Hermiona nemohla být více natěšená. Byla napjatá očekáváním a snad měla i strach. Když vešla dubovou branou do vstupní síně, zavřela oči, zhluboka se nadchla, otevřela své krásné oříškově hnědé oči a vyhledala pohledem Draca Malfoye.

Draco se opíral o zábradlí velkého schodiště, když spatřil Hermionu. Srdce, tedy, jestli nějaké má, mu vynechalo asi deset úderů. Vypadala jako princezna, spíš jako královna. Její štíhlé tělo obepínaly nádherné šaty a vlasy měla rovné a dlouhé po lopatky. Ztěžka polkl a vydal se jí naproti. Všiml si, jak jí zrůžověly tváře a sklopila oči k zemi.
"Jsi nádherná, moc ti to sluší," složil jí poklonu, hned, jakmile se mu podívala do očí.
"Draco, vždyť jsem to jenom já," snažila se zakrýt další rozpaky.
"Teda, Hermiono," zašeptal Theo hned vedle nich, "jak to děláš, že jsi den ode dne krásnější, to tedy nevím. Moc ti to sluší."
"Díky, Theo, ani ty nevypadáš zle," usmála se. Na nejvyšší schod, čelem ke studentům přišla profesorka Prýtová, dnes čistá a upravená.
"Klid, prosím, ráda bych vám ještě sdělila, že večerka pro nižší ročníky, než je pátý, je v deset hodin. U koho najdeme alkohol, bude okamžitě poslán na svou kolej se ztrátou dvaceti bodů. Tato pravidla platí pro všechny do šestého ročníku. Sedmý ročník s dodatkovým ples zahajují waltzem, ne valčíkem. Doufám, že neuděláte Bradavicím ostudu,"pomodlila se nakonec.
Mezi studenty, těmi mladšími, to zašumělo v nesouhlasu.
"Umíš tancovat, Draco, "optala se nervózně Hermiona.
"Pochybuješ o mě? Nebo jsi zapomněla na čtvrtý ročník, když jsem tě ukradl Krumovi," zvedl tázavě jedno obočí.
"Fajn, ale i tak, co kdybys to zapomněl," panikařila.
"Dívej se mi do očí, nic jiného nežádám."
Napjatý nervový systém Hermiony Grangerové pracoval na všechny obrátky. Musela se několikrát znovu zhluboka nadechnout, aby se uklidnila.
Draco jí vedl, topil se v jejích očích, kde chtěl utonout navěky, pevně ji držel ve své náruči, odkud ji už nechtěl pustit. Klouzali po tanečním parketu, jako by se vznášeli.
Pro Hermionu přišel potlesk velice brzy, ani si neuvědomila, že píseň už dohrála. Na pódium zatím přišel Kingsley Pastorek a Minerva McGonagallová, která se ujala slova. Hůlkou si namířila na hrdlo, stejně jako tehdy Brumbál, pronesla 'Sonorus' a požádala všechny o pozornost.

"Drazí přátelé a studenti,
Vítám vás na plese ministerstva kouzel u příležitosti pádu Lorda Voldemorta. Chci poděkovat za předtančení našich dvou sedmých ročníků. Nebudeme dnes truchlit nad ztrátou mnohých z našich řad, jsme tu pro to, abychom uctili jejich památku. Dovolte mi představit vám ministra kouzel, Kingsleyho Pastorka."

Sálem se rozezněl potlesk a slova se ujal Kingsley.

"Děkuji. Tento ples je důležitým milníkem v dějinách čar a kouzel. Je uzavřením doby, kdy náš kouzelnický svět zahalila temnota. Setřeme pro dnes, prosím, odkaz minulosti pro lepší budoucnost, vybudujme pro další generace nový řád a nikdy nezapomínejme na minulost. Odpusťme těm, kteří neměli na výběr, zapomeňme na staré křivdy a pohleďme do budoucnosti s novou chutí něco po sobě zanechat pro naše potomky."

Některým tekly z jeho řeči slzy, jiní začali opět tleskat.

"Za záchranu našeho světa vděčíme Harrymu Potterovi, ovšem ta, která stála celou dobu v jeho stínu, kouzelnické obyvatelstvo neoslavuje, ačkoli pro to, aby zachránila jiné, ochraňovala svou vlastní rodinu tím nejneobvyklejšim způsobem. Hermiona Grangerová vymazala vzpomínky svým rodičům, aby je ochránila před Voldemortem. Pojď, prosím, nahoru. "

Hermiona zbledla, avšak vyšla na stupínek ke Kingsleymu.

"Hermiono, vím, že jsi chtěla po škole najít sama své rodiče, ale dovol mi, abych ti mohl říct, že se našel někdo, kdo velice stojí o to, aby jsi byla v životě velice šťastná, našel tvé rodiče, kteří jsou zde a touží se s tebou opět  setkat."

Hermioně tekly slzy proudem. Kdo to mohl být, že by snad Ron? Ale ne, s ním je to už úplně ztracené.

"Maminko, taťko," běžela k nim jako malá holčička,"tak ráda vás zase vidím, ani nevíte, jak moc jste mi chyběli," šeptala zas a znovu mezi vzlyky. Objala je a nechtěla pustit. Jen v hlavě se zrodila jedna otázka. Kdo?

Draco pozoroval Hermionu se slzami v očích a aniž by si všiml, stoupla si vedle něho jeho matka.
"Tak jsi to přece jen dokázal? A hodláš se k tomu vůbec někdy přiznat?"
"Mami, nech toho, já si jí nezasloužím, ale udělám vše pro to, aby byla šťastná."
"Vždyť jste přátelé od prvního ročníku, synu, myslím, že by bylo dobré, aby jsi ukázal, že ti na slečně Grangerové opravdu záleží."
"Jak dlouho to víš?"
"Jsem tvoje máma, vždycky poznám víc, než si myslíš."
Tímhle ho dostala. Myslel si, že dokáže skrýt vše, co nechtěl ukázat světu, že není jedním z těch 'slabochů', kteří dávají na obdiv své city, že je víc než jen člověk.
"Jsem ale smrtijed, s tím nikdo nic neudělá," řekl sklesle.
"Draco, nevychovala jsem tě tak, jak jsem tě vychovala, pro nic za nic. Jestli se rozhodneš pro Hermionu Grangerovou, nebudu ti bránit ve štěstí. A na Luciuse se neohlížej, už není mezi námi."
"To znamená, že si nebudu muset brát Astorii?" Úleva v jeho hlasu byla více než výmluvná.
"Nechám to na tobě, vždyť je to tvůj život."

Ronaldovým žaludkem otřáslo hlasité zakručení. Ležel nahý ve své posteli a vedle něho se rozvalovala Levandule.
"Myslíš, Lonánku, že bychom měli jít na ten ples? Ráda bych ukázala své šaty a všem řekla, že jsme znova spolu a milujeme se víc než kdy předtím."
"Nesmím tam, klidně si jdi, ale budeš držet jazyk za zuby a nikomu nic neřekneš, jinak to skončí, rozumíš? Nikdo se mi nebude vysmívat, ani ty," zavrčel nebezpečně.
"Co je špatně na tom, že chci, aby každý věděl, že jsme zamilovaní?"
"Možná jen ty, obleč se a vypadni," hodil po ní její podprsenku, "já jdu pryč."
"Ale," zakňučela zoufale, "vždyť jsi říkal, že jsem tvoje jediná naděje, že se mnou dokonce chceš být!"
"Dej mi pokoj a už jdi, až budu chtít poslouchat ty tvoje kecy, najdu si tě," a skoro si odplivl zhnusením,"nebo půjdeme na ten zatracený ples a zkazíme jim to tam?"
Do ložnice právě vešel Neville a něco hledal ve svém kufru. Otočil se a spatřil nahou Levanduli a Rona.
"Zatáhni si aspoň závěs, Weasley, jseš fakt hroznej," zakroutil hlavou, "vážně se Hermioně nedivím, že se na tebe vykašlala, tohle nejsi ty."
"Vypadni, Longbottome," zaječela Levandule,"my s Lonánkem chceme být sami, že miláčku."
"Vypadni ty a nech mě na pokoji!"
Zrudla, pomalu se oblékla a odešla z místnosti.
"Co ples," zeptal se nečekaně Ron.
"Super, ale asi bys to nepochopil, když od začátku roku kolem sebe rozséváš nenávist."
"Už mám vážně dost toho, že Grangerová se tahá se smrtijedem a že mi všichni říkají, co mám dělat a jak se chovat, tak buď od tý dobroty a nech mě na pokoji, Neville, tobě jsem přece nic neudělal," zařval.
"Máš pravdu, ale Hermiona je moje kamarádka a budu stát na její straně. Pokud jí opravdu miluješ, jak tvrdíš, tak necháš jen na ní, s kým bude šťastná a nebudeš se do toho míchat," řekl Neville a opustil ložnice.
Ron se sesunul na posteli a proklínal všechny okolo sebe.
'Zatracená Hermiona!!!! Je to kvůli ní', pomyslel si a ignoroval fakt, že dívku stále miluje.

Manželé Grangerovi se na plese dlouho nezdrželi. Po dlouhém letu z Austrálie byli unavení, ale šťastní, že se opět shledali se svou dcerou.
"Opravdu už musíte jít,"ptala se Hermiona nešťastně.
"Mio,"řekl pan Granger,"dnes jsme letěli jednadvacet hodin a jsme opravdu utahaní. O Vánocích, doufám, pozveš k nám toho Draca Malfoye, který to pro tebe vše udělal. Myslíme si s mamkou, že tě má moc rád."
"Draco Malfoy? Opravdu tati? Ten Draco Malfoy, o kterém jsme mluvili jen ve špatném?" Byla v šoku.
"Ano, zaplatil celé pátrání a dokonce i letenky, sluníčko. Z celého srdce věřím, že tě chce vidět šťastnou."
"Je to jen kamarád z knihovny, nikdy bych neřekla, že vás najde právě on."
"A jak vidíš, tak je to pravda," a podal Hermioně letenky, na kterých bylo napsáno 'zaplatil Draco Malfoy'.
Neměla slov. V poslední době opravdu pozorovala, že se Draco změnil, že jí chrání a mluví o ní jen v tom nejlepším.
"Tati, vždyť to stálo přes padesát tisíc, nemám tolik peněz, abych mu je vrátila."
"Hermiono Jean Grangerová, ty jsi vážně moc chytrá holka, co se týče znalostí, vztahů mezi lidmi a knih nebo logiky, ale i slepec by si všiml, že tě ten hoch má rád z celého srdce. Jako tvůj otec tě prosím, aby jsi se přestala řídit rozumem a dala prostor i svému srdci a myslela sama na sebe, slíbíš mi to?"
"Tati,"chtěla protestovat, zahlédla však jeho starostlivý výraz,"no dobře."
"Tak o vánocích, Mio," objal ji a připojila se k nim i její maminka.
"Mami, měj se hezky, napíšu co nejdřív," slíbila jí dcera. Poslední objetí a Grangerovi vyprovázel i Kingsley.
Teď, když už věděla, komu vděčí za to, že má rodiče zpět, měla strach se mu postavit tváří v tvář. Jak s ním má, po tom všem, co pro její rodinu udělal mluvit? Měla strach, ale vděčnost, kterou pociťovala, byla mnohem silnější. Nevěděla, jak mu poděkovat, kdy mu poděkovat a kde. V koutku duše doufala a snad si i přála, aby to udělal Ron, aby jí dal najevo, že ji doopravdy miluje, ale přišlo to z úplně jiné strany, než by čekala.
V jejích myšlenkách ji vyrušil Theodor.
"Hermiono, jsem rád, že máš zpět rodinu a chci se ti omluvit, že jsem s tebou nemohl mluvit dřív. Mám totiž konečně trochu štěstí i já, asi jsem se zamiloval."
"Díky, Theo, neviděl jsi Draca?"
"Proč se ptáš, čeká na tebe u stolu s občerstvením, vlastně mě pro tebe poslal," prozradil, proč ji tak rychle vyhledal.
Teď pro Hermionu nastala chvíle, kdy nevěděla, co říct, proto svého kamaráda následovala. Přešli polovinu velké síně a cestou se snažila najít v sobě alespoň malé odvážné nebelvírské lvíče.
Draco už na ni čekal.
"Pojď si zatancovat," usmál se.
"Ne, nezlob se, ale potřebuju na vzduch, je tady moc lidí,"odmítla jeho nabídku,"budu ráda, když půjdeš se mnou,"dodala tak tiše, že jí slyšel jen on. Ten úsměv, jeho úsměv, vždy vykouzlil jen pro ni, uvědomila si.
"Rád tě vidím šťastnou, Hermiono, od ministerstva bylo pěkné, co pro tebe udělali," znovu se usmál.
"Draco Malfoyi, myslíš si, že nevím, kdo vyhledal mé rodiče a zaplatil jim letenky?"
"A je to tady, Hermiono, nechci vděk a nechci ani zpátky ty peníze, znám tě dost dlouho a dobře na to, abych věděl, co se ti teď honí hlavou. Jediné, co chci, je, abys byla šťastná. Máš to, co já nikdy neměl, i když s matkou mám relativně dobrý vztah. Ber to ode mě jako omluvu za to, jak jsem se k tobě choval mimo knihovnu, dobře? A už se o tom nebudeme bavit," řekl nekompromisně.
"Děkuju moc, Draco, hodně to pro mě znamená. Víš, chvíli jsem si myslela, že snad R," neodpověděla, protože se Draco rozčílil.
"Weasley? Ten hajzl nemá v sobě ani trochu citu, když dojde na něco vážného. Nebo když jde o jídlo, tak je horší než bývali Crabbe nebo Goyle, a to už je celkem vážné. Jo a něco pro tebe mám," opět se usmál tím svým způsobem, "zavři oči a nastav ruku."
"Co? Draco, ale já vážně nemám pro tebe nic, nevěděla jsem, že si dáme dárek a dnešní večer je už tak dokonalý," ztlumila hlas, "až na tu hádku s Ronem."
"Nevěříš mi snad?" Kývla hlavou, aby mu dala najevo, že mu věří, a zavřela oči. Draco vytáhl krabičku s přívěskem a položil ji Hermioně do nastavené ruky.
"Můžeš," zajásal, "snad se ti bude líbit."
Hermiona otevřela oči a spatřila malou krabičku potaženou zeleným sametem, převázanou stuhou stejné barvy. Tázavě se na chlapce zadívala.
"Tak ji rozbal," pobídl ji.
Hermiona na nic nečekala a udělala o co jí Draco požádal. Zalapala po dechu a s dojetím vzala přívěsek z krabičky, odkud vypadl lístek s pokyny, jak vlastně funguje.