Sama nevěděla, jak s Ronem naloží.
Nebyl nijak bystrý, ale pomohl zachránit jejich svět. A navíc to byl syn její nejlepší přítelkyně. Znaveně si protřela spánky. Promluvil jen jediný obraz. Phineas Nigellus Black.
'Podmíněné vyloučení je jediným rozumným řešením, Minervo.'

Draco ležel na ošetřovně už druhý týden a nikdo nevěděl, kdy se probere. Začala už dokonce výuka a tak i Hermiona měla stále méně času na návštěvy u jeho lůžka. Chodila za ním sice každý den, dnes však byla tak unavená, že jí Theo podstrčil lektvar na spaní. Nemohl se dívat na to, jak se trápí a zašel na ošetřovnu místo ní.
"Kamaráde, kdybys tady tak byl s námi, ale neuvěříš, co se stalo včera na lektvarech. Weasleymu vybouchnul kotlík přímo do obličeje. Blaise si odněkud přitáhnul mudlovské praskající kuličky a hodil mu je do kotle. Měl jsi vidět jeho výraz," zašklebil se při té vzpomínce,"Křiklan z toho málem dostal infarkt a trest neschytal Blaise, ale Weaslánek."
"Pane Notte, zbývá dvacet minut do večerky," přiběhla madam Pomfreyová.
"Jistě, už jsem na odchodu. Zítra za ním zajdu." Už se zvedal, když si všiml Dracova úšklebku. Viděl dobře nebo byl jen unavený tak moc, že tuto grimasu chtěl vidět na tváři svého kamaráda? To nevěděl, ale všimla si ho i léčitelka.
"Viděl jste to také, pane Notte?"
"Jak by mi to mohlo uniknout. Ale už musím jít,"řekl a přísahal by, že jeho kamarád se opravdu zašklebil.
Šel do sklepení, kde se nacházela kolej Salazara Zmijozela a stále měl před očima ten nepatrný pohyb v Dracově tváří. Myslel ale hlavně na Hermionu, jak se asi bude usmívat, až jí řekne, že se Draco pohnul. Měl ji moc rád a stejně jako za své přátele ze Zmijozelu by za ní položil i život.
S myšlenkami na Hermionu usnul.

Draco věděl, že za ním Hermiona chodí každý den, ale nemohl se pohnout, nemohl promluvit ani otevřít oči. Nechtěl už ležet bezbranný na ošetřovně, chtěl zbít toho bastarda, co ho proklel. Jak dlouho, že říkala Pomfreyová, že tu bude ležet? Tři měsíce? To nevydrží. Zvlášť když vnímá každé Hermionino slovo, každý dotek. Věděl, že ho Hermiona má moc ráda, opakovala mu to každý den, co za ním chodila. A taky mu vykládala, co probrali ve škole. Jako kdyby ji viděl před sebou, ale spíš než to, cítil její emoce, vnímal každou její slzu, kterých každým dnem přibývalo.

Harry obdržel od ředitelky jedinečnou nabídku, aby po škole učil v Bradavicích obranu proti černé magii. Rád by se toho místa ujal, ale napadlo ho něco jiného. Zrovna přešlapoval před ředitelnou a čekal, než ho starší dáma pustí dovnitř.
"Pottere, copak se děje, přemýšlel jste o mojí nabídce?"
"Ano, ale nemyslím si, že bych toho místa byl hoden, paní profesorko, mám však zcela zajímavý návrh. Přijměte zpět Remuse Lupina, Teddy je doma s Tonksovou a on marně hledá práci."
"To je skvělé, Pottere, a co chcete dělat vy?"
"Kingsley mi slíbil místo na oddělení bystrozorů a nemohu porušit vaší snahu před Umbridgeovou,"usmál se chlapec, který dvakrát přežil.
Minervě se zvedly koutky v lehkém úsměvu.
"Jste samé překvapení, pane Pottere. Ale Remusovi by se možná i nabídka líbila, děkuji."
Harrymu najednou ztěžkly nohy, když za stolem ředitelky zahlédl portrét Albuse Brumbála a Severuse Snapea.
"Mohl bych si dát s vámi čaj, paní ředitelko, potřebuji s vámi mluvit o posledním článku Rity Holoubkové."
"Děje se snad něco, Pottere?"
"Sám ani nevím, ale snad bych na to mohl přijít."
"Tak mluvte," vyzvala ho Minerva.
"Jde o ten nechutný sloupeček z minulého týdne, jak psala o Dracovi. Vím, že je neregistrovaný zvěromág a Hermiona se postarala o to, aby to věděli lidé z řádu. Kingsley jí přece zakázal přeměny a mě vrtá hlavou, jak se dovědela o té nehodě."
"Pokračuje," pobídla ho.
"Jediným zdrojem, který by mohl připadat v úvahu je sám Ron, ale snad ještě natolik nezblbnul, aby se tím někde chlubil. Děje se okolo něj mnoho podivných věcí."
"Co máte na mysli, Pottere?"
"To, že začal pít, snažil jsem se zeptat Molly, ale on s nimi nemluví. Dokonce chtěl jít na ošetřovnu za Dracem."
"Je podmínečně vyloučen, pane Pottere,"a připadala si jako tenkrát, když seděla s jeho otcem v Godrikově dole a snažili se najít univerzálního zrádce.

Hermiona a Theo se procházeli u jezera. Ani jeden z nich nepromluvil.
Užívali si posledních letních paprsků a teplého počasí.
"Hermiono, Draco se včera večer pohnul, ale než tam půjdeš, tak ti chci říct, že to byl jen slabý záškub v obličeji."
Jak předpokládal, Hermioninu tvář rozzářil úsměv.
"Opravdu, Theo? Vždyť to je absolutně dobrá zpráva, to znamená, že bude brzo zdravý," jásala.
"Víš, nevím, co to bylo, ale viděla to i madam Pomfreyová. Navíc si myslím, že nás třeba Draco slyší."
"No, Theo, nepůjdeme do knihovny? Musím ještě napsat pojednání na obranu o štítových kouzlech. A pak jdu za Dracem."
Viděl, jak jí ukápla slza. Chtěl jí obejmout a pohladit, ale než to stihl přiběhl k nim Blaise.
"Celou dobu jsem byl s vámi, na nic se neptejte."
"Víš, Blaisi, když po někom chceš, aby tě kryl, měl bys mu aspoň říct proč,"zahučel Theo naštvaně.
"Fajn, ale jen pro jistotu, Weasley právě zuří, protože mu někdo v půlce schodiště kouzlem odstranil kalhoty a skočila na něj Norrisová a zakousla se mu do... "
"Kam?"
"Do přední části...zadku."
Kluci vybuchli smíchy, ale Hermiona se nesmála. Jen se uculila a vrazila do něčeho velkého před sebou.
"Hermiono, dávej přece pozor," houkl Hagrid a pomohl jí na nohy.
"Promiň, Hagride, já jsem tě neviděla. Jak se máš?"
"Jde to, Dráp už umí mluvit a co si budem vykládat, chybíte my, ty Harry a Ron."
"Musím jít, nezlob se, zítra za tebou zajdu," omluvila se, mávla mu na rozloučenou a vydala se na ošetřovnu.

Harry a Ginny byli u večeře nechutně sladcí, jak řekl Blaise. Jeden krmil druhého a každé sousto prokládali polibky.
"Nechte toho," zahučel Theo a nakrčil nos, "někteří z nás by se rádi najedli," doplnila ho Pansy.
"Když jsme u toho, Pans, jak jsi na tom s Weaslym? Jak pokračuje náš plán," pošeptal jí do ucha.
"Nemůžu nic vymyslet, buď jenom žere nebo lítá po hospodách."
"Asi to bude chtít radikální přístup," zauvažoval Zabini.
"Ani na to nemysli, sotva se oklepávám z rozchodu s Alanem a Weasley není dobrá volba."
"Dneska mu napíšeš další dopis, který ti nadiktuju, musíme mu ukázat, že ublížit Dracovi bylo šílenství."

Ron se bál jít do velké síně. V posledních dvou týdnech se mu několikrát stalo, že mu vybuchl kotlík, rozpadla se brašna nebo ho paní Norrisová málem vykastrovala.
"Neboj se, nic se ti nestane," uklidňoval ho Neville.
"Stejně to dělá někdo ze Zmijozelu, tak mi neříkej, že se nic nestane."
Neville si odfrkl a sedl si k Hannah Abbottové.

Mezitím ve sklepení Blaise diktoval Pansy dopis pro Rona.

Milý Rone,
ani nevím, jak mám vyjádřit své city k Tobě. Musela jsem to celé roky tajit, ale teď už nemohu dál.
Miluju Tvé zrzavé vlasy, Tvé pihy, ale nejvíc mne dostává Tvůj úsměv.
Miluju Tvůj lehce soustředěný výraz při tom, když krájíš přísady do lektvarů.

"To nemyslíš vážně, Blaisi, tohle psát nebudu!!"
"No tak, Pans vždyť to není doopravdy," snažil se ji usmířit.
"Ty ses úplně zbláznil, Blaisi, vždyť je to jak z nějakýho blbýho románu!"
"A máš snad jinej nápad?"
"No..."
"Tak vidíš, pokračujem," jásal vítězoslavně.

Jediný pohled do Tvých krásných očí zastaví můj dech. Kéž bych mohla být s Tebou, ale rodiče mi v tom brání. Kdybys věděl, jak obdivuji Tvou odvahu a sílu. Nepíše se mi to snadno, ale každý Tvůj pohled, byť plný nenávisti, mě bolí. Nemůžu už dál, bez Tebe můj život nemá smysl. Ale pokaždé, když Tě vidím, můj den se rozjasní.

"To je ale slátanina, ale milionkrát radši bych to psala třaskavýmu skvorejšovi než Weasleymu," zabručela si pod nos.

Žiju s pocitem viny, že jsem mohla být s Tebou, ale Ty jsi miloval jinou, Tvé srdce, tak něžné a plné lásky, si zaslouží být milováno. Už nemohu dál, už se nechci dívat na Tvé trápení.
Miluji Tě, Rone.

"No, co tomu říkáš?"
"Že bych si radši hodila do hlavy avadu, než vyplodit takovou mudlovinu."
"Čas se krátí, Pans, Draco bude mezi námi co nevidět a my potřebujeme Weaslánka navnadit. Když to nepůjde po dobrém, tedy dopisy, budeme muset použít lektvar lásky. "
"Zdrhej, jestli máš aspoň nějaký pud sebezáchovy, já ho nechtěla, nechci a chtít nebudu!"
"Hej, vy dva, nechcete se uklidnit?"
"Theodore, ty v tom šílenství jedeš s ním?"
"Co? Tak počkat, co tu vy dva vymýšlíte za mudloviny?"

Ve společenské místnosti Nebelvíru si Hermiona třídila myšlenky. Myslela na Draca ve dne v noci, zdály se jí takové sny, nad kterými by jindy váhala. Ale byla si jistá jedním, že to, jak se o ní zajímal, nebylo jen tak. Proč by hledal její rodiče?
Z myšlenek ji vytrhl Ron.
"Hermiono?"
"Hm, nemám čas, učím se," zahučela, předstírajíc, že ji vyrušil.
"Jak, no, jak je na tom Malfoy," koktal.
"Špatně, vůbec nevíme, jestli se probere, jen tak leží, ani madam Pomfreyová neví, jestli vnímá nebo ne. Je to tvoje vina,"rozhodla se ho trochu vyděsit.
"Já nechtěl, ale když jsem ho tam viděl s tebou, tak mi něco seplo v hlavě a dál už víš, co se stalo,"fňukal.
"Vím, co jsi udělal člověku, kterého ani neznáš. Nevíš o něm nic!"
"Je to Malfoy, pro Merlina, to snad stačí, ne?"
"A ty jsi Weasley a nikdo tě za to neproklel, dej mi už pokoj, Rone."
Zvedla se, ale nešla do dívčích ložnic. Toulala se po hradu jako tělo bez duše.
Nohy ji zavedly do knihovny, kde s Dracem a Theem mohla být po celé roky sama sebou.
"Hermiono?"
"Ano? Je tu někdo?"
"Jistě, promiň, já jsem jen zandaval knihu do police," řekl hlas a chvíli po něm se objevil i Theo,"děje se něco?"
"Já ho asi miluju, víc než před válkou a uvědomila jsem si to až teď," vzlykla.
"Tak proč ty slzičky," byl zvědavý.
"Protože chci, aby se vrátil. Já už to nezvládám, Theo."

Ráno plné slunečních paprsků probudilo nebelvírské dívky velmi brzy. I Ginny a Harryho, kteří sice bydleli v domě v Prasinkách, ale byl víkend. Hermiona šla na snídani, aby se všem vyhnula. Nestála o to, aby na ní kdokoliv civěl nebo jen mluvil.
Měla chuť hned běžet na ošetřovnu za Dracem.