"Co ty tady tak sama," vyzvídal Blaise.
"Nic," utřela si jednu zbloudilou slzičku.
"Ale no tak, Hermionko, vždyť je zdravý a zpátky, co víc můžeš chtít," připojil se k němu Theo.
"To je právě to, Theodorku, co můžu chtít víc než jeho??"

Draco se usmíval na své přátele, ale v hloubi duše i srdce chtěl být jen s jednou dívkou z Nebelvíru.
"Popovídáme si večer,"odbyl Pansy s Daphné,"musím jít."
Vydal se ke svým nejlepším kamarádům, kteří stáli po boku jeho bohyně.
"Jdeme na dějiny? Blaisi, Theo můžete nás s Hermionou nechat jít, nezabijeme se navzájem, nemějte strach,"usmál se. Ti dva si něco zabrblali pod nos, ale vydali se na cestu hradem.
"To není správné, Draco, jsou to tví přátelé a měl bys být milý, jestliže od nich něco chceš,"snažila se zakrýt uplakané oči. Přešel její sekýrování s otráveným výrazem a objal jí okolo pasu.
"Od kdy si přeješ být se mnou,"zeptal se a nezapíral, že slyšel, co říkala Theovi. Ale Hermiona se krátce zarazila.
"Ty jsi nás poslouchal?"
"Ne, ale všiml jsem si, že ti ukápla slzička. A není správné, abys mi položila otázku, když jsem se já ptal první."
Nervozita Hermiony Grangerové ten den byla větší než obvykle. A také, častěji než kdy jindy, vyskakovala na povrch. Jemně jí zrůžověly tváře.
"Asi bychom měli jít, Draco, nebo přijdeme pozdě na hodinu."
"Binns stejně nic nepozná."
"Někdo si poznámky dělat musí, Draco. Stejně vím, že i vy ve Zmijozelu, jste si opisovali moje zápisky, které jsem napůl psala s Theem."
"Proč se pořád vracíš k tématům škola, práce, povinnosti?"
"Protože je to bezpečné téma."
"Dovol sama sobě být šťastná, já tě mám rád a nic se na tom nezmění."
Objal Hermionu kolem ramen a vydali se na hodinu s duchem profesora Binnse.
V učebně Dějin čar a kouzel byla volná pouze poslední lavice a jim nezbylo nic jiného než si sednout spolu. Hermiona, patřičně rozladěná po Dracově poslední větě, se mračila na pergamen před sebou a psala si poznámky celou hodinu, dokud před ní neprošel Harry s Ginny. Seděla na místě, ale do třídy už přicházel třetí ročník. Pořád se kabonila.
"Hermiono, už je konec hodiny," oznámila jí Ginny.
"Už jdu, co máme teď?"
"Volno, ale Harry s Ronem mají u třeťáků nějaký projekt. Tak mě napadlo, jestli nechceš se mnou zajít za Hagridem."
"Musím do knihovny, Ginny, napsat pojednání o kouzlech pro Kratiknota a pak esej do lektvarů."
"Tak a dost, nemůžeš jen na chvilku vypnout tvůj bezpochyby chytrý mozek a uvolnit se? Jsme tu poslední rok, Hermiono, měly bychom si to tu užít."
"Ginny, letos skládáme OVCE a pak nás čeká už jen práce a já chci mít co nejlepší výsledky."
Ginny se zamračila. Hermiona byla však umíněná jako vždycky, když šlo o školu. Nemělo cenu se s ní hádat.

V šest hodin večer vyšla Hermiona z knihovny, úkoly napsané na týden dopředu. V závěsu za ní kráčel Theo.
"Díky za pomoc s tím úkolem pro Vectorovou, nedokázal bych to bez tebe. Proč se s tebou Draco nebaví, nebo spíš ty se nebavíš s ním?"
"Theo, prosím, nech toho, jak víš, miluju ho, ale nechci vztah, když letos děláme závěrečné zkoušky. Nebylo by to zodpovědné."
"Zapomněl jsem, že vždycky chceš být nejlepší," usmál se na kamarádku.
"Draco to pochopí a já nechci naštvat zas Rona. Jsem ráda, že se spolu zase bavíme. Půjdu s ním na ten školní ples, pak budeme u našich na vánoce, i když bych byla radši tady, abych se mohla učit."
"Proč myslíš, že se musíš učit? Jsi nejlepší z ročníku, válečná hrdinka, dokonce ani já nebo Draco nemáme tak dobré známky jako ty."
"Protože já, narozdíl od tebe nebo Draca, si musím svoje místo tvrdě vybojovat. Vy oba jste vyrůstali v kouzelnickém světě a já v tom mudlovském. Neznám toho tolik jako vy. Navíc chci získat dobrou práci."
"V tom to není, Hermi, jak dobře víš, Draco ani já nemáme žádný náskok oproti tobě. To spíš ty se učíš od rána do večera. Uvolni se trochu," poradil jí. Za hovoru došli do velké síně na večeři. Hermiona šla už automaticky k stolu zmijozelských, ale zarazila se.
"Co se stalo, Herm," ptal se Theo.
"Dnes budu u Nebelvírů, nezlob se, už tak mi dávají hlasitě najevo, že jsem pořád s vámi. Ještě je to nepřešlo," kývla hlavou ke svým přátelům z Nebelvíru,"myslí si, že se paktuju s nepřáteli."
"Tak pak to nejsou praví přátelé, kamarádi ti přece nemohou přikazovat, s kým se máš bavit nebo ne. Navíc jsi se v poslední době skamarádila s Pansy a Blaisem, budou smutní."
"Pansy stejně sedí u Rona, podívej se na ně,"uchechtla se, protože ji Ron právě nabízel ze svých úst jahodu.

Draco od hodiny dějin čar a kouzel nebyl nikde k nalezení. Popravdě, vypařil se do ložnice, zatáhl závěs u své postele a diktoval svému brku dopis pro matku a pak usnul jako nemluvně. Když se probudil byl čas večeře a jemu už pořádně kručelo v břiše. Proto si upravil oblek, vlasy nechal tak, jak byly. Došel do velké síně a to, co viděl, mu připadalo přinejmenším divné. Weasley krmil Pansy, ta se falešně usmívala, ale nechala se. To, co ho zaujalo, byla hádka mezi Hermionou, Finniganem a Deanem Thomasem.
"Hermiono, myslíš si, že když vlezeš do postele Nottovi, Zabinimu nebo Malfoyovi, tak z toho vznikne láska jako trám? Jsou to jen slizký hadi bez kouska citu a pochopení,"řval nepochopitelně Seamus, "ti tví kamarádíčci smrtijedi zabili dost lidí!"
"Seamusi," snažil se ho krotit Harry i Dean, "přestaň dělat scény."
"Ne, Harry, nech ho mluvit, konečně jí někdo říká pravdu do očí. Asi nesnese, že je zmijozelskou děvkou," zastal se Seamuse Ron.
Plesk! Theo už neudržel svoje emoce v sobě a Weasleymu dal pěstí do oka.
"No tak, Hermiono, jsi zmijozelskou děvkou? A co takhle i nebelvírskou," zeptal se Finnigan, slizce si olízl rty a bez jakýchkoliv upozornění Hermionu přede všemi políbil. Ta, v naprostém šoku, se nesnažila skrýt zhnusení a tentokrát rána přiletěla od Hermiony.
"Mnohem horší, než hadi, jsou proradný svině, co si říkaj kamarádi," zasyčel Draco nebezpečným tónem, "dejte už konečně Hermioně pokoj a starejte se o sebe. A ty,"vyjel na Deana,"příště nečum, jak testrál na brokolici a zkroť si toho svýho blbýho kámoše."
Dean hledal očima Zabiniho, ale dlouho mu to netrvalo, stál totiž přímo za ním.
"Hej, co se tu děje, Finnigane, tohle," dal mu facku,"je za Hermionu. A buď rád, že jsem ti vrazil já, kdyby to udělal Draco, byl bys asi už na ošetřovně."
"DOST!!!" Hermiona zakřičela na své přátele a všichni, kdo ji slyšeli, sebou cukli nebo se pokydali jídlem.
Harry vdechl sirupový košíček a začal se dusit.
"Anapneo," pomohla mu Ginny. "Přestaňte se chovat jako malý děti. Mám právo rozhodovat sama za sebe a to s kým se bavím nebo naopak ne, je moje volba,"mluvila k nebelvírským,"a vy dva," promluvila k Theovi a Blaisovi a přidala úsměv, "mě nemusíte bránit na každém kroku. Já je zvládnu."
Draco jen zíral, jak Hermiona pouští hrůzu a musel se ušklíbnout. Jen ho mrzelo, že se na něho ani nepodívala.
Bylo s podivem, že se žádný z učitelů neozval, koneckonců byl přítomen pouze profesor Kratiknot a ten by se přinejlepším rozčiloval tak dlouho, že by už bylo pozdě.
Hermiona se konečně podívala Dracovým směrem. Stál s pusou od ucha k uchu a sledoval její hněv.
"Draco, pojď se mnou, prosím, musím odsud vypadnout," utřela si slzu, kterou vyhnal vztek. Blonďák neprotestoval, vzal ji okolo ramen a vyšli spolu na nádvoří.
"Hermiono, co se stalo, proč ti začali nadávat," ptal se starostlivě.
"To proto, že když jsi byl na ošetřovně, tak se Theo a Blaise rozhodli, že mi budou dělat osobní strážce, začali jsme se bavit a,"vzlykla,"a já sedávala u vašeho stolu."
"Jak dlouho tě už šikanujou?"
"Přibližně od půlky šestého ročníku. Tenkrát mě, tebe a Thea viděla v knihovně Brownová a všem to vykecala."
Draco musel nakopnout kámen před sebou. Proč se ti zatracení lvi nemůžou starat sami o sebe? Vždyť Hermiona je jedním z nich, ale je jiná než oni. Každému ochotně pomůže, poradí a je krásná, milá a přátelská.
"A co Potter, ten je taky takový?"
"Ne, jediný Harry a Ginny jsou vcelku normální. Draco, já měla být v Havraspáru, aspoň Moudrý klobouk mě tam chtěl zařadit. Ale byla jsem to já, kdo chtěl do Nebelvíru."
"To jsi mi nikdy neřekla. Teď by to bylo mnohem lepší, ne, kdybys byla v Havraspáru."
"Teď už je to jedno. Kde jsi byl celý den?"
"Usnul jsem a spal až do večera. Měl jsem krásný sen."
"O čem?"
'O tobě, ale měl jsem pocit, že se mi vyhýbáš,' řekl si v duchu.
"Nebuď zvědavá, nebo se mi to nesplní,"zasmál se.
"Mám strach, Draco, mám tě ráda tak moc, že se bojím, že jsi pro mě slabost," špitla a on ji slyšel.
"Ty jsi taky mojí slabostí. Mám tě víc než rád."
Hermiona se konečně podívala do jeho očí a kdyby neuměla plavat, znovu by se v nich topila. Proto lehce potřásla hlavou, aby vyhnala, podle ní, nebezpečné myšlenky.
"Musíme myslet na školu, Draco."
"Ale já nechci, chci tebe a to už pěkně dlouho, Hermiono, a chci ti dokázat, že se lidi mění."
"Ty jsi bezpochyby ten nejstatečnější člověk, kterého jsem měla tu čest poznat, Draco, ale ať už je to jakkoliv, tak já nemám tušení, jak se zachovají lidi okolo."
"Tak se na ně vykašli, už dlouho se staraš o druhé místo toho, abys myslela i na sebe. Vzdala jsi se rodiny, abys jí ochránila, to já bych nedokázal."
"Ty jsi se zase, i když ne zrovna dobrovolně, připojil ke smrtijedům, abys ochránil Narcissu, proto tě obdivuji, jsi moc statečný."
Stáli od sebe několik centimetrů.
Oba mladí kouzelníci vydechli a zavřeli oči. Teď se to stane, teď. Draco se přibližoval ke rtům té nejkrásnější dívky, která už konečně neuhnula.
Lehce, ale podmanivě, se dotknul Hermioniných rtů a když zjistil, že se nebrání, pokračoval. Spojil rty v polibek a Hermiona slastně vydechla.
"Draco," uteklo jí a pak ho začala líbat.
Stáli na nádvoří bradavického hradu, na který se začal snášet první sníh.
Oba vzhlédli k obloze, která jako jediná byla svědkem zrození nové lásky. Toto místo je opravdu kouzelné.
Propletli si prsty.
"Tak moc jsem po tom toužil."
"Vždyť i já."