"Ne dřív, dokud něco neuděláš, pojď ke mě, princezno,"zatoužil Draco. Přitáhl si jí k sobě do jednoho z dechberoucích polibků, pohladil jemně po tváři a společně ruku v ruce se vydali na večeři.

Následujícího dne se dům Grangerových probouzel okolo poledne. Tedy Draco a Hermiona se jen tak povalovali v posteli a život okolo nich se zastavil.
"Dobré ráno, krásko," řekl šeptem, když si všiml, že už má Hermiona otevřené oči, a lehce jí políbil.
"Ahoj," odpověděla a zvedla se s tím, že půjde do koupelny.
Draco se usmál a pohodlně se uvelebil s jednou rozečtených knih.
"Hermiono, Draco, vstávejte," ozval se domem hlas Jean Grangerové.
Hermiona vyšla z koupelny jen v krátkém ručníku a houkla na mamku, že se ještě obleče a jdou hned dolů. Draco měl se vstáváním problém. Ne že by byl ospalý, ale měl trochu těsno v kalhotách.
'Sakra, Hermiono, co to se mnou děláš, vždyť to je k zbláznění. A to jsi jenom vyšla z koupelny,' pomyslel si, ale nahlas nic neřekl a hodil si přes rozkrok jeden polštářek a vystřídal Hermionu v koupelně.
Když došli do kuchyně na snídani - oběd, už u stolu seděla Narcissa Malfoyová a bezprostředně se bavila s Hermionou maminkou. Zarazil se v půli kroku.
"Matko, co tady děláš tak brzy, myslel jsem, že přijdeš až k večeru."
"Taky tě ráda vidím, synu. Chtěla jsem vás všechny vzít někam ven."
Draco protočil očima. Tušil, kam bude jeho matka chtít jít, ale ve skutečnosti byl od pravdy hodně daleko. Hermiona mu pod stolem stiskla ruku.
"Tak to se mnou nepočítej, nejdu tam," odpovídal na svou domněnku.
"Oh, to ne, já myslím, že bude nejlepší, když půjdeš a necháš se překvapit."
"No fajn," Draco rezignoval a oči nespustil z Hermiony, která vypadala roztomile. Vlasy měla ledabyle svázané jeho zmijozelskou kravatou, na sobě jeden z mnoha weasleyovských svetrů s velikým H uprostřed a usrkávala kakao.
Když dojedli, přesunuli se do obývacího pokoje. Paní Grangerová přinesla hromadu cukroví a Hermiona ťapala poslušně za maminkou s tácem plným hrnečků s nápoji.
"Kam vlastně půjdeme, matko," vyzvídal Draco, ale poznamenán otcovou výchovou, hned sklopil oči.
"Na takovou menší procházku," odpověděla Narcissa neurčitě,"jsi moc zvědavý, Draco."
Ten se jen prosebně zadíval na Hermionu, ale jeho přání nebylo vyhověno. Tedy alespoň ne ihned.
Po hodině rodičovského tlachání se dívka zvedla, aby se zašla převléct. A Draco se nezdržel o moc déle. Chtěl si užít každou chvíli s Hermionou o samotě. Povalil ji na postel a přitáhl k sobě.
"Nikam se mi nechce,"řekl Draco šeptem,"Hermiono, já bych byl mnohem radši s tebou tady."
"No tak, Draco, tvá mamka má asi něco v plánu. Aspoň si užijeme společně čas vánoc."
Po půl hodině přemlouvání a polibků všichni stáli oblečení před domem Grangerových. Narcissa vypadala spokojeně, že Hermiona dokázala Dracovi do hlavy vymluvit díru, aby šel s nimi a dokonce se usmíval, ale držel se Hermiony tak pevně za ruku, že by je neoddělil ani Hagrid.
"Jste připraveni? Můžeme tedy vyrazit,"otočila se k synovi a manželům Grangerovým.
"Kam teda jdeme," vyzvídal opět Draco.
"Našla jsem jedno místo, kde se nám všem bude líbit. Je to v centru Londýna,"řekla tajemně, takže zvědavost přemohla i Hermioniny rodiče.
"Narcisso, myslím, že byste už mohla říct těm dvěma zvědavcům, kam jdeme," usmál se pan Granger,"není to přece žádné tajemství."
"Jak, myslíte, Andrew, ale chtěla jsem je překvapit."
Jean Grangerová jen s úsměvem zavrtěla hlavou a vzala svého muže za ruku.
"Tak už pojďme."
Všude bylo plno sněhu a lidí, cesta trvala přibližně hodinu. Za příjemného hovoru se nakonec usadili v jedné z kaváren u rozlehlého parku na levém břehu řeky. Kouzelná atmosféra a typická vánoční vůně skořice je zahltila. Skoro promrzlí se usadili ke dvěma stolkům.

"Dobrý den, co si dáte,"přišla k nim servírka.
Pan Granger objednal své ženě a sobě svařené víno, Draco si dal horký vánoční punč a Hermiona svařený pomerančový džus. Narcissa si k překvapení všech dala grog.
"Je tu krásně," zasnila se Hermiona, když usrkávala ze svého šálku. Draco musel jen souhlasit, ale stejně by radši Hermionu zasypával polibky u ní v pokoji. Když dopil, chytl Hermionu za ruku.
"Nebude vadit, když se půjdeme projít do parku?"

"Jistě, můžeme vyrazit všichni,"prohlásila Jean bezelstně.
Draco se zatvářil mrzutě.
Propletl si prsty s Hermionou a vyrazili napřed.
Sníh v parku, uvolněná atmosféra a kouzlo Štědrého večera, jako by zasáhly i jeho srdce.
Když se k nim přidali i Hermionini rodiče a Narcissa, bylo už okolo šesté večer.
"Kdo bude dělat večeři,"zděsila se Jean.
"Až přijdeme domů, tak bude všechno hotové, nemějte strach, Jean," řekla pohotově Narcissa,"je vše zařízeno."
Hermiona se zamračila.
"Draco, snad nám večeři nevykouzlil nějaký domácí skřítek."
"Řekl bych, že ano, matka jich má doma asi sedm."
"Vždyť nemají vůbec rozum, mohli by mít o tolik zajímavější život."
"Už zase začínáš se SPOŽÚSem? Moc dobře si pamatuju na tu tvojí posedlost."
"To není posedlost, Draco, ale boj za osobní svobodu a práva domácích skřítků. Tak jako my kouzelníci máme svoje práva a svobody, tak je už na čase, aby i domácí skřítci měli možnost se hájit proti," zarazila se.
"Proti čemu, Hermiono."
"Proti nespravedlnostem, které na nich někteří kouzelníci páchají," dopověděla Hermiona důstojně.

Večeře, kterou vykouzlili dva skřítci, byla báječná, jen Hermiona se mračila do svého talíře, ale nechtěla ostatním kazit radost, a tak i ona si nakonec pochutnala. Teprve okolo desáté hodiny se Narcissa rozloučila s Grangerovými a hned po jejím odchodu zatáhl Draco Hermionu do jejího pokoje. Byl šťastný, že ji má už jen pro sebe, ale to se mýlil. Nebelvírská slečna si usmyslela, že se půjde vykoupat.
Napustila si vanu, hůlkou rozsvítila svíčky a ponořila se do horké lázně. Draco, nervózní, proč je Hermiona tak dlouho v koupelně vešel za ní. Byla už ve vaně skoro hodinu! To, co uviděl, mu vyrazilo dech.
Z vany stoupala pára a Hermiona, ponořená po krk ve vodě, zahalená pěnou, spala. Svlékl si tedy košili a kalhoty a vlezl si k ní do vany. Probudil ji až polibek na obnažený krk. Když zahlédla Draca, jen se usmála a poddala se jeho polibkům. Její ruka zabloudila do jeho vlasů, zatímco ta jeho bloudila po Hermionině těle a zkoumala její ňadra.
"Draco," unikl jí tichý sten.
Bylo to pro oba nové. Hermiona, ačkoliv chodila přes léto s Ronem, nepoznala pravou lásku. Něžnosti, to že jí někdo každou chvíli políbí nebo jen tak pohladí, poznala až ve vztahu s Dracem.
Voda postupně chladla, ale oba mladí kouzelníci hořeli touhou po tom druhém.
Když se přesunuli do Hermionina pokoje za stálého líbání, opatrně ji  položil na postel a rukou dál zkoumal její tělo.
"Hermiono," vzdychl Draco Hermioně do ucha, "chci tě, moc."
"Tak pokračuj,"vypadlo jí mezi vzdechy.
Chlapec jako by čekal na její svolení. Svými polibky prozkoumával každičký centimetr jejího těla, rukou si hrál s jejími prsy a prsty druhé ruky vnikl do jejího klína. Prohnula se v zádech, ale stále mumlala, ať nepřestává. Když jazykem zavadil o její bradavku a pomalu do ní pronikl, Hermiona myslela, že tolik nových citů prostě nevydrží. Nechal ji, aby si zvykla na jeho délku a pak se pomalu začal pohybovat. Pohánění touhou se pomalu blížili ke svému prvnímu vrcholu.
"Draco!"
"Hermiono!"
Oba, plní nových pocitů, hlasitě oddechovali a teprve teď poznali, že patří jeden druhému.
"Miluju tě, Hermiono," splynulo chlapci že rtů.
"I já tebe, Draco. Veselé Vánoce."
Ráno na ně čekala hromada dárků od jejich přátel a rodičů, ale nejkrásnější dárek dostala Hermiona od Draca.

"Jsou nádherné, děkuji, Draco," řekla dojatě," já pro tebe taky mám maličkost."
Předala mu překrásný prsten.

"Měli jsme podobný nápad," zasmál se, "je ale perfektní, děkuji moc, miluju tě," zašeptal jí.
Manželé Grangerovi sledovali svou dceru, která překypovala štěstím.
"Andrew, kdy nám takhle dospěla," zeptala se Jean svého muže.
"No tak, Jean, Hermiona byla vždycky vyspělejší, ale je pravdou, že za ten rok, co jsme byli pryč, se hodně změnila,"odpověděl jí šeptem.

V krbu plápolal oheň, za okny padal sníh a Draco s Hermionou si vytvořili vlastní svět, který patřil jen jim. Když se blížil konec vánočních prázdnin, oběma mladým lidem bylo smutno. Čekal je konec školy, zkoušky OVCE a pak už jen práce.