"Jestliže nebudeš moje, nebudeš ničí,"
zaslechla jeho hlas. Zmohla se jen na to, že se usmála na Dracovu tvář ve snu a aniž by tušila, že mluví ze spaní, jí z úst splynulo jediné slovo.
"Draco..."

Hermiona upadla do říše spánku. Zdál se jí velice známý sen, spíše vzpomínka.

~~~

Byli v prvním ročníku, Hermionu Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru, stejně jako ty tři kluky z vlaku.
"Prváci, za mnou prosím, teď dávejte pozor, kudy jdeme, je to nejrychlejší cesta k nebelvírské společenské místnosti. Rone, nezdržuj, ať vyrazíme," zaslechla prefekta Percyho.
"Ty, Percy, co máme udělat, kdybychom zapomněli heslo," zeptal se Seamus.
"V tomto případě počkáte na některého z nebelvírských a oni vám heslo řeknou."
"Jak často se heslo mění?"
"To je smůla," zakňučel Neville, "to si nikdy nezapamatuju."
"Heslo se mění podle přísných pravidel astronomie. Většinou se tak děje o víkendech, kdy si všichni nové heslo sdělí."
"Smí na pozvání přijít někdo z jiné koleje," ptala se dívka s dlouhými černými vlasy.
"Potter, Potter, Potter," jásala dvojčata Fred a George. Hermiona šla do ložnice.
"Ahoj, já jsem Hermiona Grangerová," představila se.
"Já jsem Levandule Brownová, tohle je Parvati Patilová a tam na té posteli je napsané jméno naší spolužačky, která dorazí až příští týden."
Ten den poprvé spala daleko od domova, daleko od rodičů s dívkami, které sotva znala a nevypadalo to, že by se s nimi mohla spřátelit. Nechala ukápnout slzu - 'maminko, chybíš mi' .
'Hermiono, soustřeď se na školu, nech je plavat', říkala si v duchu.
První školní den v Bradavicích se lišil od mudlovské školy, jak to jen šlo.
Na snídani dostali rozvrh, kde nebyl žádný z předmětů, které znala. Chyběla jí v něm literatura a historie, které měla na základní škole velmi ráda. Postrádala kreslení, jenž milovala od dětství a mnoho dalších.
Zato objevila, že nejvíce jí lákají lektvary, přeměňování, obrana proti černé magii a kouzelné formule.
Odpoledne měli tolik domácích úkolů, že se poprvé vydala do knihovny.
Zahlédla dva chlapce ze Zmijozelu, se kterými dnes měla úplně první hodinu v Bradavicích. Jeden byl pobledlý blonďáček a druhý měl rysy řeckého bůžka. Byl velice pohledný a jak se zdálo, docela i chytrý a sympatický hnědovlásek.
V knihovně si našla svůj vlastní systém, klid a pohodu. Věděla, kde se nachází jednotlivá témata podle ročníků a obtížnosti.
"Já na to nemám," zvolal od druhého stolu blonďák,"tady je tolik knížek, že než najdeme tu správnou, tak budeme v třetím ročníku!"
"Uklidni se, Draco," slyšela jeho kamaráda,"musí v tom být nějakej fígl, není přece možný, že nenajdeme jednu pitomou knihu na první domácí úkol z lektvarů!"
Hermiona se rozhodla se trochu předvést.
"S dovolením, ale chci tuhle knihu vrátit do regálu," a s lehce povýšeným pohledem vrátila knihu, kterou se shodou okolností hledali i chlapci.
"Ty jsi Hermiona Grangerová, že," řekl jeden z nich, "já jsem Theodore Nott a tohle je Draco Malfoy,"a ukázal na svého společníka.
"Těší mě, jestli chcete, tak se můžete přidat ke mě," navrhla Hermiona a usmála se.
Draco si jí prohlédl a zadíval se do jejích očí, upřímně přátelských a nakonec přikývl.
"Tak jo, bez tebe by nám to šlo mnohem pomaleji."

~~~

Madam Pomfreyová přišla ráno s lektvarem na Osten žárlivosti.
"Už můžete jít, slečno, ale slibte mi, že dnes budete odpočívat."
"Děkuji, madam Pomfreyová, ani nevíte, jak budu ráda," podívala se z okna, za kterým se z oblohy valily proudy vody, "dnes bych ven ani nešla."
Léčitelka se usmála. Zatímco se oblékala, za ní přišla Ginny.
"Hermiono?" Optala se do prostoru.
"Obleču se a jdu, Ginny," odpověděla a už si natahovala tričko.
"Fajn, víš, co se včera večer stalo," zahihňala se.
"Jak bych mohla, nebyla jsem na koleji."
"Draco rozbil Ronovi ciferník ve vstupní síni. Prý se okolo tebe nemá motat, protože jeho partnerce na ples nesmí zkřivit ani vlásek. Mají spolu další trest a jestli se Ron neuklidní, tak ho McGonagallová vyloučí."
"Co na to říkaly zmijozelské slepice?"
"Kdo?"
"Greengrassky a Parkinsonová."
Ginny se rozesmála.
"Zíraly, ale Nott a Goyle byli na tvé straně. Všichni měli z Draca strach. Mluvil o tobě velice krásně."
"Co, u Merlinových fuseklí, říkal," zděsila se Hermiona.
"Že z tebe nespustí oči, bude ho sledovat a pokud se jen dozví, že ti jakkoli ublížil, tak že pozná, co znamená, naštvat Malfoye. A že si tě nikdy vlastně nezasloužil protože nikdy nedokáže ocenit to , jak skvělá vlastně jsi. Ale v tom má pravdu."
"Páni," hlesla a navíc se nezmohla, protože jí údivem spadla brada.
Za hovoru došly do nebelvírské věže.
"Vítej zpátky, Hermiono," ozvalo se z levé strany, protože Harry objal Ginny okolo pasu a líbl jí do vlasů.
"Nějaké novinky ohledně toho, co se stalo?"
"Jo, hledá tě Draco, prý už je čas na to, aby si s tebou popovídal. Prý ti pošle sovu, "chytil mě pohotově za rukáv hábitu, když jsem se rozletěla k Buclaté dámě.
"Harry, máme s Hermionou málo času, musíme doladit detaily na ples."
"Já myslel, že to už máte hotové. A ten ples je až zítra,"pokoušel se zastavit jejich šílenství.
"No právě, už zítra musíme vybrat líčení a účesy."
Harry v povzdechu zahuhlal, 'co od holek čekat', a vyndal svůj nový famfrpálový herní plán.

Draco nervózně přecházel ode zdi k oknu a vymýšlel, jak udělat Hermioně radost v podobě dárku na ples. Byl asi v deseti mudlovských obchodech, od hračkářství po bižuterii a neviděl nic, co by mu ihned padlo do oka. A pak to uviděl. Ve výloze zlatnictví objevil pravý klenot.

Jemný řetízek z bílého zlata tvořený maličkými hvězdičkami, přívěsek knihy kouzel z černého zlata a trvalé proměnlivé kouzlo propojené s jednou bezcennou kopií, formulka Geminio, kterou v pátém ročníku zkoušel na kameny ve zmijozelských hodinách a vysloužil si trest od samotného Brumbála, mu tentokrát prokázala službu, z něj udělal přímo magický klenot.
Na 'desce knihy' se zobrazí vzkaz od něj, který příjemně chladí na kůži. Už se nemohl dočkat, až si to vyzkouší doopravdy. V opačném případě, kdy Hermiona zašeptá do přívěsku, se Dracova kopie rozzáří.
Pečlivě si zapisoval jednotlivá kouzla na pergamen a postup do sloupečku vedle a založil do začarovaných desek, které se otevřely jen jemu (později to bude důležité, prosím zapamatovat! :-) ).
Na kousek pergamenu napsal, jak dárek funguje a vyrazil ze zmijozelské ložnice na večeři.
Hermiona mezitím utekla Ginny a šla do knihovny. Na šílenství její kamarádky neměla nervy. A to se na ples těšila.
Po cestě do knihovny potkala pár mladších studentů z Mrzimoru, kteří si na ni ukazovali a něčemu se smáli. Nebyla moc ráda, že se o ní někdo baví, vždyť pomáhala slavnému Harrymu Potterovi, ale poslední čtyři dny byla zničená z Dracova nezájmu a z Ronova chování.
"Hele, to je ona, ta, co pomáhala Potterovi."
"Ne, není to ona, vždyť se podívejte jak je vyzáblá a bledá."
"Já Hermionu znám, ale ne tak, jak si myslíte, tupci,"ozval se konečně známý hlas Ernieho McMillana.
Zakroutila hlavou a pokračovala v cestě chodbou. Došla do knihovny, do svého oblíbeného koutku a usedla s nějakým kusem pergamenu o kouzelnickém právu, v zápětí však ihned vyskočila a šla si hledat příslušné knihy.
"Historie kouzelnického práva? To jako vážně, Hermiono? Měl jsem za to, že chceš jít na léčitelství," ozval se za ní Theo.
"No ne, je fajn tě vidět jinde než ve velké síni a mluvit s tebou," ušklíbla se skoro stejně jako se šklebil Draco, "kde máš Malfoye?"
"Nevím, naposledy jsem ho viděl v naší společenské místnosti. Chci si s tebou promluvit o Dracovi."
"Proč zrovna o něm? Nic mi přece neprovedl nebo já jemu tak,"neodpověděla.
"O tohle nejde, mezi vámi je všechno v pořádku, ale nechci, aby sis myslela, že na tebe kašle."
"Theo, Draco není můj partner, jen kamarád, co nemá čas na svou kamarádku. A zajisté by mu Pansy zlámala všechno, co jde, kdyby se coural někde, kde nemá, s někým jiným než je ona," měla slzy na krajíčku a Theo zaslechl něco jako žárlivost.
"Nejsou spolu a ani nikdy nebyli, on milu," zarazil se v půlce věty, protože zahlédl toho, o kom se s Hermionou bavil.
"On miluje jinou, to jsi chtěl říct?"
Došel až k nim a jako vždy Hermionu objal.
"Ano, tak já vás nechám, asi si chcete popovídat."
"Dík," řekl Draco a významně se podíval Theovi do očí.
"Theo, díky," zašeptala. Ten se jen usmál a mrkl na svou kamarádku.
"Pojď jinam", řekl Draco a vyrazil z knihovny do útrob hradu. Hermiona si stále prohlížela jeho záda a téměř běžela, aby si s ním mohla promluvit.
"Draco, co se děje, víš že jsem tu pro tebe, nikdy jsi mě tahle nepřehlížel."
Opřel se o zábradlí na dřevěném mostě a schoval si hlavu dlaní.
"Chtěl jsem něco zařídit, ale neměl jsem moc času. Navíc řešíme s matkou dědictví po otci a nový dům, k tomu si zařizuju byt v Londýně a pak ten dárek pro tebe."
"Nikdy si nedáváme dárky, Draco, já pro tebe nic nemám,"začala vyšilovat.
"Ani mít nemusíš, pro mě je darem už jen to, že jdeš se mnou na ten ples."
"A chtěla jsem ti poděkovat."
"Za co?"
"Za ten tvůj včerejší výstup s Ronem, ale vážně jsi to nemusel dělat."
"Ty o tom už víš? Bránil jsem svou přítelkyni a ty si to zasloužíš. A víš taky to, že s ním mám další školní trest?"
"Ginny mi něco říkala. Draco, proč mě tak ochraňuješ? Jsme dospělí a zvládnu se bránit sama."
Uhnul očima, už dlouho se topil v těch jejích a kdyby vydržel ještě chvíli, asi by udělal to, po čem nejvíc toužil od čtvrtého ročníku. Chtěl ji políbit.
"Mám tě rád," sklopil oči k zemi, "někdy se až bojím, jak moc," splynulo mu tiše ze rtů.
"Já tě mám taky ráda, chyběl jsi mi."
"Co budeš mít zítra na plese za šaty, abychom ladili," pokusil se změnit téma. Hermiona ho ihned prokoukla.
"Draco, nech se překvapit."
"Ale..."
"Prosím, tak jako já pro tebe nemám dárek, tak mně aspoň nech tě překvapit."
"To je docela fér."
"Nepůjdeme už zpátky, je docela zima," navrhla Hermiona.
"Tak zítra na snídani? Vlastně, zítra na plese?"
"Ta snídaně se mi líbila víc. Ale dobře. A děkuju za to, že sis na mě udělal čas."
Ron je viděl, jak se objali a vydali se spolu do hradu. Nakopl první kámen, který mu překázel v cestě. Definitivně jí ztratil.