Úvodní obrázek jsou šaty, které si vybrala Ginny, alespoň pro představu barvy, popis v minulé kapitole neodpovídá obrázku, co se týče délky

"Věř mi, že po plese budeme vědět víc. Pokud nejsi slepá, Hermiono, a já vím že nejsi, tak na to přijdeš. Vždyť o tobě píšou, že jsi nejchytřejší čarodějka naší doby."

Tato věta zněla Hermioně hlavou další dva dny. Dlouhodobou vrásku na čele jí způsobovat hlavně Ron, který se zřejmě nehodlal smířit se skutečností, že ji nadobro ztratil. Draco se ve škole ukazoval jen na jídlo, volný týden trávil u matky v novém domě, kde chtěli začít po otcově sebevraždě nový život.
"Draco, Hermiona na tebe mává, myslím, že by sis na ní měl udělat čas."
"Teď řeším dědictví po otci, Theo, Hermiona tu má teď tebe, ale ne, že mi jí vyfoukneš! To bych ti fakt už jednu vrazil."
"Tebe pořád žerou ty Vánoce z pátého ročníku? Jak jsem políbil Hermionu, protože z Weaslánka vypadlo, že jí nikdo nepolíbí dřív než on?"
"Ani mi to nepřipomínej, stačí, že znáš moje tajemství. Teď mám rok na to všechno napravit," zvážněl Draco,"a Weasleymu dát konečně za to jeho týrání přes hubu."
"Ty jsi vážně cvok."
"Radši jez, než z tebe vypadne nějaká další moudrost."
O kus dál se zahihňalo několik čtvrťaček, mezi nimiž nechyběla Pansy Parkinsonová. Její nejlepší přítelkyně Astorie byla sestrou jejich spolužačky Daphné. A obě na něj koukaly jako na boha. Což on byl, ale jen pro tu jednu jedinou, která o ničem zatím vůbec nic netušila.
Vykročil k sovinci, musel odeslat pár dopisů a aniž by dával pozor, kam jde, vrazil do Goyla.
"Ahoj Draco, je to divný, co, být tady bez Vina."
"Hm,"zmohl se na odpověď," Gregory, nezlob se, spěchám."
"Draco, stůj, byl to i tvůj přítel, musíme si o tom promluvit," zvolal zoufale Goyle do prázdné chodby.
Hermiona zatím došla na své oblíbené místo v sovinci, zavolala si svoji sovičku, malého kulíška, Catty. Její šedé opeření bylo zvláštní, protože co si pamatovala, tak kulíšci jsou hnědí.
"Catty, kdepak jsi byla," optala se Hermiona sovičky, "chtěla bys letět hodně daleko?"
Sova tiše, avšak nadšeně, houkla a nastavila svou nožku.
"Tak co třeba, kdybys tohle poslala Viktorovi, hm?"
Další zahoukání a nechala Hermionu, aby jí podrbala na hlavičce. To Catty přímo zbožňovala.
"Caro," zvolal na svou sovu Draco, který konečně došel do věže a nevěděl, že ho Hermiona slyšela,"poletíš za matkou, předáš jí tenhle dopis. S dalšími dvěma se vydej na ministerstvo kouzel a nevracej se bez odpovědi. A teď leť!"
Hermioně to nedalo, chtěla vědět pro koho jsou ty dopisy a koho se týkají. Její kamarád se choval zvláštně, byl popudlivý, ukazoval se jen u večeře, dokonce ani nestál o setkání v knihovně. Několikrát se ptala Thea, jestli neví, co se s ním děje. Ten, na svou hlavu, musel odpřisáhnout, že Hermioně o Dracově překvapení nic nepoví. Jen by se v tom vrtala ještě víc. Byl vlastně rád, že zná úmysly svého nejlepšího přítele a střežil jeho slabost před světem, před Voldemortem, před ním samotným i před Hermionou.
Draco zřejmě o její společnost nestál, otočil se na patě a rychlým krokem se vytratil někde v davu. Ve skutečnosti netušil, že dívka, kterou miluje víc než sám sebe, je pár metrů od něj.
Chtěla na něj zavolat, zeptat se ho, co ho trápí, ale nedokázala to. Ztráta přítele by jí bolela mnohem víc než rozchod s Ronem. Raději vzala brk a kousek pergamenu a napsala na něj bez přemýšlení, co jí v tu chvíli napadlo.

It feels like the end of time
Like something bad is coming
You've been living in the world of lies
Your see through walls are falling
It's getting hard to except that
I'm losing you...

H. G.

Stočila ho do ruličky, vypůjčila si jednu ze školních sov a odeslala Dracovi. Přitom si ani nevšimla, že jí po tváři stéká jedna slza za druhou.

Za těch pět dnů od návratu do Bradavic se teď stalo víc než, kdo kdy očekával. U jídla se Hermiona nezdržovala, byla pohublá a od samých hádek s Ronem unavená, navíc vyučování začíná až za čtyři dny a Draco ani Theodor Nott se neobtěžovali udělat si čas. Ron dostal opět záchvat vzteku, když obdržel od Molly Weasleyové dalšího huláka.

"Jak se opovažuješ, Ronalde Weasley, že se neozveš celý měsíc? Vysedáváš po hospodách, s tvým otcem mluvíš hrubě, to si ještě vyřídíme. Počkej, až se ukážeš doma. Dostaneš takových lepanců, že si v životě nesedneš!
Čekala bych od tebe cokoliv, ale že můj syn bude srab, jsem opravdu nečekala! Vzchop se!"

"Tak tohle jsi nemusela, ty práskačko. Psala jsi mý mamce, že je to tak? Já tě znám moc dobře, ty jedna smrtij...," nestihl Ronald dopovědět, Draco se přihnal od zmijozelského stolu a chytl ho pod krkem.
"Zkus to doříct, Weasley, chceš snad ležet na ošetřovně," zavrčel mu s hrozivým pohledem z očí do očí Draco Malfoy.
"Pane Pottere, co se tu děje,"spatřila ředitelka školy hlouček zvědavců na opačném konci velké síně.
"To vypadá na mudlovský souboj a ty jsou v Bradavicích zakázány."
"Nevím, paní profesorko, my jsme teď přišli na oběd."
"Pan Malfoy a pan Weasley se perou, to bude mít Zmijozel náramnou radost až zjistí, že jejich perfekt dostal školní trest, stejně jako v Nebelvíru. Zítra se oba dva u mě zastavíte v ředitelně. A vy, pane Weasley, pojďte se mnou hned."
Rona ihned opustila bojovnost a hned se ho zmocnila hrůza, kterou v něm od prvního momentu Minerva McGonagallová vzbuzovala.
"Posaďte se, Weasley, co se s vámi děje? Jste válečný hrdina, jedna z nejslavnějších osobností kouzelnického světa a chováte se, jako by se celý svět spikl proti vám."
"Bude to znít divně, když řeknu, že bych nikdy neřekl, že zrovna vy budete osobou, která mi momentálně nejvíc rozumí, paní profesorko?"
"Tak povídejte."
"Vždyť oni mají pravdu, chovám se jako troll. Zamiloval jsem se do nejúžasnější osoby na světě, myslel jsem si, že už ji mám jistou a nechoval se jako přítel. Ztratil jsem ji a bolí to víc než jsem čekal."
"A proč slečně Grangerové, i po tom, co jste mi právě řekl, nedokážete odpustit, Weasley?"
Albus Brumbál, tedy jeho obraz se na Rona povzbudivě usmál.
"Pane, Weasley, odpověď je snadná," usmál se portrét.
"Protože ji miluju."
Severus Snape ve svém rámu tiše sykl.
"Tak respektujte její rozhodnutí. Nikdy jste nevynikal v logickém myšlení, vaše chování je odpovídající."
Minerva něco psala na pergamen. Ron jen tiše zrudl vzteky, když se ozvalo klepání. Vešla paní Weasleyová a za ní její muž. Rozezlěně se podívala na svého nejmladšího syna.
" Děkuji za pozvání na ples, Minervo, velice si toho s Arthurem vážíme, ale budeme hlídat vnoučátka, Bill a Percy založili vlastní rodiny, tak máme o zábavu postaráno až do konce života."
"Víš, chtěla jsem mít na plese přítelkyni, dobrou kamarádku ze školy," řekla ředitelka.
"Vysvětlí mi tu někdo, co se děje mezi vámi? Vy jste kamarádky?"
"Rone, buď zticha, teď nejsi v situaci, kdy bys měl cokoliv říkat," odsekla mu matka.
"Ronalde, mohl byste vyřídit Dracu Malfoyovi, že vás zítra o půl deváté dopoledne oba očekávám? A vezměte s sebou prosím i slečnu Grangerovou, děkuji."
"Jistě, paní profesorko."

Hermionin vzkaz došel Dracu Malfoyovi třetí den po odeslání. Nechtěl být pronásledován každý den tuctem sov, které mu vyjadřovaly buď upřímnou soustrast po otcově smrti nebo přání, aby trpěl s jeho přáteli smrtijedy. Proto ho překvapil malý kousek pergamenu od Hermiony.
Věděl, co tím myslela, byl sám sobě odporný, že na ní nemá čas. Ale jeho překvapení bylo už téměř u konce, zbývalo jen říct ano. To by však musel najít odvahu se k tomu dokopat.
Vyhledal ji v davu nebelvírských, mrknul na ni a zamával lístečkem od ní. Ani si nevšiml, že text na kousku pergamenu se pravidelně rozmáčí pod dopadu kouzelných neviditelných slz. Do plesu chtěl mít všechno hotové, chtěl jí tak moc darovat to, co on nikdy neměl, aby jí viděl konečně šťastnou jako kdysi. Zapomněl, že mu kdysi řekla, že je bezcitný jako jeho otec. I přesto, že ho ranila nebo právě proto, jí chtěl dokázat opak. Zaplatil vysokou sumu galeonů za to, aby ministerstvo kouzel našlo její rodiče, upravilo jim paměť tak, že kouzly nahradili chybějící vzpomínky i pracovní dokumentace a vrátili jim vědomí toho, že mají dceru čarodějku. A letenky z Austrálie také platil Draco.
"Jdi za ní, takhle vypadá už od té doby, kdy jsi to rozjel, kámo," zašeptal Theo nad talířem dušeného hrášku.
"Už znám datum jejich příletu, Theo, mám strach, že jsem to vzal moc vážně a kdo ví, jestli je nechtěla najít sama."
"Tak to udělej takhle. Něco mě napadlo a zní to i docela dobře."
"Tak se nechvástej, že jsi na něco přišel a radši mluv."
"Popros Pastorka o pomoc, jako ministr kouzel musí pomoci každému, zvlášť teď po válce. Zeptej se, jestli by nešlo, aby se setkali tak, že nikdo neřekne tvé jméno a celé to bylo prací ministerstva, za..."
"Za zásluhy ve válce, to je geniální. Kdybych tě neznal, Theo, řekl bych, že jsi spolknul Hermionu."
Ke stolu právě dorazil Goyle, ani se nedotkl jídla a celkově byl jiný, než jak ho všichni znali z prvního ročníku. Dívky v jeho přítomnosti omdlévaly, chlapci pomlouvaly vypracovanou postavu.
"Právě jsem zahlíd Grangerovou a Terryho Boota u knihovny."
"A co tam dělali?!" Draco se zhrozil
"Asi se učili, co já vím, nesledoval jsem je. Jen Boot na ní čuměl jak na svatou a ona se něčemu smála."
"Viděla tě?"
"No, myslím že ne, ale pak..."
"Jaký pak, Goyle, co se tam promerlina stalo?!"
"Pak tam přišel Weasley a přede všemi jí začal líbat a když mu dala facku, tak..., " odmlčel se.
"Z tebe to leze jak salát do tlustočerva, mluv, Gregu!"
"Tak z jeho hůlky vylít nějaký paprsek a zasáhl Grangerovou do hrudi."
Draco nečekal, letěl na ošetřovnu, chtěl ji vidět, alespoň ve své hlavě. Theo ho pohotově stáhl za rukáv hábitu zpátky na lavici.
"Neblbni, takhle i Goylovi dojde, že jí miluješ, sedni si a vymysli, co teď," zašeptal mu,"jde sem říďa."
"Pane Malfoyi, Goyle, pojďte za mnou. Notte, vy najděte Pottera a Ginny a dojdete za námi na ošetřovnu."
Hermiona ležela v posteli, byla téměř v pořádku, jen měla pořádný šok.
"Slečno Grangerová, jak se cítíte, víte, kdo vás začaroval? Může to být velice důležité," pokoušela se zjistit madam Pomfreyová.
"Poppy, prosím vás, necháte nás o samotě? Všechny čtyři, po chvíli přijde Nott, Potter a slečna Weasleyová, prosím abyste je vypustila dovnitř."
"Jistě, Minervo."
"Hermiono, prosím vás, řekněte nám co se vlastně stalo."
Paní ředitelka školy v Bradavicích čekala jakoukoliv odpověď, ale ne, že promluví Gregory Goyle.
"Byl to Weasley, já jsem to viděl. Políbil jí, ona mu dala facku a on na ní vyslal Osten Žárlivosti."
"To víme, pane Goyle, nás zajímalo, kdo to byl. Netušila jsem, že to bude tak rychlé, děkuji, můžete jít."
"Draco," ozval se slabý hlas.
"Ty máš ale ránu, Grangerová," odpověděl jí s úšklebkem.
"Proč se mi vyhýbáš, za dva dny je ples, pořád platí, že jdeme spolu?"
"Jo, ale teď si odpočiň. A neboj, brzy se to dovíš."
Tak si povídali do večera, než ho madam Pomfreyová nevyhnala do postele. Když Hermiona usínala, vystoupil ze stínu Ron.
"Jestliže nebudeš moje, nebudeš ničí,"
zaslechla jeho hlas. Zmohla se jen na to, že se usmála na Dracovu tvář ve snu a aniž by tušila, že mluví ze spaní, jí z úst splynulo jediné slovo.
"Draco..."