Zkouškový týden byl u konce. Hermiona vycházela z učebny lektvarů rozježenější než obvykle.
Profesor Křiklan jí pomáhal s přípravou na zkoušky na Akademii a byl velice potěšen výsledky své studentky.

Jaro už o sobě dávalo znát a tak si studenti sedmých ročníků dopřávali první sluneční paprsky na pozemcích bradavického hradu nebo v Prasinkách. Už bylo po zkouškách, a tak teď jen všichni čekali na své výsledky.
Draco s Harrym a jejich partnerkami seděli u máslového ležáku v podniku madam Rosemerty a plánovali poslední prázdniny.
"Harry, Ginny," ozval se za jejich zády velice známý nadšený hlas.
"Tonksová? Remusi, co tady děláte? Myslela jsem, že jste někde v zahraničí," ptala se Hermiona.
"Jak vídíš, Hermiono, jsme už zpátky, a co víc, ředitelka mi nabídla místo učitele obrany proti černé magii," řekl zvesela Lupin.
"Takže jste tu natrvalo?"
"Možná, Harry, měl bys na mě chvíli?"
"Jistě, Remusi, o co jde?"
"Víš, říkal jsem si, že když jsi Teddyho kmotr, mohl bys už poznat svého kmotřence."
"Já byl v létě s Ginny za Andromedou, Teddy je suprový dítě."
"Ale jen na jedné návštěvě, pak jsi jel do školy a už jsi neměl čas. Já to myslím ale jinak. Tonksovou napadlo, jestli dostanu to místo učitele, že bychom koupili tvůj dům tady v Prasinkách. A jestli chceš opravdu poznat mého syna, tak bys ho hlídal s Ginny o víkendech, než bychom se přestěhovali."
"Musím si promluvit s Ginny, ale řekni mi jednu věc, Reme, jak víš, že chci prodat ten dům?"
"Bylo to v Denním věštci, počkej, ukážu ti ten inzerát," a začal se přehrabovat v hábitu.
"Tady, čti," pobídl ho Lupin s úsměvem, když vytáhl čtyři dny staré číslo novin.

'Nabízím k prodeji dům v Prasinkách. Kuchyně, obývací pokoj, jídelna a dvě malé ložnice v přízemí s koupelnou, v patře další tři pokoje a koupelna. K dispozici od prvního července.'

"Omluv mě, Remusi, Ginn?" Harry došel zpět ke stolu, kde se Hermiona smála s Tonksovou a Dracem.
"Ano Harry?"
"Ty jsi dávala do Věštce inzerát na prodej našeho domu?"
"Ano, povedlo se mi spojit se s Pastorkem, od prvního můžeme bydlet v domě po tvých rodičích."
"Opravdu? To je báječná zpráva a další skvělé zprávy mám já. Lupin chce koupit náš domeček tady v Prasinkách."
"Dobře,"líbezně se usmála,"zítra přijede mamka s taťkou, ještě u nás nebyli."
To se Harrymu nezamlouvalo. Ne, že by neměl rád rodiče své budoucí ženy, ale měl trochu jiné plány.
"A nemohli bychom jim napsat, že se nám to nehodí?"
"Ale, Harry, přijedou na večeři a dřív než v pět hodin je nemáme čekat."
"Tak pojď, jdeme za ostatními. Doře to moc sluší,"nadhodil Harry, políbil Ginny a doufal, že stihne vše, co měl v plánu, posunout o dvě hodiny dříve.

Draco s Hermionou se necítili na 'rodinnou sešlost', tak spolu vyrazili ruku v ruce napříč Prasinkami. Hermiona byla ponořená do svých myšlenek, tak nevnímala lidi okolo sebe.
"Co se děje, Hermiono, jsi mimo," zeptal se Draco ustaraně, "málem jsi srazila Prýtovou a Kratiknota.
"V úterý jedu na Akademii, jsem lehce nervózní. Já ty zkoušky nezvládnu."
"Tak a dost, Hermiono, ty jsi nejchytřejší čarodějka naší generace, vážně si myslíš, že to nezvládneš?"
"Za zkoušku nic nedám, ale děkuju, Draco," chytila ho za ruku.
"A víš co? I kdyby jsi to nezvládla, tak mi věř, že najdeš místo kdykoliv, ty jsi válečná hrdinka, o místo bych se měl bát já, jsem přece jen bývalý smrtijed."
"Už to neříkej, nevybral sis to dobrovolně."
"Teď vážně, Hermiono, kde budeš bydlet po škole a co máš v plánu?"
"Harry mi nabídl dům po Siriusovi, ale já bych ráda měla vlastní byteček někde v centru Londýna. Jestli vyjde ta škola, tak bych tam měla i klid na učení."
"A co já? Počítáš vůbec se mnou do života po škole?"
"Jistě, jak sis mohl myslet, že bych s tebou neměla počítat?"
"To je jedno, Hermiono, ale zdá se mi, že bych ti akorát překážel."
"Hermionko, Dráčku, počkejte na mě," zaslechli za sebou funět Blaise, "ředitelka s vámi chce mluvit."
"Fajn, tak pojď Draco, myslím, že se to bude týkat našich OVCÍ."
Mlčky došli do hradu, Hermiona stále trochu napnutá a mimo, Draco zkoumal její výraz a nevěděl, co si o tom myslet. Dorazili potichu k pracovně ředitelky McGonagallové.
"A, slečna Grangerová a pan Malfoy, posaďte se," vyzvala je.
Oba se na sebe podívali, ale nic neřekli a uposlechli ředitelku.
"Pane Malfoyi, pamatujete si na tu noc, kdy vás pan Ronald Weasley napadl?"
"Asi ano, ale detaily si nevybavím, ani když chci."
"Jde mi jen o pár informací ohledně toho napadení,"řekla unaveně,"musíte si vzpomenout, co jste dělal, než vás napadl."
Hermiona se nervózně uculila na svého přítele.
"Byli jsme spolu venku, paní profesorko," řekla Hermiona, "chtěli jsme být sami."
"A co jste hledali na nádvoří? Vždyť byl v ten den ples."
"Chtěli jsme si popovídat a právě proto, že se konal ples, tak jsme se šli projít na čerstvý vzduch."
Hermiona takticky zamlčela, že se schylovalo k jejich prvnímu polibku.
"No dobrá, slečno Grangerová, víte, že pan Weasley zítra odjíždí domů, tak budu ráda, kdyby odjel za normálních okolností, tedy bez zbytečných emocí, proto jsem vás zavolala, pane Malfoyi, zítra okolo desáté hodiny budete tady u mě v pracovně, oficiálně na školním trestu, alespoň, dokud pan Weasley bude na školních pozemcích."
"Ale," pokusil se Draco protestovat,"vždyť jste mi dala povolení odjet za matkou, paní ředitelko."
"V kolik hodin byste zítra rád odjel?"
"Hned po snídani, okolo osmé, na večeři budu zpět."
"No dobře tedy, jen nechci, aby se stalo ještě něco. To je vše, co od vás pro zatím potřebuji, můžete jít."
Vyšli opět mlčky a Hermiona se zastavila v nejbližším výklenku u okna. Venku si jarní vánek hrál s drobnými listy stromů.
"Kam doopravdy jedeš, Draco," ptala se tiše Hermiona.
"Vybrat nám byt, ale s matkou se sejdu na oběd, mělo to být překvapení."
"Myslíš, že bych mohla jít s tebou? Přeci jen budeme bydlet spolu,"usmála se a konečně vyhnala z hlavy myšlenky na školu a práci.
"A ty bys chtěla?"
"Asi by tě nemělo tolik překvapovat, že jsem o tom už přemýšlela. Vlastně jsem dospěla k názoru, že bych bez tebe nedokázala žít. A už se na to těším, až se vedle tebe ráno probudím, dáš mi krásnou pusu nebo na víkendové lenošení," zasnila se Hermiona.
"Tak co, kdybychom s tím začali hned o prázdninách? Nemusíme sice nikam spěchat, ale i já mám takové sny."
"Tím chceš říct, že spolu začneme bydlet?"
"Jo, asi to tak bude, slečno Grangerová, ale teď mi dovol, abych si tě ukradl na celý zbytek dne a života."
Hermiona jen zatřepala hlavou a raději se neptala, co že to má Draco v plánu. Chytila ho za ruku a nechala se vést.

Ve zmijozelské společenské místnosti zatím vládl absolutní chaos. Pansy s Blaisem totiž donutili pár prváků, aby šli hledat Theodora Notta. I když Blaise věděl, kde se jeho kamarád nachází a že ho nenajdou dřív než za tři hodiny, prostě a sprostě využil možnost být s Pansy o samotě.
"A nevracejte se bez Thea, jinak vám zařídím školní trest na celých sedm let tady ve škole," pohrozil jim. Když byli malí hadi pryč, zatáhl Pansy do chlapeckých ložnic, odkud vyhnal i Goyla.
"Gregu, vypadni."
"Stejně musím do knihovny, mám konečně rande," zajásal Goyle.
Pansy uznale zvedla jedno upravené obočí.
"A s kým?"
"S tebou ne, Pansičko, má drahá," ušklíbl se,"s Astorií Greengrassovou."
"Tak už jdi, my tady nejsme kvůli pokecu s tebou," vyháněl ho Blaise.
Goyle se sebral a šel neznámo kam.
"Zítra odjíždí Weasley," řekl konečně Blaise, "co mu to trochu zpestřit?"
"Mě je to fuk, Blaisi, já k tomu nemám co dodat."
"Uvažuj nad tím, bylo by fajn, kdyby na nás nikdy nezapomněl."
"Tak co máš na mysli? Víš, to, že jsem měla tu možnost ho líp poznat, díky tvým dokonalým nápadům, je mi ho skoro líto," zamyslela se, skousla si spodní ret a namotávala si na ukazováček pramen vlasů. Avšak výraz zděšení v obličeji jejího přítele způsobil jen její výbuch smíchu.
"Já... , co... , ale... ," koktal.
"Kdyby ses viděl, Blaisi, teď jsi působil jako ten největší žárlivec na světě," smála se dál Pansy na celé kolo.
"Hm, čím by to mohlo být," dumal Blaise, "řekl bych, že tím, že je tu jedna zmijozelská potvora, která si ze mě moc nehezky utahuje," zařval a zasypal jí polibky.
Ani jeden z nich neseslal ochranná kouzla.
Asi o dvacet minut později je totiž vyrušil právě přicházející Draco s Hermionou a byl to právě Hermionin výkřik, který je vrátil z vesmíru na zem.
"Hej, Blaisi, je tady Draco s Hermionou,"špitla mu do ucha a začala všude kolem sebe hledat svůj hábit.
"Nenechte se rušit, děcka," bavil se Draco, "jen si něco vezmu a vy můžete pokračovat v té pozici, kde jste skončili," zatlačoval smích, "jen bych vám poradil, aby příště, až tady budete dělat novou generaci, byly rozmístěna kouzla proti vyrušení," šklebil se.
Hermiona, rudá rozpaky, vyšla do společenské místnosti.
Když se k ní přidal i vysmátý Draco, zčervenala ještě víc. Propletl si s Hermionou ruce a teprve na chodbě u učebny lektvarů promluvil.
"Hermiono, neviděla jsi nic, slib mi to. Ostatně, my dva jsme v těchto polohách dost často a,"neodpověděl svou myšlenku.
"Ale nikdo nás při sexu nenachytal, Draco."
"To proto, že nejsem amatér a máme svoje místečko, o kterém vím jen já a ty,"slíbl jí ze rtů další protest.

Ron si zatím balil věci a Dean se Seamusem mu pomáhali.
"Vážně musíš jet už zítra? Vždyť do konce školního roku zbývá už jen osm týdnů, to tě tady ředitelka nenechá," ptal se jeden z nich.
"Jak vidíš, tak ne," zavrčel Ron.
"Stejně se budeš muset vrátit, za týden je poslední zápas ve famfrpálu a Harry náhradního brankáře nesežene tak rychle."
Ronovi se rozzářily oči. Že by nikam nejel? Zkusí se na to zeptat McGonagallový, jestli by jeho odjezd neodložila.
"To je fakt, zkusím se zeptat, jestli se s tím dá něco dělat." Přestal přivolávat ponožky pomocí hůlky a otevřel svůj batoh, kde schovával své zásoby alkoholu.
"Rone, nejdřív jdi za ředitelkou a až potom oslavuj. Nebyla by Merlinvíjak nadšená, kdyby to z tebe táhlo jak ze sudu,"řekl moudře Dean.
"Fajn, ale pak se napijete se mnou," zavolal za sebou na odchodu.
Vyběhl z ložnic a společenské místnosti a běžel celou cestu do ředitelny. Bolestivě ho píchalo v boku, když srazil k zemi jednu druhačku z Mrzimoru. Bez omluvy šel dál. Viděl už před sebou gryfa střežícího vchod na schodiště, když si všiml jeho matky.
Z druhé strany chodby však zahlédl profesora Casta, nového učitele studia mudlů.
"Kam ten spěch, Weasley, doufám, že vás vidím běhat na chodbě naposledy, jinak bych vám musel udělit školní trest."
Ron zabrzdil až o matku, kterou tím pádem shodil na tvrdou kamennou podlahu.
"Ronalde, asi by bylo slušné se omluvit," zasípala Molly.
"Jistě, pane profesore, omlouvám se."
"No, když už jsem tě našla, Rone, musím ti říct, že jsi mě zklamal. Tvoje chování a skutečnost, že jsi začal pít, mě donutily k tomu, že jsem byla požádat Minervu, tedy, profesorku McGonagallovou, jestli by tě mohla nechat ve škole až do konce roku."
"A dovolila to?"
"Najdi si práci, já s Arthurem jsme už dost stáří na to, abychom měli doma dospělého syna. Takže ano, zůstaneš tu po tu dobu, dokud neskončí školní rok. Potom už si najdi byt, práci a dívku. Až uvidíme, že jsi splnil všechny naše podmínky, se můžeš vrátit do Doupěte, pokud ovšem budeš chtít. "
Ron vyslechl svou matku a přikývl.