Ruki

Rezidence Mukami rodu

Do husté, výbušné, atmosféry hodil drahoušek, Kou, zapálenou sirku.

„Možná by mohla něco tušit naše Neko-chan," pronesl úplně zcestně, že jsem ho musel čapnout pod krkem. Moc dobře vím, že je to provokatérská svině, ale i tak se nechám občas vyprovokovat. Yuma, tomu taky moc nepřidal tím svým:

„Kurva, co tím jako myslíš!"

Podstatný je, že naše modelka odpověděla:

„Byla tam také, Yamiko-chan, na té akci."

Věřit v něco takovýho, tak by se ve mě krve nedořezal a když ta informace rozechvěla ta správná nervová zakončení, začal jsem se usmívat.

„Yamiko, naše lady, tam byla?" díval jsem se s úsměvem na ten rozšiřující se, Kouův. Yumovi, taky svitlo a Azusa, ten někam zmizel. Moje prsty už klouzaly po displeji mobilu a zanechávali na jedné webovce zprávu:

„Chladný čtenář, má zájem o duhu."

Teď už jen počkat na odpověď, co mě překvapilo, že odpověď sem dostal hned.

„Třpytivé bude ctí, zařídit něco tak jednoduchého a zakoupit ji u Leprikóna."

S úsměvem jsem se podíval do prostoru:

„Sejdeme se. Místo a čas, jako obvykle na mostě."

Z rohu se ozvalo mumlání o tom, že by si měla dát říci a darovat mu lesklou čepel:

„Azuso, víš, že to nikdy neudělá," odpovědět mu, bylo jako dítěti brát bonbón. „Zeptat se jí můžeš. Teď bych uvítal ticho, musím vymyslet jak získat od lady, dluh," opřel jsem si hlavu a zavřel oči. Unášen představou, v níž se nám podaří získat stopu ke křehké dívence, z jeho domu. Pokud si ji sami nenajdou, tak si ji nezaslouží.

Internetová kavárna v centru města

Yui

Nohy, mě odnesly do centra lidí, u kterých nikdy nevíte kým nebo čím jsou. Oddalovala jsem chvíli, kdy budu muset vstoupit do obchodu s převleky. Kdy jsem jen tak nezúčastněně projížděla stránky se vším možným, kdy na mě skočilo upozornění na nový komentář ze stránky milovníků zahradní techniky:

„Chladný čtenář, má zájem o duhu."

Jak se v jedné středoevropské zemičce říká, když se něco sere, tak už pořádně. Ruki, si chce vybrat svou daň za službičku. Vlastně proč ne, je to už stejnak jedno. Tohle tělo se rozhodlo spáchat rituální sebevraždu, tak proč do toho nejít s plnou parádou. Trochu se ještě osvěžit, Rukiho sarkasmem, který obdivuji.

Ve veřejných lázních ze sebe dostávám všechny barvičky patřící Yamiko. Loučím se s ní jak odtéká jako směs pěny a svinstvo do kanálku. Sbohem má krásko, již tě nebude třeba. V obyčejné teplákovce z výprodeje, se chystám do obchodu s převleky.

Je to špeluňka, které vládne zmetek, co si brousí zuby na vysoký post v podsvětí. Pochybuju, že nebude vědět o existenci mé maličkosti a nebude se snažit se mnou vyjebat, ale jen u něj seženu to co potřebuju a to jsou nové doklady, nová identita.

„Dobrý den, Richter-san."

Vešla jsem do jámy lva, lidožrouta, s vlasy sčesanými do dvou copánků falešnými brýlemi a hadrech, kterýma bych ani prach nestírala. On v hadrech, ala Van Helsing, dlouhé vlasy rozpuštěné a pečlivě upravené jen přihmouřil oči:

„Nečekaná návštěva v dnešní zářivý den."

Neupřímnost z něj sálala jak horko z rejžovaru.

„Potřebuji nový, životní, outfit," jen tupec by vychrlil naplno co chce. Nežiju ve stokách dlouho, ale přežila jsem dost dlouho zcela sama abych věděla o všudypřítomném chapadýlku zákona a policie. Ten perverzák, jen o pár let mladší jak jeho bráška v domu smutku, si mě prohlížel bez okolků

„Drahoušku, tohle ti opravdu nesedí, že?"

Přišel až ke mně a nestydatě mi začal ohmatávat ramena, paže, boky a nohy. Jasně, že mě šacoval, aby zjistil, jestli jsem, nebo nejsem ozbrojená. Zatím jsem byla klidná, ale ty neúmyslně úmyslné přehmaty, ty si na něm jednou vyberu do posledního, zavadění o prso.

„K tomuhle tělu, by se hodila rozhodně víla. Éterická víla, ale to není levný kostým," lísal se a asi si myslel, že z něj poteču.

„Kolik stojí, víla éterička?" ptala jsem se s křivým úsměvem a jedním obočím nadzvednutým nad černou obroučku brýlí.

Sundal mi je:

„Co na to jít od kostela, se vším všudy? S dortem, hosty a prstenem?"

Fakt?

Fakt jako vážně? Jsem nejcenější jen jako manželka? Lidstvo by mělo vymřít na mor nebo jinou slabost.

„Jistě, to by bylo asi nejlepší, zcela přímé a jednoznačné. Jen by mohl být malý problém s vílím otčímem a otcem. Nepředpokládám, že by se mohli chovat zcela rozumně pokud bude třeba souhlasu."

Obešla jsem ho a posunovala ramínka s kostýmy na Halloween.

„I víly, si potřebují ujasnit svou pozici, ale potřebovala bych nějaké šaty, než přijdu pro vaše skutečné umění, Richter-san," upřela jsem na něj pohled. I přes značné šero v této špeluňce bylo evidentní, jak je potěšen.

Odstrčil mě od regálů a za zápěstí mě táhl do zadní místnosti:

„Tohle, jedině tohle."

Vzala jsem si od něj neprůhledný vak a zapadla do kabinky. Svou ostrou svini, jsem opatrně vypletla z jednoho copánku. Ještě, že ho nenapadlo zkoumat jejich rozdílnost.

(Tak jak se vám zalíbila pozice temného a proradného Richtera? Každopádně se na vás těším v další kapitole a Sajonára.)

- Edit. 18 -