Hermiona na nic nečekala a udělala o co jí Draco požádal. Zalapala po dechu a s dojetím vzala přívěsek z krabičky, odkud vypadl lístek s pokyny, jak vlastně funguje.

"No Draco," vydechla Hermiona překvapeně, "to je krásné, děkuju moc."
"Víš, byl to jen takový nápad, kdybych náhodou byl daleko od tebe a měla jsi problémy s Weasleym."
"Připneš mi ho, prosím?"
"Samozřejmě, víš, že je z nekouzelnického obchodu?"
"Opravdu? Za poslední týden jsi samé překvapení, Draco a můžu s klidem říct, že se mi tvé nové já začíná zamlouvat čím dál tím víc."
"Vážně? Vždyť konečně můžu být sám sebou, nikdy v životě jsem nenašel čistější a upřímnější stvoření, než jsi ty, Hermiono. A nikdy jsem neměl možnost se sám rozhodnout."
Hermiona se zarazila. Co tím myslel, sakra? Mladý muž se zlehka dotkl dívčina krku, když jí zapínal řetízek. Zachvěla se pod neznámým dotykem, který byl však více než příjemný. Cítila jeho energii, který ten nepatrný pohyb vyvolal.
"Cítila jsi ten dotek? Bylo to,"
"Zvláštní," doplnila jeho nevyřčená slova.
Dívali se vzájemně jeden druhému zpříma do očí. Hermiona zlehka rozevřela rty, jako by chtěla něco říct, nic, než ztěžklý dech, je však neopustilo. Žádná slova nebyla nutná, věděla, že nejsou zapotřebí. Teď ji poprvé políbí někdo, koho si odmítala pustit k tělu blíž než kohokoli jiného. Neměla strach, věděla, že k tomu dojde tak jako tak, nebo se mýlí?
Draco cítil Hermionin dech z větší blízkosti, než kdy doufal. Chtěl ji tak moc políbit, tak blízko hleděl do jejích nádherných očí.

Ron vyšel z hlavního schodiště, proletěl vstupní síní rychlostí zlatonky a zahlédl Hermionu a Malfoye, jak stojí u sebe tak blízko, že by mezi nimi neproletěla ani běhnice.
"Drž se od Hermiony dál, Malfoyi,"zařval. Rudý vzteky a posilněný ohnivou whiskey vypadal, že by byl schopen leda tak zvracet slimáky.
"Dej jí už konečně pokoj, Weasley, myslím, že ti dala dostatečně najevo, že nemá zájem."
Hermiona pozorovala jejich soukromou bitvu pohledů a než se zmohla na jakoukoliv reakci, Ron udeřil Draca pěstí a z jeho hůlky vystřelil neznámý namodralý paprsek. Nezůstalo u jedné rány a za chvíli Draco ležel na zemi s obličejem plným krve.
"Ještě jednou tě uvidím s Hermionou, Malfoyi, tak mi věř, že Azkabanu se nevyhneš, je pod kletbou Imperius, že? Stačí jeden jediný dopis na Ministerstvo a skončíš jako tvůj ubohý otec," řekl nebezpečně potichu.
Hermiona je pozorovala a nemohla se hnout, strachy o Draca ani nedýchala.
Rozum jí napovídal, aby vyhledala pomoc, proto ihned utíkala zpět do útrob hradu, aby našla Ginny a Harryho. Najít je dalo celkem dost práce, ale šaty, které měla Ginny, byly naštěstí vidět, ovšem na druhé straně velké síně. Propletla se mezi tančícími dvojicemi i rozjařenými hloučky studentů různých kolejí se stále větším strachem o Draca.
"Ginny, Harry, tady jste, pojďte se mnou, Ron zbil Draca, jsou před hlavní bránou," zlomil se jí malinko hlas.
"Cože ten debil udělal," zeptala se bez okolků Ginny.
"Ginny, prosím, uklidni se," domlouval jí Harry, "jdu se podívat co se stalo, zajdi zatím pro Nevilla, Lenku a," neodpověděl.
"A pro Thea a Zabiniho," požádala naopak Hermiona.
"... někoho ze Zmijozelu," dokončil Harry svou větu,"a my jdeme, Hermiono," vzal svou kamarádku okolo ramen. Ta jen kývla a vedla ho tam, kde se ti dva nacházeli.
Ginny dovrávorala na vysokých podpatcích k Blaiseovi.
"Zabini,"oslovila ho, "Malfoy je v průšvihu, najdi Notta a dojdi před hlavní bránu,"řekla mu stručně.
"Fajn, Theo, Draco lítá v průseru, asi v tom bude Weaslánek," šeptl mu do ucha.
"Draco? V průseru? Že mě to nepřekvapuje, ale jak to víš?"
"Řekla mi to ta jeho sestra,"zasněně se podíval kamsi nad Theovo ucho.

Harry držel Rona za jednu ruku, Neville za druhou a Lenka se pokoušela narovnat Dracovi nos a vyléčit drobná zranění. Hermiona zlostně probodávala Rona pohledem a třásla se strachy o Draca. Ginny jí poskytovala morální podporu.
"Co když se něco pokazí, Ginny, co když mu udělal něco vážného?"
Theo a Blaise viděli hlouček nebelvírských, jak drží Weasleyho a tu střelnou bláznivku z Havraspáru léčíc jejich kamaráda.
"Hermiono, jsi v pořádku? Neudělal ti nic?" Theovi naskočila malá vráska mezi obočím.
"Proč mi nedá pokoj? Theo, že bude Draco v pohodě," chtěla, aby jí ujistil, že se v podstatě nic nestalo a že jejich kamarád bude v pořádku.
"Nevím, Hermiono, bude muset na ošetřovnu, vypadá to, že vůbec nevnímá," šeptala Lenka. Propukla v hlasitý řev, slzy vzteku jí kanuly po tvářích.
Jak je možné, že se Ron tak změnil? Byli přátelé už od prvního ročníku, sice byl občas hrubý a pomalejší než kdokoliv, koho znala, ale nikdy by si nemyslela, že je až tak omezený.

Madam Pomfreyová vyšla ze své pracovny ihned, jakmile zaslechla kroky na chodbě.
"Pottere, co se stalo? Co je s panem Malfoyem?"
"Zaútočil na něj Ron Weasley, bude v pořádku?"
"Uvidím, jak se to stalo?"
"Mudlovský souboj, madam Pomfreyová,"špitla nezúčastněně Lenka.
Léčitelka se naklonila nad Dracovu hlavu, zamumlala pár nesrozumitelných formulí a vytřeštila oči z toho, co zjistila. Nechtěla ovšem nikomu říct, co se vlastně dozvěděla.
"Kdy se probere," vzlykala Hermiona, "je... je to vůbec možné?"
"Prosím vás, všechny, jak tu jste, abyste odešli na své koleje. Nikde se nezmiňujte, co se událo. Slečno Grangerová, mohu vás požádat, abyste zde chvilku počkala?"
"Jistě, chci vědět co se mu stalo."

Blaise, Theodor, Ginny, Lenka a Harry vyšli z ošetřovny v úplném tichu. Nikdo nevěděl, co by měl říct.
"Díky, Weasleyová," řekl podivně nakřáplým hlasem Blaise.
"Hm, hele, Zabini, i když je to můj bratr, tak to neznamená, že mi není Draca líto. Ale všimla jsem si, že celý Zmijozel stojí na jeho straně."
"Jo, my nejsme jen svině, víš. A Draco je navíc prefekt, tak," podivně se zašklebil,"co kdybychom zakopali bezovou hůlku a začali od znova."
To celkem udivilo její společníky.
"A kde máme jistotu, Zabini, že ti můžu, tedy, můžeme věřit," zeptal se s pozdviženým obočím Harry.
"Mohl bys to aspoň zkusit," řekl.
"Nehádejte se tu jak malé děti,"řekla zasněně Lenka, "já nemám nic proti tomu, co tady Blaise navrhnul. Mluví upřímně,"dodala.
"Tak fajn,"odevzdaně a unaveně špitl Harry.

Blaise s Theem zatím došli do zmijozelského sklepení v úplné tichosti. Theo se posadil do křesla u krbu, zatímco Blaise chodil před ohništěm sem a tam. Přemýšlel, jestli má Weasley všech pět pohromadě.
"Theo, co myslíš, že Draco udělá, až se probere, tedy jestli vůbec,"vypadlo z něj zamyšleně.
"Jak Draca znám, tak bude mít sto chutí ho zabít."
Blaisovi se v mozku tvořil plán.
"Ale nemůžeme čekat, Pomfreyová umí léčit jenom zranění provedený kouzlama. Může to trvat dny, týdny možná i roky."
"A co chceš dělat, Blaisi?"
"Zatím jdu zpátky na ples, nechal jsem tam Pansy a neví, kde jsem, nechceš jít taky za Astorií?"
"Já nešel na ples s Astorií, ale s Daphne, nepletou se ti ty dvě, náhodou?"
"To, že jsi nejchytřejší ze Zmijozelu neznamená, že si ze mě budeš utahovat, Theodore. Radši pojď nebo se holky zblázní."

Hermiona držela Draca za ruku a tiše plakala. Našel pro ni rodiče, byl vždy nablízku, když se něco semlelo s Ronem a byl tu pro ni, když už nechtěla poslouchat Harryho a Ronovy bezduché debaty o famfrpálu.
"Nesmíš mě tu nechat, Draco, jsi můj nejlepší přítel," špitla.
"Slečno Grangerová, nemá smysl mluvit na někoho v kómatu, můžete jít na svou kolej," snažila se jí utěšit madam Pomfreyová, avšak nechala toho, když zahlédla její vražedný pohled plný slz. A vzteku na jednoho zrzavého idiota. Jak to mohl Weasley udělat? Bez varování ho napadl jen proto, že se nedokáže smířit s jejich rozchodem. Teď bylo důležité, aby se Draco co nejdřív probral. Viděla, jak se mu zvedá hruď, aspoň že dýchá.
"Draco, odpusť mi, prosím, to kvůli mě tady ležíš, zítra zas přijdu" špitla a pohladila přívěsek od něho a vrátila se do velké síně. Čekala ji nepříjemná věc, totiž, bude to muset nějak říct jeho matce. Naposledy ji viděla po bitvě, kdy odcházela s Dracem a Luciusem.

"Ty, Blaisi, myslím, že bychom měli říct Narcisse, že je Draco na ošetřovně," přemýšlel Theo nahlas, když vycházeli do velké síně.
"Neměla by to udělat Grangerová? Přece jen si jí nechala Pomfreyová na ošetřovně, aby zjistila, co se stalo a jak."
"Chudák Hermiona, prošla si s Weasleym peklem, tohle si nezaslouží. A Draco už vůbec ne."
Zabini z dálky zahlédl, jak se k němu blíží Pansy.
"Mizím, Theo, zatím nikomu nic neříkej, já se budu snažit, aby Pansy, no to je jedno," zablesklo se mu nebezpečně v očích a mířil za svou společnicí.
"Kde jsi byl tak dlouho, Blaisi Zabini," vyštěkla Pansy a přimhouřila obě oči a našpulila rty,"nechal jsi mě tu samotnou a nic neřekneš a jen tak si zmizíš s tou Weasleyovic holkou?!"
"Prosím o odpuštění, drahá Pansy, je mi velice líto, že jsem tu nebyl s tebou, ale to, co jsem dělal, je velmi důležité."
"Zkus mi říct, že s ní něco máš a pošlu tě rovnou do jezera k olihni!"
"Zbláznila jsi se? Vždyť je zasnoubená s Potterem. Ty máš nápady, Pans, nechceš jít radši se mnou na kolej? Stejně s tebou chci mluvit a je to vážné."
"Fajn, ale jestli ti odpustím záleží na tom, co mi řekneš. Jinak se připrav, že ti vyškrábu oči a dám si je na toast k snídani!"

Hermiony nohy byly ztěžklé a ona sama vypadala, že se brzy sesype, ale musí jít za Narcissou. Zhluboka se nadechla, došla až k ní a oslovila ženu před sebou.
"Paní Malfoyová, mohu si s vámi promluvit někde o samotě? Jedná se o vašeho syna a nechci, aby nás slyšel kdokoli jiný."
"Jistě, drahá,"zarazila se Hermiona při oslovení,"také s tebou potřebuji hovořit, "usmála se, zatím nevědíc, co se přihodilo jejímu jedinému synovi.
Obě ženy došly za úplného ticha k hlavnímu schodišti, ale Hermiona změnila směr chůze a odváděla Narcissu ven z hradu. Nelíbilo se jí, že mladší z nich neprohodila zatím ani slovo. Stalo se snad něco?
"Tak, Hermiono, co jsi mi chtěla říct,"vlídně se usmála.
"Draco a já jsme přátelé, paní Malfoyová, pozval mě na tento ples, ale to je momentálně úplně vedlejší. Šli jsme se projít ven, povídali jsme si a jak asi víte, chodila jsem s Ronaldem Weasleym."
Narcissa nechápala, proč jí to vše říká.
"Pokračuj, stalo se něco mezi vámi?"
"Ne tak docela. Nevím, jak vám to mám říct."
"Vím, z čeho máš strach, děvenko, ale mne se bát nemusíš. Nejsem Bellatrix ani Lucius,"snažila se ji uklidnit.
"Prosím vás,"špitla znovu, ale odhodlala se říct vše,"nezlobte se na mě, Draco leží na ošetřovně a je to jen a jen moje vina. Viděl nás spolu Weasley a seslal na Draca nějakou kletbu a pak ho několikrát udeřil pěstí do obličeje, ani madam Pomfreyová neví, co mu vlastně je. Jediné, co vím je, že je momentálně mimo ohrožení života, ale je v kómatu,"na konci se jí zlomil hlas a propukla v hlasitý pláč.
"Draco leží na ošetřovně,"opakovala a zbledla ještě víc,"děkuji ti za tvou upřímnost, ale neobviňuj se, není to tvoje vina. Vidím, že ti na Dracovi záleží,"řekla pevným, avšak zlomeným hlasem a objala dívku před sebou,"musíme obě doufat, že bude v pořádku. Děkuji ti, ještě jednou a cokoli se změní s Dracovým stavem, okamžitě mi napiš, prosím."
Hermiona vyjeveně zírala před sebe a nevěřila, co slyší z úst matky chlapce, který kvůli ní leží v bezvědomí na ošetřovně. Je to její vina a ona jí ještě uklidňuje?
"To je pro mne samozřejmostí, paní Malfoyová."
"Narcisso, prosím, aby jsi mi tykala. Vím o tom, že jste přátelé a já chci, aby byl můj syn šťastný. A především jsem se ti chtěla omluvit za to, co ti provedla má zvrácená sestra."

Pansy poslouchala Blaise a vůbec mu nevěřila. Chtěla to slyšet několikrát za sebou, než jí došlo, co právě říkal. Byla v šoku, ale uvědomovala si, co to znamená. Její nejlepší kamarád je v ohrožení života díky Weasleymu.