejhorším způsobem."
"Vůbec ne. Chci pomstít Draca a tohle je naprosto geniální, jak se ho zbavit."
Pansy zkřivila obličej znechucením. Tohle si nezaslouží.
"Ani nápad, Zabini, vždyť je odpornej asi tak jako shnilí tlustočervi."
"Pans," chytil ji za ruku, "bude to jen na oko, až se Draco vrátí, tak mu všechno vpálíš do toho jeho ksichtu."
"Já nechci," ohrnula nos, jako by před sebou měla aspoň půl tuny brokolice, kterou nesnášela ještě víc než Hermionu a to už něco znamená.
"Zatím není nutný, aby ses s ním vídala osobně, hezky pomalu. Začneme třeba tím, že mu napíšeš zamilovaný dopis."
"Proč, proč já a ne třeba Milicent Bullstrodeová. Nechci se tvářit, že ho miluju, natož, abych se s ním někdy sešla osobně nebo ho nedejmerlin měla líbat,"zhrozila se a pohlédla na svého přítele. Věděl že vyhrál.
"Věděl jsem, že to pro Draca uděláš."
Pansy si odfrkla, "pro Draca cokoliv, ale jen jestli to není kvůli tý šmejdce Grangerový, motá se okolo ní nějak podezřele často."
Blaise neodpověděl. Byl jedním z těch, kteří věděli, že se Draco ve čtvrtém ročníku do Hermiony zamiloval a byl to on, kdo ji v šestém ročníku požádal o doučování z přeměňování a věštění z čísel. Tajně se scházeli v komnatě nejvyšší potřeby a on poznal, že Hermiona chová stejné city k jeho kamarádovi.
"Je po válce, neměla bys tak nikomu říkat."
"Jdu přemýšlet, co napíšu Weasleymu. Uvidíme se na snídani."

Ron seděl na své posteli a přemýšlel, tedy jestli toho byl schopen, co vlastně udělal. Ten paprsek z jeho hůlky vyletěl sám od sebe. Ale nemohl si pomoci, jakmile zahlédl s Hermionu s Malfoyem, něco v hlavě mu přeskočilo a mlátil ho hlava nehlava. Vzal si lektvar na vystřízlivění a zapojil to, co nepoužíval minimálně měsíc. Měl by za ním jít na ošetřovnu? A co, když už to ví někdo z učitelů. Za tohle ho jistě vyloučí a ani by se nedivil. Ne, bude mlčet, stejně neví, jaké kouzlo vyslal. Neville odešel z pokoje, jakmile se ujistil, že nebude vyvádět. Ron mu zkazil náladu a ples. Snad ho za to Hannah nevykostí, pomyslel si.
Doufal, že jeho kamarád dostane co nejdřív rozum.

Hermiona snídala spíš automaticky, ale vypadalo to, že se v jídle jen rýpe. Seděla u nebelvírského stolu a zírala na místo, kde by normálně seděl Draco. Opět se jí hrnuly slzy do očí. Věděla, že jeho přátelé nenechají Ronaldův výpadek bez odezvy, ani se jim nedivila. Ona by se zachovala stejně. Ginny jí starostlivě pozorovala.
"Hermiono, nechceš bydlet u nás? Abys nemusela být na koleji s Ronaldem?"
"Ne, Ginny, každý den budu s Dracem, musím přijít na to, co Ron na něj vyslal za kletbu." Zarazila se. Neřekla nikomu, že Draco byl zasažen neznámou kletbou a navíc přišli zmijozelští.
"Cože udělal? A řekla jsi to Pomfreyový? Co se vlastně stalo? Mluv, prosím," požádal ji Theo.
"Tady ne, ty, Blaise, Pansy, Harry a Ginny si zasloužíte vědět pravdu. Sejdeme se na famfrpálovém hřišti v jedenáct. Vyřiď jim to a když se jim nebude chtít, tak je dovleč násilím."
"Chápu, a Narcisse jsi to řekla?"
"Tady ne, Theo." Zvedla se a vydala se pro ostatní neznámo kam.
"Pottere, Draco měl pro tebe důležitou věc týkající se famfrpálu. Máš chvíli čas?"
"Řekneš mi to na hřišti, já musím do ředitelny."

Tichý pláč a Dracova ruka v té Hermionině byly jedinými svědky dívčina trápení. Byl tak bezbranný, tak klidný, tak zranitelný.
"Slečno Grangerová, už je to patnáct minut, za chvíli bude jedenáct hodin, chtěla jste, abych vám dala vědět."
"Děkuji, už víte, co by to mohlo být za kouzlo?"
"Vím, jenže obecně jeho účinky jsou vážnější, když se k němu přidá mudlovský souboj. A musím počkat na úrodu mandragor, aby se z toho pan Malfoy dostal."
"A co ho zasáhlo?"
"Nejedná se o kouzlo jako takové. V dětství se uvolňuje samovolná magie, jak jistě víte, a právě takové věci se občas stanou i dospělým kouzelníkům, kteří nedokáží udržet na uzdě své city a emoce. Když však čaroděj drží v ruce hůlku, tak ta magie odezní po tom, co emoce, která ji vyslala, zmizí. Pan Malfoy je v pořádku, ale pod vlivem cizí magie a zabírají jedině masti z mandragory."
"Jak dlouho takhle bude vypadat?"
"Dva až čtyři měsíce, pokud emoce odezní sama od sebe, na mandragory bychom čekaly přibližně půl roku. Musí být čerstvé a mast musí projít celým lunárním cyklem."
"A co když se neprobere?"
"Pak je tady ještě jedno řešení. Musela byste panu Weasleymu vymazat paměť. Ale není to šťastné řešení. Minerva už ví, co se stalo a já ji požádala, aby se to obešlo bez přísného řešení."

Hermiona zamyšleně dorazila na hřiště. V hlavě jí stále zněly slova madam Pomfreyové a byla už klidnější. Všechno si psala na pergamen, aby jej mohla poslat Narcisse. Zmijozelští už čekali na její příchod s Harrym a Ginny.
"Tak kde je, už tady měla být," nechala se slyšet Pansy.
"Šla na ošetřovnu za Dracem, asi," bránil Theo kamarádku.
Blaise už z dálky viděl její kudrnaté vlasy a co ho překvapilo, že se usmívá.
"Tak co víš, Grangerová, nemám moc času."
"Pansy, děkuju, že jste přišli, Draco je v pořádku," a zopakovala jim v podstatě dopis, který psala Narcisse.
"A Weasley nebude mít trest? Děláš si srandu?"
"Blaisi, teď jsem ti už řekla, že ne," řekla vyčerpaně Hermiona.
"Víte co? Je po válce, začneme od znovu? Všichni jak jsme tady?" To navrhnul Theo. Pansy jen něco nesrozumitelného odfrkla.
"No dobrá,"pronesla nakonec.

Ron zatím seděl u stolu ve velké síni a cpal se vším na co dosáhl. Zrovna si krknul, když k němu přiletěla neznámá sova. Odepnul jí dopis.

"Drahý Rone, už to nemohu dal tajit, zamilovala jsem se do tebe a ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi se rozešel s Hermionou, bolelo mne vídat tě s ní. Tvá tajná ctitelka."

Ron si dopis přečetl a vyprskl dušené hovězí s mrkví, co měl v puse. Levandule nakrčila nos, od té chvíle, kdy ji vyhodil z pokoje se s ním nebavila. Ron odepsal a odeslal zpět sovu, která mu dopis přinesla.
"Nevím, kdo jsi, ale co si povyrazit v Prasinkách? Ron."
Skupinka z famfrpálového hřiště zrovna dorazila na oběd. Když zahlédli Rona, jak plive obsah svých úst, udělalo se všem trochu víc než nevolno.
"Theo, můžu si sednout k vám? Já na to nechci koukat z blízkosti,"špitla Hermiona.
"Pojďte všichni, dneska stejně tak jako tak bych se rád najedl v okruhu inteligentních lidí, co na to říkáte?"
Jediná Pansy trochu protestovala, ale Blaise ji umlčel, když se podíval na Weasleyho.
Harry, Ginny a Hermiona tedy poprvé zamířili ke zmijozelskému stolu, aniž by tušili, že to není naposledy. Ti, kteří byli v tu chvíli ve velké síni, se dívali na podivnou směs přátel. Jenže to byla Pansy, kdo všechny okřikl, ať se laskavě starají o sebe. Nikdo se neozval a všichni si začali opět hledět svého. Od stolu se začal ozývat smích.
Jen Hermiona a Theo se bavili o nějaké knize tak zapáleně, že si sedli dál od ostatních, aby měli klid na svou debatu. Ron s nenávistným pohledem sledoval své nejlepší přátele, ale ať chtěl nebo ne, tak se přistihl, jak závidí.
Po obědě se Hermiona vydala opět na ošetřovnu za Dracem. Vyprávěla mu vše, co se ten den stalo. Za dva dny začíná škola a Harry s Ginny rozhodli uspořádat párty u nich doma v Prasinkách.
"Kéž bys tu byl se mnou, Draco, tak ráda bych si s tebou popovídala a šla ven," splynulo jí ze rtů a další slzy jí kanuly po tvářích.
Theo, kterého si nevšimla, ji pozoroval. Viděl své dva přátele, ale ať dělal, co dělal, Hermiona si vytvořila s Dracem svou bublinu, když ho chytila za ruku a Theodor se pro sebe usmál.
Věděl, že jeden druhého navzájem miluje, ale kvůli té zlé době nemohli být spolu. Proto ani nechápal, že Hermiona začala chodit s Weasleym.
Chtěl něco říct, ale nemohl je vyrušit, proto opět nepozorovaně odešel.

"Albusi, jak mám pokračovat ohledně Ronalda Weasleyho," zeptala se Minerva podobizny unaveně.
"Víte, paní ředitelko,"ozval se obraz," já být na vašem místě, tak bych ho netrestal. Láska má mnoho podob a jestli někdo, kdo je zamilovaný byl zrazen, je tu jistý prostor pro nepochopení."
"Weasley by měl být okamžitě vyloučen, žáci zmijozelské koleje nikdy neleží na ošetřovně víc než dva dny," sykl Severus,"zvláště pak pan Malfoy ne."
"Tak vám oběma děkuju," řekla Minerva McGonagallová zklamaně.
Sama nevěděla, jak s Ronem naloží.
Nebyl nijak bystrý, ale pomohl zachránit jejich svět. A navíc to byl syn její nejlepší přítelkyně. Znaveně si protřela spánky. Promluvil jen jediný obraz. Phineas Nigellus Black.
'Podmíněné vyloučení je jediným rozumným řešením, Minervo.'