Všichni potřebujeme odpočívat, je to zdravé.║💤║

―――――

Den volna.

Všem jim to znělo jako  jeden ze sedmi divů světa, protože už dlouho takový den neměli. Bylo to  zvláštní, protože pořád si toužili odpočinout, ale když najednou měli tu  příležitost, ležet před televizí jim nepřipadalo dostatečné.

Tedy, ne všichni sdíleli takový názor, protože Tae vypadal být nadmíru spokojen, že může jen odpočívat.

Na druhou stranu, Jimin  vypadal na své poměry až příliš akčně, jako by mu vidina volna vlila do  žil místo krve pouhou energii, kterou se následně nechal strhnout i  Kookie. A nebyl by to Yoongi, kdyby se nad těma dvěma neslitoval a  nenabídl jim program podle představ.

Takže je čekala takřka  dvouhodinová cesta na místo, kde touhle dobou bylo jen málo lidí, takže  se nemuseli bát, že by je obklopil dav nadšených fanynek. Což v překladu  znamenalo, že si v klidu mohou vychutnat vlastní přítomnost, mráz a ne  tolik hektickou atmosféru, jaká teď panovala v centrech.

Ačkoli starší generace  Vánoce neslavila, pro mladé se to stalo jakýmsi zážitkem, a tak nebylo  divu, že už od listopadu bylo všechno pokryto vánočními motivy, z  obchodních domů se linula nechutně sladká muzika, která po pár dnech  začala být spíše nepříjemná, než aby zůstávala úsměvnou a uklidňující.

A takovou trpkou  třešničkou bylo, že se před zraky kluků, kdykoli se dostali ven,  nacházela spousta párů hýřících veselím, láskou a spokojeností.

Oni byli na druhou  stranu unavení, přestože jejich tvrdá dřina žala úspěchy. Nespokojení,  protože tlak, který na ně vyvíjelo vedení, začínal být opět k  nevydržení. A roztrpčení, protože si nemohli dovolit být spatřeni s  kýmkoli ruku v ruce.

Občas záviděli všem těm  lidem, kteří si mohli dovolit procházet se po ulici s úsměvem na rtech a  na své polovičky hleděli s radostí a hlubokým citem. Oni si totiž  nemohli dovolit dávat svou náklonnost veřejně najevo, když byla hlubší  než pouhé přátelství.

„Páni," vydechl  nejmladší ze skupinky, když se před nimi po krátkém výšlapu rozevřela  alej plná bílého poprašku, teprve dnešního.

Už od rána byl hlášen  sníh, ale Seoul byl natolik rušný, že jen málokde vydržel bílý podklad  déle než pár úderů srdce, protože ve chvíli, kdy se po něm prohnaly  stovky bot, přetvořil se v ne tolik bílou břečku, až následně zmizel  úplně.

Ale tady bylo cítit cosi  nadpozemského, jak záhy napadlo tmavovlasého chlapce. Ve vzduchu se  vznášela vůně zimy a čerstvé kávy, což poškádlilo jeho smysly.

„Co říkáte na něco  horkého?" zeptal se, zatímco kráčeli po bělostném koberci, protože si v  dálce všiml toho drobného stánku, z nějž vycházela vůně kofeinu.

„Dobrý nápad," šeptl  Jimin, zatímco se snažil více zachumlat do šálu, který měl několikrát  omotaný kolem krku, protože na něj dorážel nepříjemný chlad.

Kookie tentokrát jen mlčky, avšak přesto horlivě přikývl, protože ani jeho mládí už tolik nehřálo.

A tak se tři různě  barevné hlavy vydaly jedním směrem. Akčně rudá poskakovala, nesená  veselým majitelem, který se toužil zahřát. Bílé vlasy se naopak ztrácely  pod pleteným šálem. A ty tmavé působily dojmem klidného člověka,  přestože i on se v skrytu radoval, že může na chvíli zapomenout na  všechny své starosti.

Teprve o několik  okamžiků později, už s kelímky blahodárné horké tekutiny, se kluci  zastavili na jedné z vyhlídek. Pod nimi se rozprostíralo to, z čeho  utekli, černý mrak plný práce a povinností. Nad ním se však skvěla  blankytně modrá obloha, náznak snů, cílů a ideálů, které jim zůstávaly.  Bylo toho tolik, co chtěli zažít, než se vrhnout vstříc tomu běžnému,  takřka nudnému životu, jaký žijí běžní lidé.

První vločky byly  nenápadné, snesly se k zemi jako předzvěst, takřka nepozorované, nebýt  jedné zbloudilé, která přistála Kookiemu na nose. Chlapec rázem  vykouzlil úsměv od ucha k uchu a během několika úderů srdce se místem  rozléhal srdečný smích plný radosti.

Protože zima opravdu přišla.

A s ní i radost z toho, co letos dokázali.

Nehledě na to, že pořád měli jeden druhého.

Ačkoli v tuto chvíli nebyli všichni spolu, vzájemně svou přítomnost cítili.

Nebyli totiž sedmi členy jedné skupiny, ale jedním srdcem, jednou touhou, která obývala právě sedm těl.

Tohle byli oni.

Pořád stejně silní, ne-li silnější.